Pozor, krevní sraženina! Nečekaná a nebezpečná překážka, která se někdy objeví v systému tepen a žil... Dál je to jako při hromadné havárii na dálnici - záleží na okolnostech i na štěstí, jak velkou škodu v krevním oběhu překážka způsobí. Tzv. „ředění krve“ má za úkol takovým nehodám předcházet.
Krev se ve skutečnosti neředí
Hovořit o „ředění krve“ je poněkud zavádějící informace, i když tento slovní obrat sami zdravotníci často a rádi používají. Můžeme naředit hustou omáčku, můžeme ředit barvu, ale v tomto případě je to pouhý příměr, který má hodně zjednodušeně přiblížit následující léčebnou metodu:
Podáváme léky, které pozmění biologické vlastnosti krve tak, aby se méně srážela.
Na vlastní hustotu krve to vliv nemá. Správný termín je antiagregační nebo antikoagulační (protisrážlivá) léčba.
Ochrana před vykrvácením
Normálně se krev sráží pouze v případě, když se céva (žíla, tepna nebo vlásečnice) poškodí. Krev se při tom dostane do kontaktu s jinou tkání, než je výstelka cévy, což zapůsobí jako výstraha: „Oběhový systém byl narušen!“ Uvnitř krve se okamžitě spustí důmyslná kaskáda biochemických reakcí. Krev se začne srážet, aby se místo úniku co nejrychleji uzavřelo.
A aby to nebylo tak jednoduché, zároveň s procesem srážení se zahájí i proces opačný, tedy rozpouštění sraženiny. Jinak by se totiž srážení šířilo jako lavina do celého krevního řečiště, což by pochopitelně mělo velmi neblahé následky. Oba děje jsou u zdravého člověka v obdivuhodné rovnováze a mají jasný účel: abychom při poranění nevykrváceli.
V praxi to můžeme zblízka pozorovat na drobných poraněních kůže, třeba při holení nebo když se odřeme. Kapička krve, která se objeví, rychle zhoustne (to je ta sraženina neboli koagulum), a ranka krvácet přestane. Když sraženinu opláchneme vodou nebo setřeme prstem, krvácení se obnoví, dokud se místo zase neuzavře čerstvou sraženinou. Později se koagulum přemění ve stroupek, pod kterým se poškozená tkáň nerušeně zahojí. Suchý strup nakonec odpadne.
Představu o krevní srážlivosti ve velkém si uděláme při sledování domácí zabijačky, a to bezprostředně po porážce prasete. Pěknou ilustraci nám nabízí jedna z úvodních scén slavného českého filmu Postřižiny.
Pozor, nevhodné pro citlivky a vegetariány: Představitelka hlavní role, Magda Vašáryová se svým okouzlujícím úsměvem, dřepí vedle poráženého prasete a holou rukou usilovně míchá vytékající krev, aby se nesrazila, a mohla se stát surovinou pro výrobu jelit.
Co se stane, když se krev srazí uvnitř cévy...
V některých situacích se tato životně důležitá schopnost krve (srážet se) probudí, aniž k tomu nastal nějaký spravedlivý důvod. Proces srážení mohou vyprovokovat stavy jako:
- poškozená výstelka cév (díky ateroskleróze, kouření, zánětu...)
- poškozená výstelka srdce (při onemocnění srdečních chlopní)
- některé poruchy srdečního rytmu (tzv. arytmie)
- omezení v pohybu, kdy se ztíží proudění krve (typicky v dolních končetinách – např. při nuceném upoutání na lůžko po operaci nebo po mnohahodinovém sezení v rámci cestování)
- obezita
- některé léky (často hormonální antikoncepce)
- zhoubné nádory
- vrozené poruchy krevního srážení
- těhotenství, porod a šestinedělí
Sražený chuchvalec krve cévu doslova ucpe. Nemusí to způsobit prakticky žádnou škodu, protože cévní řečiště bývá dostatečně rozvětvené. Krev jednoduše pokračuje dál některou „objížďkou“ a vlastní sraženina se časem rozpustí.
Trombóza a embolie
Ucpání cévy krevní sraženinou se říká trombóza. Sraženina (trombus) snadno vznikne např. v krvi kuřačky, která ještě navíc užívá hormonální antikoncepci. Rizikové faktory se spolu totiž nemilosrdně sčítají.
Někdy se dá sraženina do pohybu společně s proudem krve. Je unášena dál, dokud se jakožto vmetek (embolus) nezachytí na nějakém příhodném místě. Často jsou to plíce (vzniká tzv. plicní embolie) nebo mozek (vznikne mozkový infark neboli mrtvice).
Definitivní neprůchodnost tepny už je vážný problém, protože do zasažené oblasti se přestane dostávat okysličená krev. Nevyživovaná tkáň začíná rychle odumírat.
Co může embolie způsobit?
- Sraženina může ucpat např. tepnu, která zásobuje končetinu okysličenou krví. Dojde k tzv. akutnímu uzávěru tepny. Postižená končetina zbledne, je studená a silně bolí. Hrozí amputace.
- Ucpání tepen v plicích při plicní embolii zase naruší dýchací funkci a navíc dojde k přetížení srdečního svalu, někdy až do stádia srdečního selhání. Tady hrozí smrt.
- Při mozkové mrtvici dochází k nenávratnému poškození mozkové tkáně, což může mít za následek smrt nebo ztrátu některé funkce (řeči, zraku, hybnosti části těla...).
Aby k tomu nedošlo: Prevence
V některých případech můžeme riziko karambolu v podobě tromboembolické příhody předvídat. Možná jste se před nějakou operací osobně setkali s malým překvapením v podobě zdravotní sestřičky, která k vám před výkonem dorazila s náručí elastických obinadel a bez řečí vám zabandážovala obě nohy odzdola až nahoru... V tomto případě se totiž počítá s tím, že se nějakou dobu nebudete dostatečně hýbat, a krev proto bude mít tendenci stagnovat v dolních končetinách.
Stažením (kompresí) povrchových žil obinadlem nebo kompresními punčochami se zlepší návrat krve k srdci cestou hlubokého žilního systému. Riziko vzniku trombózy se tím sníží.
V pooperačním období se zase mohou po několik dní aplikovat malé podkožní injekce s protisrážlivou látkou, opět jako prevence trombózy. Kandidátem dlouhodobé léčby se stáváte, jestliže jste už nějakou tromboembolickou příhodu prodělali v minulosti, anebo máte velké riziko jejího vzniku. V takových případech často probíhá protisrážlivá léčba už celoživotně.
Jaký je rozdíl mezi antiagregační a antikoagulační léčbou?
Jak už jsme si řekli na začátku, srážení krve je poněkud komplikovaný proces, takže pro detailní porozumění, jak se léky dělí, je nutná jistá znalost fyziologie krve. Alespoň orientačně lze říci, že existují 3 hlavní druhy léčby:
- Protidestičková (antiagregační) léčba: Lék brání prvnímu kroku ke srážení krve, což je shlukování (agregace) krevních destiček. Např. tabletky Anopyrinu nebo klopidogrelu.
- Protisrážlivá (antikoagulační) léčba: Lék blokuje různé další fáze srážecí kaskády v krvi. Např. tabletky warfarinu nebo podkožní injekce heparinu.
Warfarin, lék s dobrodružnou zápletkou
|4 minuty čtení
Játra, hepar, heparin
|2 minuty čtení
- Trombolytická léčba: Lék rozpouští už vzniklou sraženinu (trombus). Tato léčba se provádí pouze v nemocnici, do několika hodin od vypuknutí obtíží (akutní cévní uzávěr, infarkt, embolie).
Při ambulatní léčbě se většinou uplatní tabletky. Někdy se používají i podkožní injekce, které si pacient sám aplikuje stejným způsobem, jako to dělá jiný pacient s insulinem při cukrovce. Existuje i další analogie s léčbou cukrovky: Lidé s cukrovkou si většinou sami měří hladinu cukru z kapky krve, kterou jim zanalyzuje malý digitální přístroj (glukometr). Podobnou kapesní laboratoř (koagulometr) si mohou zakoupit i pacienti léčení warfarinem, aby si také sami, doma, průběžně kontrolovali účinnost léčby.
Největší riziko léčby: krvácení
O nebezpečí plynoucím z nechtěného srážení krve bylo řečeno dost – trombóza, embolie, infarkt... Nutno poznamenat, že i léčba protisrážlivými léky má svá nemalá rizika, a to v podobě „přestřelení“ dávky s následkem krvácení, které může nabýt fatálních rozměrů. Jiný druh problému nastane, když se lék zapomene nebo nestihne včas vysadit, třeba před operací, vytažením zubu nebo v případě náhlého zranění. Bez rychlé léčby může být související krvácení rovněž smrtelné.
I u těch nejmodernějších léků je nutné dobře zvažovat důvody pro nasazení a pečlivě volit dávkování. Pacient, dobře poučen o své léčbě, pak chodí na pravidelné lékařské kontroly, aby se riziko nevítaného krvácení maximálně snížilo. Jinak je správně nastavená protisrážlivá léčba docela dobře slučitelná s běžným životem, kdy jako nenápadný strážce bdí nad bezpečností provozu v krevním řečišti...
