První ranní pohled do zrcadla nás většinou přivede k celkem neutrální myšlence: Potřebuji se učesat. Pozitivně myslící člověk se s potěšením upraví a nakonec si řekne: Ujde to, sluší mi to, můžu vyrazit mezi lidi. Negativní způsob myšlení by mu ale okamžitě vmetl do tváře: Vypadám hrozně, s takovými vlasy se stejně nedá nic dělat, nikomu se nebudu líbit... Je pravda, že se vyplatí myslet jedině pozitivně?
Optimista a pesimista
Optimista vnímá svět z té lepší stránky, a tudíž i myslí převážně pozitivně. A naopak – se svou schopností pozitivního myšlení řeší problémy s větší lehkostí, takže se mu jeho způsob vnímání světa zpětně potvrzuje. Říká si: Zvládnu to, a kdyby ne, zvládnu to příště.
Optimistou se člověk částečně narodí a částečně se jím stane díky svým životním zkušenostem. Obdobně se člověk rodí a stává pesimistou, aniž by na tom bylo něco špatného.
Žijeme promícháni pospolu a pro život je výhodné mít k dispozici oba dva pohledy na svět. Příkladem budiž příslovečná sklenice, obsahující právě 50 % vody. Potřebuje být vyhodnocena (optimisticky) jako poloplná, abychom se z ní těšili, a zároveň (pesimisticky) jako poloprázdná, abychom zavčas došli pro vodu. Jako by měli optimista s pesimistou každý svůj odlišný druh paměti: První si snáze vybaví uspokojující pocit napití, druhý si vzpomene spíše na žízeň, ale užitečné jsou očividně obě dvě vzpomínky.
Už mi dej s tím pozitivním myšlením pokoj
Někdo podobnou větu sám řekl, jiný si ji osobně vyslechl jako výtku... Na pojem „pozitivní myšlení" narážíme všude: Pozitivní myšlení je cesta k úspěchu! Pozitivní myšlení mi změnilo život, objevte sílu pozitivního myšlení. Nebo: 5 způsobů, jak myslet pozitivně, případně 5 chyb, které vám pozitivně myslet brání.
V rozhovorech na téma duševního zdraví, seberozvoje a zdravého životního stylu se zkrátka jinak než pozitivně nemyslí. Už obrat „pozitivní myšlení“ bývá sám sobě přitažlivou reklamou. Mimochodem, reklama je vynikajícím příkladem, kdy se pozitivní myšlení skutečně vyplatí.
Reklama: Pozitivní myšlení se zkrátka vyplatí
Když se na protější židli usadí osoba, která ve slovníku postrádá slůvko „ne“, aktivně mi naslouchá a k tomu navíc docela okatě zrcadlí moje gesta a držení těla, měl bych zpozornět: Ten člověk se mi pravděpodobně pokusí něco prodat. Copak je asi uvnitř té jeho aktovky? Vzorky kosmetiky, letáky, nová smlouva na dodávku elektřiny?
Jak souvisí reklama a prodej s pozitivním myšlením? Nejprve si povšimněme, jak zní typický reklamní slogan: Je formulován kladně. Nenápadně tak podbízí pozitivní myšlenku, že společně s daným produktem to či ono zvládneme. Kdybychom si vypsali padesát nejznámějších sloganů pod sebe a počítali, v kolika z nich se vyskytuje gramatický zápor, najdeme jich jen pár.
Kladné předvolební heslo nasměruje občana-voliče správným směrem, negativní propaganda naopak přitahuje nechtěné otázky a k tomu budí dojem politické nekorektnosti.
Pozitivní myšlení, pozitivní komunikace a pozitivní formulace jsou pro prodejce zboží a tvůrce reklam zajímavým nástrojem. Nevyvolávají pochybnosti, budují u zákazníka důvěru, snižují jeho ostražitost a potažmo otevírají jeho peněženku.
Vidíme tedy, že pozitivní myšlení a vstřícný postoj nějakým způsobem uhlazuje cestu k cíli. Sebedůvěra dodává energii a předjímání úspěchu napomáhá jeho dosažení. Je dobré být optimista, nebo se alespoň optimisticky tvářit.
Vítáme účastníky kurzu pozitivního myšlení
Nabídka typu "Kurz pozitivního myšlení" pravděpodobně nejvíce osloví rozeného optimistu. Takový si s radostí zaplatí pobyt, jen aby mohl celý víkend nerušeně sdílet svůj životní postoj s podobně vyladěnými soudruhy. Ze zaťatými zuby se dostaví i pár manažerů, kteří dostali za úkol zlepšit komunikaci s podřízenými a klienty. Budou si psát poznámky a odjedou příjemně osvěženi a nabiti energií do práce.
Podobně obohaceni budou z kurzu odcházet věční hledači duchovních pravd a příznivci osobnostního rozvoje, alternativci, fanoušci biovýživy, případně ti, kdo se doma nudí. Rozhodně by se měly dostavit osoby úzkostné, zakřiknuté a osoby zmáhané starostmi. Vyhraněný pesimista se ovšem k akci připlete pouze omylem a nejspíše ji předčasně opustí.
Účastníka, který shodou okolností zároveň trpí skutečnou depresí, může takový výlet poškodit, protože k jeho obvyklým negativním (depresívním) myšlenkám lehce přibudou další: „Takže já jsem nejenom nešťastnej, ale navíc ještě blbej, protože nedokážu ani pozitivně myslet!“ Což ho jen utvrdí v jeho nezdravém (depresívním) přesvědčení, že jako člověk nestojí za nic a nejlepší pro všechny bude, když to sám skončí, hned jak se dostane domů.
Dá se naučit negativní myšlení?
Dá, a bohužel poměrně snadno. Stává se, že se člověk nedokáže vyrovnat s těžkou zkušeností, např. s nemocí, úmrtím blízké osoby, rozvodem, nebo s nějakou nespravedlností, která ho v životě potkala. Během fáze nespokojenosti nebo smutnění, kdy má negativní myšlenky zcela přirozeně, si na takový způsob myšlení prostě zvykne.
Paradoxním důvodem, proč setrvávat v psychické nepohodě, mohou podvědomě být dokonce i výhody, které trpící člověk najednou získal, ať už je to ohleduplný přístup ostatních nebo úlevy od dřívějších povinností. V průběhu psychoterapeutického procesu je pak obtížné rozklíčovat, co je vlastně pozitivní a co negativní, a jak se taková směs podílí na udržování nedobrého duševního stavu.
Většinou se negativnímu myšlení prostě naučíme, když nám chybí dostatečné adaptační schopnosti nebo energie ke změně.
Naučené negativní myšlení postupně opanuje psychiku a má špatný vliv na celkové prožívání, sebedůvěru i důvěru v okolí. Ovlivňuje naše chování. Může vést k pasivitě, vyhýbání se lidem nebo určitým činnostem a situacím, k podrážděnému až vysloveně nepřátelskému jednání.
Často se pohybujeme v tzv. začarovaném kruhu negativních myšlenek, ze kterého nedokážeme vystoupit.
Jako příklad si vezměme docela nadaného studenta, který ale z nějakého důvodu neuspěl u zkoušky. Negativní myšlenka (zase zkoušku nezvládnu) vzbudí negativní emoci (úzkost), ta vyvolá vyhýbavé chování (raději zkoušku odložím) a výsledkem jsou zase negativní myšlenky (nezvládl jsem to, jsem naprosto neschopný a vyhodí mě ze školy). Dokážeme si jistě představit, s jakou sebedůvěrou se tento student dostaví na zkoušku v příštím termínu...
Život v obavách a nejistotě, opakované neúspěchy, nezaměstnanost, vleklý nedostatek peněz, nedostatek ocenění, rozhárané vztahy, chronická bolest a další formy dlouhodobého stresu jsou rovněž živnou půdou pro negativní myšlení. Jistě stojí za zmínku i postřehy některých odborníků na duševní zdraví (ale též laiků) o tom, jak nevhodným způsobem bylo v médiích předkládáno nové onemocnění COVID-19.
V průběhu roku 2020 se vnímavější část veřejnosti vlastně stala nedobrovolnými žáky „školy negativního myšlení“, neboť už jen každodenní přetřásání počtu zemřelých osob se hluboce vrývá do mysli jako typická negativní myšlenka, která bez znalosti širšího kontextu spolehlivě vyvolává pocity ohrožení, bezmoci a úzkosti.
Každý máme svůj práh citlivosti někde jinde, avšak při dlouhém působení nebo dostatečné intenzitě stresu začne být naše schopnost pozitivního myšlení povážlivě nalomena.
V takovém případě bohužel přestává platit optimistické heslo, že „co nás nezabije, to nás posílí“, a prosadí se jiné lidové moudro, a sice že „stokrát nic umořilo osla“. Výsledkem může být známý syndrom vyhoření, reaktivní deprese nebo rozvoj úzkostné poruchy.
Hrozí vám syndrom vyhoření? A jak se mu bránit?
|7 minut čtení
Přítomnost negativních myšlenek je pro tyto stavy charakteristická. Mimo dosah našeho uvědomění je pak oblast, ze které pramení psychosomatické choroby, jako jsou žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, chronická bolest, zhoubné nádory nebo snížená imunita.
Kdy se vyplatí s negativním myšlením bojovat
Vědomě se zbavovat negativních myšlenek nebo dokonce usilovat o nástup těch pozitivních má smysl ve chvíli, kdy zřejmě došlo k narušení rovnováhy. Způsob myšlení přestává být adaptivní, nepomáhá situaci řešit, ale zhoršuje ji. Většinou si takového problému povšimneme jaksi oklikou.
Např. zaznamenáme, že jsme nějak moc ustaraní, netěší nás věci, které jsme mívali rádi, trápí nás fyzická nepohoda (nespavost, bolest, změna chuti k jídlu, objeví se nějaká psychosomatická nemoc...) nebo nás docela jednoduše upozorní někdo z okolí (začnou nás chlácholit, povzbuzovat, nebo naopak něco vyčítat). Pak je ta správná chvíle udělat si malou vnitřní inventuru a ujasnit si, v čem je zakopaný pes.
Výsledkem může být zjištění, že si něco příliš bereme, že jsme nechali zahltit obavami, převálcovat starostmi, nebo že jsme se zabydleli v pocitech lítosti, křivdy, podezíravosti a podobně. Že se možná stáváme obětí vlastních negativních myšlenek.
Najít cestu ven většinou můžeme úplně sami prostě tím, že si stav věcí uvědomíme a nějak zkorigujeme své chování nebo postoj. Např. se konečně přinutíme vyřešit nějaký dlouho odkládaný problém. Nebo si naopak dopřejeme odpočinek, něco příjemného, změníme prostředí, probereme záležitost s někým blízkým. Můžeme nalézt inspiraci a motivaci v knihách a článcích o pozitivním myšlení. Můžeme vyhledat odbornou pomoc psychologa.
Jsem pesimista, a jsem na to hrdý
Negativní myšlení samo o sobě není žádná charakterová vada. Zdravý, melancholicky založený člověk, se mu oddává zcela přirozeně, a navzdory přesvědčení mnohých optimistů tím vůbec nemusí v životě strádat. Jeho duše je krásná a tvůrčí jako každá jiná a společně s ostatními tvoří vyváženou mozaiku rozličných lidských povah.
Přítomnost negativních myšlenek v reakci na něco špatného, co se děje kolem mě, nebo co jsem já sám špatně udělal, je zcela namístě.
Je třeba umět rozlišovat, jak přiměřeně vnitřní prožitek a vlastní myšlení odráží životní realitu. Pochyby, obavy, nesouhlas, zklamání, křivda, nedůvěra, truchlení, výčitky svědomí a celá řada dalších "negativních" pocitů a myšlenek mívá své dobré opodstatnění, patří k životu. Jsou jako kompas v každodenním i dlouhodobém rozhodování a je správné se s nimi čas od času poctivě poměřit.
