facebook pixel
Je možné všechny děti v rodině vychovávat stejně?
Výchova dětí

Je možné všechny děti v rodině vychovávat stejně?

Nezřídka slýchám větu rodičů: „Jak je možné, že je Pepík tak jiný, než Ferdík, když je vychováváme stejně?“

9 min na čtení, 

Bylo by velmi jednoduché vychovávat všechny děti v rodině stejně. Určitě by na to někdo zpracoval návod, mobilní aplikaci a standardizované pomůcky a bylo by to přímo triviální. Ale také nudné./p>

Různorodost výchovných přístupů k dítěti je daná šíří pojmu a záběrem činností vymezených pojmem výchova a souborem faktorů, které ovlivňují dítě a jeho rodiče.

Fenomén zvaný výchova

Existuje mnoho teoretických pohledů na výchovu a zabývalo se jí mnoho velikánů vědy. Například Průcha, který popsal obecné rysy výchovy následovně:

  • výchova je vždy konkrétní povahy a byla a je determinována (určena a vymezena)

  • naše současná výchova je historicky podmíněný model, odpovídající podmínkách české demokratické společnosti

  • výchovu chápeme jako jeden z významných činitelů rozvoje společnosti vedle činitelů ekonomických, morálních a kulturních

  • je nezbytně nutné uvědomovat si dělení výchovy dle míry intencionality na záměrnou a nezáměrnou

Oproti Průchovi Horák a Kolář popisují výchovu jako:

  • intuitivní pojetí – zobecnění individuálních a skupinových zkušeností vychovatele i vychovávaného

  • výchova jako konkrétní společenská činnost – slouží k ovlivňování chování, jednání jednotlivce a dosažení změn ve společnosti

  • výchova jako zvláštní druh socializace – záměrné formování osobnosti člověka na rozdíl od nezáměrných vlivů

  • výchova jako adaptace na stávající podmínky a anticipace toho co bude – přizpůsobení se aktuálnímu stavu a předvídání / předcházení dalšímu vývoji

Co výchovu dítěte ovlivňuje?

Výchovu ovlivňuje skutečně kde co a přežít výchovu svých dětí si od jedince žádá vysoké nasazení, flexibilitu a nadhled, nadhled, nadhled.

Některé skutečnosti však počínání rodičů při výchově dětí ovlivňují více:

  • Genetické dispozice a predispozice

    Každé dítě je unikátním genovým mixem, ani v jedné rodině neexistují dvě děti geneticky totožné. Z toho vyplývají, kromě fyzických diverzit, odlišnosti v zájmech a talentech jednotlivých dětí. Na to musí být rodič připravený odpovídajícím způsobem zareagovat.

  • Pořadí narození mezi ostatními dětmi v rodině

    Pouze první narozené dítě v rodině zažívá výlučné postavení jediného dítěte v rodině a následně pocit odstavení při narození sourozence. Všechny další narozené děti vnímají sourozence jako danost a nezměnitelnost, protože jiný stav nezažily.

  • Prostředí

    I když narození dalších dětí neznamená stěhování rodiny do většího bydlení, změnu prostředí znamená vždy (sdílení pokoje, nový nábytek pro nové dítě, jiné uspořádání bydlení). Každé dítě (pomineme vícečetné porody) má tedy jinou historii týkající se prostředí, ve kterém vyrůstá.

  • Hodnotové priority rodiny

    Se zvyšujícím se počtem dětí v rodině se hodnotové priority rodiny proměňují. Opadají ideály mladého bezdětného manželství a nastupují více či méně racionální hodnoty. Každé nově narozené dítě je tedy vedeno pod vlivem změněných hodnotových žebříčků rodiny.

  • Zvyky v rodině

    Základní zvyky (např. vánoční rodinné tradice) se často nemění ani mezigeneračně. Co se mění, jsou zvyky vyplývající z aktuálně nastalých situací a konstelací. Zcela logicky jsou jiné zvyky v rodině s jedním dítětem než v rodině se čtyřmi dětmi, ať už se týkají cestování, stolování nebo uspávání.

  • Zkušenosti rodičů s výchovou dětí

    Při narození prvního dítěte jsou rodiče zcela bez rodičovských zkušeností, k výchově druhého dítěte přistupují na základě zkušeností s výchovou prvního dítěte.

  • Předchozí zážitky rodičů

    Výchovu dítěte v rodině ovlivňují zážitky rodičů z jejich vlastního dětství, což je neměnné. Ovlivňují ji ale i zážitky z výchovy dětí v rodinách přátel a, zejména a nejvíce, jejich vlastní zážitky z výchovy předchozího dítěte (vyhýbají se situacím, které vedly ke stresové zátěži při výchově předchozích dětí, záměrně iniciují situace s emočně pozitivní odezvou při výchově předchozích dětí).

  • Očekávání rodičů

    Očekávání rodičů jsou ovlivněna zejména pohlavím dítěte. Dalším faktorem ovlivňujícím očekávání rodičů a z toho vyplývající výchovná specifika jsou aktuální společenské trendy, předchozí zkušenosti a pořadí dítěte v rodině podle narození. (Do prvního dítěte častěji a více projektujeme svoje sny, než třeba do třetího. To už zpravidla víme, že lepší je stát se dobrým a šťastným, před možností stát se slavným a bohatým.)

  • Zájmové priority rodiny

    Se stoupajícím počtem dětí v rodině se zájmové priority rodiny logicky proměňují. Děti jsou zpravidla limitujícím faktorem. Rodiče pro rodinu a svoje děti volí takové zájmové aktivity, které jsou schopni materiálně a časově zajistit, kterých se, pokud možno, mohou účastnit všichni, které jsou bezpečné vzhledem k věku a dovednostem dětí v rodině.

  • Vlastní zkušenosti a zážitky dítěte

    Příkladem může být zkušenost dítěte s horkým povrchem. Dítě, které se nikdy nespálilo, bude mít stále snahu sáhnout na něj. Moudrý rodič vytváří výchovné prostředí takové, aby dítě dostatečně chránilo a současně mu dávalo možnost překonávat neoprávněné obavy a racionálně a bezpečně poznávat svět. A to skutečně znamená pro každé dítě něco trochu jiného.

  • Média

    Každý rok média chrlí neskutečné množství informací a možností. Stačí se podívat jenom na reklamy. Dítě bývá médii lehce ovlivnitelné. Každé dítě v rodině je ovlivněno jinak, i když ve stejnou dobu dostává z médií stejné informace, v závislosti na svém věku a stupni vyspělosti. Často se médii nechávají ovlivňovat i rodiče vedení vnitřní touhou po tom, aby jejich potomek odpovídal nastavené šabloně doby. Že to vždy nemusí být správné je nabíledni.

  • Dostupné hry a hračky

    Při prvním dítěti nemá rodina určitě nastřádaných tolik her a hraček, jako při dítěti druhém a dalším. Ani úroveň hraček není při všech dětech stejná. Hračky se velmi rychle vyvíjejí a vykazují módní trendy.

Z výčtu je patrné, že výchova dětí v rodině nikdy stejná být nemůže.

Červená nit ve výchově dětí v rodině

Shrnu – li předchozí text, nezbývá mi, než konstatovat, že stejná výchova u všech dětí v rodině (mimo ni už vůbec ne) není možná a nedosáhneme jí ani při sebevětší snaze, protože determinanty tohoto procesu jsou zcela odvislé na naší vůli a jsou běžnými prostředky neovlivnitelné. Přesto je něco, co musí fungovat a platit pro všechny členy rodiny (nejenom pro děti) naprosto stejně a důsledně. Jsou to pravidla, povinnosti a osobní zóny, prolínají se životem rodiny jako červená nit.

Podívejme se na to blíž:

  • Pravidla

    Nikdy nesmí pravidlo platit pouze pro některé členy rodiny. Frantík nesmí jíst u televize? Pak ale nikdo nesmí jíst u televize. Jinak to bude Frantík vnímat jako perzekuci nebo nadřazenost.

  • Povinnosti

    Svoje povinnosti musí mít každý člen rodiny. A musí se trvat na jejich plnění. Důsledně. Povinnosti zvolíme adekvátně věku a schopnostem, jinak je to hloupost a ne povinnost.

  • Osobní zóny

    Osobní zóny = právo na svůj klid, svoje intimno, svoje koníčky... Protipól povinností. Nejenom pro dítě, ale i pro dospělého je důležité vědomí, že má svůj kout a svůj volný čas.

    A stejně tak musí pro všechny platit zásady soužití:

  • Respekt

    Respekt k zájmům, k osobním zónám, k rodičům, k osobnosti dítěte… Ovšem pozor, respektován mohu být pouze tehdy, když moje chování respekt automaticky pozitivně vyvolává. Vynucený respekt hraničí s despotizmem a tyranií.

  • Úcta

    Nejenom úcta k osobám v rodině, ale i k jejich práci. Nejenom úcta dětí k rodičům, ale i rodičů k dětem.

  • Tolerance

    Tolerance je poněkud diskutabilní položka, která by si zasloužila více prostoru. Stručně lze říct, že moje tolerance k lidem končí tam, kde jednání lidí začíná být k mojí újmě. V praxi tedy platí zlaté pravidlo „jsem tolerantní, nikoliv však hlupák“.

  • Láskyplný přístup

    Co si pod pojmem „láskyplný přístup“ představit? Je to prosté. Nikdy nikomu nejsme povinni dokazovat, že jsme dobří podle jeho měřítek a tím si zasluhovat jeho lásku. Pokud tohle někdo od nás vyžaduje, pak si nás nezaslouží. Láska není interval s definovanými parametry. Milujme proto svoje děti (i sebe navzájem) všechny stejně intenzivně.

Slovo na závěr

A slovo na závěr? Nebuďme bloudi, nezahlcujme se moudry z knih jiných kultur, nepoměřujme svoje děti šablonami a tabulkami. Mějme je rádi a laskavým důsledným způsobem jim předávejme svoje zkušenosti a podle jejich možností a schopností je připravujme pro jejich budoucí sociální roli tak, aby celý jejich život byl naplněný.

Mohlo by se hodit

Aktuální cena Výchova dětí - otázky a odpovědi - Lidmila Pekařová v českých e-shopech: Kč - Kč (Zdroj: Heureka.cz, )
6

Líbí se vám tento článek?
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a už Vám nic neunikne!

Newsletter

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Budete-li nadále prohlížet náš web, předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.   V pořádku