Společnost nám dnes a denně ukazuje, jak bychom měli žít. Pokud nedosahujeme pomyslně nastavených milníků v přijatelném časovém horizontu, naše okolí nám to obvykle dává tvrdě pocítit. To v nás vyvolává směsici negativních emocí, kvůli kterým upadáme do depresí a pocitů méněcennosti. A přitom úplně zbytečně.
Je krásný slunečný den. Sedíte na lavičce v parku a zhluboka dýcháte. Před chvílí se v práci vyhrotil váš dlouholetý spor se šéfkou. Ošklivě jste se pohádaly. A tak jste se dnes místo oběda s kolegy rozhodla být alespoň chvíli sama. Díváte se na dětské hřiště nedaleko od vás. Pozorujete mladou maminku, jak se stará o své dvě malé děti. Společně si hrají, dovádí na houpačkách, staví hrad z písku. „Nemůže být starší než já,“ říkáte si při pohledu na ni.
A už je to tady zas. Přichází náhle a nečekaně – jako obvykle. Pomalu se ve vás probouzí nepokrytá závist: Proč všem okolo vás život vychází a vy to štěstí nemáte? Čekala jste, že v pětatřiceti už budete šťastně vdaná a bude kolem vás běhat několik spokojených capartů. V práci si budete plnit svůj celoživotní sen a vše se vám bude dařit jako v pohádce. No dobře, tak jste alespoň doufala, že budete mít partnera a práci. Ale jak se zdá, i to je na váš osud až příliš. Ode dneška totiž, zdá se, nemáte ani jedno.
Nenaplněné představy o vlastním životě ve vás vyvolávají rok od roku palčivější pocity. Pětatřicítka je pak, podobně jako všechny následující kulatiny, jakýmsi mezníkem, kolem kterého většina z nás přemítá nad svým životem. A pokud se k vlastním pochybnostem přidají ještě netaktní a až příliš pravdivé poznámky rodičů, příbuzných, kamarádů a dalších nám blízkých, pak snadno docházíme k závěru, že žijeme život, který vlastně tak docela ani životem není. Co taky se ženskou, která ještě v pětatřiceti nemá chlapa?
Touha zapadnout ovlivňuje naše životy
Jenže jak už to bývá, každá mince má dvě strany. Dokonce i všechny životní výhry a prohry. Občasné zamyšlení se nad tím, jestli je ve vašem životě všechno v pořádku, když jste nedokázali naplnit představy svého okolí ani své vlastní, je zcela normální. Je ale otázkou, zda je normální i to, že by se měla žena cítit v takové situaci provinile.
Žijeme ve společnosti, která nám každým dnem nastavuje pomyslné zrcadlo. Odráží se v něm naše chování, naše plány, sny i vize. Vidíme v něm velké chyby i drobné nedokonalosti. A pokud jsme přirozeně citlivými osobnostmi, není nám to jedno. Jakmile v onom zrcadle uvidíme něco, co nám připadá třeba jen trochu odlišné oproti tomu, jak na nás působí všichni okolo, připadá nám, že nezapadáme, a máme tendenci to rychle napravit.
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je tady normální?
Cesta životem je někdy jako stání uprostřed přeplněného autobusu a sledování všech vlastních nedostatků v pomyslném zrcadle, zatímco ostatní na nás dělají dojem, jako by žádné nedostatky neměli. A teď ruku na srdce: Není to ale všechno úplně jinak? Nevyvolávají ve vás ostatní dojem dokonalosti jen proto, že se soustředíte výhradně na to, co vidíte v zrcadle? Pokud byste své zrcadlo na chvíli překryla velkým prostěradlem a pořádně se porozhlédla po svém okolí, čeho byste si všimla? Nejspíš byste zjistila, že každý z cestujících má své menší i větší nedokonalosti. Každý má své bolístky, životní prohry a nenaplněné sny a touhy. A každý z nich, do jednoho, v něčem nenaplňuje představy svého okolí. To jen vy jste si zrcadel ostatních na první pohled nevšimla, protože jste byla až příliš zaměřena na to své vlastní.
Co z toho plyne? Na svůj život se můžete dívat hned z několika zcela odlišných úhlů. A pokaždé ho uvidíte v jiném světle. Záleží jen na vás, který úhel pohledu si vyberete. Problém totiž nemusí být za všech okolností ve vás, ale ve společnosti, která vám ono zrcadlo nastavuje. Vždyť kdo určil normy, do kterých se všichni snažíme tak úzkostlivě vměstnat? A kdo říká, že člověk, který se do těchto norem nevejde, nemůže být šťastný?
Ze společenského stereotypu, který je nám všem předkládán, se můžete vymanit. Budete se pak cítit mnohem svobodnější, klidnější a šťastnější.
Najděte výhody svých životních okolností
Důvodů, proč jste v pětatřiceti bez partnera, může být spousta. Možná máte za sebou bolestný rozchod, přes který jste se zatím nedokázala přenést. Možná máte pocit, že přitahujete jen nesprávné typy. Nebo jste zkrátka ještě nenarazila na toho pravého. Ať už je to jakkoliv, je přirozené, že ve vás vaše situace čas od času vyvolá negativní emoce. To ale ještě neznamená, že se musíte do jejich sítí nechat chytit na trvalo.
Vaše situace má totiž spoustu výhod. Připadá vám, že ne? Pak na chvíli zakryjte své zrcadlo a přemýšlejte se mnou:
- Je sice pravda, že být stále sama je někdy na palici. Když se ale rozhodnete, že se vydáte za dobrodružstvím na druhý konec světa, nemusíte brát na nikoho ohled. Prostě se seberete a jedete.
- Je sice pravda, že když kolem vás neběhá několik malých capartů, nezažijete ty nádherné něžné okamžiky, kdy se k vám vaše dítě spontánně přitulí. Můžete mít pocit, že je váš život příliš plytký. Stejně tak se ale ve svém životě vyhnete všem těm probdělým nocím, když je dítě nemocné. Váš život trvale nesvírá ten sužující pocit nejistoty, zda své dítě vedete správným směrem a zda se mu tam venku nic zlého nestane.
- Je sice pravda, že byste mohla žít úplně jiný život, který by byl naplněn hlubokým vztahem s milujícím partnerem a dětmi. Ve skutečnosti je ale takový život přenádherný a zcela bezchybný jen pro ty, kdo se na něj dívají zpovzdálí. Nikde navíc není řečeno, že o své životní štěstí a jistoty nemůžete ze dne na den přijít.
Cílem této úvahy není vyvolat ve vás ještě negativnější emoce. Na tom, že někdo vede spokojený život s partnerem a dětmi, není nic špatného a nebylo by správné ani to, kdybyste se zatvrdila a začala všem okolo tvrdit, že takový život ve skutečnosti žít nechcete. Život, jaký žijí vaše kamarádky, může být a často i je šťastný. Pointou však je, že dokážete-li ze své situace vykřesat konkrétní výhody, váš život to může zásadně změnit k lepšímu. Bez ohledu na okolnosti, jaké máme, totiž můžeme žít šťastný život.
Dokážete-li najít na své situaci výhody a být za ně vděční, váš život bude šťastný bez ohledu na okolnosti, které nemůžete ovlivnit.
Tajemství spokojeného života: Umění vážit si maličkostí
Je úplně jedno, zda jste svobodná, nebo vdaná. Zda máte děti, nebo ne. Nezáleží dokonce ani na tom, jestli je pravděpodobné, že se vaše situace brzy změní. Naučíte-li se totiž vážit si toho, co máte, váš život bude šťastný. Přestaňte se proto zaměřovat na to, co nemáte. Buďte vděční za to, co se vám daří. Radujte se z maličkostí. Třeba z toho, že teď sedíte na oné lavičce v parku uprostřed krásného slunného dne. Za to, že kolem sebe máte lidi, kteří vás milují. Za to, že máte přátele, se kterými se dokážete od srdce zasmát. Za to, že žijete v zemi, která není zmítaná válkou, hladem ani jinými skutečnými problémy.
Snaha nalézt ve svém životě vnitřní štěstí vnese do vašeho života klid a uspokojení. Přestanete-li brát jako samozřejmost okolnosti, které vám hrají do karet, a začnete-li si vážit maličkostí, po čase nejspíš zjistíte, že žijete mnohem spokojenější život než lidé kolem vás. Ano. Nejspíš i spokojenější než ti, kterým jste ještě nedávno jejich životní štěstí záviděla.
Spokojenost přitahuje
Nalezení vnitřní vyrovnanosti má navíc ještě jeden nepřehlédnutelný pozitivní efekt – přestanete-li se zaměřovat na to, co nemáte, stanete se navíc mnohem příjemnější a přitažlivější pro své okolí. Díky tomu, že z vás bude sršet optimismus a dobrá nálada, získáte rychle nové přátele, kteří mohou v mnohém obohatit váš život. A kdo ví, třeba se mezi nimi po čase najde i váš princ na bílém koni. A když ne, rozhodně už vás to nerozhodí. Jedete přece na pohodu.
