…pro Váš lepší zítřek
Zdravý životní styl

Jak přistupovat k někomu, kdo trpí poporodní depresí

Poporodní deprese je postrachem všech rodiček. Pokud ale někoho skutečně postihne, ovlivní to nejen ženu a její dítě, ale také celou rodinu. Co v takovém případě dělat a čemu se naopak raději vyhnout? A jak správně přistupovat k nemocnému člověku, kterého postihly deprese a není schopen se plnohodnotně postarat o novorozence?

Bc. Klára Kubáčková,
29 května 2020 11 minut čtení


0

První dny po porodu jsou pro každou rodinu obdobím plným zvratů. Vše je vzhůru nohama, věci se zdají plynout všelijak, jen ne v zajetých kolejích. Chvíle, kdy do rodiny přibyl nový človíček, je jako horská dráha. Chvíli vás zaplavuje nepopsatelný pocit štěstí, který střídají obavy, zda se o to malé stvoření dokážete po všech stránkách postarat.

Novopečená maminka se musí vyrovnat s řadou změn. Kromě toho, že ji čeká období, kdy se musí uzdravit její tělo a zahojit všechny rány související s porodem, ji čeká každodenní náročná péče o novorozence. A ta je často spojená jak s fyzickým vyčerpáním, tak s nedostatkem spánku. Nezřídka tak žena propadá vlastní skepsi a pocitům, že nic nezvládá. Návaly hormonů způsobují, že je žena plačtivější.

Toto nejnáročnější období plné hormonálních výkyvů obvykle během několika týdnů přirozeně odezní. V některých případech se však silné emoce potkají s dalšími faktory, jako je například negativní zážitek z porodu, a ženu to natolik poznamená, že výše popsaný stav přeroste v poporodní depresi.

Poporodní deprese – host, kterého nikdo nezval

Poporodní deprese dnes postihuje přibližně 15 % rodiček. Mechanismus jejího vzniku není odborníkům znám. Zdá se, jako by pro poporodní depresi neexistovala jasná pravidla. Postihuje ženy mladé i starší. Setkávají se s ní prvorodičky, ale i zkušené matky, které přivedly na svět už několik dětí. Nevyhýbá se dokonce ani mužům. Lékaři odhadují, že je nejčastěji důsledkem obrovských hormonálních změn v kombinaci s únavou a fyzickým vypětím. Svou roli ale může sehrát i životospráva, genetické dispozice a další vnější vlivy, jako je například vztah s partnerem.

Ať už vzniká poporodní deprese jakkoliv, s jejím příchodem se vše vymyká kontrole. Žena obvykle přestává být schopna se postarat o sebe i o dítě. Upadá do apatie a není schopna korigovat vlastní pocity. Namísto lásky k dítěti se často dostavuje hněv, pocit zklamání, strach a někdy dokonce nenávist. Více o tom, co žena prožívá při poporodní depresi, jsme psali v článku:

Poporodní deprese: Jak s ní úspěšně bojovat

Klára Kubáčková |13 minut čtení

Jak poznáte, zda někdo ve vašem okolí trpí poporodní depresí?

Určité hormonální výkyvy prožívá po porodu každá žena. Ty mohou mít za následek občasné pocity úzkosti, nespavost, náladovost či smutek. Pozorujete tyto změny nálad i u své partnerky nebo u někoho ze svého okolí, komu se narodilo malé dítě? Pak se nemusíte hned obávat nejhoršího. Ještě totiž nemusí jít nutně o poporodní depresi. Jsou-li totiž tyto pocity mírného charakteru nebo trvají jen pár dní, může jít o tzv. poporodní blues, které obvykle odeznívá stejně náhle, jako přichází.

Pokud ale negativní pocity u ženy přetrvávají déle než dva až tři týdny v kuse, může se skutečně jednat o poporodní depresi. Její příznaky není radno podceňovat ani zlehčovat. Na poporodní depresi je naopak potřeba patřičně reagovat – ať už změnou přístupu ženy a jejího okolí, nebo vyhledáním odborníka. V případě, že se situace ubírá dlouhodobě stále stejným nebo zhoršujícím se směrem, totiž hrozí ještě další riziko – totiž že poporodní deprese přeroste v poporodní (laktační) psychózu, která může mít silný negativní dopad jak na zdraví matky, tak dítěte. Příznaky deprese se proto rozhodně nevyplácí přecházet.

Příznaky deprese nezlehčujte

Poporodní deprese je nemoc jako každá jiná. Její úskalí však spočívá v tom, že do hlavy novopečené maminky nevidíte. Mnozí se proto snaží pomoct ženě s poporodní depresí rádoby uklidňujícími výroky v mnoha podobách. Nezapomeňte ale, že je to právě nesprávný přístup okolí, který se mnohdy nejvíce negativně podepíše na psychickém stavu ženy. Její stav se pak namísto zlepšení začne rychle zhoršovat. A čím více se okolí snaží pomoci, tím horší pocity to v ženě vyvolává.

Ženě, která trpí (nebo by mohla trpět) poporodní depresí, proto nikdy neříkejte:

  • Vždyť je to krásné, zdravé miminko.
  • Nemáš důvod se neradovat.
  • Už nechej těch svých nálad.
  • Brečí, protože z tebe cítí nervozitu.
  • Nebuď líná.
  • Pořád jenom spíš místo, aby ses starala o domácnost a o dítě.
  • Jsi matka, tak musíš být šťastná.
  • Všechno je v pořádku, nemáš důvod být smutná.
  • Musíš se vzmužit a nějak to vydržet.

Deprese je nemoc jako každá jiná. A stejně jako na angínu jen stěží zabere výborná káva nebo procházka na čerstvém vzduchu, tak ani na depresi nezabere dobře míněná, ale neúčinná rada. Pokud tedy někdo ve vašem okolí trpí po porodu výkyvy nálad, buďte k němu trpěliví. Novopečená máma to všechno určitě nedělá proto, že by svému okolí chtěla ublížit. Zkrátka si teď jen není jistá ani sama sebou.

Stejně jako na angínu nezabere vynikající káva, tak ani na depresi nepomůže jedna dobře míněná chlácholivá poznámka.

Pomozte ženě najít samu sebe

Poporodní depresi v žádném případě nezlehčujte. To, co vidíte navenek, je pravděpodobně jen slabým odvarem toho, co maminka prožívá uvnitř. Žena se totiž obvykle za to, co cítí, hluboce stydí. A pokud se již v minulosti pokusila o svém problému promluvit a nesetkala se s pochopením, pravděpodobně se nyní snaží v sobě své pocity potlačit a přemluvit sama sebe, že se vlastně nic neděje.

Proto chcete-li své partnerce, dceři či příbuzné trpící poporodní depresí skutečně pomoct, buďte zkrátka s ní. Bez podmínek. Bez výčitek. Naslouchejte jí, jak jenom to nejvíc jde. Snažte se jí, pokud možno, hned neradit. Prostě si jen vyslechněte její trápení. Zřejmě nebudete se vším, co řekne, souhlasit. Mnohému nejspíš ani neporozumíte. Některé její černé myšlenky vás možná i vyděsí. Pokud u vás ale novopečená maminka najde slyšící uši, nejspíš ve velké míře přispějete k tomu, že se dokáže o to rychleji uzdravit.

Slova nestačí. Nabídněte praktickou pomoc

Ten, kdo je skutečným přítelem, dokáže člověku se zlomeným srdcem nejen naslouchat, ale také mu prakticky pomoct. Na každou ženu, které se narodilo dítě, je toho obvykle podstatně víc, než kolik dokáže zvládnout. Buďte jí proto připraveni pomoct, kdykoliv to bude potřebovat.

Nemusí jít hned o velké věci. Někdy bohatě postačí, když zapnete pračku, donesete hotový oběd nebo vysajete celý byt. Dejte si ale pozor na to, aby vaše pomoc nepůsobila na ženu obráceně, než jste zamýšleli – totiž že by nabyla dojmu, že je úplně neschopná.

Dodejte mamince odvahu postavit se ke svému problému čelem

Žena, která trpí poporodní depresí, si je obvykle vědoma toho, že s její psychikou není všechno tak docela v pořádku. Ví, že by měla své dítě hluboce milovat, ale ať se snaží sebevíc, nedokáže si poručit. Neustále se pokouší své pocity změnit a napravit, ale neví jak na to. Stud jí může bránit o svém problému otevřeně mluvit a tlak okolí jí v některých případech dokáže sebrat i poslední zbytky odvahy a snahy se svým problémem něco dělat.

Pokud cítíte, že s maminkou ve vašem okolí není něco v pořádku a pravděpodobně ji svírá poporodní deprese, snažte se ji taktně podpořit, aby se nebála vyhledat odbornou pomoc. Pokud se na to necítí, nabídněte jí, že jí s tím pomůžete. Vyhledejte například psychology či psychiatry ve vašem okolí, kteří se tomuto problému věnují. A především ženu ujistěte, že pokud se svěří do jejich péče, neznamená to, že je blázen. Sebrat odvahu a začít svůj problém řešit naopak vyžaduje obrovské odhodlání a pevnou vůli.

To, co vidíte navenek, je nejspíš jen slabým odvarem toho, co žena prožívá uvnitř. Žena se totiž za své pocity ve většině případů hluboce stydí.

Dopřejte rodičce odpočinek

Ať už dnešní doba jakkoliv mění naše životy, v našich myslích je často hluboce zakořeněno, že matka je tu výhradně pro dítě. Vždyť také proto je po porodu doma. Má na všechno čas a nemá žádné další povinnosti. To je sice do určité míry pravda, rozhodně to ale neznamená, že se žena musí o dítě výhradně starat jen ona 24 hodin denně. Partner, rodiče nebo jiný příbuzný jí může dopřát zaslouženou chvíli oddechu.

Uznejte, že zápřah, který ženu čeká hned po náročném životním výkonu, je obrovský. Žena musí zvládat všechny běžné povinnosti, často i péči o starší děti, starost o domácnost i noční vstávání k plakajícímu dítěti. Pro unavenou ženu se pak i pouhé zakňourání novorozence stává ohlušujícím řevem, který nezřídka vyvolá v ženě nepředvídatelné emoce.

Snažte se proto bez ohledu na to, zda se ženy po porodu ve vašem okolí deprese týká, či nikoliv, aby měla i nějaký čas pro sebe. Nechejte ji se pořádně vyspat. Postarejte se pro jednou o všechno za ni. A hlavně jí nikdy nedávejte pocítit, že je to jen výjimka, kterou děláte jen kvůli ní. Vezměte to zkrátka jako přirozenou součást života. Dítě není jen mámy, ale také táty. Stejně není dítě jen synem či dcerou, ale také vnoučetem, neteří a synovcem nebo třeba kamarádem. Postarat se o něj proto na chvíli mohou i prarodiče, tety, strejdové či jiní příbuzní. Problémem však je, že máma si o to na začátku jen málokdy umí sama říct.

Zaměřte pozornost mámy na jiné věci

Přebalit, nakrmit, vykoupat, uspat, dokoupit plínky, začít s příkrmy, zjistit, proč pláče, zajít na prevenci, pochopit, co s prvními zoubky, proč má teplotu, jestli je nemocné, jak na vysokou horečku… Život s malým dítětem je nekonečný kolotoč plný povinností, které se točí výhradně kolem dítěte. Ani sebelepší máma nedokáže tyto povinnosti zvládat donekonečna sama. Občas prostě potřebuje pauzu. Ne vždy si ji ale může dovolit. A pokud ano, mnohdy jí pocit zodpovědnosti nedovolí se k ní jen tak přimět. Povinností je totiž při rodičovství vždycky moc a nikdy nejsou všechny hotové.

Pokud tedy vidíte, že je toho na mámu ve vašem okolí už příliš, vezměte ji třeba na procházku. Odpoutejte její mysl od všech starostí. Laskavě ji zkuste přimět, aby si všimla i života, který je mimo její domov. Stejně tak jí nevyčítejte, pokud sama dospěla k poznání, že život není jen o dítěti a chce se začít věnovat něčemu, co dříve milovala. Dopřejte jí nějaký koníček. A nevysmívejte se věcem, které jsou pro ni únikem z každodenní tvrdé a rutinní reality. Jedině tak si totiž žena dokáže při péči o dítě uchovat své psychické zdraví.

Berte ohled na povahu a názory ženy

Každý z nás je jiný. Pochopit, jak se cítí žena, která trpí poporodní depresí, může být pro člověka, který je ve zcela jiné životní situaci, tvrdým oříškem. Nezapomínejte, že co platí na jednoho, nemusí platit na druhého. Buďte co možná nejvíce vnímaví k potřebám nemocné ženy. Reagujte na signály, které k vám vysílá. A především jí buďte za všech okolností oporou.

Z bludiště v podobě poporodní deprese existuje cesta ven. Její nalezení však někdy trvá déle, než by si všichni okolo přáli. Neztrácejte však naději. Nic netrvá věčně a i máma, která prožívá temné dny ve svém rodičovství, se jednoho dne na své dítě usměje a pocítí k němu neutuchající lásku.

SDÍLEJTE ČLÁNEK
10
0

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Pokračováním souhlasíte s podmínkami.