Traumatizující zážitky z porodu mohou ovlivnit celé mateřství. Jak je překonat?

I když na konci cesty svůj zdravý uzlíček štěstí sevřete pevně náručí, zážitky a pocity, které vás při porodu provázely, jen tak nezmizí. Hlavně ty negativní. Neřešená traumata se promítají do vnímání sebe sama a podílejí se na formování vztahu k novorozenci. Mohou tak přímo ovlivnit prožívání vlastního mateřství a tím i citelně zasáhnout do běhu nadcházejícího rodinného života.

Na své děťátko se velmi těšila. Ještě coby malý uzlíček v bříšku jej stále hladila, promlouvala k němu a zahrnovala ho láskyplnými pocity. A najednou to bylo tu. Vyvolávaný porod, který se tak úplně vyvolat nepovedl, lékařů plný pokoj, bolesti, jaké si nedovedla představit. Její malý chlapec, kterému se z nenadání začaly ztrácet ozvy, musel ven. Už nebylo cesty zpět. Slyšela hlas porodní asistentky, který ji důrazně říkal cosi o dýchání, chápala, že tomu malému nenarozenému človíčku musí dopřát vzduch, ale najednou, v té rozhodující chvíli, když v sázce bylo vše, přestala v bolestech přemýšlet. Soustředila se jen na to, aby přežila. Chlapeček se narodil akutním císařským řezem. A… nedýchal.

Porodní traumata. Seznamte se

V emoční rovině jsou to pocity viny, selhání, zklamání a ublíženosti. Ale také bezmoc vycházející z nemožnosti ovlivnit okolní dění nebo lynčování sebe sama za zdánlivý útěk od zodpovědnosti.

Všechny mají společný základ ve vlastním očekávání:

• Jaká jsem pro své dítě měla být?
• A co jsem pro něj měla udělat víc?

Obojí souvisí s nároky, jaké sama na sebe kladete. Přidejte perfekcionistickou povahu, touhu udělat pro své miminko maximum, očekávání stran svého okolí a komplikace, které jste si ani neuměla představit. Co dostanete? Výbušný koktejl emocí na hormonální horské dráze, se kterým se máte vypořádat.

Porodní trauma vs. poporodní blues a laktační psychóza

Z výzkumů vyplývá, že třetí den po porodu jsou ženy nejvíce náchylné na výkyvy nálad. Prožívají melancholické stavy (i když k nim dříve neměly tendenci), jsou nespokojené, cítí úzkost a smutek. Jsou plačtivé, bez miminka v bříšku se cítí opuštěně. Jinými slovy, rodičky zažívají poporodní blues.

V některých případech se však negativní pocity přetaví do silné poporodní deprese neboli laktační psychózy. Žena ztrácí kontakt s realitou, ve vážných případech bojuje s halucinacemi, nočními můrami a sebevražednými myšlenkami. Svůj stav, ať je jakkoli silná, není schopná zvládnout sama. Léčba si žádá dohled psychiatra a dočasné odloučení od dítěte.

Důležité je uvědomit si, že porodní trauma není poporodní blues ani laktační psychóza!

Přes to všechno porodní trauma není poporodní deprese ve smyslu laktační psychózy a už vůbec ne poporodní blues.

Pocity, že jste neudělala dost…

Že jste nebyla dostatečně dobrá maminka, dost milující, dost připravená, dost jste nemyslela na miminko, že jste se mohla zachovat lépe a všechno mohlo být jinak. Emoce, které (možná) jen tak neodezní a mohou na sebe, jako na sněhovou kouli svištící ze svahu dolů, nabalovat další a další negativní pocity, nutně vedoucí ke zkreslenému náhledu na sebe sama.

Řekněme, že dítě po porodu nedýchalo a lékaři jej křísili. Z porodnice jste už odjížděli podle propouštěcí zprávy zcela v pořádku. Při příchodu domů jste si k srdci tiskla to malé, krásně teplé tělíčko. Protože ale vaše těhotenství neprobíhalo úplně nejlépe, přepadne vás obava, že se vaše – nyní zdravě vyhlížející robátko – nebude optimálně vyvíjet.

Černé myšlenky přijdou čas od času na každého z nás, je to přirozené a není na tom nic zvláštního. Pokud na vás ale útočí jedna obava za druhou po řadu měsíců, a přitom k nim nemáte reálný důvod, je načase zbystřit. Asi každá normálně smýšlející maminka má o své novorozeňátko strach a chce jej chránit před světem. To ale neznamená, že se budete stále trápit myšlenkami, co jste udělala špatně a mohlo být lépe.

Prožíváte-li porodní trauma, nedokážete odlišit realitu zkreslenou promítáním minulých prožitků do současných událostí od „mateřské intuice“.

Jak hluboko vás trauma zasáhlo?

Hloubku, do které porodní trauma pronikne, ovlivňuje vaše vnitřní nastavení. Někdo si věci víc pouští k tělu a obecně má na sebe vyšší nároky, jiný je spíš „splachovací“. Co by jednoho knokautovalo, jiný to samé ani nezpozoruje. Jenže ať už jste jaké jste, hormony s vašimi pocity pěkně zamávají. I z neopodstatněné myšlenky tak může vzejít černý mrak s ambicemi nadcházejícího tornáda.

Pokud jste po miminku dlouho toužila a s partnerem se o něj možná i neúspěšně snažila, může ve vás komplikovaný porod nebo obtížná poporodní adaptace vyvolat emocionálně silnější odezvu než u rodičky, která o dítě až tak nestála.

Posttraumatický stresový syndrom

Porodní trauma může vygradovat v posttraumatickou stresovou poruchu. Ta je známa také pod označením posttraumatický stresový syndrom. Je to neurotická porucha, při které opakovaně a nekontrolovaně prožíváte stále znovu a znovu nepříjemnou situaci. To, co se přihodilo, nedokážete začlenit a přijmout mezi každodenní zkušenosti. Nejen, že se vám s prožitky nedaří vyrovnat ani po řadě měsíců, navíc své obavy promítáte do aktuálních zážitků.

Posttraumatickým stresovým syndromem trpěli vojáci ve válkách. Nevyhýbá se ovšem ani lidem po autonehodách a jiných traumatizujících událostech. Takovými mohou být i situace z doby těhotenství, porodu a poporodní adaptace. Pokud se vám myšlenky na trauma opakovaně vrací a pronikají do všedních dnů, je na čase vyhledat psychologa – nebo ještě lépe – psychiatra. K léčbě posttraumatické stresové poruchy se používají k tomu vhodná antidepresiva.

Antidepresiva používaná k léčbě posttraumatického stresového syndromu žádoucím způsobem ovlivňují přenosy nervových vzruchů a brání zpětnému zachytávání serotoninu. Při opakovaně se připomínajících traumatech na nic nečekejte a vyhledejte lékaře!

Změnu ve svém vnímání a získání určitého nadhledu nad situací, v níž se nacházíte, můžete pocítit už po měsíci užívání léků.