Má to být nejkrásnější období v životě ženy. Ve skutečnosti je to ale jedna velká neznámá, alespoň pro prvorodičky. Přichází nová zkušenost, s níž se změní celý život. A porodem to zdaleka nekončí. Teprve tam totiž začíná ta skutečná změna, která nadobro ovlivní dosavadní bytí.
O těhotenství se mluví jako o požehnaném stavu, o milníku v životě každé ženy nebo skutečném smyslu života. Toto období ale není jenom o vybírání značkové výbavičky nebo poslouchání srdíčka. Kéž by bylo! O těch nepříjemných věcech, které bezpochyby přijdou, vám totiž řekne málokdo.
Všichni neustále omílají, jak krásně se budete cítit, ale když to pak přijde, vůbec se tak necítíte. Proč? Je snad špatně, že zažíváte okamžiky naprosté beznaděje a strachu z nově nastalé situace? Ne, není. Nic si nevyčítejte. Chyba není ve vás, ale v tom, že spousta žen se vám neodváží říct pravdu o tom, jaké těhotenství ve skutečnosti je.
Co se to se mnou děje?
Těhotenství je dozajista krásná zkušenost. Některé ženy v očekávání to ale tak růžově nevidí. Když lidé vidí těhotnou ženu, jako první je napadne, jak je to krásné. Už ale nevidí to všechno, co stojí za rozzářenou nastávající maminkou s vystouplým bříškem. Třeba to, že za první tři měsíce zhubla několik kilogramů, protože pořád jenom zvracela. Že měla od začátku gravidity cukrovku, takže si nemohla dát dortík ani chlebíček s vlašským salátem. Nebo ji tak moc pálila žáha, že už jen při pohledu na většinu jídel měla pocit, že shoří.
Mezi všemi těmi nevolnosti a únavou prvních třech měsíců se jí sice podařilo nabrat nové síly na druhý trimestr, který byl poměrně pohodový, ale pak přišlo poslední období. Ve třetím trimestru musí ležet a odpočívat, protože se předčasně otevírá, a tak jen doufá, že dítko donosí až do konce. Se všemi těmito stavy přichází pocity beznaděje a strachu z neznáma. Těhotenství je krásné, ale umí být i děsivé. A jsou věci, na které vás nikdo nepřipraví.
S těhotenstvím přicházejí změny. Jak velké ale budou, to vám nikdo neřekne.
Budete se bát od začátku až do konce
Přestože by měly být rizikové pouze první tři měsíce, pravdou je, že bát se nepřestanete, ani když se přes toto období přehoupnete. Každé zašimrání, škubnutí nebo křeč vás vyděsí. Jakmile začnete cítit pohyby miminka, s každým dalším nejistým okamžikem budete čekat, až se začne hýbat, abyste se ujistila, že je skutečně v pořádku. Bát se budete i do té doby běžně prováděných činností, nebo toho, jak zvládnete porod a jaká budete matka. Bát se vlastně už nikdy nepřestanete.
V prvním trimestru vás čeká vyšetření vývojových vad, a tak očekáváte, že jakmile zjistíte, že je vše v pořádku, okamžitě se uklidníte. Pak ale přichází vyšetření krve, testy na cukrovku a další velká vyšetření. I jsou možná všechny výsledky v normě, strach neustupuje. Jakmile skončí jedno vyšetření, začnete se obávat dalšího. Nakonec se sice dopracujete až do třetího trimestru, tam vás ale zase překvapí tvrdnutí břicha, falešné kontrakce a jiné nepříjemnosti jako riziko předčasného porodu, nutnost neustále odpočívat a doufat, že miminko v bříšku vydrží alespoň do 36. týdne.
Nalomená psychika a příchod depresí
Zatímco někdy se cítíte šťastná a nemůžete se svého drobečka dočkat, jindy vás přepadne splín a na mysli vám vytanou všechny ty otázky, jako jestli to vůbec všechno zvládnete, nebo jak budete vědět, co dělat, až se dítko narodí? Vaše okolí předpokládá, že procházíte tím nejhezčím obdobím, takže jak jim máte říct, že máte pochyby, nebo dokonce strach?
Změny nálad jsou v těhotenství úplně normální. Někdo se na vás špatně podívá a vy hned brečíte, stejné je to u dojemného filmu. Jindy vás semele, že vám manžel nekoupil tu dobrou čokoládu, o kterou jste žádala. Že jsou vaše emoce jako na houpačce, je úplně běžné.
Někdy se ale vaše nálada může dostat do bodu, kdy jenom brečíte a o všem pochybujete. Negativní myšlenky, strach a obavy někdy mohou přijít jako důsledek přetrvávajících fyzických obtíží a strachu o miminko. O svou zkušenost se s námi podělila paní Alice:
„Ve třetím trimestru jsem se potýkala se střevní chřipkou. Bolelo mě břicho, miminko bylo neklidné, nemohla jsem spát ani pořádně jíst. Suchá dieta pro mě nepřipadala v úvahu, protože jsem měla těhotenskou cukrovku. Do nekonečných bolestí břicha se přidala ještě tonizace dělohy. Není větší beznaděje, než když jste nemocná a těhotná zároveň. Nemohla jsem si vzít žádné léky, takže obtíže trvaly skoro dva týdny. Tyto fyzické strasti se pak odrazily i na psychice. Byla jsem vyčerpaná a vyděšená, protože jsem měla strach o miminko. Neustále jsem jenom brečela a nikdo mě nedokázal uklidnit. Nakonec se to ale spravilo a vše odeznělo.“
Sexuální život pomalu upadá, až skončí úplně
V těhotenství zažíváte spoustu nejrůznějších stavů, a to platí i o pocitech ze vzájemného sblížení s partnerem. Zpočátku s vámi cloumají hormony, je vám neustále špatně, zvracíte, a tak nemáte náladu na to, aby se vás někdo dotýkal. Druhý trimestr je už o něco klidnější. Mnoho žen pociťuje zvýšené libido a na sex má chuť skoro pořád. Pravidlo to však není.
Ve třetím trimestru upadá milostný život asi nejvíce. Nejenže si nepřipadáte atraktivně, sex vám ani není příjemný. Všechno vás tlačí a bolí, žádná poloha není pohodlná a k příjemně strávené chvilce má tento zážitek docela daleko. Na druhou stranu i mnozí partneři se sexu raději vzdávají. Někteří si milování s těhotnou ženou nedovedou pořádně užít, jiní nechtějí ublížit miminku (to ovšem nehrozí!). V poslední řadě jsou tu fyzické komplikace, které postelovým hrátkám brání. Zejména zkracující se čípek a riziko předčasného porodu.
Sex v těhotenství: Je třeba se ho obávat nebo jej omezovat?
|7 minut čtení
Kam zmizelo moje tělo?
Některé ženy se obávají strií, jiné je s láskou vítají. Jsou přeci důkazem toho, že vaše tělo odnosilo nový život. Fyzické změny, i když jsou přirozené, jsou mnohými maminkami vnímány negativně. Najednou se vám zvětší nejen prsa a břicho, ale taky zadek a stehna. Pánev se rozšiřuje, aby se připravila na porod, nohy začnou otékat, možná se objeví i křečové žíly. Snubní prsten nenavléknete už od poloviny těhotenství a tím to zdaleka nekončí.
Pokud vás všechny tyto změny děsí, vězte, že po porodu se hodně věcí vrátí k normálu. Ty ostatní buď budete muset s hrdostí přijmout, nebo si pořádně máknout, abyste vypadala jako dřív.
Fyzické změny jsou neodmyslitelnou součástí těhotenství. I když na jeho konci budete vypadat jinak, pořád jste to vy.
Příliš mnoho informací
Dnešní doba má tu výhodu, že si o všem můžete přečíst na internetu. Nebo je to spíš nevýhoda? Celé těhotenství sbíráte informace od kamarádek, z kurzů i online poraden a těsně před porodem si můžete začít připadat jako pátrací balón. Máte skutečně všechno nakoupeno? Co že byste to v posledních týdnech měla všechno stihnout? Masírovat hráz, pít čaj z maliníku nebo jíst lněné semínko?
Ze všech stran se valí informace a v jednu chvíli je jich tolik, že už další nepojmete. Postupně se setkáváte s pojmy, které jste v životě neslyšela jako tonizace dělohy, cervikometrie, epiziotomie nebo vakuumextrakce. Všechna ta cizí slova se vám honí hlavou a akorát vás ještě více stresují. Někdy je lepší dát přísunu informací červenou. Zvláště, pokud vás vyděsí každá maličkost. Zavřete internet, přestaňte pročítat diskuze a děsit se. Užívejte si svého těhotenství plnými doušky a poslouchejte své tělo.
Co si z toho všeho tedy odnést? Třeba to, že těhotenství je svým způsobem opravdu krásné a jedinečné, ale místy také náročné, zvlášť, když jím procházíte poprvé. Ale tady to všechno teprve začíná. Tím nejtěžším, na co se musí nastávající maminky připravit, je samotné mateřství. S ním totiž přichází ta pravá zátěž, záplava informací, rad a doporučení, ale i nekončící strach o potomka. A co je poslední věc, kterou vám nikdo neřekne? Že mateřská láska je ten nejsilnější pocit, jaký jste kdy zažila a že díky ní překonáte všechny nesnáze.