Po konkrétním druhu alkoholu sáhne člověk s jistým očekáváním. Nejde mu jen o chuť, ale chce se také dostat „do nálady“. Jenže do jaké?
Kapka pravdy o alkoholu
Pro jistotu si hned v úvodu bez obalu řekněme, že alkohol je jed a opilost je projevem otravy. Závislostí na alkoholu se zde zabývat nebudeme, pouze si připomeneme, jak taková akutní otrava alkoholem vypadá:
Vypitý alkohol se během několika minut vstřebá do krve a zasáhne mozkové buňky. Způsobí poruchu jejich funkce, což vnímáme jako opilost. Podle stupně otravy se člověk nejdříve cítí povzbuzen a uvolněnější. Rozváže se mu jazyk. Později jazyk naopak ztěžkne a opilec ztrácí rovnováhu, schopnost úsudku i sebekontrolu. Nakonec usíná. V horším případě upadne do bezvědomí a v nejhorším zemře, protože díky naprostému útlumu centrálního nervového systému prostě přestane dýchat.
To ale není všechno, protože vypitý alkohol (ethanol) je vlastně jedovatý dvakrát – poprvé sám o sobě a podruhé ve chvíli, kdy se začne v těle odbourávat. Z každé molekuly ethanolu totiž vznikne jedna molekula tzv. acetaldehydu, což je také jed. Kvůli němu je nám v opilosti zle, zvracíme a následně trpíme kocovinou. Tolik nezbytná úvodní informace o pravé povaze účinků alkoholu…
Velký mezinárodní průzkum
Global Drug Survey (https://www.globaldrugsurvey.com) je největší světový průzkum, který se zabývá způsoby užívání alkoholu a drog. Vychází každoročně od vědců z waleského Cardiffu. Jako internetový dotazník se dostane do padesáti zemí a je překládán do jedenácti jazyků… V roce 2017 výzkumníci analyzovali odpovědi asi 30 000 účastníků průzkumu na tyto otázky: Které druhy alkoholu konzumujete? A jaké pocity s nimi máte spojené?
Stane se to, co očekáváme. Nebo také ne…
Účinek alkoholu (i jiných drog) závisí do značné míry na našem očekávání a rovněž na prostředí a lidech, kteří jsou u toho. Při stejném množství vypitého alkoholu to bude jinak vypadat u nedělného oběda, na smuteční hostině, v nóbl restauraci, v putyce po fotbale, u táboráku, na rockovém koncertu nebo doma, při nočním osamění.
Pít začínáme v určitém výchozím rozpoložení mysli, což může být i momentální stav úzkosti nebo nespavosti: „Teď si dám s kamarády/na kuráž/ šláftruňk.”
Podléháme sugesci: „Tohle tě uklidní/vzpruží/povznese/totálně voddělá...“ a také napodobujeme chování ostatních, třeba typu „My jsme parta veselá a pořádně to rozjedem.”
Záleží také na aktivitě. Může to být klidné posezení, tanec, zpěv, práce, meditace a hloubání, tvůrčí zápal skupiny i jednotlivce. Dalším faktorem je pak samozřejmě i množství vypitého alkoholu a jeho druh (pivo, víno, sladký likér nebo panáky tvrdého…). Výsledky průzkumu (ve shodě se selským rozumem) naznačují, že si lidé vybírají alkoholické nápoje v očekávání pozitivních emocí, které s nimi souvisejí, ale případnými negativními emocemi trpí proti své vůli.
Tvrdý alkohol: agresivita
V uváděné studii jsou lihoviny (whiskey, vodka…) spojovány s kladnými emocemi častěji nežli pivo nebo víno. Více než polovina dotázaných zažívala zvýšenou energií a větší sebedůvěrou. Téměř polovina se s tvrdým alkoholem cítila být více sexy. Stačí, když si vybavíme podmanivé reklamy na různé destiláty, a jsme doma.
V porovnání s ostatními druhy ale tvrdý alkohol navozoval častěji agresivní náladu. Týkalo se to téměř výhradně mužů, protože zkoumané dámy popisovaly po konzumaci alkoholu celé spektrum emocí, ale zvýšenou útočnost prakticky vůbec.
Pivo a víno: uvolnění
Pokud jde o červené víno nebo pivo, cítil se po napití každý druhý účastník průzkumu uvolněnější, případně unavený, a to více po víně než po pivu. Proti únavě byli značně odolnější zástupci nejmladších ročníků a zcela logicky také alkoholici, a to díky své vysoké toleranci alkoholu. (Zvýšená tolerance, tzn. snášenlivost vysokých dávek drogy, je obecně jedním z příznaků závislosti.)
Tím se dostáváme k dalšímu bodu průzkumu, a sice k rozdílům v náladách mezi běžným konzumentem a silným pijákem.
Čím déle pijí, tím hůře se cítí
Pravidelnému přísunu alkoholu se tělo přizpůsobí a za pomoci zmnožených jaterních enzymů ho zvládá zpracovávat rychleji. (Podle toho ovšem taková přetěžovaná játra časem také vypadají… .) Takže zatímco notorický alkoholik vypadá pouze opile, abstinent, který by se s ním pokusil držet krok, se otráví stejnou dávkou alkoholu až do bezvědomí.
Podle analýzy jsou alkoholici pětkrát citlivější na povzbuzující efekt drinku než občasní konzumenti.
Zároveň je šestkrát (!) pravděpodobnější, že budou po napití agresivní. Skupina závislých také hlásila daleko více negativních emocí spojených s pitím, jako je např. hněv, podezíravost nebo smutek.
Několik slov o reklamě
Alkoholový průmysl nás oslovuje svou reklamou poněkud neférovým způsobem, který je ostatně vlastní každé reklamě: Láká nás na pozitivní emoce, které pití (správněji: intoxikaci mozku alkoholem) provázejí, ale nezmiňuje ty negativní. A lidé na to slyší.
Řada z nás se tak pokouší vyplnit alkoholem svou vlastní emoční prázdnotu v naději, že po zkonzumování daného nápoje se budeme cítit stejně úspěšní, cool, sexy a oblíbení, jako ta parta chlapů u baru z reklamy. Je užitečné, když si tyto souvislosti občas uvědomíme.
K čemu jsou takové průzkumy dobré?
Analýzou velkého množství údajů, které průzkum jako Global Drug Survey shromáždí, lze najít a popsat vzorce lidského chování, které je spojeno s alkoholem. Zkoumá se nálada před pitím, sociální kontext, dopad reklamy apod. Výsledky se pak zúročí jednak na poli prevence, jednak při vytváření strategií léčby různých typů alkoholových a drogových závislostí.
Doufejme jen, že se cenných poznatků neujme sám výrobce alkoholu, aby vymyslel ještě sofistikovanější reklamní kampaň…
