Jak si vybudovat vztah s dítětem partnera

Přibližně polovina manželství se v dnešní době rozpadá. Ve většině rozpadů dlouhodobých vztahů hrají roli i děti, které se později často stávají součástí nových rodin. A tak mnoha párům vznikají nové starosti – řešit vzájemné vztahy, které jsou již od samého začátku křehké.

Rozpad manželství je bolestnou událostí pro všechny zúčastněné. Dítě pak obvykle trpí o to více, že danou situaci nemůže nijak ovlivnit, nové rodiče si nevybírá a stává se součástí kolotoče, který rozpohyboval někdo úplně jiný.

Rodina na druhý pokus

Nevlastní rodiny se chtě nechtě musejí vypořádávat s řadou problematických situací. Vlastní máma a táta chtějí být se svým dítětem co nejčastěji v kontaktu. Žárlivost, smutek a pocit zklamání mohou vést ke komplikovaným vztahům, ze kterých je pro obě strany těžké vyjít s čistým štítem.

Někteří rodiče dokonce své děti nabádají, aby nevlastní mámu či tátu neposlouchali a bojkotovali jakékoliv snahy s nimi navázat přátelský vztah.

To všechno hraje nemalou roli v tom, zda budete mezi sebou navzájem vycházet. A to nejen vy, jakožto rodiče, nevlastní rodiče, děti a nevlastní děti, ale také jako rodina v širším pojetí – se všemi novými babičkami, dědečky, sourozenci, tetičkami a strýčky.

Ať už jste rodičem dítěte, nebo jste novým partnerem někoho, kdo již má dítě z prvního vztahu, tak jako tak můžete v obrovské míře ovlivnit to, zda vaše rodina bude fungovat, či nikoliv.

Základ úspěchu: vzájemné pochopení

Možná máte pocit, že ve vaší rodině to nikdy nemůže fungovat. Pravdou ale je, že pro zlepšení svých vztahů můžete vždy něco udělat. V prvé řadě se pokuste oprostit od toho, co dělají druzí špatně. Raději se zaměřte na jejich pohnutky. A především, snažte se být sami k sobě upřímní. Položte si následující otázky:

• Skutečně se vám snaží váš nebo přítelův ex-partner uškodit?
• Pokud ano, co ho k tomu pravděpodobně vede?
• Opravdu je váš protivník v jádru tak špatný, nebo se jen nedokáže vypořádat se vzniklou situací?
• Nemotivuje ho k nepříjemnému jednání strach, že přijde i o to poslední, co mu v životě zbylo?
• Necítí jen smutek z toho, že je na vedlejší koleji?
• A neděláte i vy něco, čím vaši situaci ještě více zhoršujete?

Odpovědi na tyto otázky vás dokážou přimět k tomu, abyste pro všechny získali pochopení, které je v komplikovaných vztazích nevlastních rodin tolik potřebné.

Největší pochopení ale potřebují především děti. Svou situaci si ve většině případů nevybraly. Nemají možnost ovlivnit to, kdo se stane novým partnerem jejich rodičů. Milují oba své rodiče a nechtějí být prostředníkem, přes kterého si vyřizují účty. Rodinné situaci a důvodům rozchodu navíc často ani plně nerozumí. Jen vědí, že by chtěly, aby maminka s tatínkem bydleli zase spolu. A rozhodně netouží po nových rodičích, i kdyby byli sebelepší.

Domluvte se na pravidlech

I přes všechny výše uvedené problémy, které kombinace nových a starých vztahů přináší, mezi sebou můžete všichni zdárně vycházet. Bude to od vás ale vyžadovat nemalé úsilí. Dříve, než se začnete snažit budovat vztah s dítětem svého partnera, zaměřte se na to, abyste si vyřešili vztahy mezi dospělými. Nebojte se si otevřeně sdělit, jak situaci vnímáte. Pokuste se, aby v obou domácnostech platila ve výchově stejná pravidla. Snažte se o upřímný rozhovor. Nenechte se ničím vyprovokovat a své emoce držte na uzdě. Jedině tak dosáhnete dobrých výsledků.

Dítě se nesnažte nijak izolovat od kontaktu s vlastními rodiči. Naopak, snažte se v jejich komunikaci vyjít vstříc. Připusťte sami sobě, že pro dítě hrají největší roli v jeho životě jeho vlastní rodiče, přestože možná žijí s vámi. Před dětmi nikdy nemluvte o jeho rodičích kriticky. Dítě byste tak zbytečně stresovali a dělali mu v hlavě ještě větší nepořádek.

Když se předem připravíte na to, že vás nevlastní dítě nepřijme, budou se vám mnohem lépe snášet jeho nelaskavé poznámky. Vaše cesta k srdci dítěte tak bude rychlejší a méně bolestná.

Vztah s nevlastním dítětem

Jste novou matkou či novým otcem nevlastního dítěte? Pak jistě pátráte po všech radách, které vám pomohou navázat co nejpřátelštější vztah se synem či dcerou svého partnera. Bez čeho se rozhodně neobejdete? Především bez lásky a trpělivosti. Váš vztah musí vznikat pomalu a bez naléhání. Zcela přirozeně a takovým tempem, jaké pro něj bude přirozené.

Děti i dospělí si musí na novou situaci zvyknout. Neočekávejte proto, že hned od začátku nastavíte určitá pravidla a ta budou na první pokus skvěle fungovat. Spíše než dětem dávat hned najevo, kdo je tady pánem, se jim snažte porozumět. Hodně jim naslouchejte. Povídejte si s nimi a dříve, než budete jakkoliv reagovat, přemýšlejte o tom, co vám říkají. Okamžitá snaha dítě hodnotit či předělávat by mohla nadobro uzamknout vaši cestu k jeho srdci.

Co se od vás (ne)očekává

• Netlačte na pilu

  Bez ohledu na to, zda je pro vás vztah s nevlastním dítětem novou záležitostí, či už se pokoušíte nalézt vyrovnanost po nějakou dobu, své nevlastní dítě nemáte povinnost milovat. Pokud svou mysl nastavíte do polohy uvidíme, zda se sblížíme, nebudou vás v budoucnu trápit výčitky svědomí, pokud si k dítěti nevytvoříte onen báječný vztah, jaký jste si vysnili. To však neznamená, že náklonnost a láska k dítěti, jako kdyby bylo vaše vlastní, nemůže přijít později. Nenechte se proto svázat svými představami. Připravte se na to, že vaše vztahy jsou nepřirozené a vždy tím budou tak trochu poznamenané.

• Neuspěchejte to

  Nesnažte se dítěti vnucovat. Vzájemný vztah budujte postupně. Snažte se dítě poznat, pochopit. Povídejte si s ním, travte s ním čas při různých příležitostech. Nechejte ho, aby vám pomáhalo s domácími pracemi. Hrejte si s ním. Dítě si na vás musí zvyknout. Pravděpodobně se potřebuje zbavit vlastních předsudků. Možná o vás od vlastních rodičů slyší nehezké věci a nyní je zmatené a neví, jak by k vám mělo přistupovat. Dejte mu proto čas. Nevyčítejte mu, že k vám nemá tak blízko jako k vlastním rodičům. A za žádných okolností se ho nesnažte nijak uplácet.

• Nenahrazujte mu mámu či tátu

  Nenuťte dítě, aby vás oslovovalo mami nebo tati, pokud si o to samo neřekne. Pokud je dítě větší, dovolte mu se vyjádřit k pravidlům, která mezi sebou vzájemně nastavujete. Zároveň se ale nebojte mu láskyplně, ale pevně ukázat, kam až může ve svém chování zajít. Pomozte dítěti porozumět světu okolo sebe a dopřejte mu získat jistotu, kterou potřebuje.

• Nevytvářejte konkurenční boj

  Jedním z velmi častých chyb v komunikaci v nevlastních rodinách je snaha nového partnera vybojovat si partnera, který je biologickým rodičem dítěte, a mít ho jen pro sebe. Dejte dítěti najevo, že ve vás nemusí vidět soka či sokyni. Ukažte mu, že jste na jedné lodi, a snažte se navzájem uznávat své role. Čas od času to možná bude znamenat ustoupit a dát dítěti přednost. Ukážete tak ale, že máte pochopení, že je mnohem těžší přijmout svou novou roli pro dítě než pro vás jakožto dospělého.

• Neuzavírejte se do sebe

  Možná je k vám dítě partnera z prvního vztahu drsné. Snaží se vám ublížit a vše říká až příliš na rovinu. Snažte se ale na věc dívat pozitivně. Pokud vám jasně říká, co si o vás myslí, může vás to bolet. Dítě je k vám ale upřímné. A to je situace, se kterou se dá mnohem lépe pracovat, než kdyby se uzavřelo a začalo vás ignorovat. Snažte se proto přehlížet tón a konkrétní slova a snažte se raději odhalit, co se nachází pod povrchem jeho drsné skořápky. Jakmile to odhalíte, citlivě se na to pokuste reagovat.

Děti jsou z nových vztahů často zmatené. Netouží po nových rodičích, i kdyby byli sebelepší. Zkrátka pouze chtějí, aby maminka s tatínkem byli zase spolu.

Jak dlouho to ještě bude trvat?!

Snažíte se už se svým nevlastním dítětem nějakou dobu navázat vztah, ale máte pocit, jako byste byli stále na začátku? Pak nezoufejte. Odborníci se shodují na tom, že než se váš život dostane do určitých kolejí a než vztah mezi dětmi a nevlastními rodiči začne skutečně fungovat, trvá to minimálně dva roky.

Všeobecně se dá říci, že čím mladší dítě se stane součástí nových vztahů, tím rychleji si na situaci zvykne. Zatímco starší děti již nejsou tak spontánní a často je svazují obavy a stud. Vztah s novými partnery rodičů si tak budují podstatně pomaleji. Nehledě na to, že s dětmi v pubertě mají často problém komunikovat i jejich vlastní rodiče, natož pak rodiče nevlastní.

Udržte si nadhled

Vytvořit si vztah s nevlastním dítětem je často emocionálně vyčerpávající a může to trvat celé roky. Pokud vás dítě jakožto nového rodiče odmítá, nevzdávejte to. Dívejte se na věc s nadhledem. Odmítavý postoj dítěte si neberte osobně. Pro dítě je vzdor často jediným způsobem, jak může navenek vyjádřit své emoce a touhu vrátit vše do původních kolejí. Mějte pro něj proto pochopení a nesnažte se ho nijak zlomit.

Pokud vás dítě dlouhodobě odmítá, mohou v tom sehrát pozitivní roli jeho biologičtí rodiče. Ujistí-li totiž dítě o tom, že nová situace je trvalá, dítě často dříve či později novou roli přijme snáz, než pokud situaci bere jen jako dočasnou, nebo cítí-li, že jeden z biologických rodičů není se svou rolí ztotožněn.

Velká rodina: složitá i obohacující

Vycházet s nevlastními dětmi či nevlastními rodiči není vždy jednoduché. Vyžaduje to obrovskou dávku respektu, tolerance, vyjednávání a jasně nastavených pravidel. Pokud se vám ale vzájemně podaří tuto situaci zvládnout, bude to nakonec pro všechny strany obohacující. Rodičům (ať už těm vlastním, nebo nevlastním) to přinese vztahy na nových úrovních, děti zase řešením krizových situací v brzkém věku získají schopnost vypořádat se s celou řadou komplikovaných situací, které ho čekají v dospělosti.

V každém případě se nevzdávejte. Ze své situace můžete bez ohledu na stávající okolnosti vyjít vítězně. A to nejen vy, ale také všichni, kterých se nová rodina týká.