Časem však přijdou sourozenci, a co dál…? Rodičem se člověk stane raz dva. Ale být dobrým rodičem, to je možná ten nejtěžší úkol, před který jsme v životě postaveni.
Matematiku, cizí jazyky, anebo řídit automobil se vždy učíme podle daných pevných pravidel. Ale výchova dětí, obzvlášť je-li jich v rodině více? Do určité míry nám mohou pomoci odborníci, ale stejně jen tak rámcově – každé dítě je totiž individualita a výchova, která povede k jeho zdárnému vývoji, se nedá vměstnat do žádných skript. A vztahy mezi sourozenci? Ty jsou ještě mnohem komplikovanější.
Věkový odstup mezi sourozenci
Jak důležitou roli ve vztazích hraje věkový rozdíl mezi sourozenci, není také tak úplně jednoznačné. Ani názory odborníků se v tomto ohledu neshodují. Je lepší mít děti brzy po sobě, anebo až po několika letech? Co je „výhodnější“ pro celou rodinu, ale především pro vývoj a výchovu dětí? Je těžké najít správnou odpověď – a možná, že ani žádná „zaručená“ neexistuje.
-
Malý věkový rozdíl
Narodí-li se sourozenci brzy po sobě (1,5 – 2 roky), je to obrovský nápor především na matku: sotva přestane kojit, vstávat k miminku několikrát za noc a děsit se při každém zaplakání – už je to tu znova. A vlastně ve dvojím vydání, neboť první dítě je ještě příliš malé. Tady je nutná pomoc otce, ale i dalších členů rodiny (prarodiče, tety, často pomáhají i přátelé, třeba občasným pohlídáním staršího potomka).
Tito sourozenci bývají od malička vychováváni stejně, je jim věnována zhruba stejná pozornost, později hrají stejné hry, často mají i stejné zájmy; mívají k sobě blízko, a to hlavně v batolecím a částečně v předškolním věku.
Jakmile si však každý z nich uvědomí svoji osobnost a probudí se ego, komplikace a konflikty na sebe nenechají dlouho čekat. A začne se objevovat žárlivost - emoce, která pramení především ze strachu… ze strachu ze ztráty pozornosti a lásky. Tehdy je vhodné, aby se zapojili do péče o děti i ostatní blízcí příbuzní a střídavě se věnovali tomu či onomu dítěti, aby žádný ze sourozenců neměl pocit, že je „odstrkován“.
-
Větší věkový rozdíl
Když je naopak mezi dětmi větší věkový rozdíl, tzn. asi tak 3 – 8 let (při ještě větším věkovém rozdílu starší sourozenci už pravděpodobně nastalou situaci chápou rozumově a přijímají nový přírůstek v rodině klidněji), může dojít k určité žárlivosti už v těhotenství matky a po porodu se může žárlivost ještě stupňovat.
Co se tu objevil ten křičící uzlíček, tak kolem něj rodiče bez ustání běhají, mě si vůbec nevšímají, anebo mě jen okřikují, asi mě už nemají rádi!
– to by nejraději volala do světa ta malá, ale přece jen starší dušička.
Velmi těžko chápe, že maminka a tatínek nejsou už jenom jeho a je možné, že si takové dítě začne vynucovat pozornost dost zvláštními metodami, například požaduje znovu kojení, anebo, pod vlivem určité úzkosti, se může začít opět pomočovat. Během vývoje mají sourozenci s větším věkovým odstupem různé zájmy a jiné priority. Starší už musí do školy, ten malý může být s maminkou doma.
Starší už má spoustu povinností a ten malý si ještě hraje, a ještě ke všemu ničí na co přijde – hračky i knihy, které patří staršímu jedinci. Starší vezme mladšího na milost, až po několika letech, když už má sám určitou dávku rozumu a vlastní názory – zjistí pak, že s tím prckem je vlastně docela zábava…, ale jak se vztah vyvine do budoucna, tedy v dospělosti, je těžké předvídat.
-
Nevlastní sourozenci
Další sourozeneckou skupinou jsou sourozenci nevlastní, v dnešní době je jich opravdu hodně – rozvodovost manželských párů je nebývale vysoká, ale po rozvodu obvykle následuje nové manželství, z nějž se narodí další děti… Ty se možná jako malé snesou, ale později se určitá rivalita objeví, a to když děti zjistí, že každý z rodičů i prarodičů věnuje pozornost jen „těm svým“. Tady se musí rodiče opravdu přičinit a děti, které přišly do jedné domácnosti z různých prostředí, musí soužití a dobrým vztahům naučit. Často je nutné se poradit i s pediatrem či dětských psychologem.
-
Dvojčata
Zvláštní situace nastává, když se narodí dvojčata – tady dochází v rodině k obrovské zátěži psychické, časové i finanční, které se určitě nakonec dobře zvládnou, ale zde opravdu moc záleží na obou rodičích. Co se ale vztahů mezi dvojčaty týká, traduje se, že k sobě mají vřelý vztah po celý život (obzvlášť jednobuněčná dvojčata).
Vliv na vývoj dětí a na jejich sourozenecké vztahy mají především rodiče, a proto je nezbytně nutné, aby všem svým dětem věnovali stejnou míru péče, lásky a pozornosti. Je totiž naprosto jisté, že všechno, co děti v rodině prožijí takřka od plenek, ovlivňuje jejich povahu, vztahy k sourozencům a k rodině, jejich chování ve společnosti a zřejmě i jejich celkové životní postoje.
A co říci závěrem?
V dětském věku mohou rodiče své ratolesti alespoň částečně ovlivňovat, avšak během života jsou lidé pod mnoha dalšími složitými společenskými vlivy, a tak je možné konstatovat, že vývoj sourozeneckých vztahů je naprosto nepředvídatelný. Mohou nastat i takové situace, kdy sourozenci, kteří se v dětství neměli příliš rádi, si mohou být blízcí až v dospělosti – obzvlášť tehdy, kdy jim ze světa odejdou rodiče…
