Pozitivního myšlení se nikdo zbavovat nechce, tak je celkem logické, že čekárny psychiatrů plní nejčastěji pacienti s hlavami plnými negativních myšlenek. Jak jim pomáhá psychoterapie? Co dělat, když přijdou extrémně negativní myšlenky, myšlenky na sebevraždu? Čas od času se ale objeví i pacient stižený chorobným optimismem, který ho uvádí do nebezpečných situací.
Jsem neschopný smolař a všechno špatně dopadne
Ani ten nejzarytější životní optimista není imunní vůči depresi, úzkosti a jiným duševním poruchám. Je však pravda, že člověk povahou optimistický, se smyslem pro humor, bývá odolnější. V období stresu nebo nemoci mu pomáhají jeho psychické dovednosti založené na pozitivním myšlení, které díky své nátuře dobře ovládá.
Myšlení a nálada jsou spojité nádoby. Nepříjemné myšlenky zhoršují náladu a smutná nálada spouští smutné myšlenky.
V případě těžké deprese je psychika natolik podlomena, že pokud nemoc včas sama (spontánně) neustoupí nebo se pacientovi nedostane účinné léčby (např. podáváním antidepresiv), poslední zbytky vůle zformují myšlení do podoby té nej-negativnější myšlenky vůbec, a sice do úmyslu zemřít s následným sebevražedným jednáním. Tzv. práce s negativními myšlenkami je tedy součástí léčby zejména lehkých a středně těžkých depresívních a úzkostných poruch.
Negativní myšlenka se vyznačuje tím, že naskakuje automaticky, nechtěně, většinou jako reakce na určitou situaci.
Typicky třeba negativní myšlenka zahájí náhlý záchvat úzkosti při tzv. panické poruše: Poté, co zcela zdravý mladý muž spěšně vyběhne po schodech do patra, zaznamená v hrudníku tělesný vjem, že se mu rozbušilo srdce. Okamžitě ho napadne (automatická) negativní myšlenka: Mám infarkt, zemřu! Ví, že je to nesmysl, ale automatická myšlenka takovou složitou úvahu jaksi předběhla. Následuje úzkost, do krve se vyplaví stresové hormony, a srdce začne bít ještě zběsileji. Navíc se přidá zrychlené dýchání s pocitem nedostatku vzduchu. Rozvíjí se panický záchvat, který skutečně trochu jako ten infarkt vypadá. Pak na místo dorazí přivolaná záchranka, na EKG se neukáže nic, postižený dostane injekci na uklidnění a doporučení, aby se obrátil na psychiatra. Než se ale stačí objednat, zopakuje se epizoda jako přes kopírák ještě pětkrát. Zabere nějaký čas, než se mu podaří tuto bleskovou negativní myšlenku na náhlé ohrožení svého života zkrotit.
Pacient se tedy s pomocí terapeuta soustředí na rozpoznání svých obvyklých negativních myšlenek. Všechny samozřejmě nevypadají tak akčně a dramaticky jako ta na infarkt v případě záchvatu paniky, ale vynořují se stejně pohotově a automaticky, pouze v jiných situacích: Jsem neschopný, všechno špatně dopadne, je to moje vina apod. Pak přichází na řadu jejich „testování“, to jest do jaké míry odpovídají tomu, co se ve skutečnosti děje. Pacient se učí klást sám sobě otázky: Opravdu je to tak? Existuje i jiná možnost?
Když pacient dobře porozumí souvislostem, kdy a proč se negativní myšlenky objevují a jak fungují, učí se jich zbavovat. Nahrazuje je neutrálním, rozumovým hodnocením situace.
Pacient trénuje chování, kterému se původně vyhýbal, např. kvůli strachu z dalšího záchvatu úzkosti, ze stydlivosti nebo kvůli obavám ze selhání. Jak se mu postupně daří měnit chování a odbourávat negativní myšlenky, zlepšuje se i jeho nálada a snižuje se úzkost. Tento druh psychoterapie (KBT, kognitivně behaviorální terapie) je poměrně náročný, protože pacient musí sám chtít něco změnit a vynaložit jisté úsilí. Ne každému pacientovi proto vyhovuje. Ovšem účinnost je srovnatelná s užíváním antidepresiv a efekt navíc bývá dlouhodobý.
Existují pochopitelně i další psychoterapeutické směry, které vedou pacienty k pozitivnímu prožívání jinými cestami. A snad ještě více než na konkrétních psychoterapeutických technikách záleží na kvalitě terapeutického vztahu, včetně toho, jak terapeut pacientovi lidsky „sedne“. Rovněž je zapotřebí vybrat vhodný druh psychoterapie, který má šanci na úspěch u dané psychické poruchy, protože patologické negativní (nebo pozitivní) myšlenky mohou doprovázet velmi odlišné diagnózy.
Umělá radost ze života
Běžným příkladem chorobného optimismu je stav bezstarostné opilosti, tedy lehká otrava alkoholem. Přiopilý, a díky tomu i dočasně velmi pozitivně myslící člověk, nevidí rizika, zato v každém vidí kamaráda. Dopouští se nezodpovědného chování, kterému se po vystřízlivění nestačí sám divit, v horším případě za něj těžce pyká. Každý uživatel alkoholu i dalších psychoaktivních látek (drog) si proto má své potěšení dopřávat v bezpečném prostředí a především uvážlivě.
Štěstí v neštěstí
Jistý druh poněkud nepatřičného optimismu někdy pozorujeme u osob se sníženými intelektovými schopnostmi. Asi každý někdy zažil překvapivě milý kontakt s někým, kdo se narodil např. s Downovým syndromem. Navzdory jeho mentální retardaci máme co do činění s úžasným, dobrosrdečným člověkem, který se neváhá o svůj pozitivní přístup k životu podělit. Existují otřesné případy, kdy jsou tito pozitivně přednastavení a důvěřiví lidé právě pro tyto své vlastnosti bezostyšně zneužíváni osobami kriminálními, nebo dokonce osobami pečujícími.
Také někteří pacienti s demencí ztrácejí v určité fázi svého onemocnění schopnost myslet negativně. Působí pak na okolí nečekaně šťastným, spokojeným dojmem. Bohužel si často, zejména v počátečních stádiích demence, kdy se rozumové funkce snižují nerovnoměrně, uvědomují svůj stav velice jasně a bolestně, a jejich myšlenky jsou naopak plné obav a úzkosti z budoucnosti.
Doživotní pesimisté
Přeborníky v negativním myšlení jsou nositelé některých poruch osobnosti, což bývá víceméně vrozená, celoživotní záležitost. Příkladem budiž člověk s paranoidní poruchou osobnosti. Podezíravost, nedůvěřivost a stálé myšlenky na hrozící újmu jsou mu vlastní v každé situaci. Pečlivě si hlídá svá práva, pozorně pročítá smlouvy a zásadně odmítá podepsat souhlas se zpracováním osobních údajů. Pokud dobře vládne perem, je schopen během jediného roku zahltit orgán veřejné správy desítkami stížností v různých věcech. Je pro něj nesnadné přijmout pomoc i ve zcela běžných záležitostech. I kdyby ji potřeboval, převládne nedůvěra a strach, že mu chce někdo uškodit. Pokud máte někoho takového v rodině nebo v sousedství, je třeba s ním jednat maximálně transparentně a s velkým pochopením pro jeho limity. Jeho nepřátelské chování si nesmíte brát osobně, ale měli byste je rozumně respektovat.
Osobnost závislá (vyhýbavá) se zase soustavně potýká s negativními myšlenkami, které se točí kolem pocitů méněcennosti, neschopnosti cokoliv úspěšně zvládnout a strachu, že mu nikdo nepomůže. Kvůli své nešťastně strukturované povaze snadno upadá do depresí. Často se proto odhodlá vyhledat odbornou pomoc psychologickou nebo psychiatrickou a pak se trpělivě učí novým strategiím, jak své negativní myšlení pozměnit. A to na rozdíl od paranoika, který dobrovolně léčbu nevyhledává, neboť v souladu se svým pohledem na svět nemá nejmenší důvod věřit ani psychiatrovi.
Bipolární porucha: mánie a deprese
Dalším příkladem chorobného optimismu je duševní porucha zvaná mánie. Pacient má dobrou náladu, ať pro ni důvod má, nebo nemá, protože na pozadí stojí porucha na úrovni biochemických pochodů v mozku.
Nastává jev, kterému se říká katatymní myšlení: Patologicky změněná nálada ovládne a zkreslí kvalitu myšlení. Nálada pozitivní (ovšem patologicky nadnesená) tudíž s sebou přinese samé pozitivní myšlenky.
Pacient v mánii se stává plným sebedůvěry a skvělých nápadů, které ihned uskutečňuje. Pokud se včas nenechá léčit, nejlépe i hospitalizovat, musí s odstupem času dávat své osobní záležitosti pracně do pořádku - vrátit překotně nakoupené zboží, zrušit nevýhodně uzavřené smlouvy, rozloučit se s partnery, se kterými stihl v manické fázi navázat intimní vztahy, vyzvednout ze servisu nabourané auto a usmířit se s rodinou i s kolegy v práci. Manický, euforický pacient si z pochopitelných důvodů nepřeje být léčen a psychiatrovi se rovněž obloukem vyhýbá. Může ho však vhodně nasměrovat věci znalý přítel nebo rodinný příslušník, kterému pacient věří.
Většinou pacienti důvěrně znají obě tváře bipolární poruchy, mánii i depresi. Obraz depresívní fáze vzniká analogicky předešlému: Biochemická porucha mozkové činnosti, pokles nálady, katatymně zkreslené myšlení, negativní myšlenky. Tentokráte tedy žádná sebedůvěra, ale samé obavy, pocity méněcennosti, sebeobviňování.
Negativní myšlení těžce depresivního člověka může dosáhnout takové hloubky, že se začne točit výhradně kolem plánu, jak svůj život ukončit. Nejhorším scénářem je pak dokonaná sebevražda.
Pokud vám vaše mysl automaticky začala nabízet samé negativní myšlenky, ačkoliv původně jste byl člověkem poměrně optimistickým, možná trpíte depresí. Měl byste se přinejmenším poradit se svým praktickým lékařem, nebo rovnou vyhledat psychiatra. Není se za co stydět
Musíš se vzchopit
S dodáváním optimismu depresívnímu člověku se musí opatrně. Pokud chcete někoho chlácholit jen proto, že vás přítomnost zoufalého člověka vyvádí z míry, raději nedělejte nic. Je totiž nutné chápat, že každou dobře míněnou radu může nemocný vnímat zkresleně, a to nejen jako nemístné zlehčování, ale též jako výčitku a další důkaz své vlastní neschopnosti, takže byste mu příliš nepomohli. Připusťme si, že ne každý má pro účinnou pomoc dostatek trpělivosti a empatie.
Když už se do toho chcete pustit, vždy pozorně sledujte, jak dotyčný na vaše slova reaguje. Ulevilo se mu, nebo dává najevo ještě větší nespokojenost? Zmocňuje se ho beznaděj? Obviňuje sám sebe?
Vidíte-li, že povzbuzování depresívního člověka nepadá na úrodnou půdu, přestaňte tlačit na pilu.
Nejprve zklidněte sám sebe. Pak se omezte na upřímné vyjádření podpory, tak, jak to doopravdy cítíte: Jsem tu s tebou, mám tě rád, neopustím tě. Vyžaduje to jistý soucit, velkou trpělivost a jednu pozitivní myšlenku pro vás samotného - že to zvládnete. Jen se nezapomeňte ujistit, zda je nemocný současně léčen odborníkem. Pokud není, a zejména pokud hovoří o svém přání zemřít, pomozte mu v urychleném navázání kontaktu s psychiatrem.
V kritické situaci, jako je hluboká tíseň se neklidem nebo příprava sebevražedného jednání, nenechávejte nemocného o samotě a volejte záchranku.
Nemusíte se obávat, protože i kdyby se jednalo o planý výjezd, je to lepší, než mít další zbytečnou oběť extrémně negativních myšlenek.
