Dříve něco vzdáleného, dnes běžná realita. Syndrom vyhoření postihuje stále více lidí. Jeho příznaky často přehlížíme, nechceme si je připustit. Když nás pak postihne, trvá dlouhou dobu, než se naše psychika zase plně vrátí do formy. Jak poznáte, zda vám hrozí syndrom vyhoření? A co můžete dělat, když zjistíte, že jste v souvislosti s touto nemocí moderní doby v ohrožení?
Syndrom vyhoření. Pojem, který v minulosti lidé téměř neznali. A když ano, spojovali ho s výjimečnými stavy vyčerpaných a psychicky zdeptaných lidí, kterým se v životě stalo něco skutečně vážného. Něco, co jim vzalo veškerou chuť do života a jejich psychiku zcela odstavilo z běžného fungování.
Dnes je však syndrom vyhoření stále častěji skloňovaným pojmem. A netýká se již pouze lidí na druhé straně zeměkoule. Týká se nás všech. Našich blízkých, příbuzných a v neposlední řadě i nás samotných.
Co je syndrom vyhoření
Definovat syndrom vyhoření „Burnout“ neboli syndrom vyhasnutí není snadné. Vědci a lékaři ho popisují jako ztrátu osobního zaujetí, nadšení či profesionálního zájmu. Obvykle postihuje pacienty, kteří jsou pod nadměrným tlakem, jsou nuceni plnit vysoké požadavky svých nadřízených a jsou v dlouhodobém vypětí. Syndrom vyhoření je spojován s vyčerpáním, stresem a poklesem pracovního výkonu. Nezřídka je doprovázen i depresemi, poruchami spánku a dalšími zdravotními problémy.
Syndromem vyhasnutí nejčastěji trpí lidé v produktivním věku, které spojuje nadměrné pracovní nasazení, snaha splnit vysoké požadavky okolí a nedostatek kvalitního odpočinku.
K čemu syndrom vyhoření vede? V první fázi k pocitům selhání, méněcennosti a k celkovému fyzickému a emocionálnímu vyčerpání. Člověk, který je zasažen syndromem vyhasnutí, se začne uzavírat sám do sebe a stává se z něj samotář. Po profesní i osobní stránce pomalu nenápadně dochází k tomu, že přestává být schopen zvládat takové výkony jako dříve.
Syndrom vyhoření přichází postupně. Nenápadně. Je však o to zákeřnější. Dlouhou dobu totiž není snadné jej rozpoznat. Postižený člověk mnohdy přičítá své pocity momentálnímu rozpoložení, špatné náladě nebo dočasnému selhání. Nalhává si, že negativní pocity brzy pominou a bude vše zase tak, jak má být. Ve skutečnosti jde však často o důležité příznaky budoucího zhroucení psychiky takového člověka.
Ohrožená generace
Dlouhodobý pracovní stres je nejčastějším spouštěčem syndromu vyhoření u lidí v produktivním věku. Ve skutečnosti však může tento stav postihnout všechny věkové kategorie a nemusí k němu vést výhradně pracovní vytížení. Lidská psychika je křehká. A člověk, který je dlouhodobě pod tlakem jakéhokoliv charakteru a podléhá pocitu, že je ostatními z jakéhokoliv důvodu hodnocen, je syndromem vyhoření ohrožen úplně stejně jako workoholici, kteří touží dosahovat nadstandardních výsledků.
Pravdou však je, že lidi, kteří trpí syndromem vyhasnutí nejčastěji spojuje produktivní věk, nadměrné pracovní nasazení, snaha splnit vysoké požadavky okolí a nedostatek kvalitního odpočinku.
Nejčastěji postihuje lidi pracující ve zdravotnictví, ale také sociální pracovníky, policisty, hasiče, právníky, učitele či psychology. Nevyhýbá se ale ani manažerům na vysokých postech. Riziko syndromu vyhoření zvyšují tlaky ze strany nadřízených, špatný pracovní kolektiv, ale také odkládání odpočinku.
Syndrom vyhoření mimo pracovní prostředí
Syndrom vyhoření se nejčastěji skloňuje v souvislosti se zaměstnáním. Je sice pravda, že práce se na této nemoci odráží nejčastěji. Znamená to ale, že vyhořet nemůže člověk, který do práce nechodí? Vůbec ne. Stále častěji se v dnešní době můžete setkat i s lidmi, kteří trpí syndromem vyhoření, aniž by chodili do běžné práce. Typickým příkladem jsou matky na mateřské nebo lidé, kteří mají v péči někoho blízkého. V případě, že na člověku leží určitá tíha odpovědnosti, tlak všech starostí a mnohdy i nepochopení ze strany okolí, může syndrom vyhoření postihnout i člověka, který pro něj nemá na první pohled vůbec žádný důvod.
Taková situace je pak o to náročnější. Člověk, který je celé dny v práci a jeho okolí si je jeho pracovního nasazení plně vědomo, má totiž obvykle v případě, kdy začne vykazovat první příznaky vyhoření, plnou podporu svého okolí. Zatímco ten, kdo si v očích ostatních nemá na co stěžovat, často tiše trpí, protože při jakékoliv snaze vyjádřit své pocity se ve svém okolí nesetkává s pochopením a ostatní mají tendenci jeho problém zesměšňovat či shazovat.
Může vstoupit i do vašeho života?
Nebezpečí vzniku syndromu vyhoření patří k oblastem, kterým by měl každý z nás věnovat náležitou pozornost. Vytížení lidé si často nepřipouští, že by se jich tento problém mohl týkat. Ve velkém nasazení jsou totiž obvykle proto, že jsou schopní. Jsou zvyklí vše zvládnout, plnit úkoly, které dostanou, zdolávat překážky, které před nimi vyvstanou. Na svá bedra toho nakládají stále více. Nic je neskolí. A právě pro své jinak pozitivní vlastnosti mohou přehlédnout, že právě oni patří ke skupině lidí, kterých se syndrom vyhoření týká nejvíce.
Varovné signály, které se nevyplácí přehlížet
Stejně jako v případě jakéhokoliv onemocnění, tak i syndrom vyhoření lze odhalit ještě dříve, než vás srazí na kolena. Věnujte proto pozornost varovným signálům, které vaše tělo a psychika vysílá. Úskalí duševních nemocí spočívá hlavně v tom, že dlouho nejsou vidět. Nemůže nás na ně většinou upozornit ani naše okolí. A tak máme mnohdy tendence příznaky jakéhokoliv začínajícího duševního onemocnění bagatelizovat.
Příznaky syndromu vyhoření se v zásadě nijak zásadně neliší od příznaků mnoha jiných duševních onemocnění. Vyhasnutí je spíše důsledkem všech těchto projevů a toho, že na dané problémy nijak nereagujeme. K nejčastějším známkám fyzického a emocionálního vyčerpání patří podle Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra:
- chronická únava,
- nespavost,
- zapomínání,
- zhoršená koncentrace a pozornost,
- tělesné příznaky (bolest na hrudi, palpitace srdce, dušnost, bolesti hlavy, závratě, mdloby a další),
- častější nemocnost,
- ztráta chuti k jídlu,
- úzkost,
- podrážděnost, napětí a zlost.
Vyhoření je často popisováno jako důsledek nerovnováhy mezi očekáváním a realitou, které musí člověk čelit. Podle Edelwiche a Brodského prochází člověk postižený touto nemocí několika fázemi:
- Nadšení střídá zklamání, které vede ke stagnaci.
- Stagnace pomíjí a přichází frustrace, kterou začínají doprovázet fyzické a emocionální potíže.
- Pokud frustrace přetrvává delší dobu, přechází volně ve fázi apatie, pro kterou je typický pocit bezmocnosti a beznaděje.
- Po nějaké době pak tato fáze přerůstá až v samotný syndrom vyhoření, který se projevuje emocionálním, duševním a fyzickým vyčerpáním.
Úskalí duševních nemocí spočívá především v tom, že jejich příznaky dlouho nejsou vidět.
Týká se to i vás?
Možná jste i vy v situaci, která vás dlouhodobě tíží. Cítíte stres, napětí a trápí vás pocity vlastního selhání. Všímáte si, že se mění vaše postoje a vztahy s lidmi v okolí? Jste často lhostejní, máte negativní myšlenky, deprese, úzkostné stavy, nebo třeba jen cítíte smutek a bezmoc? Pak se může syndrom vyhoření týkat i vás.
K běžným příznakům syndromu vyhoření patří nespavost, silná únava, zhoršená imunita, pocity nedostatku uznání, hněv, agresivita, poruchy soustředění, výpadky paměti, ale také fyzické obtíže s dýcháním či se srdcem. Pro člověka, kterému hrozí vyhoření, je typická lhostejnost, cynismus a ztráta zájmu o cokoliv.
Jednou nohou v problému. Co s tím?
Cítíte, že s vámi není vše úplně v pořádku? Prvotní příznaky nepodceňujte. Možná jste teprve v počáteční fázi, která by mohla vést k syndromu vyhoření, přesto se nevyplácí takové příznaky dlouhodobě přehlížet. Některé věci ve svém životě možná nemůžete změnit. Následující tipy vám ale mohou pomoct vaši situaci zlepšit:
- Vyhýbejte se dlouhodobému stresu.
- Dodržujte zdravý životní styl.
- Jezte zdravě a dbejte na dostatek pohybu.
- Mluvte o svých problémech.
- Naučte se říkat „ne“, když je to potřeba.
- Učte se mít realistická očekávání.
- Často odpočívejte.
- Lépe si organizujte čas.
- Radujte se z maličkostí.
Jste vyhořelí? Nepřehlížejte to
Zjistili jste, že vás syndrom vyhoření přímo, nebo nepřímo ohrožuje? Pak tento problém nepodceňujte. Pokud jej začnete řešit včas, předejdete tak dalším problémům a komplikacím. Zatímco v případě, že příznaky syndromu vyhoření podceníte, utrpí tím především vaše psychika. Můžete si tak totiž přivolat úzkostné stavy a deprese. Kromě toho začnete ztrácet důvěru v sebe samé a hledat řešení svých problémů například v alkoholu, drogách nebo jiných formách závislostí.
Proto pokud na sobě pozorujete příznaky vyhoření, kontaktujte zkušeného psychologa nebo psychiatra. Ten vás dokáže navést na správný způsob uvažování, poradit vám, jak s problémem bojovat, a doporučí vám určité postupy, které časem povedou pravděpodobně až k úplnému vyléčení.
Svou psychiku si hýčkejte
Ať už se vás syndrom vyhoření týká, nebo ne, o svou psychiku se učte starat. Můžete mít totiž pocit, že jste v tomto ohledu pevní a nezranitelní. Opak ale může být pravdou. Právě lidé, kteří se psychických obtíží nebojí, často nedodržují základní pravidla, která psychiku udržují ve formě. Při péči o své zdraví proto nemyslete jen na dobrou tělesnou kondici, ale také na své psychické zdraví. Vaše mysl vám to v následujících letech mnohonásobně vrátí.
