Rozvod už dávno není neznámé slovo. Bohužel platí, že zhruba 50 % sezdaných párů se dříve či později rozvede. V některých letech se číslo trochu zvedne, jindy naopak klesne. Průměr ale hovoří zhruba o polovině.
Samozřejmě rozvedení rodiče a jejich děti nezůstanou navždy sami. S někým se seznámí a časem se vztah přenese z fáze randění do situace, kdy se seznamují i jejich děti a hovoří se třeba o sestěhování. Rodí se tzv. patchwork rodina.
Mávnutím proutku nic nefunguje
Jak už bylo výše vysvětleno, jde vlastně o tzv. sešívanou rodinu vzniklou, když to řekneme s trochou nadsázky, ze zbytků už neexistujících rodin. Když se zkrátka sejde dejme tomu muž, který má z předchozího manželství čtrnáctiletého syna a žena, která má z předchozího vztahu (nemusí to samozřejmě být nutně manželství, klidně mohou žít na psí knížku) 5letého syna 4letou dceru.
Když se seznamují, jednoho dne přijde na řadu otázka, že budou tvořit společně novou rodinu. Aby se všichni sžili, potřebují k tomu spoustu času. Myslet si, že se jednoho dne sejdou a všechno bude mezi nimi okamžitě ideálním způsobem fungovat jako mávnutím proutku, je naprosto iluzorní. Ve skutečnosti je to mnohem těžší.
Vyjasněte si pravidla výchovy
Základem je samozřejmě, aby si oba partneři, tedy muž a žena, vzájemně rozuměli. Tím to ale pochopitelně nekončí. U bezdětných párů, které spolu randí, jsou ve hře jenom oni dva, ale tady do partie vstupují i jejich potomci. Tam může nastat kámen úrazu.
V první řadě by si partneři měli promluvit o tom, jak by se protějšek měl podílet na výchově vašich potomků. Potřebujete mít od začátku jasno, aby později nedocházelo ke konfliktům. Tuhle zásadní otázku nelze opominout a měla by být jasně zodpovězena.
Pokud nebude, může jít o zdroj mnoha budoucích problémů. Řekněme si ale, že nastává ideální případ, kdy jste si jako partneři o všem otevřeně promluvili a nastavili si jasná pravidla, jak můžete či nemůžete do výchovy partnerových potomků zasahovat.
Ideální stav? Všem měřit stejně
Nejlepší je, když platí stejná pravidla pro všechny. To znamená, že otec a matka mají pro děti stejně významnou funkci. Tady někdy nastávají potíže. Například syn muže z výše uvedeného příkladu může otcově nové partnerce vpálit: „Ty mi nebudeš rozkazovat, nejsi moje máma.“
Je potřeba, aby vůči nové nevlastní mamince získal respekt, a to nejlépe přirozeným způsobem, její přirozenou nenásilně aplikovanou autoritou a vzorem. Metodou zákazů a příkazů nic nezíská, naopak vzbudí odpor.
Také ke všem dětem by měli partneři přistupovat stejně. Protěžování vlastních dětí na úkor těch nevlastních znamená v rodině tikající časovanou bombu.
Sžívání přirozenými aktivitami
Další ožehavou otázkou je vzájemné sžívání dětí mezi sebou. Hrozí tu, že si vzájemně nepadnou do oka, a to se opět stane zdrojem konfliktů. Proto je nejlepší souběžně s tím, jak se partneři seznamují a připravují se na vytvoření nové rodiny, měly by se pomalu a nenásilně seznamovat i děti mezi sebou.
Ideální je vytvořit k tomu přirozené prostředí, kde to bude všechny bavit. Třeba společný výlet s cílem, na který se všichni těší – hřiště, aquapark apod. Jiné je samozřejmě sžívání věkově si blízkých dětí než těch, které mají mezi sebou velké rozdíly.
Pochopitelně úplně o něčem jiném je setkávání dvou předškoláčků na pískovišti než dvou trucovitých puberťáků. Na to všechno je třeba brát ohled a není to jednoduché.
Jak pomoci svým dětem, aby se v nové patchwork rodině cítily dobře? Odpovídá americká klinická psycholožka Anne Brennanová Malecová:
Nebuďte překvapeni, pokud vaše děti nebudou z nové rodiny tak nadšené jako vy. Děti mají rády svoji rutinu a vy ji můžete narušit. Možná se nebudou chtít přestěhovat nebo se dokonce vzdát prostoru, fyzického, nebo duševního novým členům rodiny. Možná se ani nechtějí stýkat s novými členy rodiny. Pokud chcete, aby se aktivně zajímali o vaši novou rodinu, začněte jim naslouchat.
Všichni se učí
Roli hraje i to, že model soužití je u každého jiný. Někdo má třeba dítě ve svojí péči, jiný ve střídavé péči nebo se vídají jenom podle určení soudu (víkendy jednou za čtrnáct dní a jeden v týdnu apod.). Frekvence, s jakou se dítě potkává s novým rodičem a novými nevlastními sourozenci, hraje roli ve vzájemném sžívání.
Je to jiné tehdy, když spolu žijí, než když se vídají jenom občas. Ani pro samotné rodiče to není jednoduché. Například už zmiňovaná maminka má syna 5 let a dcerku 4 roky. Její nový partner má čtrnáctiletého puberťáka a ona nemá s výchovou dospívajícího zatím žádné zkušenosti. Může to být pro ni velmi těžké. Zkrátka všechny strany se v nové situaci učí.
Jak pomoci svým nevlastním dětem, aby se cítily součástí vaší rodiny? Opět odpovídá Brennanová Malecová:
Když založíte novou rodinu, příliš brzké zavedení změn může podnítit vzpouru. Usnadněte si vstup do tohoto vztahu tím, že se seznámíte se všemi členy rodiny. Zapojte se do jejich životů a pozvěte je do svého. Navíc vždy pomáhá vypěstovat si hroší kůži a nebrat si interakce osobně.
Cenné zkušenosti i riziko problémů
Samozřejmě, že vyplývají na povrch i návyky z původní rodiny. Jejich odlišnosti mohou být také zdrojem různých nepříjemností.
Příklad? Čtrnáctiletý puberťák těží z toho, že se o něj zajímají oba rodiče, byť rozvedení a podporují ho v jeho koníčcích a vzdělávání. Tentý přístup bude otec uplatňovat i ke svým nevlastním dětem. Ovšem vlastní otec ženina pětiletého syna a čtyřleté dcerky se o svoje potomky prakticky nezajímá. Tyto děti pak mohou tuto skutečnost ostře vnímat. Bude s nimi sice jejich nevlastní tatínek, ale ten jejich se v životně důležitých okamžicích nikdy neukáže.
Tři etapy tvorby rodiny
Jak postupovat při tvorbě patchwork rodiny? Jak se postavit k nevlastním dětem, o tom radí rakouský klinický psycholog Karl Leibetseder, který proces rozděluje do tří fází: počáteční, seznamovací a důvěrné. „Pokud se zamyslíte nad těmito fázemi vývoje a vezmete je v úvahu, je snazší vytvořit dobré vztahy,“ říká.
Počáteční fáze
Můžete mluvit o sobě a opatrně odhalovat své základní postoje, ale rozhodně by se v této fází nemělo soutěžit. Měli byste být autentičtí, ale neměli byste vyjadřovat žádná přání nebo požadavky, uvádí Leitbetseder.
Hodí se k tomu společné jídlo nebo procházky.
Seznamovací fáze
Po přibližně 20 schůzkách se váš vztah posunuje do fáze seznámení.
Teď jim můžete odporovat, můžete očekávat, že budou naslouchat vašim vlastním zkušenostem, a musíte zjistit, co je pro ně důležité.
Leitbetseder poznamenává, že byste měli zůstat vždy dobře naladění a hraví.
Důležité jsou společné zájmy a práce, pak bude pro obě strany příjemné trávit spolu čas. Také je důležité stanovit si pravidla a diskutovat o nich, v případě potřeby je upravit. Tahle fáze trvá 1 rok až 5 let.
Důvěrná fáze
V této poslední fázi už nic nepředstíráte. Jste sami sebou. S přibývajícím věkem dětí ale budete muset pravidla soužití s nevlastními dětmi znovu upravovat. Nedělejte tu chybu, kdy se budete tvářit, že jste kamarádi.
Rodiče nejsou nikdy přátelé – přátelská interakce s dětmi by byla skvělá, ale vy jste a zůstanete tím, kdo má rodičovskou odpovědnost, dodává Leitbetseder.
Požádat o pomoc není ostuda
Zkrátka, když se podaří patchwork rodinu vybudovat, může to být pro všechny zúčastněné nesmírně obohacující. Získají nové zkušenosti, nový pohled na svět. Přijímají ohromnou lekci z oblasti socializace, která se jim bude hodit i v dalším životě.
Podle amerického úřadu pro sčítání lidu, žije asi 15 % dětí v takových rodinách. Na druhou stranu může vzniknout pestrá škála problémů, které nelze nikdy dopředu předvídat. Není potom od věci obrátit se na psychologickou pomoc.
Zkušenost známé herečky
Součástí patchwork rodiny se stávají i slavní lidé. O svých zkušenostech nevlastního rodiče hovořila například v epizodě The goop Podcast v březnu 2021 americká herečka Gwyneth Paltrowová:
„Mám dvě krásné nevlastní děti, které jsou stejně staré jako ty moje. Je to legrační, protože když jsem se stala macechou, když jsem věděla, že se stanu macechou, říkala jsem si: „S..., nemám ponětí, jak to udělat. Není kde si o tom co přečíst. Co mám dělat? Kam mám vstoupit? Kam ne? Jako, jak to mám udělat?“ Byla to pro mě opravdu zajímavá výzva a miluji výzvy, Během tohoto procesu jsem se o sobě tolik naučila.“
Dnes už je zkušenější, jak hovoří na svém Instagramu: „Víš, neexistuje na to žádná příručka; Nikdo nám neříká, co máme dělat. A ve skutečnosti všechna existující média, když mluví o tom, co je macecha, staví nás do tohoto špatného světla. Takže je to trochu jako snažit se vyhnout nášlapným minám.“
Jdete zkrátka do rodiny s nějakou dynamikou, jste nový prvek, ale zároveň se bojíte. Druhy strachu jsou různé. Paltrowová ale dodává: „V okamžiku, kdy jsem se rozhodla a plně si zhmotnila myšlenku, že moje nevlastní děti jsou moje děti a miluji je stejně a dala jsem jim stejná pravidla a hranice, a prostě jsem do toho šla z celého srdce, pak to bylo jednodušší. A teď je to skvělé.“
