62493955_s.jpg
i
Foto: 123RF

Tíseň, strach a obava z vlastního selhání provází těhotenství a poporodní období většiny žen. Genetické sklony, traumatický zážitek, který si žena odnáší z porodu, v kombinaci s vyčerpáním či neklidnou povahou dítěte však mohou zapříčinit, že negativní pocity přerostou v poporodní depresi. Dá se jí předejít? A jak se vymanit z jejich spárů, pokud už se stala součástí vašeho života?


Všichni okolo vypadají tak šťastně. Nový člen rodiny je naplňuje neuvěřitelnou radostí a nadějí. Společně spřádají jeden plán za druhým a těší se ze života. Chovají se, jako by tady byl ten malý človíček, kterého držíte na rukou, odjakživa. Všichni ho zkrátka přijali s obrovským nadšením. Všichni kromě vás.

Sledujete dění okolo sebe, jako byste byla ve snu. A ač se snažíte sebevíc, na své hrudi si nesete obrovskou tíhu v podobě vlastních pocitů – pocitů, o kterých moc dobře víte, že s nimi není něco v pořádku. Váš život se ze dne na den proměnil v hluboké temno. Na příchod miminka jste se tak moc těšila. Místo toho ale váš život provází den za dnem beznaděj. Bytostně si totiž uvědomujete, že ke svému dítěti nechováte city, které jsou pro ostatní samozřejmé – city, které přirozeně cítí každá máma. Potkala vás totiž poporodní deprese.

Komplikace po porodu, kterou nikdo neléčí

Porod je po všech stránkách rizikovou záležitostí. Nikdo nedokáže předvídat, zda proběhne bez zdravotních komplikací, nebo dojde k problémům, které mohou ohrozit život matky i dítěte. Dokonce i v případě bezproblémového průběhu porodu, kdy se zdá, že jsou všechny komplikace zažehnány, ale může znenadání nastat problém, který nikdo nečeká – novopečená maminka začne znenadání krvácet, děťátku se přitíží nebo se u něj projeví nečekané zdravotní problémy, které si vyžádají pozornost lékařů.

Ať už nastane cokoliv, obvykle se v takovém případě seběhne na porodní sál celý tým složený z porodních asistentek a lékařů, kteří rozhodnou o dalším postupu. Čemu už ale lékaři a zdravotní sestřičky a nakonec i novopečení rodiče a jejich blízcí věnují podstatně menší pozornost, jsou poporodní komplikace, které souvisí s narušením psychiky čerstvých rodičů.

Poporodní deprese může ženy postihnout v kterémkoliv okamžiku v průběhu těhotenství i dlouho po něm. Nevyhýbá se dokonce ani mužům.

Není splín jako splín

V závislosti na intenzitě negativních emocí rozlišují odborníci tři stádia, která mají zcela rozdílné projevy a vyžadují také rozdílný přístup:

  • Poporodní blues: Setká se s ním až 80 % rodiček. Jde o hormonální výkyvy, které zásadně ovlivní emocionální rozpoložení novopečené maminky. Tento stav provází obavy, zda bude rodička dobrou mámou, zda se o dítě dokáže postarat, ale například také jestli se rozkojí. Pro poporodní blues je typické, že relativně brzy odeznívá, obvykle v řádu několika dnů až týdnů, aniž by rodička musela vyhledat odbornou pomoc.
  • Poporodní deprese: Jde o závažnou nemoc, která, pokud se neléčí, může přerůst v život ohrožující projevy. Žena si svůj stav obvykle uvědomuje a je jím hluboce zarmoucena. Žije však v jakési propasti, ze které neumí snadno najít cestu ven. V tomto článku se věnujeme prioritně právě tomuto stavu psychiky po porodu či v průběhu těhotenství.
  • Poporodní psychóza: Lidově se jí říká laktační psychóza. Při tomto druhu psychického onemocnění žena ztrácí pojem o realitě. Vidí a slyší věci, které se nedějí. Bojí se, že jí chce někdo ublížit. V důsledku těchto projevů je obvykle vážně ohrožena na životě jak samotná matka, tak i její dítě. Léčba laktační psychózy se neobejde bez pomoci zkušených odborníků.

Tichý nepřítel nejen novopečených maminek

Poporodní deprese postihuje v České republice statisticky přibližně jednu z pěti žen. Objevuje se obvykle náhle a nečekaně, mnohdy jako následek komplikovaného porodu. Přichází v rozmezí několika dní až měsíců po porodu a provází ji depresivní stavy, apatie, únava, nedostatek elánu, nechutenství, poruchy spánku, podrážděnost, plačtivost a další příznaky. Na psychickém rozpoložení novopečené maminky se obvykle silně podepíše také únava a fyzické vyčerpání, které je s prvními dny po narození potomka nerozlučně spjato.

Výraz poporodní deprese však může být poněkud zavádějící. Postihuje totiž nejen ženy po porodu. Může se dostavit kdykoliv v průběhu těhotenství a nezřídka se projeví až několik měsíců po porodu. Postihnout navíc může nejen ženy, ale také muže.

Je to normální, nebo mám depresi?

Na poporodní depresi je mimo jiné zákeřné i to, že přichází náhle a nečekaně. První dny po porodu může vše šlapat tak, jak má. Poté se ale něco změní – dítě začne méně spát a více plakat. Neutichající pláč dokáže maminku dítěte drásat natolik, že se její psychika najednou rozsype jako domeček z karet. Její okolí ji pak obvykle konejší slovy: „Děti přece pláčou, to není nic neobvyklého.“ Jenže deprese už je tu. A obvykle neodezní stejně rychle, jako přišla.

Příznaky deprese na sobě máma obvykle ucítí. Může ale chvíli trvat, než si je sama přizná. Její okolí navíc může mít tendenci ji přesvědčovat, že jde jen o chvilkový pocit selhání. Že stačí nasadit úsměv a vše bude dobré. Tedy alespoň navenek.

Kolotoč starostí s péčí o dítě v kombinaci s dobře míněnými radami okolí pak může způsobit, že podrážděná a vyčerpaná maminka náhle upadne do ještě hlubší propasti v podobě deprese, ze které už není tak snadná cesta ven a kterou si v sobě nosí hluboce ukrytou – ze strachu, že ji její okolí stejně nepochopí. Přiznat poporodní depresi navíc může vnímat jako hanbu. Nemá přece žádný objektivní důvod být smutná. Všichni okolo totiž očekávají, že novopečená máma bude šťastná.

Nový společník všedního dne: pocit selhání

Jedním z příznaků, že je něco špatně, je neustálý strach. Člověk s poporodní depresí žije v trvalé obavě, že je někým hodnocen a že toto hodnocení nedopadne dobře. Obava, že jako máma něco pokazíte a všichni si na vás budou ukazovat prstem, je zdrcující. Na tyto pocity se pak nabaluje strach dítě přebalit, odkašlat si, abyste dítě náhodou neprobudila, nebo třeba vyjít s dítětem z domu – pro případ, že byste to s ním v cizím prostředí zkrátka neuměla.

Nejhorší a nejtrýznivější je ale pro každou mámu trpící poporodní depresí zjištění, že své dítě nemiluje. Všichni to od vás naprosto přirozeně očekávají. Každá máma má ráda své dítě. Jenže vy místo lásky cítíte jen zlost, nechuť či dokonce nenávist. A tyto pocity provází zklamání ze sebe samé.

Neuvěřte bláhové představě svého okolí, že stačí na tvář nasadit úsměv a vaše pocity samy od sebe zmizí.

Jak z toho ven

Postihla i vás poporodní deprese a prožíváte pocity popsané na předchozích řádcích? Pak nezoufejte. Rozhodně v tom totiž nejste sama. Ač se o problému poporodní komplikace v podobě deprese mluví otevřeně jen málokdy, tento problém postihuje v určité formě celou řadu žen. Pozitivní je, že mnohé projevy poporodní deprese po určité době dokážou samy odeznít.

Pokud ale cítíte, že se váš stav ani přes usilovnou snahu s ním něco udělat, dlouhodobě nelepší nebo se dokonce zhoršuje, případně se obáváte, abyste v afektu svému dítěti neublížila nebo ho jinak nezanedbala, pak co nejrychleji vyhledejte odbornou pomoc. A to bez ohledu na to, jak se k vašemu problému staví lidé ve vašem bezprostředním okolí. Psycholog či psychiatr, se kterým můžete svůj problém otevřeně probrat, vám pravděpodobně doporučí určitou formu terapie. To ale rozhodně neznamená, že se z vás stal blázen. Ani to, že už nikdy nebudete dobrou mámou.

Příčiny, které vedly k vašemu problému, jste pravděpodobně nemohla nijak ovlivnit. A to, že deprese postihla právě vás, rozhodně není známkou vaší mentální slabosti či jakékoliv jiné životní prohry. Právě naopak. Pokud dokážete svůj problém začít s určitou rozhodností řešit, je to projevem silné vůle a chvályhodného odhodlání, kterého je schopná jen statečná a vnitřně silná žena.

Co vás čeká v péči odborníka

Sbíráte odvahu oslovit odborníka? Nejste si jistá, zda jste na tom skutečně tak zle? Nejspíš vám chybí jistota, že jste se rozhodla správně. A možná vás trápí i obavy z toho, co vás v péči odborníka čeká. Se svým tíživým problémem se můžete obrátit jak na svého obvodního lékaře, tak na gynekologicko-porodnické oddělení vaší porodnice či přímo na specializovaného psychiatra.

V závislosti na závažnosti vaší deprese počítejte s léčbou minimálně několik týdnů. Ta se ale může v některých případech protáhnout i na několik měsíců či let. Psycholog či psychiatr vám pravděpodobně předepíše farmakoterapii antidepresivy. Ty byste měla brát dlouhodobě, a to dokonce i nějakou dobu poté, co už se budete cítit mnohem lépe.

První krok k vyléčení

Dokážete se na svůj problém nyní dívat novýma očima? Chápete, že váš problém přerostl ve skutečnou nemoc – podobně jako když už vás netrápí jen lehký kašel, ale máte chřipku? Pokud ano, pravděpodobně už jste získala i potřebnou odvahu svůj psychický problém racionálně řešit. A spolu s odhodláním přichází také nová víra, že za nějaký čas bude zase lépe.

Klíčové je pochopení vlastních pocitů

Základem úspěšného uzdravení je pochopení sebe sama. Aniž si to možná uvědomujete, klíčovou roli v překonání vlastních negativních pocitů pravděpodobně sehrává vaše nejbližší okolí. Pokud tedy vaši blízcí problém bagatelizují či zlehčují, čeká vás náročný úkol – totiž pochopit své vlastní pocity bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Až teprve poté, co si uvědomíte, že je váš problém skutečně vážný, budete schopna přestat hledět na to, co říkají vaši blízcí, a dokážete vyhledat i potřebnou pomoc.

Pokud svou poporodní depresi včas odhalíte a začnete ji intenzivně léčit, dokážete ji bez větších obtíží zvládnout. Neznamená to, že se budete muset vzdát své role matky. Vůbec ne. O své dítě se pak naopak budete schopna o to lépe starat.

Schopnost vyhledat odborníka a začít s ním řešit své emocionální výkyvy, je projevem odvahy, odhodlání a pevné vůle.

Co můžete udělat i bez odborníka

V průběhu léčby nebo ještě předtím, než se ale rozhodnete vydat za psychologem či psychiatrem, můžete vyzkoušet několik osvědčených tipů, které vám pomohou poporodní depresi přinejmenším zmírnit:

  • Dopřejte si odpočinek. Ne, opravdu nemusíte všechno zvládnout sama. A už vůbec nemusíte mít domácnost jako ze škatulky, i když jste na to nejspíš byla dříve zvyklá. Nedostatek spánku a fyzické vyčerpání se obvykle podepisuje na psychickém stavu každé matky. Přimějte proto sama sebe a dostatečně odpočívejte. Využijte okamžiků, kdy vaše miminko spinká. Zavřete oči nad vší prací, kterou musíte zvládnout, a jděte si lehnout také. Všechny problémy pak budete přijímat s chladnou hlavou a lépe se vám bude správně vyhodnocovat, jak byste je měla řešit.
  • Dovolte druhým, aby vám pomohli. Členové vaší rodiny už si pravděpodobně všimli, že s vámi něco není v pořádku. Možná si ale sami neví rady s tím, jak se k vašemu problému přistupovat a jak s vámi správně komunikovat. Nebojte se přijmout jejich pomocnou ruku. Nepovažujte se hned za neschopnou, pokud své mámě dovolíte, aby vám doma uklidila nebo za vás pro jednou uvařila oběd. Nechejte svého partnera, aby dnes dítě okoupal on. Na každou takovou snahu se dívejte jako na krůček, který může napomoct vašemu uzdravení.
  • Neuzavírejte se ve svém vlastním světě. Nejspíš vám nyní málokdo rozumí. Přesto vám samota může spíše ublížit. Chybí vám někdo, kdo vám porozumí? Zkuste se zapojit do aktivit, které nabízí mateřské centrum ve vašem okolí. Nebo si popovídejte s maminkou ve vašem sousedství. Že ve svém okolí nikoho takového nemáte? Zkuste oslovit maminku, kterou potkáváte při procházkách nebo u dětského hřiště. Možná vás překvapí, jaké problémy tíží řadu lidí ve vašem okolí. A kdo ví, možná i zjistíte, že jsou jejich pocity podobné těm vašim.
  • Hledejte si chvilky pro sebe. Být mámou dá fušku a je to velká zodpovědnost. To ale ještě neznamená, že musíte být se svým miminkem 24 hodin denně. Domluvte si pravidelné hlídání nebo dítě na chvíli nechejte tatínkovi. Rozhodně ho tím o nic nepřipravíte. Dítěti ani tátovi společný kontakt neuškodí a pro vás to bude fantastický relax. Nevzdávejte se kvůli dítěti úplně všeho. Věnujte se i tomu, co baví a naplňuje vás samotnou.
  • Mějte dostatek pohybu. Nemusíte se věnovat žádnému náročnému sportu ani podávat profesionální výkony. Bohatě postačí pravidelné procházky s kočárkem a pobyt na čerstvém vzduchu. Skvěle se odreagujete, vyčistíte hlavu a na chvíli zapomenete na tíhu všech starostí, které na vás dopadají, když jste doma. Při pohybu se navíc vyplavují endorfiny – hormony štěstí a dobré nálady. Pokud si tedy čas od času zacvičíte, budete se hned cítit o mnoho lépe.
  • O svých pocitech mluvte. Možná nenajdete slyšící uši hned na první pokus. Přesto to nevzdávejte. Svěřte se manželovi, kamarádce nebo mamince. Hlavně se svými problémy nezůstávejte dlouhodobě sama.

Příběh se šťastným koncem

Ač se vám to nyní může zdát jako naprosto nereálná fikce, ze své poporodní deprese se můžete vyléčit i vy. Někdy si situace žádá pouze čas, klid a pochopení okolí, jindy musí dojít i na pomoc ze strany odborníka. Ať tak, či onak, pokud vás sužují úzkostné pocity v podobě poporodní deprese, neztrácejte naději. Pokud svůj problém nenecháte spát, i vás čekají nádherné okamžiky, o kterých jste pravděpodobně snila v době, kdy jste své vytoužené děťátko čekala. Jednoho dne se na něj zkrátka podíváte a hluboce, s jen stěží popsatelnými pocity, si jej zamilujete – bez ohledu na to, co všechno této chvíli předcházelo.


SDÍLEJTE ČLÁNEK
20
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení uživatelského zážitku. Používáním našich webových stránek souhlasíte se všemi soubory cookie v souladu s našimi zásadami používání souborů cookie.
Více informací