Rozchody nejsou nikdy příjemné. Vždycky jde o bolestivou zkušenost, která nekompromisně ukončuje jednu životní etapu. Jenomže život jde dál, a tak je třeba se vyrovnat i s tím, že ten, koho jste považovali za svou spřízněnou duši, už tu pro vás není.


Je to tady – to, čeho jste se tolik obávali, nakonec přišlo. Už neexistujete jako pár a každý si musíte jít vlastní cestou. Ale vyrovnat se se vší tou bolestí a naučit se zase žít sám může být pěkně těžké.

A co teprve, když vám bývalý partner nepřestává chybět a vaše myšlenky se neustále ubírají jen k němu. Co v takovém případě dělat a jak se s rozchodem konečně vyrovnat?

Chybí vám ve dne v noci

Přestože jste se rozešli a vaše společná cesta skončila, vzpomínky jsou něco, co vám zůstane. Vzpomínek můžete mít čerstvě po rozchodu plnou hlavu.

Stále dokola si přehráváte společné chvíle, kdy jste byli šťastní, a ptáte se sami sebe proč to skončilo? Co se stalo? A nešlo to ještě zachránit? Při tom nekonečném kolotoči myšlenek a otázek, kdy vás hlava nutí na něj myslet, se dostavují i pocity toho, že vám chybí.

Chybí vám ráno, když vstanete, chybí vám, když máte v práci pauzu na kafé. Stesk můžete pociťovat dokonce i během běžných povinností. Nemůžete se soustředit a vaše myšlenky se neustále stáčejí jenom k vašemu vztahu (teď už bývalému!).

Všechno tohle je zcela normální. Sdíleli jste spolu kus života, možná několik dlouhých let, během nichž jste se mohli jeden na druhého spolehnout, a nejednou je všechno pryč. Jenomže co dělat teď? Jak se naučit žít bez něj?

Vzpomínky nejsou jen obrazy v hlavě. Jsou součástí vašeho srdce, které prostřednictvím nich uchovává to, na čem kdysi záleželo.

Proč na něj nemůžu přestat myslet?

Možná je to už nějakou dobu, co jste se rozešli, ale myšlenky na bývalého partnera stále nechtějí opustit vaši hlavu. Ať už byl váš vztah jakýkoli, hlava vás neustále nutí vzpomínat. Připomínají vám jej každodenní činnosti i náhodné situace. Proč tomu tak je? Na vině je něco, čemu se říká tzv. emocionální návyky.

Vztahová a rodinná terapeutka Shadeen Francisová uvedla pro Women’s Health, že jako lidé si vytváříme řadu návyků, ať už praktických (jako je určitá trasa do práce), fyzických (například způsob, jakým si hrajeme s vlasy), či emocionálních. Jde o zvyky, které si vytváříme vědomě i nevědomě, a to z důvodu lepší orientace ve světě. Může proto chvíli trvat, než se zbavíte zvyku myslet na svého ex.

Ptáte se, jak dlouho? Doba potřebná k uzdravení je různá. Někdy mohou myšlenky přetrvávat ještě dlouho po rozchodu, ať už se objevují konstantně, nebo jen občas. Podle Francisové neexistuje žádná pevně stanovená doba, během níž byste na partnera měli přestat myslet. Někdo potřebuje k uzdravení více času, někomu stačí méně. Důležité je, že se s vzniklou situací nakonec smíříte a dovolíte si začít psát novou kapitolu svého života.

Alergie na partnera aneb Když neshody přerostou v nenávist

Klára Kubáčková |5 minut čtení

Přijměte, že život jde dál

Nemá smysl utápět se v minulosti a klást si otázky „co by, kdyby“. Skončila jedna etapa vašeho života a vy se jí musíte přizpůsobit. Život je neustále v pohybu a přináší nové příležitosti. Váš vztah skončil, došel ke svému závěru, to ale neznamená, že život ztratil smysl. Přijetí situace vám umožní oprostit se od minulosti. Je prvním krokem k uzdravení.

Rozchod je jako tlustá čára za koncem příběhu, jenomže emoce tak snadno odstřihnout nejde. Je pochopitelné, že vás nějaký čas budou sžírat a že partnera nepřestanete milovat ze dne na den. Své emoce nepotlačujte, uzdravení vyžaduje čas.

S každým krokem vpřed se stáváte silnějšími a vzpomínky na minulost postupně mizí.

Posunout se vpřed není vždy jednoduché. Vybudovat si novou vlastní cestu vyžaduje stejné úsilí jako zapomínání. Vzpomínky na minulost se vás totiž mohou držet a snažit se vás stáhnout zpátky. Bývalý partner vám nepřestane chybět přes noc, ale postupem času začnou city, které vás k němu vážou, blednout, až vymizí úplně. Nakonec zůstanou jen vzpomínky, které se zrcadlí ne jako zpackaný vztah, ale jako životní etapa, která vás spoustu věcí naučila a zanechala ve vás otisk. Vzpomínky zůstanou uchovány ve všem srdci jako upomínka na něco, co kdysi bylo vzácné, cenné a mělo to svůj smysl.

Stesk a pochybnosti

I v případě, že jste rozchod iniciovali vy sami, můžete pociťovat stesk po partnerovi. Rozchod je definitivním koncem něčeho, co nefungovalo. Jako partneři jste se neshodli, nebo jste možná měli odlišný náhled na budoucnost. Neznamená to ale, že ve vašem vztahu chyběla láska. Bohužel láska ne vždy stačí k tomu, aby vztah prosperoval, a někdy tak je třeba učinit těžké rozhodnutí.

Skutečnost, že vám partner stále chybí, je jen důkazem toho, že váš vztah byl opravdový. Za tu dobu, co jste byli spolu, jste zažili mnoho hezkých chvil, které jsou právě teď tím, co vás táhne zpět do minulosti. Člověk má ovšem občas tendence připomínat si spíše ty hezké chvíle a špatné okamžiky upozaďovat. Uzdravení pak může trvat delší dobu.

Uzdravení je cesta

Všechna ta bolest, otázky, ohlížení se za minulostí a možná i podvědomé doufání, že by se věci daly ještě zachránit, jsou součástí cesty k uzdravení. Rozchod je šok. Najednou jste odstřihnuti od někoho, s kým jste trávili každý den. Hlavou se vám honí jedna otázka za druhou a všechny začínají stejně – proč? Co kdyby? Zotavení je pomalý proces, který vás postupně adaptuje na nově vzniklou situaci a připravuje na nové životní příležitosti.

Vaše srdce může být zlomené, duše zrazená. Najednou nevíte, co se životem. Dopřejte si čas, klidně chvíli setrvejte na místě. Pokud to pořád bolí, nevadí. Všechny ty emoce, které v sobě nosíte nejsou vaší slabostí. Dělají z vás člověka schopného cítit a prožívat lásku. Partnerovi jste se odevzdali se vším všudy, a teď jste zůstali zranění. To není projev slabosti, ale té největší odvahy – někomu se zcela otevřít, ukázat mu své nitro a bezpodmínečně mu věřit.

Uzdravení nemá žádný časový limit. To, co právě teď cítíte, je jen vaše věc a záleží tak jen na vás, kolik času budete potřebovat. Neexistuje žádný časový plán, žádná pravidla. Někdo se z rozchodu vzpamatuje za pár měsíců, jinému to trvá třeba rok. Každá myšlenka ubírající se k minulosti je součástí vašeho příběhu. S každou slzou odplouvá část bolesti, až nakonec zmizí úplně.