Nezáleží na tom, jestli volný čas přišel plánovaně nebo nečekaně. Budeme odpočívat, bavit se, pracovat, anebo se budeme nudit? Může být nuda člověku nebezpečná? Jak se nudě postavit?
Svobodné čtení bez reklam a sledování. Jen vy a čistý obsah. Pokud nás chcete podpořit, můžete tak učinit tady
Kde se bere nuda
Pocit nudy přichází jako reakce na nedostatek správných podnětů, které jsou nutné pro zdravé fungování psychiky. Sama o sobě je nuda kupodivu dosti vyčerpávající stav, srovnatelný s tělesnou únavou. Když vás nuda dostatečně unaví, následuje apatie a rezignace. Bludný kruh se uzavřel: Teď nejenže není co dělat, ale ani se vám do ničeho nechce.
Důsledná smyslová deprivace (chybění vnějších podnětů) je podstatou mučení formou samovazby. Izolace, omezení vězně v pohybu a pobyt ve tmě, spojený se ztrátou pojmu o čase, jsou samy o sobě zdrojem tak těžkého stresu, že pokud trvají dostatečně dlouhou dobu, zlomí i nejodolnějšího jedince. Vedou k masivní úzkosti, různým poruchám myšlení a k halucinacím. Takový stav může končit absolutním vyčerpáním, hlubokou depresí a sebevraždou. To je nuda dotažená do ničivého extrému.
Běžně se nuda dostavuje při nemožnosti věnovat se chtěné činnosti nebo při nutnosti věnovat se činnosti nechtěné.
Každý učitel ví, že nuda snižuje studijní výkon i u velmi nadaných žáků, a také může dlouze vyprávět o tom, jak nudící se třída dokáže rozložit celé vyučování. Nuda obnáší nezájem, rozmrzelost, únavu, poruchy pozornosti a obtížné soustředění. Spouští agresivní chování. Dlouhodobě vede ke zhoršení paměti a depresívní náladě.
Kdo se nudí
Vyhledat si zajímavou činnost vyžaduje motivaci a navíc i jistou dovednost, kterou však nejeden člověk výchovou zkrátka nezískal. Někdy říkáme, že vyrůstal v nepodnětném rodinném prostředí. Situačně bývají k nudě odsouzeni málo asertivní nebo jinak znevýhodnění jedinci, kteří se mezi ostatními neprosadí ve skupinové aktivitě. Nudí-li se nemocný člověk, má to negativní dopad na proces uzdravování. Nuda v práci snižuje výkon podobně jako nuda ve škole.
Nuda bývá též součástí životního stylu. Důslednou zahálkou dotyčná osoba demonstruje, že je dost bohatá, aby nemusela pracovat. Nezřídka však zahálí a nudí se nedobrovolně, pod společenským tlakem rodiny, takže se navzdory všemu luxusu dostává na roveň mučenému vězni. Okázalá nuda bývá výrazem nadřazenosti nebo pohrdání konvencemi a je nakažlivá, viz chování dospívající mládeže.
Někdo se nudí přesto, že je kolem něj podnětů dostatek, avšak on na ně nemůže (nebo neumí) reagovat. Pozorujme nadpočetného hráče karet. Také by se rád zapojil, ale pravidla hry mu to zakazují. Pokud mu ostatní hráči nedovolí alespoň kibicovat, tj. reagovat na herní situaci vzrušenými poznámkami a radami, pravděpodobně se po chvíli začne nudit a odejde pryč. Nebo jiný příklad: Manžel už hodinu se zájmem poslouchá houslový koncert, zatímco manželka by se po dvou minutách ukousala nudou. A do třetice si představme plačící batole. Sedí na zemi vedle hromady hraček, bere do ručky jednu po druhé a vztekle je háže do kouta. Zaplaveno příliš mnoha tvary a barvami řve a nudí se, protože tolik podnětů nedokáže zpracovat.
Užitečná nuda
Jak už bylo řečeno, nuda vyvolává určitý stupeň nespokojenosti. Touha zbavit se takové frustrace je zároveň silnou motivací k hledání nových podnětů a tvořivé aktivitě. Kdo si tento přirozený mechanismus neosvojil v raném dětství, nebude si umět s nudou dost dobře poradit ani v dospělosti.
Proto dětští psychologové nedoporučují zahrnovat děti od rána do večera organizovanou činností (kroužky, sport, nepovinné předměty), ale ponechat jim též dostatek osobního volna.
Když má dítě možnost na vlastní kůži zažít nudu, má také důvod snažit se samo nacházet podněty, aby se nudit přestalo.
Obavy z lotrovin jsou zcela na místě, ale těm mají rodiče předcházet přiměřeným dohledem, nikoliv totálním odebráním volného času. Bohužel dospělí často neunesou svoji vlastní úzkost (že se dítěti něco stane), nemají čas nebo chuť dítě hlídat, případně podlehnou tlaku okolí a soutěží s ostatními rodiči o potomka s nejvíce zájmy. Pod rouškou starostlivosti mu samozřejmě dělají medvědí službu. Zodpovědné je naopak přijmout rozumnou míru rizika a ponechat dítěti prostor na rozvíjení soběstačnosti při hledání zábavy.
Nuda jako nemoc
Sklony k nudě mohou být nejen povahovým rysem, ale též příznakem některých duševních poruch a poruch osobnosti.
Obětí nudy se často stávají mentálně retardovaní lidé, kteří kolem sebe nenacházejí dostatek podnětů, kterým by rozuměli. Únik z frustrace nudou nacházejí v nejsnáze dostupných aktivitách (přejídání, masturbace a jiné neplechy), které pak odborník diagnostikuje jako „poruchy chování“ a namísto doporučení adekvátního, podnětnějšího prostředí jim do úmoru předepisuje léky na zklidnění.
Syndrom vyhoření je typickým příkladem, kdy se ubíjející pocit nudy snoubí s poruchou nálady (v tomto případě je to dlouho trvající mírně pokleslá, či spíše rozmrzelá nálada, tzv. dysthymie). Tzv. burnout postihuje příslušníky profesí, které s sebou nesou málo uspokojení z vlastní práce, velkou odpovědnost a nízké ocenění. Pokud jste někdy v nemocnici na oddělení dlouhodobě nemocných narazili na „zlou“ zdravotní sestřičku, s velkou pravděpodobností nebyla vůbec zlá, ale vyhořelá – psychicky zdecimovaná léty monotónní práce, špatných pracovních podmínek a každodenního pohledu na utrpení a umírání, proti kterým nic nezmůže. Na novorozeneckém oddělení, prosyceném radostí a nadějí do budoucna, vyhořelou sestřičku prakticky nenajdete.
Hrozí vám syndrom vyhoření? A jak se mu bránit?
|7 minut čtení
Chronická nuda, pocity prázdnoty a zmatek v blízkých vztazích trápí např. osobnosti s emočně nestabilní poruchou. I tato skupina bývá ohrožena rozvojem deprese. Asociální osobnosti řeší nudu asociálním chováním.
U adolescenta, který onemocněl depresí, poměrně často vůbec není v popředí charakteristická smutná nálada, ale je to zase pocit nudy. Bývá spojen s podrážděností a různým rizikovým chováním (třeba užíváním drog).
Nudu jako příznak deprese je důležité správně rozklíčovat, protože každý depresívní pacient (starý i mladý) může mít sebevražedné tendence, a potřebuje proto odpovídající terapii.
Jak na nudu? Stejně jako na hlad
Pomůže, když si uvědomíme podobnost mezi nudou a hladem. Obojí lze vnímat jako signál, že rovnováha organismu byla narušena. Je proto žádoucí potřebu uspokojit, aby se rovnováha zase obnovila. Pro uspokojení hladu potřebujeme splnit dvě podmínky: dostupnost potravy a možnost najíst se.
Pro odstranění pocitu nudy potřebujeme také dvě věci: dostupnost podnětů a možnost na ně reagovat.
Pak už nezbývá než respektovat, jaké má kdo chutě a jak dobré má zuby. V boji proti nudě musíme tedy trpělivě vyhledávat podněty, které nás zaujmou a podnítí k činnosti. Konkrétní podoba už je věc individuální. Inspiraci lze hledat na mnoha místech, a to nejen na internetu, ale i v rodině, mezi známými a ve vlastní zkušenosti z dřívějška.