A je to tady. První vnouče! Co dělat a jak se chovat, abych byla dobrou babičkou a nevznikaly zbytečné třecí plochy s rodiči dítěte? Jde to, ale vedle lásky se taky obrňte trpělivostí a taktem.
Tytam jsou doby, kdy babičky bývaly v 60 letech sedřené a starost o vnoučata pro ně byla vítanou volnočasovou aktivitou. Dnešní emancipované babičky si chtějí i při pracovním procesu, ve chvílích zaslouženého volna nebo v důchodu užívat. Mají nekonečné možnosti, jak naložit s volnem, a výpomoc s vnoučetem je jen jednou z nich.
Matka musí, babička může
Základním rozdílem mezi matkou a babičkou je, že matka většinou musí a babička může, ale nemusí. Věnovat se vnoučeti by měla pouze a jen tehdy, kdy se jí chce. Do ničeho se nenutit a umět říct ne, dnes se mi nehodí. Nebo nastavit pravidla – třeba 1 víkend v měsíci dítě stráví právě u babičky.
Pak tady máme dovednosti, zkušenosti přenosné i nepřenosné, ochotu učit se nové věci a nabourávat své vlastní zažité stereotypy. Protože to, co platilo kdysi, nemusí platit dnes. Naopak je to někdy naprosto nežádoucí.
Jsou babičky, které jen opráší své dovednosti a jejich péče o dítě včetně novorozence je pro ně naprosto přirozená. Pochovají, přebalí, nakrmí... Svou jistotou a zkušenostmi jsou často mladým a nejistým matkám nabitým rozumy z internetu praktickou a klidnou oporou.
Pomoc, bojím se vnoučete
A jsou taky babičky, které najednou mají nepřekonatelné zábrany, protože se bojí.
„Na první vnučku jsem se moc těšila,“ vzpomíná učitelka Sylva. „Pak mi ji dcera chtěla dát do náruče a ve mně se všechno sevřelo. Bála jsem se, že jí ublížím, že mi spadne, prostě se jí něco stane. Jasně, že jsem věděla, že jsem to se svými 2 dětmi předtím zvládla. Ale o tom to přesně bylo, té zodpovědnosti za dítě, které není moje, bylo najednou moc.“
Rodina to nehrotila a nechala tomu volný průběh. Všechno se zlomilo, když byly holčičce 3 roky a se všemi včetně Sylvy se domluvila. Odtud už byl jen kousek k první procházkám a společnému pobytu bez dozoru.
Co platilo dřív, nemusí platit dnes
Zkušenosti z předchozí výchovy jsou fajn, ale nejsou všechno. Doba se holt mění, a to co kdysi bylo výjimečné, je dnes samozřejmé a naopak. Ano, dříve se dětem už po pár měsících pomáhalo do sedu, běhaly v chodítkách, batolata visela na futrech od dveří v hopsadlech, od malička jedla bílý cukr, po ruce byl vždycky nasliněný kapesník... Mnohé z toho nejen rodiče, ale i lékaři tenkrát tolerovali a dnes jim a osvíceným rodičům jen při zmínce o něčem takovém vyskakuje kopřivka.
Kamenem úrazu bývá taky stravování. Matky déle kojí a aspoň některé víc dbají na výživové hodnoty přiměřené věku. Nechte rodiče svých vnoučat, aby o tom rozhodovali sami! Je to jejich, ne vaše věc. Nepodstrkujte, „nepřilepšujte“, nepovolujte nastavené opratě nastavené stravy. Držte se pravidel, i když je dítě jen s vámi. Protože jednou to stejně praskne a bude kolem toho hodně zlé krve, možná i trvale narušené vztahy. Copak chcete o vnouče přijít? Nechcete!
Ilona bojuje s tchýní na všech svých domácích frontách: „Všechno ví a zná nejlíp. Jídlo na talíři je moc studené, voda ve vaně zase moc teplá, o neustále podstrkovaných levných sladkostech ani nemluvím, a to jsou synovi teprve dva roky! Snažím se vysvětlovat a diskutovat, ale ona má vždycky pravdu. Malý z toho zatím nemá rozum, jenže se děsím okamžiku, kdy mi řekne, ale babička mi to dovolila!“
A platí to i tehdy, když jste jako babička osvícenější než matky vašich vnoučat a fandíte moderním trendům v péči o zdraví i ve stravování. I tak respektujte rodiče vnoučat, i když vám to rozum nebere.
Máte moc vnoučat a ještě víc pravidel? Vyžádejte si seznamy! Hlavně toho, co dětí nesmí.
To chce režim a disciplínu!
Denní a noční režim a poslušnost jsou taky často živnou půdou konfliktů. Každé dítě se chová tak, jak mu nastavíte mantinely. Zdá se vám výchova vašeho vnuka nebo vnučky příliš liberální, tolerantní a nefungující? Vy jste to dělala jinak a mnohem lépe? Kde vlastně berete jistotu, že to co fungovalo kdysi, funguje i nyní?
Jasně, děti trávily víc času venku, jenže pořady pro děti televize vysílala tak leda o víkendu, mobily neexistovaly a počítače měli jen vědátoři. Nebrblejte a přijměte fakt, že vaše ratolesti mají na výchovu svých dětí vlastní názor. Odpusťte si direktivní tóny, nevyžádané a hlavně neomylné rady. A když už si nemůžete pomoc, zkuste to vlídně a přátelsky: Napadlo tě, že by to mohlo jít i jinak?
Zinu štvalo, že si tříletý vnuk z domu přivezl návyk, že jídlo se konzumuje nejlépe v pohybu po celém bytě a při hraní. „Jednoho dne jsem řekla dost, nechceš jít ke stolu, nechoď, ale nic nedostaneš. Ukázalo se, že hlad je nejen nejlepší kuchař, ale taky výborný pomocník, jak naučit vnuka stolovat. A dcera mi ještě poděkovala.“
Babičku a dědu nikdo nenahradí
Nebojte se, vaše rodina určitě dobře ví, že prarodiče nenahradí sebelepší chůva. A jestli to nevědí teď, věřte, že na to jednou přijdou. Chce to jen trpělivost a takt. Protože jednoho dne to pravděpodobně budete vy, kdo bude mít na vnoučata víc času než jejich vlastní rodiče. A zájem a čas si nikde nekoupí.
Možná právě v tom spočívá hlavní význam prarodičovské péče v dnešní uspěchané době, kdy nikdo na nikoho nemá čas. Ovšem jestli ho nemáte ani vy, klidně to svým dětem řekněte, aby bylo jasno.
Ne se naučte říkat i vnoučatům. Opravdu s nimi nemusíte hrát počítačové hry, když vás to nebaví! Vytáhněte je ven, i když se tomu třeba brání. Časem pochopí, že ta pravá dobrodružství a skutečný život se neodehrávají na obrazovkách a monitorech, ale všude kolem nás. Klidně je vylákejte na něco, čemu jen těžko odolají. Je jedno, jestli je to bublifuk, nebo kopeček oblíbené zmrzliny. Určitě na něco přijdete! Kdoví, příště už třeba budou chtít sami. Anebo taky ne a budete muset hledat nové a nové cesty, jak na to.
„U nás se zažilo, že jdeme takzvaně vysmrádnout ven. I u nás na maloměstě se vždycky najde něco zajímavého,“ nabízí recept Hana. „Trasu spoluurčuje vnučka. Od jara do podzimu se stavíme u fontány, nebo na dětském hřišti, v zimě si zajdeme na teplý mošt, o adventu kontrolujeme, kde přibyla jaká výzdoba. A hodina i dvě utečou jako nic.“
Vařit a péct pro všechny? Ani náhodou!
Mince prarodičovské péče má i svou druhou stranu. Každá žena nechce „babičkovat“ kdykoliv to mladí potřebují. Dnešní moderní babičky netouží víkend co víkend vyvařovat pro celou rodinu, starat se (nejen) o vnoučata a potom po všech uklidit. Místo toho s chutí vyrazí na výlet, za kulturou, nebo na víno s kamarádkami.
„Miluji, když se sejde celá rodina, ale ne za cenu toho, že se všichni budou bavit a já jim budu otročit. Takže domluva zní, přijeďte, rádi vás uvidíme i pohostíme, ale se vším mi pomůžete. Zatím neodmítli!“ směje se Jitka.
Podle některých studií jsou stále patrné rozdíly mezi venkovem a městem. Venkov prarodičům fandí víc i proto, že tam jsou mezigenerační vztahy tradičně pevnější a tak nějak samozřejmější.
Pár dobrých rad, jak by to mohlo jít
Americká klinická psycholožka Barbara Greenbergová sestavila užitečné rady pro prarodiče. Mrkněte na jejich volnou interpretaci.
- Nesouhlas s rodiči svých vnuků nikdy nevyjadřujte před vnoučaty. Proberte to s nimi o samotě.
- Ctěte autoritu svých dětí a ve vztahu k vnukům respektujte jejich pravidla. Dětem nedovolujte to, co jim rodiče zakázali.
- Vsaďte na poutavé a zábavné historky ze svého života i života jejich rodičů, prohlížejte si fotky a budujte tak jejich vztah k rodině a její historii.
- Nešetřete láskou a respektem k rodičům svých vnuků. Vrátí se vám to.
- Nerozmazlujte moc vnoučata. Ale trošku můžete ;-)
- Zapojte se do života rodiny svých dětí a vnoučat pokud je to jen trochu možné. Snadněji tak pochopíte, jak to (ne)funguje a kde můžete taktně pomoci. Jedno objetí udělá někdy víc užitku než desítky, byť dobře míněných rad.
