Krev a krvetvorba

„Přineste nulu negativní!“ aneb co se stane, když člověk dostane krev jiné skupiny

Málokterý seriál z nemocnice se obejde bez atraktivní scény, kdy se rozlétnou dveře vstupní haly, vjíždí vozík se zkrvaveným tělem a už se sbíhá houf záchranářů s fonendoskopy kolem krků. Zatímco každý hned začal něco neodkladného kutit, nad jejich hlavami se rozléhají pokyny: „Připravte sál, rentgen, intubaci, amputaci!...“, a často dojde i na dramatické: „Potřebujeme nulu negativní!“ To je krev, která pochází od tzv. univerzálního dárce. V nouzi nejvyšší se dá použít pro okamžitou transfuzi bez zjišťování krevní skupiny příjemce.

MUDr. Ivana Cimbůrková,
03. března 2021 9 minut čtení


SDÍLEJTE ČLÁNEK

Proč se krve různých lidí mezi sebou nesnesou

Krev dělíme do různých krevních skupin podle toho, jaké antigeny se nacházejí na membráně červených krvinek (erytrocytů). Jakýkoliv antigen má obecnou biologickou vlastnost vyprovokovat imunitní systém k tvorbě protilátek, což slouží k odhalení cizorodého „vetřelce“ do organismu (např. bakterie) a k jeho zneškodnění.

Stejný princip platí i pro červené krvinky a protilátky proti antigenům, které se nacházejí na jejich membráně. Protilátka se na antigen naváže a způsobí slepování krvinek mezi sebou neboli jejich aglutinaci. Aglutinované krvinky se rozpadají a dochází k tzv. hemolýze, rozkladu krve.

Čím víc antigenů, tím víc skupin

Podle toho, jaké antigeny byly na membráně erytrocytů objeveny, byly popsány desítky různých systémů krevních skupin, např. AB0 systém, MNS systém, Rh systém, Kell systém, Lewis systém... Jejich počet stále ještě roste. Nový antigen může být objeven např. díky neobvyklé reakci po krevní transfuzi. Pátrá se po příčině, proč měl pacient problémy s přijetím dárcovy krve, a najde se dosud neznámý antigen.

Dva nejznámější systémy, AB0 a Rh faktor, mají velmi silné antigeny. Proto jsou velmi silné i příslušné protilátky.

To je logickým důvodem, proč byly systémy AB0 a Rh historicky odhaleny jako první, když se začala hledat příčina nepřijetí darované krve při transfuzích. Příznaky tzv. akutní potransfuzní reakce jsou horečka, třesavka, bolest a šokový stav.

Může nastat selhání důležitých orgánů a smrt, ale včasné přerušení transfuze (při prvních příznacích) a následná intenzivní léčba mohou stav zvrátit. Neslučitelnost krve v dalších systémech krevních skupin naštěstí takové těžké příznaky nevyvolává.

Srozumitelně o krevních skupinách

Ivana Cimbůrková |7 minut čtení

Co znamená systém AB0 („á-bé-nula“)

Systém krevních skupin AB0 zná asi každý. Zde dostaly antigeny na membráně červené krvinky stručná jména: A a B. Podle nich pojmenujeme čtyři krevní skupiny A, B, AB a 0 (nula):

  • Žádný antigen. Když na povrchu červené krvinky žádný antigen ze systému AB0 nenajdeme, jednoduše nazveme krevní skupinu 0 („nula“).
  • Jeden antigen. Když na povrchu najdeme jeden antigen, zařadíme podle něj krev do skupiny A nebo B.
  • Oba dva antigeny. Pokud budou na jedné krvince sedět zároveň antigeny oba dva, skupina dostane jméno AB.

V krvi se od narození vyskytují přirozené protilátky proti antigenům odlišné krevní skupiny, aniž by se s nimi imunitní systém daného jedince kdy setkal. Mají předvídatelné názvy:

  • protilátka anti-A (proti antigenu A)
  • protilátka anti-B (proti antigenu B)

Jak se zjišťuje krevní skupina

Způsob reakce „antigen-protilátka“ je u všech systémů stejný, takže jako příklad uvedeme třeba systém Rh faktor, protože ten si každý alespoň matně pamatuje ze školy díky opičce Macacus rhesus. (Slavný makak má na svých erytrocytech tzv. Rh faktor, což je jinak řečeno antigen D, shodný s lidským.)

Při pozitivním testu dochází k jevu, kterému se chceme při transfuzi vyhnout, tedy aglutinaci (shlukování) krvinek. Jako testovací činidlo použijeme tzv. krevní sérum. To je nažloutlá kapalina, která zbyde ve zkumavce po odstředění sražené krve (podobně, jako když se srazí mléko, tvaroh se zcedí a zbyde syrovátka). Dané krevní sérum neobsahuje žádné krvinky, ale obsahuje protilátku anti-D, takže můžeme začít testovat.

  1. Připravíme si sklíčko se kapkou krve, kterou chceme otestovat.
  2. Přidáme trochu séra anti-D.
  3. Promícháme a chvíli počkáme.
  4. Nakonec prostým pohledem zjišťujeme, jestli se krev změnila v droboučké červené shluky krvinek, tedy jestli došlo k aglutinaci.
  5. Vyhodnocení: Aglutinace znamená, že na krvinkách je přítomen antigen D. Krevní skupina je tedy RhD-pozitivní. Vzorek beze změny znamená, že k reakci mezi antigenem a protilátkou nedošlo, takže krev je skupiny RhD-negativní.

Pozor, takto bychom testovali pouze Rh systém. Kompletní test obsahuje ještě séra anti-A a anti-B, takže výsledkem bude zařazení do některé skupiny obou nejdůležitějších systémů, AB0 a Rh. Princip serologické reakce samozřejmě zůstává stejný.

Tzv. krev ,nula negativní‘ (celým názvem ,0 RhD negativní‘ nemá na svých červených krvinkách žádný z nejsilnějších antigenů. Dříve se proto v nouzi používala jako relativně bezpečná náhrada při neznalosti krevní skupiny příjemce.

Hlavně nepodat transfuzi jiné krevní skupiny

Výroba léčebných přípravků z lidské krve má svá specifická pravidla. Vše začíná pečlivým výběrem dárce, což může být obecně každá zdravá dospělá osoba mladší 65 let, která váží alespoň 50 kilogramů a nemá zvýšené riziko infekčních chorob.

Kromě toho, že dárcův zdravotní stav je před každým odběrem kontrolován, platí také pravidlo, že nedostává za odběr krve zaplaceno. Předchází se tím nebezpečným situacím, kdy peněz potřebný dárce kvůli finančnímu zisku zatají svůj zdravotní stav nebo rizikové chování, jako jsou např. rizikové sexuální praktiky nebo injekční užívání drog.

Z hlediska krevní skupiny platí pro vlastní léčebné podání všech přípravků z krve, které obsahují krvinky, přísná bezpečnostní pravidla.

  • Vyšetření. Provádí se podrobné imunohematologické vyšetření krevních konzerv i krve příjemcovy.

  • Pravidla. Jsou přesně stanoveny postupy při manipulaci s krví, kdy se navíc zdravotníci v jednotlivých krocích několikrát navzájem kontrolují.

  • Test u lůžka. Poslední zkouška slučitelnosti krve se provádí ještě u lůžka příjemce, těsně před provedením vlastní transfuze.

  • Dokumentace. Nehrozí pouze akutní potransfuzní reakce. Pozdní reakce se může rozvinout třeba až za týden. Konečně, potransfuzní komplikace vůbec nemusí souviset s nějakým pochybením v podané krevní skupině, ale častěji nastávají v důsledku nepředvídaných imunitních reakcí a jiných zdravotních stavů.

    Aby byla i zpětně zachována možnost dopídit se, kde se stala chyba, vedou se a uchovávají záznamy prakticky o všem, co s konkrétní transfuzí souvisí. V hodně starých chorobopisech dokonce najdeme pečlivě vlepené kartičky (s originálními, časem zčernalými krvavými čmouhami) coby důkaz řádně provedeného testu u lůžka.

    To už se, s ohledem na nebezpečí přenosu infekčních nemocí, nikde nedělá, nicméně i dnes je kartička s provedeným testem alespoň hygienicky vložena do sáčku a uchována na oddělení až do úplného ukončení transfuze.

Zdá se to neuvěřitelné, ale pokud dojde k podání nesprávné krve, většinou bývá důvodem administrativní chyba ve jménech. Záměna chorobopisu nebo testu, záměna vaku s krví, záměna pacienta.

Pokud se na oddělení vyskytne nějaká potransfuzní reakce, okamžitě jsou z bezpečnostních důvodů kontrolovány všechny ostatní probíhající transfuze, aby v případě, že na vině bylo podání chybné krve, nedošlo k záměně konzerv určených pro různé pacienty.

Co se stane při podání chybné krevní skupiny v těle příjemce

Jak bylo předesláno, k akutní hemolýze vinou záměny krve personálem dochází opravdu velmi zřídka. I když se pacient zotaví, pro dané pracoviště je to obrovský průšvih, často se soudní dohrou. Čas od času se o takovém případu dočteme v novinách. Nicméně i když dojde k nežádoucí imunologické reakci bez cizího zavinění, obraz zůstává podobný.

Při podání nesprávné krevní skupiny způsobí protilátky shlukování darovaných červených krvinek v krvi příjemce. Následuje jejich rozpad – hemolýza.

Jinými slovy, všechna vpravená krev je rázem zkažená. Pokud jsou na vině silné antigeny, stačí pro rozvoj akutní potransfuzní reakce chybně podaná krev v množství 10-15 ml, což nejsou ani dvě polévkové lžíce. Taková krev se okamžitě stává toxickou náloží, se kterou se tělo obtížně vypořádává.

(Do jisté míry probíhá také „souboj“ opačným směrem, tedy protilátky z darované krve ničí krvinky příjemce. Díky velkému objemu obíhající krve se ale přijaté protilátky dostatečně naředí, takže následky tak závažné nejsou.)

Před transfuzí nestačí vyšetřit jen skupiny AB0 a Rh faktor

V rámci předtransfuzního vyšetření se kontroluje slučitelnost krví i v dalších systémech skupin. Krev příjemce může obsahovat nejen přirozené protilátky anti-A a anti-B, ale též tzv. nepravidelné protilátky proti antigenům ostatních krevních skupin.

Když se pacient s novým antigenem na darovaných erytrocytech setká při transfuzi poprvé, nic zlého se většinou nestane. Protilátky se nestačily vytvořit. Když ale tento pacient dostane transfuzi podruhé, potřetí..., imunitní systém už daný antigen na základě předchozího setkání snadno pozná. Protilátky jsou v pohotovosti, a nebezpečná potransfuzní reakce se může rozběhnout.

Vznikem nepravidelných protilátek jsou ohroženi pacienti, kterým jsou z nějakých důvodů transfuze podávány opakovaně.

Otestujte se sami

A proč si rovnou nekoupit test na krevní skupinu v lékárně, a nezkusit to sám? Pro případ transfuze sice znalost vlastní krevní skupiny prakticky k ničemu není, protože v každé nemocnici vás vždy, povinně, otestují sami znovu, ale pokud vám není líto vynaložit 400-500 korun za testovací soupravu pro AB0 a Rh faktor (a nebojíte se píchnout do prstu), může to být docela zábavné praktické cvičení z biologie.

SDÍLEJTE ČLÁNEK

4
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Pokračováním souhlasíte s podmínkami.