Smrtelně jedovatý jetel
Zhruba před sto lety začaly kdesi v Kanadě záhadně hynout krávy. Zděšení farmáři mohli jen bezmocně přihlížet, jak jim i ty nejlepší kusy dobytka vykrvácely po nějakém bezvýznamném poranění, nebo zčistajasna podlehly těžkému krvácení vnitřnímu.
Neúnavný místní veterinář Frank Schofield zaregistroval podobný úhyn též u králíků. Vybavil se proto lupou a vyrazil do terénu, kde začal pořádně a hezky zblízka zjišťovat, cože ta zvířata vlastně žerou. A našel. Byla to nekvalitní, zplesnivělá siláž, a v ní vždy jetel jednoho a téhož druhu. Tehdy spatřila světlo světa „nemoc ze sladkého jetele“ spolu s naléhavým doporučením pro farmáře, aby svůj dobytek shnilým jetelem nekrmili. Ovšem těm, kteří na lepší krmivo neměli, nezbylo než modlení, neboť léčba známá nebyla.
Teprve za několik let izolovali chemici z otrávené siláže dikumarol, tj. novou látku se silným protisrážlivým účinkem na krev.
Navíc odhalili i záhadu, odkud se dikumarol v siláži najednou vzal. Vznikl z kumarinu, což je přirozený rostlinný alkaloid, v tomto případě obsažený v jeteli. Nebezpečný dikumarol se z něj stal teprve činností mikroorganismů – hub, přítomných právě ve zplesnivělé siláži.
Kumarin s vůní posečené trávy
Vlastní kumarin má sladkou vůni čerstvě pokosené trávy a uplatní se spíše jako složka parfémů a koření než jako jed. Seznam rostlin, které ho obsahují, je dlouhý. Patří mezi ně především strom silovoň obecný, jehož fermentovaná semena, tzv. tonkové boby, jsou vyhledávaným kořením francouzské kuchyně.
Kumarin obsahuje např. divizna, blín, heřmánek, skořice i vanilka...
Jed na krysy s nečekanou perspektivou
Syntetický dikumarol se nejdřív používal jen jako rodenticid, neboli přípravek na hubení hlodavců. Krysa, která dikumarolem otrávené zrní pozře, zahyne stejnou smrtí, jakou umíraly kanadské krávy na začátku příběhu – přestane se jí srážet krev a dříve či později vykrvácí nebo pojde následkem vnitřního krvácení (do útrob, do mozku...).
Několik dávek takového jedu na krysy spolykal v roce 1951 jistý americký branec s úmyslem spáchat sebevraždu. Naštěstí byl zachráněn opakovaným podáním vitaminu K, což byl už v té době známý protijed, i když podstata jeho účinku byla objasněna teprve za několik let.
Od té chvíle se však dikumarol začal zkoumat jako potenciální lék na snížení krevní srážlivosti. Měl dvě velké výhody: díky známé protilátce, vitaminu K, byl relativně bezpečný, a zároveň se nemusel podávat výhradně v injekcích, na rozdíl od staršího protisrážlivého léku heparinu.
... a konečně je tu warfarin
Na počest výzkumného pracoviště ve Wisconsinu (Wisconsin Alumni Research Foundation, zkratka WARF) a na upomínku svého rostlinného příbuzného (kumarin) dostal nový lék jméno warfarin. V roce 1954 byl schválen pro humánní medicínu a prvním slavným pacientem, který ho začal užívat, byl sám 34. prezident Spojených států Dwight D. Eisenhower, který právě prodělal srdeční infarkt.
Nepoddávkovat, nepředávkovat!
Bezpečnost je při užívání warfarinu zcela zásadní věc. Jde o lék s tzv. úzkým terapeutickým oknem, což znamená, že se musí dávkovat velice citlivě. Trik je v tom, že při moc nízké koncentrace v krvi by nebyl účinný (a tím pádem hrozí např. další mozková mrtvice kvůli krevní sraženině), ale při koncentrace jen o něco vyšší, než je ta správná, by zase způsobil nebezpečné krvácení. O jeho používání byly sepsány celé učebnice a samotné poučení pro pacienta vydá na tak dlouhý seznam, že se předává v tištěné podobě jako leták. Zde jsou nejdůležitšjší body:
- Dávkování. Dávkování se musí přesně dodržovat podle posledních pokynů lékaře!
- Kontroly. Životně důležité jsou pravidelné laboratorní kontroly krve (tzv. Quickův test, INR), které monitorují, jak je léčba účinná. Podle hodnot testu se upravuje dávka warfarinu. Existuje i kapesní analyzátor, který si může pacient zakoupit a sám si doma z kapky krve hodnotu INR zjišťovat. Je to užitečná pomůcka, ale bohužel dosti nákladná (cena kolem 17 tisíc korun) a hrazení zdravotní pojišťovnou není u nás dořešené.
- Příznaky. Pacient se musí také sám trochu hlídat a všímat si případných krvácivých projevů, jako jsou např. modřiny na kůži, krvácení z nosu nebo dásní nebo velmi silná menstruace.
- Dieta. Pacient musí si dávat pozor na potraviny s vysokým obsahem vitaminu K, který by účinek warfarinu neutralizoval (špenát, hlávkový salát, kapusta a další). Zdaleka si je ale nemusí odříkat. Pouze by je měl konzumovat pravidelně a bez větších výkyvů, jinak se stabilních hodnot Quickova testu nikdy nedobere...
- Léky. Pacient se musí vyhýbat některým lékům, včetně volně prodejných, které se s warfarinem nesmí kombinovat.
- Průkazka. Pacient by při sobě měl nosit kartičku s informací o léčbě warfarinem, podobně, jako to dělají lidé s cukrovkou na insulinu.
- Informovat předem. Všem zdravotníkům, kteří se ho chystají ošetřovat nebo vydávat léky (v lékárně), musí pacient dopředu hlásit, že bere warfarin.
Jak je vidět, není léčba warfarinem úplně jednoduchá. V některých případech ho lze nahradit jinými preparáty, které tak složitá opatření nevyžadují.
V současnosti užívá warfarin v České republice přibližně 75 % pacientů, kteří potřebují antikoagulační (protisrážlivou) léčbu.
Jsou to nejen lidé, kteří, podobně jako Eisenhower, dostali srdeční infarkt. Mohli také prodělat mozkovou mrtvici, hlubokou žilní trombózu, plicní embolii, nebo jsou např. majiteli umělých srdečních chlopní. Kdybyste probrali obsah domácích lékárniček jen u vašeho nejbližšího příbuzenstva a sousedů, s velikou pravděpodobností v nich na nějaký warfarin narazíte. Takže pozor, určitě neochutnávat, a hlavně – starostlivě chránit před všetečnými dětmi! Už víme, proč...
