Jednoho dne je vám jasné, že dítě nebo děti s vámi nebudou bydlet věčně. Vlastně se na to možná i těšíte – na znovu nabytou svobodu, více času pro sebe, na své zájmy a nulovou zodpovědnost za jiné členy rodiny. Jenže skutečnost je mnohdy jiná. Horší.
Samota, prázdnota, lhostejnost, strach, žádná perspektiva, pocit nepotřebnosti a zbytečnosti... Ve druhé vlně pak trosky dřívější sebedůvěry a důležitosti spláchnou úzkost a deprese. S tím vším se mnozí musí vypořádat. Ale nemusí to tak být!
Syndrom opuštěného či prázdného hnízda číhá na všechny rodiče. Ti najednou bohužel zjišťují, že to, co je dlouhá léta spojovalo a tmelilo proti celému světu, je nenávratně fuč. Partneři se najednou nemají o koho starat, s kým mluvit, chybí důvody k radosti a vlastně i k hádkám. Vrcholem ve špatném slova smyslu je lhostejnost. Protože oheň v rodinném krbu vyhasl, nezbyla ani jiskra.
Stává se, že dospělí v prázdném hnízdě nemají proč spolu konverzovat a někdy nakonec ani proč spolu být. Spousta vztahů krizi neustojí. Souvislost rozvodů s odchodem dětí z domova patří mezi ty nejčastější a hledání nové cesty k partnerovi k těm nejtěžším. Láska se prostě někam nenávratně vytratila a nahradila ji kritika a konflikty.
„Obě děti odešly během dvou let na vysokou školu a my jsme s manželem najednou zjistili, že si nemáme co říct. Naši domácnost ovládlo mlčení, konverzace se omezila na sdělení, kdy, co, jak zorganizovat, protože máme hospodářství. Zatím jsem spolu, protože se ani jednomu z nás nechce udělat radikální řez a ve hře je i majetek. Myslím, že to rozetneme, až si jeden z nás, nebo oba někoho najdeme. Já už jsem ho vlastně začala hledat,“ podělila se o svou zkušenost Hana.
Jak se mohou partneři vyrovnat s odchodem dětí z domu
|5 minut čtení
Panika není na místě
Každý z partnerů to prožívá po svém. Tak nemějte svému protějšku za zlé, že jde s kamarády na jedno nebo i dvě, i když dřív skoro nikdy nikam nechodil. Nebo že se vaše žena nemůže u plotu rozloučit se sousedkou, i když se s ní vidí každý den několikrát. Staré věci prostě dostávají jiný rozměr a každá úniková cestička z nepříjemně tichého a opuštěného domova je dobrá.
Ale nepodléhejte panice, jsou i takoví, kteří svůj vztah úspěšně restartovali a jsou stejně šťastní a spokojení jako dřív. Ne-li spokojenější. Oddechnou si a věnují se sobě, partnerovi a svým koníčkům. Nebo se oddávají příjemnému nicnedělání. Proč vlastně taky ne po všech těch letech shonu a starostí!
„Po odchodu synů jsme se s manželem vrátili tam, kde jsme byli před svatbou. Dáváme si rande, sportujeme, jezdíme na výlety... A třeba sex, nyní v klidu a bez toho, že padáte únavou, je možná ještě lepší než za mlada,“ pochlubila se Lidka.
Hm, kdy to asi tak přijde?
Co všechno může odstartovat syndrom prázdného hnízda? Nemusí to být přímo definitivní odchod potomků, kteří se odstěhují do vlastního, založí svou novou rodinu, nebo obojí. Někdy stačí jen to, když odejdou studovat do jiného města a přes týden a někdy i o víkendu bydlí na internátu, kolejích nebo v podnájmu.
Mnohem hůře tuto situaci snášejí ženy, které péče a starost o rodinu obvykle zaměstnávala více než muže. Najednou sice pro sebe mají víc času, ale jako by si s ním najednou nevěděly rady. Když navíc zjistí, že ani kosmetika, ani masáže je vnitřně nenaplní, často se s tím neumí srovnat. Někdy se k tomu všemu dostaví úzkosti, nespavost a deprese.
Ohroženější jsou rodiče a opět především matky, které léta nemyslely na sebe a rodině a dětem obětovaly celý svůj předchozí život a veškerou energii.
Díky tomu často byly tím nejdůležitějším členem domácnosti, na kterého všichni spoléhali. Co ale teď, kdy po nich nikdo nic nechce a nic nepotřebuje? Smysl jejich existence je pryč.
„Dceru jsme vychovávali k maximální samostatnosti a tak jsem se na opuštěné hnízdo připravovala. Když to přišlo, zjistila jsem, že se na to asi nedá nikdy úplně připravit. Chvíli jsem se nechávala prázdnotou unést, protože manžel bývá po večerech často pryč, a pak jsem sama začala organizovat akce a setkání s lidmi, s nimiž se cítím fajn. Stoprocentní lék to nebyl, ale když jsem k tomu připočetla i čtyřnohého přítele, tak jsem to jakž takž zvládla. Pak se narodila vnučka a o zábavu bylo rázem postaráno,“ popsala svůj recept Zita.
První vnouče aneb Jak se vyučit babičkou
|6 minut čtení
A jak dlouho to trvá?
Čím rychleji se s tím vyrovnáte, tím lépe pro vás. Jistě, snadno se to říká a hůře se to realizuje. Krize a zármutek by neměly trvat déle než několik měsíců, než motor vašeho vztahu znovu nahodíte a pojedete dál, i když možná ne tak na plné obrátky jako dřív. Někteří psychologové tvrdí, že pokud se do čtvrt roku zbavíte negativních pocitů a budete jakž takž fungovat, pak vás to výrazněji nesemele.
Jenže co když se vám tak rychle nepodaří prázdná místa v životě zaplnit? Pak na nic nečekejte a vyhledejte psychologa. Nebudete ani první, ani poslední. Možná budete překvapeni, jak moc pomůže, když se svěříte úplně cizímu člověku a odborníkovi k tomu. Proč? Protože je to psycholog a není zatížený tím, že srovnává, jaká jací jste byli dřív a jací teď jako spousta jiných okolo vás.
Obecně platný recept neexistuje
Obecně platný recept na to, jak se s opuštěným hnízdem popasovat sice neexistuje, ale něco dělat se s tím dá!
- Mluvte spolu. Třeba i o tom, proč komunikace po odchodu dětí tak vázne.
- Zavzpomínejte na všechno to hezké, co jste spolu prožili. Rodinná alba a videa rozhodně nejsou zakázaná, naopak!
- Připomeňte si, co všechno jste kdysi plánovali, ale nikdy na to nebyl čas. Teď ho máte! Určitě společně najdete něco, co si můžete splnit i nyní po mnoha letech.
- Oprašte staré koníčky a hledejte nové. Zapomeňte na výmluvy typu, že u vás na vesnici nic není. To je sice možná pravda, ale někde v okolí zcela jistě najdete něco a někoho, s kým můžete sdílet společné zájmy. Nic vás nenapadá? Zkuste dát dohromady aspoň základní genealogický strom vaší rodiny a její základní historii.
- Neberte odchod dětí jako konec svého vlastního života. Je to nové, je to jiné, ale naprosto přirozené.
- Respektujte nový život svých potomků. Co si v (ne)pravidelných intervalech domluvit společný oběd, večeři, výlet...? A nezlobte se, když to vždycky nevyjde. I vy jste přece byli mladí.
- Těšte se, až přepnete z modu rodiče do (budoucího) modu prarodiče. Ano, možná to bude ještě trvat, ale abyste se nedivili! A kdoví, možná bude váš potomek nečekaně rád, když na vás přenese aspoň malou část svých starostí a břemen s péčí o domácnost a později i s péčí o vaše vnuky.
- Oprašte stará a skoro zapomenutá přátelství a rodinné vazby s členy širší rodiny. A hned bude zase o něco veseleji.
