Možná je prostě jen zlobivé, nebo může jít u vašeho dítěte o projevy některé z poruch pozornosti, které se již v dnešní době dají řešit efektivněji, než nejrůznějšími tresty, a to zcela profesionálně v péči zkušených psychologů a speciálních pedagogů.
Poruchy pozornosti
Rozlišujeme dva typy poruchy pozornosti. Prvním z nich je již zmíněné ADHD, provázeno hyperaktivitou. Jako další se uvádí ADD syndrom (zkratka také převzatá z anglického Attention Deficit Disorder), což je porucha velmi podobná ADHD, ale bez hyperaktivity. Tímto se pro okolí stává hůře rozpoznatelnou a učitelé tak postiženým dětem neumožní individuální přístup ve výuce. Pro tyto děti to znamená velké potíže a zhoršování prospěchu ve škole snižuje jejich sebeúctu. Přesto existují symptomy, které nás na tuto poruchu upozorňují.
Mezi ně řadíme mimo jiné snadnou rozptýlenost vnějšími podněty, problém soustředit se na úkol a dokončit ho, potíže s nasloucháním a plněním pokynů. Mezi zajímavé projevy patří také například nepořádnost (dítě neustále něco ztrácí a zapomíná a ve svých věcech mívá chaos).
V důsledku ztráty pozornosti může školák vypadat „zasněně“.
Někteří odborníci ADD nepovažují za samostatnou poruchu, ale pod názvem Prostá porucha pozornosti ji dokonce řadí mezi příznaky ADHD.
Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)
Zkratka ADHD pochází z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder, což znamená poruchu pozornosti, která bývá spojena s hyperaktivitou. Jde o vývojovou poruchu, vznikající v dětském věku, může však pokračovat i v dospělosti. Je charakteristická slabou nebo špatnou soustředěností, neposedností a vznětlivostí dítěte. Tento syndrom byl již v roce 1999 v USA diagnostikován asi u 3 – 5 % dětí ve školním věku, a to nejčastěji chlapců (až v poměru 5:1) ve věku šesti až devíti let, přičemž jejich počet stále roste.
Projevuje se především vysokou mírou aktivity (neschopnost zůstat na jednom místě, neustálá činnost rukou i nohou, apod.) a špatným sebeovládáním (nadměrné mluvení, skákání do řeči druhým, neuvědomování si fyzického nebezpečí v některých situacích). Z dalších projevů jde například o sociální nevyzrálost, nepřiměřené reakce na podněty, až agresivitu, problémy se změnou činnosti či neschopnost podřídit se autoritě.
U každého dítěte jsou příznaky individuální a jejich intenzita se může u každého lišit. Do jisté míry jsou tyto projevy v dětském věku normální, ale v případě ADHD se již dítě od svých vrstevníků značně odlišuje.
Jak porucha pozornosti vznikne?
Toto oslabení je zapříčiněno opožděným zráním centrální nervové soustavy. Mozková aktivita pak sice je normální, ale pro děti nižšího věku. Tento syndrom může být vrozený i získaný. Genetická dispozice hraje významnou roli. U 50-60% rodičů dětí s ADHD byly projevy tohoto oslabení v různých formách zjištěny. Je tedy velká pravděpodobnost, že lidé s tímto oslabením ji předají svým potomkům.
Naopak u získané poruchy patří mezi hlavní příčiny (až v 80%) nedostatek kyslíku před a během porodu. Způsobit ji mohou také komplikace během těhotenství (nemoci, poranění, špatná životospráva). Bylo také zjištěno, že v mnoha případech dětí s ADHD nebo ADD jejich matka v průběhu těhotenství kouřila.
Mnohdy jsou příčinou také psychická traumata, způsobená rozvody, týráním dětí nebo ztrátou blízkého člověka.
Jak přesně se ADHD projevuje?
Nejvýznamnějším projevem je již zmíněná nadměrná pohyblivost. S tím souvisí nekontrolovatelné pohyby, hlasitá řeč a upovídanost. Dítě není schopno poslechnout, když se od něj žádá, aby bylo v klidu. Dále je to nesoustředěnost, kdy dítě nevnímá rozhovor, reaguje na jiné podněty, nemá dobré studijní schopnosti. Dítě odvede pozornost od činnosti i nepodstatný podnět, například moucha na stropě, pták sedící na okně, apod. I na takovéto bezvýznamné podněty reaguje velmi impulzivně a nepřiměřeně. Časté jsou také výkyvy nálad a obtíže při uvažování.
Tyto děti bývají fyzicky neobratné. A to jak v hrubé (nestabilita – neschopnost kopnout do míče nebo stát na jedné noze), tak i v jemné motorice (dítě nedokáže navlékat korálky či stavět kostky). S jemnou motorikou pak souvisí také potíže při psaní, které jsou ještě znatelnější u leváků. Chování se sice s věkem zlepšuje, až dokonce napravuje, ale jisté problémy, jako špatná koordinace těla, zpravidla přetrvávají i v dospělosti.
Dále jsou časté tzv. dys-poruchy, jako dyslexie (porucha čtení, které není plynulé), dyskalkulie (porucha počítání), viz článek:
Jak nastartovat matematické myšlení předškoláka
|3 minuty čtení
Až 40% dětí s ADHD trpí různými poruchami zraku a ještě větší procento z nich poruchami výslovnosti.
Takové dítě lidé často považují za méně nadané nebo dokonce hloupé, protože není schopno se ústním projevem dostatečně vyjádřit. Všechny tyto potíže jsou umocňovány stresem a nadměrnou zátěží, právě proto je na místě profesionální a individuální přístup.
Léčba a úprava chování
Do úpravy chování dítěte s tímto oslabením by měli být zapojeni nejen dospělí lidé z jeho rodiny a školního prostředí, ale také jeho vrstevníci. Důležité jsou pochvaly po vykonání nějaké žádoucí činnosti či splnění úkolu, který by měl být pro dítě naprosto srozumitelný, krátký a splnitelný.
Dítě navíc nesmí mít pocit, že nezapadá do kolektivu, mezi ostatními by se mělo cítit dobře. Je třeba, aby k němu nejen dospělí byli laskaví, chápaví a především trpěliví. Také je potřebné dítěti zajistit pravidelný režim, dostatečný odpočinek a spánek a v neposlední řadě dobrou přípravu na vyučování. Léčba medikamenty by se měla využívat jen u těžkých forem postižení a musí být vždy kombinovaná s psychoterapeutickými postupy.
Jak předejít problémovému chování u dětí s ADHD?
V prvé řadě je potřebné dostatečné a jasné vysvětlení požadavků. Po splnění úkolu je důležité dítě odměnit či pochválit a v případě, že úkol nezvládne, musí mít dospělý porozumění, být trpělivý a důsledný. Velkou důležitost odborná literatura klade na pevně vymezený řád a pravidla pro chování a plnění úkolů v kolektivu. Mezi jednotlivými činnostmi jsou vhodné přiměřené přestávky, kdy se dítě odreaguje. Dále by dítě nemělo být zaskočeno něčím nepředvídatelným, všechny nadcházející změny se mu musí nejdřív vysvětlit, aby na ně bylo připraveno.
Na sebevědomí dítěti jistě nepřidá ani to, když je kvůli svému oslabení zesměšňováno nebo nenáviděno spolužáky a ostatními vrstevníky. Proto by jim měl učitel či jiný dospělý přiměřenou formou vysvětlit, proč dítě nemá tak dobré výsledky jako ostatní, že není nijak hloupější nebo méněcenné, a že si nezájem nebo urážky svých vrstevníků nezaslouží. To by se pak negativně odrazilo na jeho sebevědomí.
