Vztahové chyby z pohledu teorie motýlích křídel. Jak docílit šťastného konce?

Chybovat je lidské, říká se. Ale když by hloupost kvetla, překonala by i lány české řepky. Kdyby omyly trpěl jen jejich aktér, chtělo by se říct never mind. Skutečnost je ale jiná. Mýlky si nakonec odskáče nejen ten, kdo je způsobil – a to ještě kdoví jestli – ale také jeho blízcí nebo lidé zcela neznámí. A to už bolí. Hodně. Zejména, když s odstupem času zjistíte, že omyly byly zbytečné. Hnané dětinskostí, kypřené egem, napájené snahou kasat se nebo odpálené touhou někomu něco dokázat.

Vliv na ostatní? Efekt motýlích křídel

I ta nejbanálnější událost či nejméně podstatná okolnost může zapříčinit dramatický jev. Citlivá závislost děje na počátečních podmínkách, známá pod názvem motýlí efekt – nebo chcete-li také efekt motýlích křídel – byla poprvé formulována na poli matematiky a fyziky koncem 20. století. Coby klíčový prvek teorie chaosu následně pronikla i do dalších oblastní lidského bádání.

Může mávnutí křídel motýla na jedné straně světa vyvolat tajfun na druhé? Atraktivní myšlenka vnesla čerstvý vítr i do filozofie a psychologie.

Dnes už víme, že i to, co se na začátku zdá jako nejméně významné, takřka nevinné, může v konečném důsledku způsobit obří změnu. Jak to ale chápat, přijde-li řeč na vlastní chyby? Není přeci možné bát se dnes a denně činit rozhodnutí ve strachu z možných následků? Sice kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také se nikam neposune a nic nezíská. Jakoby ani nežil. Vezměme to proto pěkně od začátku.

Můžeme si motýlí teorii ověřit sami na sobě, v běžném životě?

Ale jistěže. Stačí si vzpomenout na okamžik, který vás bezděky ovlivnil na mnoho dalších let. Něco, co bylo ve sledu všech událostí malé a nepodstatné, ale přesto u vás dokázalo nade vše ostatní vyniknout. Otevřít novou cestu, z nějakého důvodu více lákavou než všechny ostatní. Třeba:

• Když vám děda při jednom z táborových ohňů řekl, že největší chybou jeho života bylo rozvést se s vaší babičkou. Věta spolu s atmosférou okamžiku a znalostí pozadí, které k rozkolu prarodičů vedlo, na vás silně zapůsobila. A to tak, že o mnoho let později své vlastní manželství rozhodně neohrožujete žádnými eskapádami. Vážíte si spokojenosti, kterou cítíte a nezkoušíte hledat jinde víc.
• Když vám máma vyprávěla vtipný příběh, kterak se její kamarádka rozhodla dopředu svému muži říkat, co od něj chce, a nečekat, až to on sám uhodne. V horším případě vyvěstí z křišťálové koule. Vyprávění vás tehdy natolik zaujalo, že dnes svému muži zcela přirozeně říkáte, co byste ráda – anebo co vás naštvalo, vytočilo, mrzelo… – a nečekáte tak jako zástupy jiných, až to on sám pochopí. Vaše upřímnost v konečném důsledku přispěla k až hmatatelnému pocitu štěstí u vás obou.
• Když jste jednoho dne stála u šatní skříně a vybírala si oblečení, vybavila se vám šarmantní žena, kterou jste minulý den viděla. Přitažlivá takovým zvláštním, těžko popsatelným způsobem. Zaujalo vás cosi v jejím pohledu a v tom, jak se bavila s vedle stojícím mužem. Ne vyzývavě, ale přesto s jiskrou a nábojem. A jak teď přemítáte, co na sebe, podvědomě zvolíte stejný typ oděvu. Naladíte se na svou vzpomínku, převezmete něco z toho bezstarostného a lehce svádivého pohledu a vyrazíte do společnosti. A tam, pod vlivem letmého zážitku, silně zapůsobíte na muže, který vás uvidí poprvé. Po několika letech známosti se z něj stane váš manžel.

Poselství všech příběhů je stejné: drobný, takřka nevýznamný podnět v začátku vedl ke sledu událostí zakončených mimořádným efektem na konci.

Zatracená chyba. A co s ní?

Chybuje každý. Otázka proto není, jak nechybovat vůbec, ale jak s omylem – pokud už nastal – co nejlépe naložit. Poučit se, podobné mýlce se příště pokud možno vyhnout a chybu se pokusit napravit. Pokud to jde. Nic nového pod sluncem, že? I když je prozření mnohdy těžké, přiznat si pravdu a začít svou situaci řešit, je lepší než realitu ostentativně odmítat. Vždyť naděje umírá poslední a motýlí teorie v nelineárním dynamickém systému, jakým život bezpochyby je, jí dává nová křídla.

I s malým kašpárkem jde sehrát velké divadlo. Tak i zdánlivě marný a zoufalý pokus o nápravu může přinést pozitivní výsledek.

Jak je to s těmi vztahy?

Všechny negativní aspekty jako nevěra a jiné zraňující jednání, emocionální prázdnota a vyhořelost, povahové změny a jiné, druhého bezpochyby ovlivňují. Co začne drobností, může pokračovat dominovým efektem. Semínka nespokojenosti není dobré smetat pod povrch, kde by mohly klíčit a růst. Mluvte s partnerem a řešte i drobné neshody hned. Nečekejte, až se mezi vámi rozrostou. Ve vztazích jsou dva (polygamii nechme stranou) a tak je vztahový karambol často dílem obou – byť se jednomu roztéká máslo po hlavě víc než druhému.

Litujete, že jste svému protějšku ublížili? Nemusíte měnit názor na věc, kvůli němuž k rozkolu mezi vámi došlo. Ale poskytněte partnerovi vodítko, co vás k vašemu jednání skutečně vedlo. Co bylo tou hlavní příčinou? Ať už vám bude ochoten odpustit či nikoliv, a na druhé straně vy o tento akt budete stát či ne, nejenže čistý vzduch mezi vámi uvolní napětí, ale vyjasnění situace dá oběma možnost poučit se.

Bez poznání nemůže být pochopení – a bez něj ani posun k lepšímu.

Jste-li rozhodnuti vlastní pochybení napravit, jděte do toho naplno. Nestačí si jen posypat hlavu popelem. Gesto je to sice hezké, jenže pokud za slovy nestojí činy, jaksi zbytečné. Ujasněte si raději, co chcete. Už víte? Tak se za tím vydejte a neúspěchy se nenechte odradit.