Co od svých rodičů děti nejvíce potřebují? Většinu z nás napadne, že je to láska, a v tom se vlastně nemýlíme.
Odborníci ale připomínají i další aspekty, které jsou potřebné k tomu, aby z dětí vyrostly šťastné a silné osobnosti.
Jakou roli při jejich výchově hrají empatie, respekt nebo uznání?
Láska je bezpochyby to nejdůležitější, co můžeme svým potomkům dát. Má nespočet způsobů vyjádření, ať je to vřelé objetí, pochvala, nebo povzbuzení. Podle psychologů jsou však důležitými pilíři výchovy i další aspekty, zejména uznání, empatie a porozumění.
Během rané fáze vývoje se děti setkávají s nejrůznějšími emocemi, které neznají, nechápou a neumí je zpracovat. Jejich vyjádření je tak často velmi bezprostřední. Je proto na rodičích, aby jim s nimi pomohli a dali dětem najevo, že ať cítí cokoli, je to v pořádku.
Akceptace a uznání dětských pocitů
Děti, podobně jako dospělí, prožívají nejrůznější emoce, od radosti až po vztek a frustraci. Tyto emoce jsou nedílnou součástí jejich cesty za pochopením a poznáním sebe sama, jak uvádí pro Psychology Today psycholog Jeffrey Bernstein. Akceptování a uznání dítěte a jeho pocitů (angl. validating children’s emotions) je podle Bernsteina základním aspektem péče o emocionální pohodu dítěte.
Zároveň vede k větší odolnosti a podporuje jeho zdravý vývoj. Děti jsou citlivou skupinou, která se teprve učí pracovat s emocemi sama svým pocitům mnohdy dobře nerozumí. A proto jsou tu rodiče – aby dítěti pomohli zpracovat jeho pocity a ukázali mu, že všechno, co cítí, je v pořádku.
Děti nejsou malí dospělí, ale prožívají stejné emoce.
Naučte děti přijmout všechny emoce
Emocionální prožitky dětí jsou stejně silné a skutečné, jako ty u dospělých, i když jsou často vyjádřeny mnohem jednodušší formou. Protože děti svým pocitům ještě ne vždy rozumí, je na dospělých, aby jim vysvětlili, proč cítí hněv či smutek. A zároveň aby je vedli k tomu, že i „negativní“ emoce jsou součástí života a jejich cítění je normální.
V minulosti – ve výchově generací odpovídající našim prarodičům nebo i rodičům – byly některé emoce považovány za negativní a děti byly vedeny k tomu, aby se je naučili skrývat, nebo dokonce potlačovat. Přestože byl tento přístup dobře míněný, neúmyslně vlastně dětem sděloval, že některé pocity jsou špatné a nedůležité.
V současnosti se odborníci shodují na důležitosti všech typů emocí. Jejich přijetí a uznání je totiž zásadní pro emoční růst dítěte.
„Uznání a přijímání emocí dítěte jako platných významně přispívá k dětské emocionální pohodě, budování vlastní hodnoty, empatie a porozumění.“ – City Magazine.
Pěstování porozumění a přijetí
Dáme-li dítěti najevo, že akceptujeme jeho pocity, sdělujeme mu tím také to, že je pro nás důležité, jak se cítí, což je významný aspekt budování jeho identity. Tím, že děti učíme, že na jejich pocitech záleží, jim zároveň vštěpujeme schopnost vcítit se do druhých. Naše porozumění se pro ně stává mostem, který jim umožňuje lépe pochopit nejen svoje emoce, ale také pocity a prožitky lidí kolem nich.
Pokud děti cítí, že jsou jejich pocity přijímány a není nad nimi jen mávnuto rukou, rozvíjí se u nich pocit emocionálního bezpečí. To podle Bernsteina funguje jako nárazník proti stresu a umožňuje to dětem efektivněji se vyrovnávat s různými životními výzvami.
Uznání dětských pocitů přispívá k vytváření odolných jedinců, kteří se dokáží snáze vyrovnat s neúspěchy a znovu se od nich odrazit.
Budování dětské sebeúcty
Žádný rodič nechce, aby jeho dítě bylo v dospělosti závislé na druhých, soupeřilo s ostatními a nedokázalo pracovat ve skupině. Všechny tyto vlastnosti přitom dokáže ovlivnit správně budovaná sebehodnota.
Pozitivní přijetí emočních projevů dětí přispívá k vytvoření silného, a hlavně pozitivního sebeobrazu, který hraje ústřední roli při budování vlastního sebevědomí a sebeúcty. Bernstein uvádí, že u dětí, které se cítí přijaté a uznané, je pravděpodobnější, že si osvojí zdravou sebeúctu a bude pro ně snazší budovat pozitivní vztahy s ostatními.
„Děti potřebují cítit, že je jejich rodiče vnímají a uznávají.“ – PsychCentral.
Čtení je důležitější než si myslíte
|5 minut čtení
8 věcí, které děti potřebují víc něž lásku
Mezi nejdůležitější aspekty výchovy – hned vedle lásky – nepatří jen porozumění, uznání a přijetí. Aby z dětí vyrostly silné osobnosti, které se umí vyrovnat se svými emocemi, ale i s náročnými životními situacemi, potřebují toho ještě daleko víc.
Pozornost
Děti potřebují cítit uznání rodičů. Přitom stačí opravu jen maličkosti – vyjádřit zájem o jejich novou hračku, pohladit je, nebo se zapojit do hry.
Naslouchání
Děti mohou mít někdy pocit, že je rodiče dostatečně neposlouchají. Do konverzace se přitom lze zapojit i obyčejným přeformulováním toho, co dítě právě řeklo. I tak lze vyjádřit účast.
Podpora
Děti jsou velmi citlivé, proto je pro ně důležité mít kolem sebe pevný opěrný bod, na který se mohou spolehnout. Rodiče by měli děti povzbuzovat a dovolit jim učit se z chyb a růst. Pokud bude mít dítě v rodiči dostatečnou oporu, dokáže překonat nejrůznější překážky.
Důvěra
Rodič je pro dítě nejen bezpečným přístavem, ale také osobou, které může věřit. Pokud dítěti něco slíbíme, měli bychom to dodržet. Není-li možné slib splnit, je třeba dítěti vysvětlit, proč to tentokrát nevyšlo. Plané sliby jsou pro děti stresující a učí je, že se na rodiče nelze spolehnout. Tento model si pak mohou přenést i do dospělosti.
Sebevyjádření a otevřená komunikace
Studie ukazují, že sebevyjádření vede k sebelásce a zdravé sebedůvěře. Pokud rodiče naučí děti, že je v pořádku vyjádřit svůj názor, ať už se cítí jakkoli, jejich potomci se naučí být více empatičtí s druhými. Děti by měly mít možnost mluvit se svými rodiči o čemkoli. Díky tomu se naučí, jak v budoucnu zvládat nepříjemné nebo těžké rozhovory.
Respekt
Vztah rodiče a dítěte by měl být založen na respektu, ale nikoli na strachu. Respekt musí být vzájemný. To, že rodič je starší, neznamená, že by měl s dítětem zacházet tvrdě nebo překračovat nepsané hranice.
Trpělivost
Trpělivost je nesmírně důležitá vlastnost, která učí dítě vytrvat, přestože se nedaří. Nedostatek trpělivosti ze strany rodičů může způsobit, že dítě začne potlačovat své emoce a svou přirozenost.
Přijetí
Bezpodmínečné, neodsuzovačné. Rodiče by měli milovat své děti takové, jaké jsou, a to bez výjimky. Dokážou-li to, vychovají ze svých dětí silné osobnosti, které se budou cítit dobře ve své vlastní kůži, a zároveň posílí jejich sebeúctu a vlastní hodnotu.
