Mozek je sval – když ho nepoužíváme, ochabuje. K běžným zkušenostem podloženým výzkumy z oblasti neuroplasticity teď přibývají nové poznatky a tentokrát se už přímo vztahují k používání umělé inteligence.
Svobodné čtení bez reklam a sledování. Jen vy a čistý obsah. Pokud nás chcete podpořit, můžete tak učinit tady
Studie z června 2025 ukázala, že lidé spoléhající se výhradně na AI, přesněji na velké jazykové LLM modely typu ChatGPT, vykazují nižší mozkovou aktivitu než ti, kteří tvoří samostatně (https://arxiv.org/abs/2506.08872). Když za nás část práce dělá stroj, kterému důvěřujeme, naše pozornost slábne. Je to podobné jako při srovnání pasivního sledování televize a luštění sudoku. Při relaxaci mozkové závity odpočívají, ale když začneme skutečně myslet, obují tretry a nahodí sprint.
Jenže fakt, že při používání chytrých chatů naše malé šedé buňky tak trochu vypínáme, je spíš varovný. Aby totiž symbióza AI a lidí, ke které vývoj posledních desetiletí směřuje, fungovala, neměl by člověk ve stínu inteligentních systémů zakrnět. Vizionářskou optikou viděno, stroje nejspíš budou pořád dokonalejší – a člověk by se neměl stát jen jejich doplňkem. Nelze totiž očekávat, že by chytré algoritmy uměly vše – ostatně, co bychom si tu pak sami se sebou počali?
U AI bude stále potřeba nastavovat jak procesy a kontrolní body, tak je revidovat a dále vyhodnocovat. Ukolébaný člověk by umělou inteligenci přitom mohl spíš posílit než ji ve smysluplném místě omezit. Pes je zakopaný v jedné dobře pozorovatelné lidské vlastnosti: kdo dlouho jen dohlíží nad automatizovanými rozhodnutími, ztrácí schopnost zasáhnout rychle a efektivně – a v krizové chvíli spíše selhává.
Nechat se ukolébat je snadné
Představte si, že v cizím městě potkáte kamaráda a dáte se spolu do řeči. Za chvíli si možná všimnete, že zatímco mluvíte, kráčíte společně neznámo kam. Pozornost se vám přesunula od sledování cesty a orientačních bodů k zajímavějším činnostem. Podobné to je, když v autě nesvíráte volant, ale sedíte na místě spolujezdce. Trasu už nesledujete tak pozorně, jako byste sami řídili. Pozornost otupí.
Pokud si říkáte, že tohle se vám u AI skutečně nestane, vzpomeňte na slavný – ale kontroverzní – Stanfordský experiment z roku 1971, kdy se bezúhonní studenti v roli bachařů rychle proměnili v tyrany. Ukazuje to, jak prostředí formuje naše chování, a to i v případě dobrých lidí. Podobně může ovzduší nasáklé AI nenápadně měnit to, jak myslíme a jednáme. Nejde tu o jeden dramatický okamžik, kterého se lze vyvarovat, ale o pomalý a neustálý proces.
Průměrné výstupy
Riziko přílišného spoléhání se na výstupy, které nám jazykové modely předkládají, tkví i v jakési průměrnosti. AI dokáže během chvíle obsáhnout ohromné množství informací, ale nakonec vždy vrací „nejpravděpodobnější“ odpověď – to znamená bezpečnou, mainstreamovou, predikovatelnou. A člověk, který se jí často ptá, může do určité míry přebrat (protože už víme, že prostředí formuje) stejný způsob uvažování a v důsledku pak myslet „průměrně“.
Jenže jakákoli kreativita je založena na odchylce. Náhodném spojení, chybě. V důsledku, byť hodně přitaženém za vlasy, všechno tohle zmizí. Lidstvo se století za stoletím posunovalo tím, že jednotlivci přicházeli s originálními nápady, které další lidé rozpracovali. Pokud ale budeme všichni stejní, uniformovaní, s převzatým AI myšlením, kdo bude ten, který vybočí z řady a novou myšlenku vysloví?
Ikonickým příkladem významného objevu popisovaném jako šťastná náhoda je objev penicilinu. Fleming si v roce 1928 všiml, že je miska s kulturou stafylokoků znečištěna plísní Penicillium notatum a bakterie kolem ní odumírají. Jenže šlo o víc než pouhé „štěstí“. Fleming měl připravenou mysl: dokázal si spojit nečekaný jev s hypotézou, že plíseň produkuje látku schopnou ničit bakterie. Tím otevřel cestu k prvnímu antibiotiku, které zachránilo miliony životů.
Není to tedy opravdu tak, že svět potřebuje a bude stále potřebovat i tyhle nahodilé a zcela lidsky neočekávané vhledy, nejen predikci? Přesto si dejme pozor na zjednodušení. Bez otevřené mysli, jak už Flemingův příběh dokládá, by ani náhoda sama o sobě nestačila. Bez schopnosti zahlédnout souvislosti by ani zapomenutá plesnivá miska k ničemu nevedla.
Dokázala by AI objevit penicilin?
Nic není černobílé. Na co Fleming narazil v misce, ano, AI by mohla najít v datech. Sice by v současné době nepřišla na to, že něco jako „plíseň“ ve skutečném světě již existuje, nejspíš by mezi tisíci kombinacemi dokázala spočítat jinou molekulu se stejným účinkem. Takže zatímco člověk odhalil cestu zvenčí, stroj by ji mohl rozkrýt uvnitř dat a rovnic. Nemůžeme proto tvrdit, že by lidstvo bez náhody už vůbec na nic nepřišlo. Pomalu se jen mění způsoby, jak se k cílům dobíráme.
To dokládá i další zkušenost: AI už dnes začíná hrát viditelnou roli v objevování nových molekul a antibiotik, jak ukazuje třeba studie „Deep-learning-enabled antibiotic discovery through molecular de-extinction“ publikovaná v časopise Nature Biomedical Engineering v roce 2024 (https://www.nature.com/articles/s41551-024-01201-x). V ní modely strojového učení analyzovaly proteomy vyhynulých organismů a předpověděly desetitisíce peptidů s možným antibiotickým účinkem. Několik z nich bylo následně syntetizováno a testováno v laboratoři i na myších modelech.
Chápat limity a umět s nimi pracovat
AI nám odemyká brány, které dříve byly pevně zavřené. Byť jde někde zatím jen o experimentální fázi. Ale tak jako tužkou můžete napsat velkolepý rukopis, můžete s ní i vypíchnout oko. Stejně je potřeba brát i umělou inteligenci s rozvahou. Nečekat, že bude myslet za nás, ale učit se s ní spolupracovat – rozpoznat, kdy je oporou, a kdy nás naopak svádí k pohodlnému vypnutí vlastních schopností.
Zároveň přinášíme tipy, jak si i s AI udržet mysl bystrou a využít algoritmy na maximum. Budoucnost totiž nepatří jen strojům, ale těm, kdo je dokážou vést – a kteří si svůj mozek nenechají uspat. Pokud jste propadli komunikaci s AI, doporučujeme:
- Využijte svou kreativitu – předkládejte AI vlastní domněnky a nechte je rozporovat.
- Kriticky hodnoťte – zamyslete se, zda odpovědi nejsou příliš zjednodušující nebo nepřesné. Ověřujte, hledejte zdroje a přemýšlejte, proč něco dává smysl nebo nedává.
- Dejte si každý den „off-AI“ čas – třeba půl hodiny psaní, kreslení nebo řešení úloh bez digitální pomoci.
- Pište rukou – krátké texty, myšlenkové mapy nebo poznámky aktivují jiné oblasti mozku než klávesnice.
- Řešte úkoly „po staru“ – počítejte příklady z hlavy, hledejte cestu v mapě, zkuste se orientovat bez navigace.
- Hledejte inspiraci v náhodě – dovolte si občas experimentovat a udělat chybu. Nepředvídatelnost je palivem originálních nápadů.
- Bavte se se skutečnými lidmi – debata s přáteli, kolegy nebo rodinou vás vystaví odlišným pohledům, které AI nikdy plně nenahradí.
