Stává se součástí života mnoha žen. Přináší silné emoce, se kterými je těžké se vyrovnat. Řeč je o přirozeném potratu. Proč potkává tolik žen? Jak se vyrovnat s jeho následky? A co dělat, pokud potrat prodělal někdo z vašich blízkých?
Fyzická a citová bolest, smutek a beznaděj. Pocity těhotné ženy, která přijde o své nedonošené dítě, se dají jen stěží popsat slovy. A jen málokdo z okolí ženy, která si prošla přirozeným potratem, dokáže tyto pocity plně vnímat, pochopit a navíc na ně i vhodně reagovat.
Jenže každou ženu, která prodělala spontánní potrat, čeká nelehká zkouška – období, během kterého se musí vyrovnat se svým zármutkem, nalézt vnitřní vyrovnanost a vrátit se k běžnému způsobu života. To se ale snáz řekne, než udělá. Jak může citově zraněná žena v tomto období obstát? A jak jí v tom může pomoct její okolí?
Nejste v tom sama
Přestože pokroky v medicíně přináší v posledních letech další a další dobré zprávy, a to i v oblasti péče o plod v těle matky, samovolným potratům se zatím neumíme plně vyhnout. A ač je to pro nastávající maminky obtížné přijmout, nejspíš je to v mnoha případech i dobře. Nemusí jít sice o pravidlo, často jde ale v případě potratu o přirozenou obrannou reakci těla, která má, z pohledu přírody a zachování života a zdraví ženy, své opodstatnění.
K většině spontánních potratů dochází během prvního trimestru, tedy do 13. týdne těhotenství. Embryo je v tomto období nejvíce náchylné na vnější vlivy. Podle statistik končí samovolným potratem každé přibližně osmé těhotenství. Ve většině případů to však pro ženu neznamená, že nebude moci v budoucnu znovu otěhotnět. Přesto je tento fakt v daném okamžiku obvykle jen slabou útěchou.
Nejčastější příčiny samovolných potratů
Důvodů, proč dojde k přirozenému potratu, může být celá řada. Patří k nim nejčastěji:
- problémy na straně matky: chronická onemocnění, hormonální nebo imunologické příčiny, infekce, závislost na alkoholu, drogách či kouření,
- problémy na straně dítěte: např. chromozomální vady plodu.
Potrat nejčastěji provází krvácení a bolesti břicha, které mohou přecházet až v silné křeče. V některých případech ale může dojít i k tzv. zamlklému potratu. Ten je specifický tím, že na sobě žena příznaky potratu vůbec nepociťuje. O ukončení těhotenství ji pak obvykle informuje až lékař na některé z pravidelných prohlídek.
Žena, která prodělala potrat, má v závislosti na konkrétních příčinách vysoké šance na opětovné otěhotnění a donošení zdravého dítěte. Dochází-li ale k samovolnému potratu opakovaně, je nutné začít hledat příčinu. Až teprve poté, co je konkrétní problém vypátrán a odstraněn, se pravděpodobnost na odnošení a porození zdravého dítěte mnohonásobně zvyšuje.
Potrat vás vždy zaskočí – bez ohledu na to, zda s ním počítáte. Přichází nečekaně a nevhod.
Chvíle, na které se nepřipravíte
Naděje, očekávání a touha provází téměř každé těhotenství. Ať už si žena konkrétní rizika spojená se začátkem těhotenství připouští, nebo ne, samovolný potrat ji vždy zaskočí. Přichází vždy nečekaně a nevhod. A to dokonce i v případě, že jde o situaci, kterou už těhotná žena v minulosti zažila. Bolestné následky může žena a její okolí přesto zmírnit. Jak na to?
Samotný potrat můžete prožít tak, že svému tělu dovolíte se s danou situací vyrovnat. Třeba tak, že ho prožijete v prostředí a způsobem, který je vám v dané situaci alespoň v rámci možností příjemný. Cítíte, že potřebujete být sama? Pošlete své nejbližší do jiné místnosti. Nebo naopak toužíte mít někoho nablízku? Nebojte se si o to říct. Vnímejte své pocity, poslouchejte své tělo. Samovolný potrat je nepříjemnou záležitostí, svůj smutek s ním spojený ale pravděpodobně vstřebáte snáz, pokud dáte svým citům volný průchod.
Naslouchejte svému tělu
Po potratu hodně odpočívejte. Dopřejte svému tělu čas. Přistupujte k němu jako v období šestinedělí. Nezanedbejte ale ani péči o svou duši. Cítíte, že se se svým miminkem potřebujete rozloučit? Najděte si způsob, který bude pro vás nejlepší. Některé maminky potřebují ticho a samotu, jiné chtějí být se svými blízkými, nebo se rozhodnou napsat svému dítěti dopis na rozloučenou. Na každého platí něco jiného. V každém případě se nebojte dát průchod svým emocím. Se situací se tak pravděpodobně vyrovnáte mnohem rychleji.
Možná máte za sebou potrat a vnímáte, co si o tom všem myslí vaši blízcí. Víte, že byste měla být statečná a se svou situací se rychle vyrovnat. Všichni okolo vás říkají, že život jde dál. Jenže tak to ve skutečnosti nefunguje. Tempo a způsob, jakým se žena vyrovná s odchodem svého dítěte, se u každé z nich liší. Nepotlačujte své emoce jen kvůli tlaku okolí. Statečná být nemusíte. Nemusíte nic, co vám nutí vaše okolí. O děťátko jste přišla vy. A nikdo jiný se s touto situací nemusí vyrovnat tak jako právě vy.
Tempo a způsob, jakým se žena vyrovná s odchodem svého dítěte, se liší. Nemusíte být statečná, ani svému okolí cokoliv dokazovat.
Buďte trpělivá
Abyste se dokázala přenést přes ztrátu dítěte, musíte v prvé řadě mít ráda sama sebe. Přijetí oné těžké situace je mnohdy zdlouhavý a bolestný proces. Nečekejte tedy, že se vrátíte k normálnímu způsobu života ze dne na den. Potlačováním vlastních pocitů vše pouze oddálíte. Vaše duše se zkrátka musí vyléčit. A to vyžaduje čas a notnou dávku trpělivosti – vaší i vašeho okolí.
Neobviňujte se
Vinu nehledejte v sobě ani v partnerovi. Obzvláště pokud se jedná o první potrat, přijměte ho jako slovo přírody. Ta totiž obvykle ví, co je nejlepší. Plod byl nejspíš od samého začátku poškozený, neschopný dalšího vývoje. Příroda tak nejspíš včas odchytí genetický omyl.
Nejspíš vám ale na mysli přesto vyvstává stále stejná otázka: Nemůžu za ten potrat já? Nezpůsobila jsem si ho sama? Pokud navíc v tomto směru nemáte úplně čisté svědomí, mohou pro vás být tyto pocity o to tíživější. Potřebujete-li si o své situaci s někým popovídat a nenacházíte ve svém okolí slyšící uši, nebojte se obrátit se na odborníka. Psycholog vám může pomoct najít správný směr, kterým by se vaše úvahy měly ubírat – tak, aby vedly k zahojení všech šrámů. Není slabostí psychologa oslovit. Naopak proces přijetí urychlí.
Prožívejte odchod společně
Nezapomeňte, že na ztrátu svého dítěte nemusíte být sama. Kromě nejbližší rodiny a přátel vám pravděpodobně bude největší oporou váš partner. Dovolte mu to. I on se nejspíš vyrovnává s vlastními pocity. I když vám to možná neřekl. Pro muže je mnohdy mnohem obtížnější mluvit o svých pocitech. Vyrovnat se s nimi ale musí stejně jako vy. A nejspíš si je vědom toho, že v tom, co prožíváte, vám nemůže příliš pomoct.
Pokud budete v těchto těžkých chvílích táhnout za jeden provaz, může vás to nakonec dokonce posílit. A kdo ví, možná na náročné okamžiky jednou budete vzpomínat s láskou a, ač vám to teď může připadat jako sci-fi, s lehkým úsměvem na rtech. Na svého partnera netlačte. Pokud necítí potřebu o svých pocitech mluvit, pak jeho způsob vyrovnávání se se vzniklou situací tolerujte a hledejte jiné způsoby, které pomohou vám osobně.
Nechat jít neznamená zapomenout
Přestože máma nemá možnost nenarozené dítě vidět, ještě to neznamená, že k němu nic necítí. Vaše citová vazba k dítěti může být mnohem silnější, než jste sama ochotna si připustit. Samovolný potrat se proto v mnohém neliší od smrti kohokoliv jiného. A stejně jako je obtížné vyrovnat se s odchodem někoho, koho jste měli nablízku po celý život, je i odchod nenarozeného dítěte procesem, který si každá máma musí prožít. To, že své dítě necháte jít, ale neznamená, že ho opouštíte. Se svým děťátkem jste nucena se rozloučit. Je ale jasné, že na něj nikdy nezapomenete a navždy zůstane hluboko ve vašem srdci.
Nejlepšími medikamenty jsou čas a naděje
Pokud máte potrat ještě v čerstvé paměti, nejspíš vám představa, že se vše vrátí do původních kolejí, přijde neskutečně vzdálená. Každá máma to prožívá jinak. Některá hluboko uvnitř, jiná navenek. Některá o svých pocitech potřebuje mluvit, jiná si vše řeší sama. Ať tak, či tak, každá žena, která přišla o své dítě, potřebuje čas. Dopřejte ho proto i sama sobě. A neztrácejte naději. Ta je totiž tím, co nás všechny drží nad vodou. A víra, že bude líp, se jistě dříve, či později stane skutečností.
