Máte pocit, že se na vás všichni dívají? Každé uchechtnutí ve vašem okolí, je pro vás jasnou známkou, že jste všem pro smích? Dělá se vám těžko, když máte někoho oslovit? Problémem může být sociální fobie. Nenechte ji, aby vám přerostla přes hlavu. Léčba sociální fobie sice chvíli trvá, ale je účinná.


Jen si to představte: Jdete po ulici a míjíte kolemjdoucí lidi. V tom se někdo podívá vaším směrem a vy najednou s jistotou víte, že vás hodnotí. Nebo zaslechnete dva lidi, jak si o něčem povídají a smějí se, a vy máte z ničeho nic pocit, že se posmívají vám, že si o vás šuškají, že si říkají, jak jste divní… Nebo tomu tak ve skutečnosti není?

Jenže všechny tyto situace doprovází tak silná nervozita, pocení, třes rukou, pocity na zvracení a celková slabost, že si vás najednou ostatní opravdu začínají všímat. V hlavě vám víří myšlenky typu: „Panebože to je hrůza… to je ale trapas. Všichni si teď o mně určitě myslí, jak jsem hloupý/á. Co budu dělat? Musím odsud rychle pryč!“ Ve skutečnosti ale o vás ostatní mohou mít jen strach, protože vypadáte, jako kdybyste měli brzo omdlít. Tím, že na vás ale koukají, ještě prohlubují vaši paniku. Ocitáte se v bludném kruhu plném úzkosti, strachu a celé řady dalších negativních emocí.

Jste přesvědčeni, že vás ostatní pozorují a hodnotí váš vzhled a chování. Bojíte se, že se ztrapníte. Myslíte si, že ostatní čekají, až se zesměšníte. Tyto a další myšlenky napadají člověka se sociální fobií.

Ošklivá představa viďte? Bohužel takové pocity nejsou lidem se sociální úzkostnou poruchou cizí. K sociální fobii, jak se dříve této poruše říkalo, se přiznalo i spoustu slavných osobností, což jen dokazuje, že vůbec nezáleží na tom, jak úspěšní jste, jaké máte vzdělání, věk nebo postavení ve společnosti.

Sociální fobie se může zkrátka objevit u kohokoliv. Je ale bohužel smutné, že se o ní mezi lidmi příliš nemluví. Jen málokdo si proto opravdu uvědomuje, jaké břímě tato fobie představuje. A zatímco nikdo nebere na lehkou váhu například klaustrofobii (chorobný strach z uzavřených prostor), sociální fobie se stává posměškem, nebo je dokonce považována za hloupou výmluvu.

Postoj, který vám pomůže vypořádat se se stresem

Klára Kubáčková |7 minut čtení

Pozor na záměnu sociální fobie se sociální úzkostí

Sociální fobie se často zaměňuje se sociální úzkostí. Jedná se ale o zcela odlišnou věc. Podle odhadů je sociální fobií zasaženo až 13 % populace, zatímco sociální úzkost zažije občas každý z nás. Přibližně 80–90 % lidí se někdy ve svém životě potýká s vypjatou situací, během které dojde na zvýšený ostych nebo trému. Jde o přirozenou věc například, když se mladý člověk snaží seznámit, nebo když podstupujeme důležitou zkoušku ve škole. To, že je ale sociální fobie méně častá neznamená, že není závažná. Tím, že sociální fobie zasahuje do každodenního života, představuje mnohem větší problém než samotná sociální úzkost, kterou každý z nás překoná zdoláváním překážek, jež ji způsobují.

Co je sociální fobie?

Fobie znamená iracionální strach z něčeho – v případě sociální fobie jsou to sociální situace. Situace se odborně dělí na difúzní a specifické. V prvním případě se fobie týká všech situací, kdy člověk musí sociálně fungovat mimo okruh své rodiny. V druhém případě se fobie vztahuje na konkrétnější situace například na stravování na veřejnosti, mluvení ve společnosti, telefonování před ostatními lidmi a tak podobně. U každého člověka však může sociální fobie probíhat trochu jinak.

Člověku trpícím touto fobií může nahánět strach:

  • Kontakt s druhými lidmi
  • Zkoumavé pohledy druhých lidí
  • Kritika a setkání s autoritou
  • Komunikace – že, nebude vědět, co odpovědět, nebo že odpoví hloupě
  • Práce v kolektivu a komunikace s kolegy
  • Použití veřejných toalet
  • Nakupování a objednání jídla v restauraci
  • Psát na veřejnosti například na poště
  • Nutnost někoho o něco požádat

Obav existuje celá řada. Jedinec si obvykle svůj problém uvědomuje a stydí se za něj, ale nemůže si pomoci. Navíc se bojí, že na to ostatní přijdou a budou si o něm myslet něco špatného, což způsobuje další vlnu stresu.

Vznik a příznaky sociální fobie

Příčina sociální fobie není doposud zcela jasná. Objevit se může po psychickém traumatu, po neúspěchu nebo vlivem špatné výchovy a nízkého sebevědomí. Předpokládá se také vrozená dispozice, na jejímž základě v některých oblastech mozku vzniká chemická nerovnováha. Na jedné straně je nedostatek serotoninu a dopaminu (hormonů štěstí) a na straně druhé převažuje nadbytek neurotransmiteru noradrenalinu. Co ale stojí za příčinou této nerovnováhy se s jistotou neví.

Sociální fobie se objevuje ve stejné míře jak u mužů, tak u žen. Nezáleží na vzdělání, povolání ani inteligenci. Nejčastěji se poprvé dostaví mezi 14.–20. rokem života.

Kromě emočních stavů a myšlenek, které se dotyčnému honí hlavou, se sociální fobie projevuje i navenek různými tělesnými příznaky a zvláštním chováním. Doprovázet ji například může:

  • třes rukou
  • červenání se
  • pocity na zvracení
  • potíže s dýcháním
  • bolesti břicha
  • závratě nebo pocit podlomení v kolenou

Nakonec se může strach ze sociálních kontaktů projevit nervózním přešlapováním, tichou nebo rychlou mluvou, pobíháním, koktáním či mlčením. Tím se však samozřejmě situace komplikuje a jedinec se cítí ještě více nejistý.

Smutný dopad na život

Nejsmutnější na tom celém je to, že v důsledku své fobie se lidé rozhodnou vyhýbat sociálním kontaktům a situacím, během nichž dochází k těsnému kontaktu s druhými lidmi. Začnou se proto třeba vyhýbat svým kolegům v práci, nejsou schopni samostatného nákupu nebo objednání jídla v restauraci, vyhýbají se cestování veřejnými dopravními prostředky a někdy se úplně společensky izolují.

Dalším důsledkem může být přílišné vázání na rodičeneschopnost se osamostatnit. To způsobuje problémy především v pozdějším věku. V mládí pak sociální fobie může být příčinou studijních a pracovních neúspěchů nebo potíží při navazování milostných vztahů. Berličkou se pro tyto jedince často stává alkohol nebo drogy.

Neléčená sociální fobie může vyústit dokonce až v depresi a sebevraždu.

Bludný kruh se uzavírá, pokud člověk přijme sociální fobii jako svou součást a nenapravitelný problém. Kvůli tomu nebo stydlivosti pak není schopen vyhledat odbornou pomoc.

Osvojte si asertivní chování a komunikujte jako profík

Martina Janoutová |11 minut čtení

Jak z bludného kruhu ven

Důležité je si uvědomit, že sociální fobie je nemoc jako každá jiná a je proto potřeba ji léčit. Léčba sociální fobie probíhá pomocí léků nebo psychoterapie. Při akutních stavech se mohou krátkodobě předepsat léky zvané anxiolytika (např. Diazepam a Oxazepam). Při dlouhodobém užívání na ně ale může vzniknout závislost. Proto mnohem vhodnější a účinnější jsou běžná antidepresiva. Efekt se ale dostaví zhruba až po 8 týdnech.

Druhou možností je kognitivně-behaviorální terapie, při níž se terapeut snaží o tzv. kognitivní rekonstrukci. Tato metoda spočívá ve změně negativních myšlenek, které vás napadají při sociálním kontaktu, na myšlenky konstruktivní. Také byste se měli snažit vystavovat sociálním situacím – ovšem je třeba postupovat pomalu a postupně od méně náročných až po ty nejobtížnější. Ne nadarmo se říká, že trénink dělá mistra.

Terapie dále pokračuje nácvikem sociálních dovedností, včetně osvojení asertivních technik. Pomoci také mohou dechová cvičení nebo relaxace.

Zdolávání obávaných situací

Nejdůležitější částí léčby sociální úzkostné poruchy je vystavení se náročným situacím – odborně se tomu říká expozice. Jedná se o cvičení, které vás má odnaučit vyhýbavému chování. Během něho samozřejmě pocítíte strach a úzkost, ale je potřeba se naučit s těmito pocity pracovat a překonat je.

Cvičení má tři fáze:

  1. V první fázi si pouze představujete setkání s cizími lidmi a snažíte se situaci prožít tak, jako kdyby se skutečně odehrála. Svoji běžnou reakci se ale snažíte v představě pozměnit.
  2. Druhá fáze probíhá v uměle navozených podmínkách buď s terapeutem, nebo ve skupině. Zahrajete si spolu menší improvizované divadlo.
  3. Třetí fáze je „naživo“ neboli za reálné situace. Kdy se třeba můžete na někoho usmát v MHD nebo se cizího člověka zeptat, kolik je hodin.

Expozicím byste se měli vystavovat každý den. Vždy, než pokročíte k další fázi, můžete cvičnou situaci několikrát zopakovat. V rámci třetí nejtěžší fáze se můžete například přihlásit k dobrovolnému rozdávání letáků na ulici, pokusit se poklábosit s kolegy v práci na různá témata nebo zajít s rodinou do restaurace a pro celý stůl objednat.

Pokud vytrváte, na obávané situace si zkrátka zvyknete, a vaše tělo již nebude reagovat tak přehnaně.


SDÍLEJTE ČLÁNEK
2
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Pokračováním souhlasíte s podmínkami.