V minulosti běžná praxe, dnes v očích mnohých přežitek. Společné bydlení dvou či více generací je trendem, od kterého se v moderní době upouští. Jenže velké vícegenerační domy rodičů na straně jedné a drahé, nedostupné bydlení pro mladé lidi na straně druhé stále častěji zasévá semínko pochybnosti. A tak nad mnohými rodinami visí (ne)vyřčená otázka: Opravdu bychom nemohli žít společně?
Jak to bylo v minulosti
My pomůžeme jim a oni pomůžou nám. Model, který fungoval po mnoho generací. Bydlení v jednom domě nebo alespoň na jednom dvoře bylo ještě donedávna běžnou praxí. Rodiče tak pomohli svým dětem v začátcích. Později, když na svět přišla vnoučata, dělili se společně o jejich péči. Když byly děti nemocné a máma musela do práce, přirozeně se o ně postarala babička v důchodu. A stejně to fungovalo i obráceně. Jakmile začalo prarodičům ubývat sil, děti se o ně přirozeně postaraly.
Proč už to dnes nefunguje
Iluze nechme stranou. Ideální soužití neexistuje. Není bezproblémové dnes a nebylo bezproblémové ani v minulosti. Jenže tenkrát bylo výhodné pro všechny strany. Dnes už to neplatí. Doba si žádá své. Mladí potřebují soukromí, klid a dostatek času. Chtějí se věnovat vlastním zájmům a nechtějí, aby jim kdokoliv do čehokoliv mluvil. Všichni spěchají. A to vztahům rozhodně neprospívá. Mnohdy spolu nedokážou komunikovat ani manželé, natož pak snacha s tchýní nebo třeba vnuk s dědou. Nastupující generace touží po příležitostech a nerada se omezuje. A tak velké venkovské domy zejí prázdnotou, zatímco městské bytové domy praskají ve švech.
Při společném soužití budete potřebovat notnou dávku trpělivosti. Nyní se musíte rozhodovat společně. I o věcech, o nichž jste si doposud mysleli, že si do nich nenecháte mluvit.
Téma, které se týká všech
Jenže odhodlání je jedna věc a realita je věc druhá. A tak když dojde na lámání chleba, mladí často zjistí, že osamostatňování není tak docela procházkou růžovou zahradou. Závazky jednoho z partnerů, nutnost vyžít jen z jednoho příjmu, každodenní náročná péče o děti, nedostupnost hypoték a vysoké ceny nájmů i nemovitostí, to vše vede rodiny k tomu, že si alespoň jednou ve svém životě otázku týkající se společného soužití položí.
Je to i váš případ? Zvažujete, zda byste dokázali žít společně s jeho nebo jejími rodiči? Nebo přemýšlíte, zda nabídnout střechu nad hlavou svým dětem? Neunáhlujte se a své rozhodnutí si důkladně promyslete. Zvažte všechny klady i zápory obou variant. Trochu vám s tím pomůžeme.
Úskalí společného soužití
Nevýhody mezigeneračního soužití obvykle píše sám život. Stačí se zeptat někoho ve vašem okolí, kdo má se spolubydlením dospělých dětí a rodičů osobní zkušenost, a máte si o čem povídat na celý večer. Ať už jste na kterékoliv straně barikády, pokud plánujete společné bydlení, obrňte se notnou dávkou trpělivosti. Připravte se na to, že o všem budete nyní muset rozhodovat společně. I o věcech, o nichž si myslíte, že si do nich nenecháte mluvit.
Aniž bychom chtěli házet všechny do jednoho pytle, všeobecně platí, že starší generace vyrostla v době, kdy bylo zvykem vše schraňovat. Cokoliv se třeba jen teoreticky mohlo hodit, to se schovalo. Nic se nesmělo vyhodit. Navíc čím starší, tím lepší. Jak se věci zavedly, tak fungovaly po celý život – se všemi výhodami i nevýhodami, které k tomu patří. Jeden manžel či manželka, jedna práce, jeden životní směr. Hlavně nevybočovat. Každá změna je totiž nepřítel.
Mladá generace naproti tomu vyrostla v období spotřební společnosti. Co se rozbije, to se vyhodí. Opravovat není in. Věci ani vztahy. Mnozí jsou zvyklí žít minimalisticky a v životních postojích podléhají moderním trendům. Ať už jde o oblékání, stravování, budování kariéry nebo o způsob trávení volného času. A všemu, co zavání stereotypem, se vyhýbají velkým obloukem.
Který úhel pohledu je lepší? O tom by se dalo dlouze polemizovat. Připravte se ale na to, že střet těchto diametrálně odlišných pohledů na život budete muset řešit právě vy – tedy alespoň pokud se rozhodnete žít pod jednou střechou.
Dnes výhoda, zítra zdroj konfliktu
V průběhu života se navíc potřeby a postoje jednotlivých generací mění. A tak zatímco dnes jsou vaši rodiče nejspíš energickými seniory, o jejichž zdravém úsudku ani trochu nepochybujete, během pár let se může leccos změnit. Stejně jako jim začne vadit vaše večerní vysedávání s přáteli a vám zase jejich brzké vstávání. Zatímco dnes nemají mnoho času na starost o domácnost, za pár let vám budou neustále připomínat, že už je vážně potřeba posekat tu zahradu. Zatímco vy nebudete vědět, kam dřív skočit.
Každá třeba i dobře míněná poznámka na váš účet vám bude pít krev. Ano. Ta poznámka, která by vás v případě samostatného bydlení nechala zcela klidnými. A nejspíš byste se jí i zasmáli.
Proč je to problém
Problém odlišného vnímání dvou či více generací se prolíná všemi oblastmi života. Jako příklad bohatě postačí jakákoliv banální oprava na společné nemovitosti. Ještě dříve, než vůbec vstřebáte, že je potřeba cokoliv řešit, už ve vzduchu visí desítky nevyřčených otázek: Udělá SE to svépomocí, nebo SE najme firma? Udělá SE to rychle a levně, nebo draze a důkladně? A jak SE to všechno zaplatí?
A právě ono „SE“ je jedním z největších úskalí společného soužití. Při rozhodování v rámci společného mezigeneračního bydlení totiž vzniká jakési vakuum. Už to není jen my, nebo oni. Nyní jste tým. Každý problém musíte řešit společně. A právě na vyjasnění toho, kdo smí do oněch záležitostí mluvit, nebo kdo má právo VETA, stojí (ne)úspěšnost společného rozhodování.
Může to fungovat?
Přesto společné bydlení nemusí být jen o starostech, problémech a hádkách. Svou roli sehrávají povahy všech zúčastněných, názorová odlišnost mezi generacemi, ale i vztahy mezi partnery samotnými. Pokud se pravidla mezi oběma generacemi správně nastaví, mohou ze společného soužití plynout i nesporné výhody. Ještě předtím, než proto možnost spolubydlení zcela zavrhnete, stojí zato dát této úvaze šanci.
Životní moudro vyřčené z úst zkušeného letitého člověka může vaše děti ovlivnit na celý život.
Výhody bydlení pod jednou střechou
Dnešní hektická doba je náročná. To se podepisuje i na péči o děti. Rodiče jsou permanentně pod tlakem. Kromě toho, že musí zvládnout starost o domácnost a plnit si své pracovní povinnosti, musí být i oporou svým dětem. A pokud je kdykoliv na dohled babička či děda, je obvykle mnohé jednodušší.
Už když se dítě narodí, novopečená maminka je často překvapená, co všechno rodičovství obnáší. Během krátké doby se musí naučit novým dovednostem a s mnohými si přirozeně neví rady. Zkušenost a vyrovnanost někoho, kdo má tuto etapu již několikrát za sebou, dokáže vnést do života nové rodiny ztracenou harmonii, pohodu a štěstí. Ani nemluvě o tom, že není nadto, když se po probdělé noci někdo postará o úklid nebo oběd pro celou rodinu.
Jak děti rostou, mění se i jejich potřeby. A tak už možná u vás doma všechno šlape jako hodinky. Role prarodičů je stále stejně důležitá, ba možná dokonce stále důležitější. Výchova dětí není jen na rodičích zničených pracovními povinnostmi. Prarodiče je mohou v mnohém podpořit. Aniž by se příliš vnucovali se svými výchovnými metodami, v životě dětí mohou hrát důležitou roli v tom, že jim dají ve správný okamžik najevo, co je vhodné a co ne. Pokud navíc mají děti se svými prarodiči hezký vztah, mohou jim být babička s dědou i skvělým životním vzorem. A o tom, že životní moudro vyřčené z úst zkušeného letitého člověka má jistě podstatně jinou váhu než rychlé napomenutí rodičů při plnění dalších pěti povinností najednou, jistě nepochybuje nikdo z nás.
Když je postaráno o děti i o prarodiče
Ať chceme, nebo ne, generace lidí v produktivním věku je ve většině případů zavalena množstvím povinností. A k těm neodmyslitelně patří nejen péče o děti, ale i o stárnoucí rodiče. Letití lidé mají mnohdy pocit, že jsou na vedlejší koleji. V důchodu mají spoustu volného času a někdy si s tím zkrátka neví rady. Tak proč z nevýhody neudělat výhodu a nenechat je podílet se na péči o děti. Jako rodiče nemusíte mít pocit, že pokud nejste s dítětem 24 hodin denně, neplníte dobře své poslání.
Dejte svým dětem životní prostor, který potřebují, a svým rodičům možnost ovlivňovat jejich výchovu. Vždyť kdo jiný na vaše děti může působit lépe než právě vaši rodiče, kteří vychovali tak skvělé osobnosti, jako jste vy či váš partner?
Výsledkem bude spokojenost na všech stranách. Prarodiče nejspíš pookřejí a budou mít pro co žít. To se nepochybně podepíše jak na jejich psychice, tak na zdravotním stavu. Stejně tak i děti budou šťastnější a spokojenější. V dnešní době, kdy nemá nikdo na nikoho čas, je každá minuta, kterou si s vašimi dětmi někdo povídá, nesmírně cenná. A prarodiče mají jistě na vnoučata podstatně lepší vliv než cokoliv, co sledují v televizi nebo na svém mobilním telefonu.
Osvědčená pravidla pro pohodové soužití
Rozhodli jste se, že zkusíte štěstí a nabídnete svým dětem, či rodičům společné bydlení? Nebo vás životní okolnosti zahnaly do kouta a nic jiného vám nezbývá? Máme pro vás dobrou zprávu. Mezigenerační soužití může fungovat. Neobejdete se ale bez společně vynaloženého úsilí a tvrdé práce.
Držte se několika základních zásad, které vám pomohou, aby to i u vás při bydlení pod jednou střechou perfektně klapalo. Ať už jste dětmi, rodiči, nebo prarodiči:
- Předem si stanovte jasná pravidla.
- Pečlivě je dodržujte. I vy.
- Buďte tolerantní a ochotní přivřít nad problémy obě oči.
- Neuzavírejte se sami do sebe.
- Při komunikaci naslouchejte.
- Problémy řešte zavčasu.
- Emoce držte na uzdě.
- Nezavdávejte zbytečné příčiny ke stížnostem.
- Nedávejte druhým nevyžádané rady.
- Buďte optimističtí a zaměřujte se na pozitiva mezigeneračního soužití.
Společné bydlení vyžaduje kvalitní komunikaci, vzájemnou úctu a respekt. Každý člen domácnosti je v jiné roli. A každá role s sebou nese svá pozitiva i úskalí. Jednoduchý a jasný návod, jak se zachovat v té které situaci neexistuje. Přesto to neznamená, že byste si nemohli najít cestu, která je vhodná právě pro vaši situaci.
O tom, jak zvládnout komunikaci s tchýní a tchánem, jsme psali v článku:
6 tipů, jak vycházet s rodiči partnera
|5 minut čtení
Je mezigenerační soužití výhodné?
Na otázku, zda může společné bydlení s rodiči, či dospělými dětmi fungovat i ve vašem případě, není možné nalézt jednoduchou odpověď. Vycházíme z různých poměrů, pracujeme s rozdílnými rysy osobnosti. Někdo je mírný, jiný zase konfliktní. Někdo je přizpůsobivý, jiný paličatý. A tak se musí rozhodovat každý sám za sebe – podle vlastních okolností. Jisté však je, že bydlení pod jednou střechou můžete zvládnout i vy – stejně, jako to zvládaly mnohé rodiny po generace před vámi.
