Představte si sebe jako malé. Mladší školní věk, první stupeň. Sedíte v lavici vedle spolužačky, kterou zrovna nemusíte. Před vámi leží papír, na který s veškerou svou tvůrčí energií kreslíte, co jste dělali o prázdninách. A zatímco vám se výtvor líbí, spolužačka nad ním ohrnuje nos. V mžiku vezme pastelku a naschvál vám čmárne doprostřed obrázku. Zůstane po ní pěkně tlustá a řádně viditelná stopa. Co uděláte?
- Vytrhnete jí pastelku, vykřiknete a začnete se s ní přetlačovat. Vaše ublíženost pěkně rychle vzkypí ve zlost a vy jí to chcete vrátit.
- Konsternováni se zeptáte, proč to udělala. Obrázek je zničený. Je vám do pláče. Celý byste ho zmačkali, vyhodili a možná i utekli ze třídy. Už to nemá cenu!
- „A tím jsi chtěla dosáhnout co?“, výsměšně se zazubíte. Vezmete pastelku, chvilku studujete poškozenou kresbu a za moment už znovu črtáte. Velmi rychle se z nepěkné čáry stane noha stolu (… ploutev velryby, list palmy, zkrátka co vás napadne). Obrázek je doplněný o nový objekt a vy spokojení – sami na sebe pyšní, jak jste situaci vyřešili. Elegantně jste spolužačce vytřeli zrak a ještě svůj výtvor obohatili.
Samozřejmě nejde prvoplánovitě říct, která z možností je „správně“. Coby lidské bytosti reagujeme v kontextu, ze kterého je tento příběh vytržený. Nesděluje nic o tom, jestli vás spolužačka den co den šikanovala a čára na obrázku byla jen další ukázkou její agrese. Nebo zda jste spolu kdysi dávno kamarádili a její dnešní reakce mohla být voláním po vaší pozornosti. Nene, poselství příběhu je jiné. Zajímá vás? Tady je:
Nic není ztraceno
Nemá-li váš příběh fatální dohru (roztrhaná kresba na kousky/ztráta života/apod.), mnohé jde ještě napravit. Třeba ne vrátit do původního stavu (i kdybyste čáru na papíře vygumovali, zůstane po ní vytlačená rýha), ale doplnit. Jinak vylepšit. Dát věci nebo situaci nový rozměr. Možná dokonce lepší než původní. A možná taky ne. Co vám každá komplikace ale dozajista poskytne, je nutnost zamyšlení. Vy pak máte 3 možnosti:
- Vztekat se a nadávat.
- Litovat se a lkát nad nepřízní osudu.
- Snažit se nastalou situaci pozitivně zvrátit. Patrně ne nutně zachránit, ale vzít z ní maximum dobrého, a to přetvořit v cosi nového, jiného, kladného.
Takže, jak svůj problém vyřešíte?
To nevymyslíš. Potíže vs. dveře
Tak schválně. Kolik objevů by lidstvo nepoznalo, kdyby šlo všechno tak, jak mělo? Alfred Nobel by zřejmě nepřišel na dynamit, Alexander Fleming neobjevil penicilin, Svitky od Mrtvého moře by zůstaly pod zemí a my si jen těžko mohli vychutnat dnešní Coca-Colu. Ani vy byste tu nejspíš neseděli a nečetli tenhle článek. Svět by nebyl takový, jaký je. Takže co?
Na problémy narážíme den co den. Od nejdrobnějších komplikací po závažné a bolestné. A i když vás nedovedou k historicky významným objevům, otevřou nespočet nových dveří. Nabídnou nové možnosti. Nové cesty, po kterých jít.
Všechno špatné pro něco dobré?
Říká se to. Jistě to znáte. V tomhle pořekadle je pořádný kus pravdy. Ale povězte to mámě, která ztratila své jediné dítě. Nebo tátovi v čekárně dětské onkologie. Některé události logicky nezdůvodníme. V kontrastu s nimi se běžné nedokonalosti jeví jako banální a úsměvné. Zemřel vám někdo? Má trvalé zdravotní postižení? Když nejde o život a zdraví, nejde o nic. Až budete příště „na prášky“, zkuste nasadit tuhle optiku a prozkoumat svůj problém znovu.
Važme si víc toho, co máme. A připomínejme si to častěji.
Na každý oříšek najde se louskáček
Naše babičky by řekly: „Každý problém má své řešení.“ Další životní pravda. Řešením nemusí být něco opravit, dát tomu stejný nátěr a mechaniku, jakou to mělo dřív. Řešením je přijmout novou situaci, akceptovat okolnosti a adaptovat se. Pak si opravujte, co chcete, když vám to půjde. Anebo vymýšlejte věci nové. To je už na vás, vašem vnitřním nastavení a možnostech. Pokud netoužíte po posledním rande v krematoriu, nic jiného vám beztak nezbývá.
Jak se učit z vlastních chyb
- Chyba je přirozená součást života. Berte ji tak. Jestli chcete inspiraci, seznamte se s netradičním způsobem výuky matematiky pod taktovkou prof. Hejného a jeho týmu. Tzv. Hejného metoda je dnes nasazená na více než 750 z 4100 základních škol v České republice. Myslet si o ní můžete své – jako každá jiná má své odpůrce i příznivce – zajímavá na ní je ale práce s chybou. Ta je prostředkem k učení. Ne prohrou nebo katastrofou.
- Nečekejte, až vás na vlastní chyby upozorní okolí. Přijděte na ně sami. Pracujte na zdravé retrospektivě.
- Přiznejte problém. Chce to trochu odvahy, „prásknout“ ho na sebe. Ale proč ne. Žádný učený z nebe nespadl. Příště si dáte větší pozor.
- Nemotejte se v kruhu. Analyzujte a vykročte jinudy. Končívají vaše vztahy nezdarem? Možná si dokola vybíráte stejný typ partnera. Sáhněte si do svědomí, proč to tak asi je a zkuste to jinak.
- Krok za krokem. Začněte tím, co můžete pro zlepšení udělat právě dnes. Nemusí být všechno hned. Vytrvejte.
