Psychologie

Osvojte si asertivní chování a komunikujte jako profík

Asertivita – důležitá komunikační dovednost, která vede ke spokojeným vztahům. I přesto však stále tíhneme k neefektivním stylům komunikace. Proč? Protože schopnost ovládat asertivitu do značné míry ovlivňuje naše vychování, názory a postoje. Naštěstí ale máme vždycky právo své chování změnit. Tak proč se nenaučit být více asertivní a vést spokojenější život?

Bc. Martina Janoutová,
26 října 2020 11 minut čtení


0

Sedíte zkroušeně doma na gauči a v duchu si přehráváte uplynulých několik minut, během kterých jste se pohádali s partnerem. Cítíte se zmateně, protože aniž byste chtěli, k hádce nevyhnutelně došlo. A to jen proto, že jste se špatně vyjádřili. Najednou si uvědomujete, jakou mají slova sílu a jak moc záleží na tom, jak jsou vyřčena.

Máte s tím chuť něco dělat? Chcete se naučit vyjadřovat své emoce, pocity a názory bez ostychu a dávky agrese? Řešení se ukrývá v osvojení asertivity. Díky asertivnímu chování získáte kontrolu nad svým vyjadřováním a naučíte se přiměřeně prosazovat svá stanoviska bez ublížení druhým lidem.

Asertivita není agresivita ani pasivita

Když se řekne asertivita, lidem, kteří už tohle zvláštní slovo někdy slyšeli, se možná vybaví spojitost s prosazováním vlastních názorů. To je ale pravda tak napůl. Ačkoliv význam slova asertivita znamená sebeprosazení, je potřeba doříct, že se jedná o zdravé a umírněné prosazování, aniž by došlo k narušení práv ostatních lidí. Jinak by totiž mohlo dojít k mylnému dojmu, že se jedná o chování agresivní či manipulativní.

Velice hezky tento způsob chování vysvětluje samotná definice asertivity: „Asertivita je schopnost přiměřeně prosazovat nebo hájit své názory a požadavky. Cílem asertivního chování je dosáhnout spokojenosti na obou stranách komunikačních partnerů.“ Na rozdíl od agresivního prosazování, kdy jeden z komunikace vychází jako vítěz a druhý jako poražený, při asertivní komunikaci vzniká kompromis vyhovující obou stranám. Nutno ale podotknout, že se nejedná ani o pasivitu, kdy se méně dominantní partner spokojí s tím, co chce ten druhý. Hlavním předpokladem pro úspěšnou asertivní komunikaci je totiž zdravá dávka sebevědomí. Proto pokud si dostatečně nevěříte, začněte nejdříve s budováním své sebedůvěry.

Problém jménem nízké sebevědomí aneb Techniky, které vám pomohou se sebedůvěrou

Martina Janoutová |9 minut čtení

Proč je pro nás tak těžké chovat se asertivně?

Naučit se základy asertivního chování může být pro někoho náročnější než pro jiné. Jak to? Odpověď je prostá: Většina vzorců chování se vytváří již v útlém věku vlivem výchovy, vztahů, zklamání nebo úspěchů. A bohužel ne všichni svůj život začínáme na stejné startovní čáře. To vše tedy může mít dopad na to, jak se budete chovat v dospělosti.

Pokud vám například již od dětství bylo do hlavy vtloukáno, že nejdříve mají přednost vaši sourozenci a až poté jste na řadě vy, je dost možné, že se jste získali pocit méně platného člena rodiny. Vaše chování bude proto v dospělosti spíše směřovat k pasivitě. Naopak pokud jste již v dětství získali pocit ukřivdění nebo nespravedlnosti, můžete mít tendenci problémy řešit agresivním způsobem. I když ale máte tendenci chovat se jistým stylem, názory, postoje a perspektivy nejsou trvalé. Vždy se můžete chovat optimističtěji a více asertivně.

Přestože určité vzorce chování přejímáme od svých rodičů, neznamená to, že je v dospělosti nemůžeme změnit. Změnu k lepšímu můžete začít kdykoliv. Asertivitě se totiž můžete naučit.

Úroveň našich asertivních dovedností do značné míry závisí také na společenském postavení, pohlaví nebo kultuře, v níž žijeme. I přestože naše společnost udělala mnoho kroků vpřed a začala stírat rozdíly mezi muži a ženami ve všech sférách, stále se od žen očekává pasivnější způsob jednání, zatímco u mužů je do určité míry tolerováno chování agresivní. A právě i kvůli tomu může být sebezdokonalování v komunikaci značně komplikované. Nezbývá tedy nic jiného než se naučit tyto hluboce zakořeněné mechanismy založené na útěku (pasivita) nebo útoku (agresivita), které byly dány do vínku již našim předkům, překonat.

Z pesimisty optimistou - je to snazší, než se zdá

Martina Janoutová |8 minut čtení

Jak vypadá asertivita v praxi?

Asertivní chování lze uplatnit v každodenním životě. Nezáleží na tom, zda se snažíte vyjednat lepší nástupní mzdu, či se snažíte domluvit na rozdělení domácích povinností se svým partnerem. Asertivitu můžete využít zkrátka vždy, když budete mít realistická očekávání a budete přesně vědět, co vlastně chcete. Jestliže jste tedy v právu a akceptujete asertivní práva a povinnosti, můžete bez výčitek a pocitu viny uplatnit asertivní chování. A jak se takový asertivní člověk projevuje? Pojďme se na něj podívat zblízka.

  • Asertivní člověk dovede druhým lidem dát najevo co cítí, čeho chce dosáhnout a jak chce, aby se k němu ostatní chovali.
  • Nic si nevynucuje. Nechová se manipulativně, agresivně ani pasivně. Zároveň se nepovyšuje ani neponižuje.
  • Problémy řeší s klidem a narovinu. Vždy hledá kompromis a konstruktivní řešení tak, aby nebylo vítězů ani poražených.
  • Své pocity a stanoviska sděluje srozumitelně, přímo a jasně. Používá krátké popisné věty, které korespondují s nonverbální komunikací a řečí těla.
  • Má dostatek sebedůvěry, která mu umožňuje přijmout zodpovědnost za své city a tužby. Zodpovídá se i za to, co dělá a říká.
  • Dokáže přijmout kritiku s chladnou hlavou, bez afektu či pláče. Je otevřený názorům druhých lidí a váží si jich. Neobviňuje ostatní, když nejde všechno podle plánu.
  • Nestydí se požádat o pomoc. Laskavost žádá přímo bez manipulace či nátlaku.
  • Velké cíle a úkoly si chytře rozplánuje na menší etapy. Chápe, že dosahování velkých cílů má svůj čas a že je důležitá i samotná cesta k cíli. Proto neváhá rozplánovat si cíl na menší podcíle.
  • Umí pochválit. Své děti, blízké či pracovní kolegy umí ocenit. Ne za každou cenu, ale například za chvályhodné vlastnosti, kterých si na druhých všímá.

Poznejte svoje práva a zjistěte, co si můžete dovolit

Pokud se chcete naučit být asertivní, musíte ze všeho nejdříve poznat svá práva a povinnosti. Chovat se asertivně je totiž mnohem jednodušší, když víte, co si můžete dovolit. Podobně jako když chcete reklamovat nebo vrátit zboží – je dobré znát, jaké máte právní nároky a jaké jsou přitom podmínky. Na rozdíl ale od práv, které vymezuje zákon, osobní práva jsou velice subjektivní a u každého se mohou trochu lišit. Určovány jsou především hodnotami a prioritami každého člověka.

Agresivní člověk porušuje práva druhých lidí. Pasivní člověk svá práva neuplatňuje, a tak poskytuje prostor pro jejich porušování druhými lidmi. Asertivní člověk respektuje práva druhých a svá práva moc dobře zná.

Na co tedy máte v rámci asertivního chování nárok?

  1. Máte právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně a jejich důsledky zodpovědní. – Tohle právo stojí jednoznačně nade všemi ostatními asertivními právy, které se od něj dále odvozují. Díky němu jste schopni korigovat své chování, za něž nesete zodpovědnost. Není třeba, aby vás nějaká autorita posuzovala nebo hodnotila, vždyť ona nebude žít váš život.
  2. Máte právo nenabízet žádné výmluvy, vysvětlení ani omluvy, které ospravedlní vaše chování. – Nemusíte každé své rozhodnutí, pocit nebo přání odůvodňovat tisíci slovy a cítit se provinile. Samozřejmě to ale neznamená chovat se bezcitně a neumět se omluvit.
  3. Máte právo sami zhodnotit, zda a jak moc jste odpovědní za řešení problémů druhých lidí. – Ne vždy můžete za problémy ostatních. Je jen na vás, zda uznáte, že vaše rozhodnutí například v práci mělo dopad na něčí soukromý vztah. Například jako vedoucí plánující směny, přece nemůžete zohledňovat osobní život každého zaměstnance.
  4. Máte právo změnit názor. – Pokud vám někdo předhazuje to, že už jste si jednou nějaký názor zvolili, a tedy už nemáte nárok ho změnit, pak jen sám dokazuje svoji neschopnost přizpůsobit se. Všichni se mentálně vyvíjíme a postupem času své názory měníme, je to přirozené. Není třeba se kvůli tomu cítit špatně.
  5. Máte právo chybovat a nést za to zodpovědnost. – Neostýchejte se přiznat chybu a omluvit se za ní, pokud je třeba. Nenechte ale sebou druhými manipulovat, pokud vám tvrdí, že pokud jste chybovali, je třeba se kát!
  6. Máte právo říct, že zkrátka nevíte. – Nikdo učený z nebe nespadl. Nemusíte mít odpověď na všechno.
  7. Máte právo dělat nelogická rozhodnutí. – Ne vždy má všechno svoji logiku. To, že se nějak cítíte, nelze pokaždé logicky odůvodnit. A vy přece nemáte povinnost se druhým za své city omlouvat.
  8. Máte právo říct, že nerozumíte. – Je na vás vaše druhá polovička naštvaná, ale vy nevíte proč? Řekněte, že nerozumíte jejímu chování a nechte si od ní bez afektu vysvětlit, čím jste ji naštvali.
  9. Máte právo říct: „Je mi to jedno.“ – Takto napřímo to zní příliš bezcitně, pokud vás ale někdo do něčeho tlačí, vždy máte možnost říct, že právě to není vaším přáním a je vám to jedno.
  10. Máte právo zvolit si, zda se budete chovat asertivně či nikoliv. – Někdy je asertivní chování bezvýznamné. Například pokud vás obtěžuje nějaký opilý člověk, je lepší bez zapředení konverzace couvnout, a tudíž zvolit pasivnější přístup.

Na druhou stranu si je ale potřeba uvědomit, že máte i vůči druhé osobě určité asertivní povinnosti. Například byste měli nechat druhé domluvit, vyjádřit svůj názor na věc, vyslechnout si jejich argumenty a reálně pohlédnout na své nedostatky.

Asertivní techniky, které vám pomohou naučit se asertivitě

Ačkoliv víte, co je asertivita, je pochopitelné, že se vám ji nepodaří naučit ze dne na den. Její zásady si je potřeba postupně osvojovat na běžných situacích. Zpočátku bude stačit, když se pokusíte jasně a srozumitelně vyjadřovat své pocity a potřeby a uvědomíte si, že říct někomu „Ne“, neznamená, že jste sobečtí. Pozvolna pak můžete přistupovat k dalším asertivním právům a povinnostem. Hlavně nikdy nezapomeňte, jaké hodnoty a názory zastáváte.

Se začleněním asertivního chování do praxe vám také mohou pomoci následující 3 asertivní techniky:

  1. Zaseknutá gramofonová deska – opakujte své stanovisko jako pokažená gramofonová deska stále dokola, dokud se vám nepodaří požadavek prosadit. Tato technika je jedna z nejúčinnějších, avšak nehodí se vždycky. Ačkoliv bez zlosti a argumentace prosadíte své stanovisko, nevytasujte se s ní pokaždé, když budete v právu. Zkuste nejdříve jiné asertivní zásady a pokud nezaberou teprve se uchylte k této technice. Hlavně si dejte pozor, ať nesklouznete k agresivitě, zvyšování hlasu apod. Příkladem může být moment, kdy přijdete do obchodu pro určitý produkt, ale prodejce se vás bude snažit přesvědčit, abyste si zakoupili jiný, dražší a nevyhovující vašim kritériím. Díky této technice odoláte manipulaci.
  2. Otevřené dveře – tato technika připomíná člověka, který se rozeběhne proti zdánlivě zavřeným dveřím. Místo toho, aby však došlo k nárazu, dveře se překvapivě rozlétnou. A přesně tak se bude cítit člověk, který se na vás obrátí s neoprávněnou kritikou – odzbrojte ho tím, že uznáte, že v některých věcech může mít pravdu. Striktně ale odlište opodstatněnou kritiku od subjektivního hodnocení a odkývněte jen to, co podle vás může být částečně pravda. Kritika překvapíte svým klidem, rozvahou a nezdarem vyprovokovat vás.
  3. Přijatelný kompromis – je-li situace příliš komplikovaná nebo není možné dosáhnout rozumného výsledku, který by nenarušoval práva zúčastněných osob, je vhodné uchýlit se k této technice, při níž není vítězů ani poražených. Obě strany sleví ze svých požadavků, aby bylo možné najít kompromis, který bude vyhovovat všem.
13
0
SDÍLEJTE ČLÁNEK

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Pokračováním souhlasíte s podmínkami.