Zatímco je téma ADHD dostatečně "profláknuté", o jeho sestřičce – poruše pozornosti bez hyperaktivity, zkráceně ADD, se moc nemluví. A tak, když si rodič při zmínce o ADHD představí obtížně zvladatelné dítko se značnou přemírou energie, u ADD neví a tápe. Jaké jsou děti „ádéďáci“ a jak se liší od "ádéháďáků"? A dokázal by princ s ADD zachránit sebe i svou princeznu zcela sám?


Diagnóza ADD má s ADHD mnoho společného. U obou je narušená pozornost a soustředění. Jedinci, kteří touto poruchou trpí, mají potíže s koncentrací. Myšlenky jim víří všemi směry a oni jako by nezvládali (nebo ne většinou) sledovat jen jednu konkrétní z nich. Ze soustředění je vytrhne i ten nejmenší podnět zvenčí: klepnutí tužky, zakašlání, zvuk projíždějících aut pod oknem – nebo impuls přicházející z vlastního těla: zakručení v břiše, spadlý pramen vlasů, ale i nápad, který právě dostali.

Děti zasněné a do vlastního světa plně zabrané

Právě tak děti s ADD neboli poruchou pozornosti bez hyperaktivity na své okolí působí. Jako ve snách. Jeden by řekl, že jsou mimo. Často je přistihnete nehnutě sedící s pohledem upřeným v dál i u jednoduchých činností, které by jiné – obdobně manuálně zručné a inteligentní dítko mělo doslova za pár minut. Oni nad nimi ale stráví klidně hodinu. Najednou totiž vypnou a v myšlenkách putují neznámo kam.

Ráno je pošlete převléct se a po patnácti minutách a 5 zavoláních k snídani je najdete nahaté sedět s oblečením vedle sebe. V tom lepším případě. V horším si na své svršky ani nevzpomenou.

Není nic špatného ani překvapivého na tom, když se člověk do svých představ ponoří. U zdravých dospělých to bývá v případě monotónních a dobře známých činností. Tam, kde si to mohou dovolit. V tramvaji cestou do práce, při chůzi domů, nad hrnkem ranního čaje nebo odpolední kávy. Ve chvílích, kdy myšlenkový podprogram jede na autopilota a dovolí mysli bezpečně se odebrat do zajímavějšího světa.

Jenže zatímco vy se z vlastních představ vrátíte do reality mrknutím oka, u „adéďáků“ to vypadá, jako by k vám na Zem ani nechtěli. Dostat je zpátky je zatraceně složité. A to nejen pro rodiče a vychovatele, ale i pro ně samotné. Snaha o soustředění a návraty z říše fantazie dětem s ADD odčerpává spoustu energie. Nepoměrně více než jejich kamarádům a spolužákům. Proto oproti nim bývají mnohem více unavené.

Dokončit úkol? A jaký prosím?

Typická otázka dětí s ADD. Zdá se, že zatímco na ně mluvíte, oni neposlouchají. A cože to měly vlastně udělat? I u činností, které je ještě před chvílí bavily, dlouho nevydrží. Vypracovat úkol do školy, i když atraktivní (a nesmějte se, i takové jsou), lze připodobnit k boji s čtyřhlavou saní. Přitom ne z důvodu, že by k jeho splnění v přijatelném čase neměly dostatek vnitřního potenciálu. Potíž je, že se na něj nesoustředí.

A nejen to. Snadno zapomínají. Postižena bývá častěji paměť krátkodobá a tzv. pracovní než ta dlouhodobá. Co to znamená? V praxi třeba to, že zadání úkolu potřebují několikrát v průběhu času zopakovat. Ve třetině rozdělané činnosti se totiž zasní, myšlenky jim odvane poryv nových nápadů, a oni se jen problematicky a násilně vracejí zpět. Když se to nakonec podaří, nepamatují si, kde skončili nebo na co by si měli dát pozor.

Ruku v ruce s roztržitostí a s ní související zapomětlivostí trápí děti s ADD (nebo spíš jejich rodiče a vychovatele) také odbíhání od rozdělaných činností. Nepodaří se jim dokončit zdaleka tolik úkolů, kolik by sami chtěli. A opět ne, že by je vypracovat z hlediska intelektu nezvládli. Jen je v průběhu i krátkého časového intervalu zaujme něco jiného, čemu svou pozornost bezděky věnují. A… zapomenou na to, co už dělali.

Zlepšete soustředění a koncentraci sebe i svých dětí

Martina Janoutová |7 minut čtení

Kde je zakopaný pes

Paradoxně tu není problém v tom, že by děti s poruchou pozornosti měly pozornosti málo. Ve srovnání s ostatními ji mají průměrně – nedokáží ji ale zaměřit na jednu konkrétní věc a té se držet. Představte si třeba klubko hadů. Svíjí se, plazí se přes sebe a vy máte sledovat jen jednoho z nich. Co had, to provazec souvisejících podnětů. Dítě s ADD ale sleduje všechny hady! Soustředit se jen na jednoho vydrží pouze malou chvíli, pak se mu ve shluku ostatních ztratí a ono upne pozornost na jiného. A za chvíli se to celé opakuje!

Aby to nebylo tak jednoduché

Zpátky k soustředění. Nic není jen černé nebo bílé a u dětí s ADD to platí jakbysmet. Jsou činnosti, u kterých se jim koncentrovat daří – třeba i nadprůměrně dlouho. Žel, často se nejedná o takové, které by rodiče označili za „hodnotné“ nebo „aktuálně potřebné“. Typickým příkladem jsou počítačové hry. Od těch dítka s ADD ani s ADHD dobrovolně neutečou, což ostatně potvrzují i neurologové.

Zajímavý efekt nezůstal bez povšimnutí. Vývojáři her jej zkoumali spolu s vědci a ve vzájemné spolupráci vyvinuli první „léčebnou“ hru – ano, čtete zcela správně, léčebnou – pro jedince trpící poruchou pozornosti.

Historický milník: Mobilní hra EndeavorRX z dílny vývojářského studia Akili Interactive je prvním oficiálně schváleným lékem pro děti ve věku 8-12 let s narušenou pozorností. Po několikaletém snažení ji na území USA uznal úřad pro kontrolu potravin a léčiv Food and Drug Administration (FDA).

Máme tu tak první vlaštovku, která vrhá nové – a příznivé – světlo na rodiči i pedagogy často zatracované hraní počítačových (a mobilních) her. Není se přitom čemu divit – herní aktivity na počítači a mobilních zařízeních zodpovědně vybírané příčetnými rodiči mohou schopnosti jejich potomků rozvíjet a pomáhat dohnat některé vývojové milníky. Jako u všeho ale i tu platí všeho s mírou.

Ať si hrají! Bezpečné hry pro děti na Android zdarma

Lucie Vařechová |8 minut čtení

Diagnostika ADD. Vyhodnocení je někdy sporné

Určení, zda dítě má či nemá ADD, spadá do kompetence neurologa. Ten by měl diagnózu stanovit ve spolupráci s psychologem (příp. psychiatrem), rodiči a školou. Nezřídka se totiž chování a s ním přidružené obtíže, v rámci předškolního věku považované za „přirozenou dětskou nepozornost“, změní ve školní lavici na „problém“ nemalého rozsahu. Žák tu musí sedět, naslouchat a vnímat nové učivo několik hodin každý den – jenže právě to je pro „ádéďáky“„ádéháďáky“ značně nesnadné.

Detekce poruchy pozornosti se opírá o 2 podstatné skutečnosti:

  • obtíže se objevily před 7. rokem života a
  • nejsou způsobeny rozumovou nedostatečností. Jinými slovy, výkon dítěte je nižší než jeho potenciál.

Diagnostiku mohou znesnadnit specifické poruchy učení (dyspraxie, dyslexie aj.), stejně jako výrazné osobnostní rysy jedince. A také… nadprůměrný intelekt. Jeho projevy jsou někdy mylně zaměňovány právě s ADD/ADHD, přitom se jedná o běžnou (byť možná intenzivní) nepozornost dítěte u úkonů příliš jednoduchých, příliš jednotvárných nebo nadmíru neatraktivních.

Nesnáze ve škole

Více než jinde se ADD projevuje ve školních lavicích a při plnění domácích úkolů. Jako rodič se proto obrňte trpělivostí. S roztržitostí se pojí řada chyb a potíží:

  • Nesplnění časového limitu.
  • Nepořádek ve věcech.
  • Zapomenutí, kde se v rozpracované úloze dítě právě nachází a jaké je její zadání.
  • Zaznačení výsledku do nesprávného řádku (čímž se logicky ze správné odpovědi stane chybná).
  • Snadné odvedení pozornosti vzhledem k přílišné citlivosti na okolní podněty.
  • Potíže s vykonáváním řetězových příkazů: udělej tohle, pak tohle, nakonec tohle a až skončíš, přijď sem.
  • Úzkostné stavy, deprese, nízké sebevědomí, pocity nedostatečnosti.
  • Ztížené navazování sociálních kontaktů.

Je to vše? Zřejmě ne. Přesto nezoufejte – k tomu není důvod. ADD se u každého projevuje trochu jinak a není typické, že by jeden člověk trpěl všemi příznaky.

Je třeba se bát? Vyroste z toho?

Říká se, že ADD plně „nevyléčíte“. Projevy však s věkem slábnou. Nejprve je ovšem třeba pochopit, co za poruchou stojí. Pes je zakopán v centrální nervové soustavě (CNS), resp. v narušení jejího výkonu. U jedince s ADD dochází k jejímu pomalejšímu zrání. Přitom jak CNS dozrává a mladý člověk se sám se sebou učí žít, ony rušivé projevy ADD pomalu odeznívají.

Vraťme se k úvodní otázce

Víte, jaká to byla? Ano, tato: „Dokázal by princ s ADD zachránit sebe i svou princeznu zcela sám?“ Ale jistěže. ADD není porucha intelektu, nejedná se o žádné duševní onemocnění, ani o fyzickou nedostatečnost. Princ s ADD by možná cestou bloudil v myšlenkách (a vzhledem k nim tak trochu i krajinou). Občas by zapomněl, cože to vlastně chtěl – aby si svůj cíl za pár chvil (no dobře – možná delších chvil) zase vybavil. A nakonec by ještě všechny překvapil, jak si svou záchranou akci dobře rozmyslel.

Jen aby se princezna dřív nezachránila sama nebo našeho prince nepředběhl někdo jiný, krapet akčnější.

ADD

SDÍLEJTE ČLÁNEK
10
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení uživatelského zážitku. Používáním našich webových stránek souhlasíte se všemi soubory cookie v souladu s našimi zásadami používání souborů cookie.
Více informací