Deprese u starších lidí: Jaké jsou příznaky a jak ji zmírnit?

Deprese je dlouhotrvajícím psychickým stavem projevujícím se snížením schopnosti cítit se šťastný a prožívat život s úsměvem. Je doprovázena skleslou náladou, smutkem pocity bezcennosti, viny, nízké sebedůvěry, někdy také agresí a jinými aspekty jako je zvýšená únava či neschopnost soustředit se. Jde o skutečný existující stav, který nemusí skončit jen u „blues“ nebo pokleslých emocí.

U starších lidí bývá deprese podceňována. Při změně životní situace má však její vznik zvýšenou pravděpodobnost. Výrazným spouštěčem může být ztráta životního partnera, ale také ztráta životní role signalizovaná odchodem do důchodu nebo přestěhování se do pečovatelského domu.

Četnost deprese u seniorů

Podle zahraničních studií je prevalence deprese u lidí nad 65 let 1,4 % u žen a 0,4 % u mužů. Z dílčích analýz ale vyplývá, že reálně jsou čísla daleko vyšší – pohybují se dokonce okolo 6 %. V těchto případech se jedná o plně rozvinutou depresi.

Velmi časté jsou také depresivní příznaky, které nestačí na plnou diagnostiku poruchy, nicméně objevují se opravdu hojně. Uvádí se, že se postihují 20–30 % populace vyššího věku, přičemž jejich výskyt je výrazně vyšší u lidí dlouhodobě léčených např. na LDN nebo v domovech důchodců. (zdroj: Kubínek, R. a Pidrman V. Deprese seniorů. 2008; 10(1):36-38)

Deprese, nebo přiměřená reakce na změnu situace?

Některé příznaky deprese jsou běžnou součástí normálního života a občas se vyskytnou u každého člověka. Pokud však tyto stavy trvají delší dobu (několik týdnů nebo měsíců), může se jednat o skutečnou depresi.

Studie uvádí, že starší lidé jsou se svým životem spokojenější, a to i navzdory tomu, že mají více fyzických problémů než mladší ročníky. Rizikovým faktorem je, pokud osoba zažila depresi už v mládí. V takovém případě je pravděpodobnější, že se objeví i ve starším věku. (zdroj: National Institute on Aging)

U starších lidí má deprese odlišný průběh. Stěžejní roli hrají zdravotní problémy a různá dlouhodobá onemocnění. Kombinace psychických a fyzických problémů může mít za následek neschopnost člověka rehabilitovat. Zároveň se zvyšuje riziko srdečních onemocnění a úmrtí na dané zdravotní obtíže. Senioři jsou vystaveni zvýšenému riziku deprese. Z dostupných údajů vyplývá, že asi 80 % dospělých má alespoň jeden chronický zdravotní problém, přičemž 50 % z nich trápí více než dva. (zdroj: Centers for Disease Control and Prevention)

Starší lidé a senioři bývají často špatně diagnostikováni, a v důsledku toho nedostatečně léčeni.

Příznaky počínající deprese bývají lékaři mnohdy zaměňovány za přirozenou reakci na nemoc nebo náhlé životní změny. Právě proto nebývá symptomům věnována větší pozornost. Jsou považovány za přirozenou součást změn v životní situaci, které se stářím přicházejí.

Rizikové faktory deprese

Odborný magazín WebMD uvádí výčet nejčastějších rizik vedoucích ke vzniku deprese:

• Deprese hrozí, je-li člověk svobodný, rozvedený nebo ovdovělý.
• Nemá-li dostatek společenských kontaktů, které by mu mohly poskytnout podporu.
• Prožívá-li těžké a stresující životní situace.
• Posledním bodem je, že se deprese objevuje více u žen.

Na vzniku depresivních stavů se podílí také fyzické stavy jako mrtvice, hypertenze, cukrovka, rakovina, demence nebo chronické bolesti. Mezi největší rizika patří:

• Užívání některých léků, nebo jejich kombinace.
• Poškození tělesného obrazu (závažné operace, amputace).
• Postižení nebo závislost na péči ostatních.
• Sociální izolace a život v osamění.
• Rodinná anamnéza deprese, pokusy o sebepoškozování nebo sebevraždu v minulosti.
• Nedávná ztráta blízkého.

Pocity osamělosti a zbytečnosti

Se změnou životní situace (odchodem do důchodu nebo ztrátou partnera) přichází mnoho změn. Člověk má najednou spoustu volného času a mnohdy neví, co s ním. Při nedostatku zájmů se tento problém stává markantnějším. Osamění je tak velmi častým problémem starších lidí. Jakmile je omezen pravidelný kontakt se společností (kolegy v práci, klienty nebo zákazníky), život se najednou zdá „prázdný“.

Pravidelné návštěvy rodiny nemusí být dostačující, proto se rozvíjejí pocity osamění, mnohdy i zbytečnosti. S množstvím volného času přicházejí myšlenky o vlastní užitečnosti.

Ve stáří se lidé často cítí osamělí, a to hned z několika důvodů. Mohou se potýkat se syndromem prázdného hnízda, nelibě nést ukončení aktivního zaměstnání a s ním i snížení životní úrovně. Na pocitech zbytečnosti se může podílet také ztráta společenského uznání a omezení sociálních vazeb a společenského kontaktu.

I noční bdění může být příznakem deprese. Jindy se ale může jednat o poměrně běžný stav. Nespavost je však rizikovým faktorem pro vznik této poruchy. K lepšímu spánku mohou pomoci preparáty, ať už bylinné, nebo předepsané lékařem. Někteří starší lidé však odmítají prášky na spaní z důvodu jejich dlouhodobého trvání: ráno se mohou cítit méně bdělí a ospalí. Odborníci proto doporučují léčbu zejména prostřednictvím hormonu melatoninu.

Deprese by neměla být běžnou součástí stárnutí.

Deprese, nebo špatná nálada?

Někdy to možná není přímo deprese, ale dlouhodobě špatná nálada či neschopnost smíření se s nevyhnutelnými životními změnami. V takovém případě se senioři stávají až cynickými. Typické rozhovory s nimi pak mohou vypadat i takto:

„Jak se máš, babi?“
„Jak bych se v mém věku asi mohla mít.“
„A co jsi dneska dělala?“
„Co bych tak mohla dělat, když mě všechno bolí.“

Rozeznat neschopnost adaptace a přijmutí jiné životní role od deprese může být složité. Starší generace není a nikdy nebyla zvyklá mluvit o svých pocitech s psychology a může mít také nechuť chodit k lékařům, zvlášť teď „na stará kolena“, kdy lékař „vždy objeví nějaký nový neduh“.

Lidé, kteří si prošli válkou a jinými těžkými událostmi, jež poznamenaly jejich život, jsou naučeni, že život není jednoduchý, je plný břemen a s tím se prostě musí žít. Jejich emoční projevy a reakce proto mnohdy znějí chladně.

Špatná nálada a pocity zbytečnosti mohou přicházet se zhoršením zdravotního stavu. Zatímco mysl zůstává stále svěží, tělo pomalu přestává poslouchat, což je pro seniory, kteří byli zvyklí celý život pracovat, nemyslitelné. Jejich tělo odmítá okopat celou zahradu a práce se hromadí. Přesto, že potomci nechápou, proč už se babička na zahradu nevykašle, pro ni je to koníček. Ubývající síly jí proto na náladě příliš nepřidávají.

Deprese se může plížit a nastupovat velmi pomalu. Nejprve začíná jako ztráta životního optimismu, jsou-li ale stavy soustavné, nebo se zhoršují, je třeba začít jednat. Léčba deprese ve vyšším věku (je-li diagnostikována) zůstává ve většině případů v kompetenci praktického lékaře. Uvádí se, že až 90 % případů. (Zdroj: Institut sociálně zdravotnicích strategií)

Jak zmírnit příznaky deprese a zlepšit náladu?

Rozvinutí špatné nálady a poklesu životní energii u seniorů nezabráníte. Můžete jim ale pomoci nemyslet na těžká životní období a velké změny, kterými procházejí. Velkým problémem starších lidí je to, že bydlí sami. Připadají si často opuštění, přestože nabídky na přestěhovaní k rodině nebo do pečovatelského domu odmítají. Tyto změny jsou mnohdy dobré pro jejich zdraví a pro lepší pocit příbuzných (nemusí se o ně tolik strachovat), ale seniorům mohou způsobovat ještě větší stres.

Mít své vlastní zázemí se všemi vzpomínkami je pro starší generace stěžejní. V jejich dobrovolném osamění jim tak mohou pomoci pravidelné návštěvy potomků a vnoučat, ale také pořízení mazlíčka, který by jim dělal společnost a zároveň do jejich života zase vnesl nějaké povinnosti a řád.

Nedovolte babičkám a dědečkům trávit dny sezením v křesle a utápěním se ve vlastních myšlenkách. Vyrazte s nimi na výlet, vezměte je na procházku do přírody a pravidelně je navštěvujte. Náladu dokáže zlepšit i milý telefonát.

Stáří neznamená konec života. Mělo by být o radosti ze zaslouženého odpočinku a věnování se vlastním zájmům.