Puberta: Jak to jako rodič můžu zvládnout?

Odmlouvání, náhlé změny nálad, nadšení pro cokoliv nového a během jediného okamžiku příchod apatie vůči čemukoliv. Ale také tetování, piercing, pro vás jen stěží pochopitelný styl oblékání a účesů, zkoušení nejrůznějších omamných látek, alkoholu a pravidelné víkendové party.

To je jen stručný výčet toho, co všechno vás může při výchově vašich dětí během jejich puberty potkat a překvapit. Je to i váš případ? Pak si zřejmě často kladete otázku, kdy už to skončí a zda z vašeho dítěte vůbec někdy vyroste něco dobrého.

Najděte porozumění

Uteklo to jako voda. Připadá vám to jako včera, co jste poprvé svírali v náručí ten malý uzlíček a zvykali si na to, že do vaší rodiny přibylo malé roztomilé děťátko. Těšili jste se na to, co všechno společně prožijete. Malovali jste si nádhernou a šťastnou budoucnost. Jenže teď se během několika málo okamžiků váš život obrátil vzhůru nohama. Vaše dítě totiž vstoupilo (nebo spíše vklopýtalo) do puberty.

Ať se snažíte sebevíc, zdá se, že váš krásný vztah je dávnou historií. Vše, na čem jste si u svého dítěte zakládali, jako by se náhle vypařilo. Vším, co ho doposud bavilo, najednou pohrdá. A naopak to, čím dříve pohrdalo, chce nyní za každou cenu vyzkoušet. A jde do toho skutečně po hlavě. Zkrátka nic není tak jako dřív.

Chtěli byste někdy vrátit čas a mít doma zase to malé dítko, které, když jste mu vyprávěli nějakou příhodu, na vás mohlo oči nechat, které vám naprosto důvěřovalo, ať jste řekli cokoliv, a u kterého se zdálo, že je tak nezákeřné, upřímné a laskavé? Můžete ke svému dítěti najít cestu zpět i nyní, kdy s ním cloumá puberta? Určitě ano. Základem úspěchu je vaše porozumění.

Pokuste se vzpomenout, jaké to bylo, když jste si pubertou procházeli vy. Možná budete oponovat, že dnes je jiná doba a vy jste žili úplně jiný život, než jakým si dnes procházejí vaše děti. To je sice pravda, některé věci se ale nemění. Životní podmínky se sice od minulosti liší, pocity a prožitky ale zůstávají. Vaše děti se tak pravděpodobně potýkají s podobnými starostmi, jaké jste měli vy, když jste byli v jejich věku. A tak se v prvé řadě pokuste vcítit do jejich kůže.

Děti se někdy, když jim něco říkáte, tváří apaticky. Ve skutečnosti vás však velmi dobře poslouchají a to, co říkáte, ve své mysli důkladně vyhodnocují.

Vzpomeňte si, co puberta dokáže

Období dospívání je pro vaše děti vstupní bránou do dospělosti. Znamená pro ně i pro vás náročná léta. Je to totiž období lability. Dítě se už necítí být dítětem, mezi dospělé ale také ještě nepatří. A to s sebou nese celou řadu problémů.

Váš puberťák:

• zažívá pocity nepohody,
• nerozumí svým emocím, které s ním cloumají z jedné strany na druhou,
• chce si plně rozhodovat o svém životě,
• často ho přepadne strach a nejistota z nepoznaného,
• přicházejí na něj náhlé změny nálad,
• mění se jeho fyzická podoba,
• překvapí ho, že se stává objektem zájmu pro opačné pohlaví.

Jenže život jde dál. Vaše dítě nedostane žádnou úlevu či prostor na to, aby se se svými pocity vypořádalo. Se všemi změnami se tak musí vyrovnávat za pochodu. Mnohdy nerozumí tomu, co se děje. Nerozumí ani samo sobě, natož pak vám. Začíná pochybovat o všem, co doposud přijímalo jako fakt. A k tomu všemu je ještě tlačeno, aby na jedničku zvládalo všechny své povinnosti.

Co puberťáci ze srdce nenávidí

Záleží-li vám na tom, abyste pubertu svého dítěte ve zdraví přežili, budete se možná muset zamyslet i sami nad sebou. Čeká vás nejspíš změna v přístupu. To v prvé řadě znamená, že si začnete uvědomovat, že už doma nemáte malé dítě, které přikývne na vše, co po něm budete chtít. Možná budete muset přehodnotit svůj vztah k dítěti i to, co po něm požadujete a jakým způsobem s ním komunikujete.

Adolescenti obvykle ze srdce nenávidí, když jim říkáte, co mají dělat. Neznamená to, že vás chtějí z principu neposlechnout. Jen si na to, co je pro ně dobré, chtějí přijít sami. A v konečném důsledku je to tak správně. Pokud jim dopřejete, aby se mohli sami rozhodovat, urychlíte tak proces jejich dozrávání.

Kromě toho není vašim dětem příjemné ani to, když se nad ně jakýmkoliv způsobem vyvyšujete. Jsou ve věku, kdy už se cítí rovni všem dospělákům okolo. Často mají dokonce dojem, že ví všechno lépe. S tím souvisí i to, že si chtějí sami plánovat volný čas, rozhodovat si o tom, kam půjdou, kdy tam půjdou, s kým tam půjdou a kdy se vrátí. Rozhodovat chtějí i o svých názorech, vzhledu a kamarádech. Nenechte se ale mýlit vnějším zdáním. Stále totiž platí, že jsou to citlivé a zranitelné duše, kterých se leccos dotkne a kterým může ublížit i zdánlivá drobnost.

Puberťákům na vztahu s vámi záleží. Touží po vašem zájmu, otevřené komunikaci, ale také po ocenění, pochopení a povzbuzení.

Po čem touží, ale neřeknou vám to

Puberta je obdobím nejistoty nejen pro vaše dítě, ale také pro vás. Ač to tak mnohdy nevypadá, pořád máte doma své dítě. Stále je to to dítě, které tak dobře znáte. Jedině vy jako rodiče, kteří jsou s ním od narození, tušíte nejlíp, jak přemýšlí a co se v něm odehrává. A přestože se možná někdy tváří apaticky, když mu něco říkáte, věřte, že vás dobře poslouchá a vaše slova vyhodnocuje.

Na vztahu s vámi mu záleží více, než si myslíte. Touží po otevřené komunikaci, ale také po ocenění, pochopení a povzbuzení. Chce, abyste mu věřili a podpořili ho v tom, co dělá.

Jak z toho ven?

Na všechny změny, které období pubescence do života vás i vašeho dítěte přináší, můžete jako rodiče reagovat hned několika způsoby. A buď svým přístupem dítěti ublížíte, nebo si s ním naopak vybudujete pevný a hluboký vztah. Jenže jak reagovat správně – tak, aby si dítě z puberty neodnášelo doživotní šrámy?

Najít rovnováhu v tom, jak být svému dítěti skvělým rodičem a zároveň stanovovat optimální mantinely takovým způsobem, aby je vaše děti přijímaly, je v úloze rodičů snad to nejtěžší, co může být. V dětech byste totiž neměli podporovat ješitnost a povýšenost. Na druhou stranu by měly děti za všech okolností cítit, že je milujete a stojíte při nich.

Vytvořte prostředí plné důvěry

Chcete-li tedy období puberty ustát a vychovat ze svých dětí zodpovědné dospělé, budete muset neustále hledat správnou cestu k srdci svého dítěte. Nejspíš se budete muset při hledání cesty stále ujišťovat, že jdete ke správnému cíli. Možná to bude znamenat, že budete často měnit směr. Někdy budete muset zrychlit, někdy naopak zpomalit. Vaše úsilí ale rozhodně stojí zato.

Klíčové je si s dítětem budovat hluboký vztah. To vyžaduje spoustu času a nemalé úsilí. Začněte své dítě brát více jako parťáka než jako svého podřízeného. Budou-li vaše děti cítit, že je přijímáte a respektujete, bude pro ně mnohem snazší se vám s čímkoliv svěřit. A vaše reakce pro ně bude opět signálem, na základě kterého se budou příště v podobné situaci rozhodovat, zda se vám zase svěří. Dveře k vašemu vzájemnému vztahu vaše reakce buď opět o kousek více otevře, nebo naopak zavře.

Neměřte dvojím metrem

Nezapomeňte, že děti jsou skvělými pozorovateli. Pokud po nich něco chcete, musíte to sami dodržovat. Jinak brzy ztratíte autoritu a děti vás přestanou brát vážně. Vyhýbejte se také příliš autoritativnímu přístupu. Autorita totiž v prvé řadě vzbuzuje odpor.

Raději, než abyste svému dítěti zbrkle něco zakázali, se nad situací zamyslete a se svým potomkem si o tom popovídejte. Nejen že vaše rozhodnutí nebude unáhlené, ale vaše dítě pravděpodobně i porozumí důvodům, proč jste mu například něco nedovolili.

Domluvte se na pravidlech

Čas od času svému dítěti připomeňte, že sice chápete, že se chce nyní rozhodovat samostatně, ale že stále není plnoleté a zodpovědnost tak za něj nesete vy. To ale neznamená, že mu nemůžete dovolit vůbec nic. Nastavte si s ním jasná pravidla. Řekněte mu, že bude-li je důsledně dodržovat, bude získávat více a více volnosti. A pak své slovo dodržte.

Nesnažte se všechno pochopit

K pubertě patří i projevy, na které touží v budoucnu všichni zapomenout. A obzvláště pak právě puberťáci. Vaše dítě prožívá silné emoce. To může vést k tomu, že řekne nebo udělá něco, čeho bude později litovat. A nutně to přitom nemusí znamenat, že to v onu chvíli myslí smrtelně vážně. Buďte proto trpěliví a shovívaví.

Dopřejte svému dítěti dostatek svobody. Nechte je si vyzkoušet, jaké to je prásknout dveřmi, říct něco bolestného nebo prostě jen probrečet půl dne. Neberte se příliš vážně a své dítě netrestejte za každý takový projev. Pravděpodobně vám bude velmi vděčné, když se k tomu, co se stalo, nebudete po zbytek jejich života při každé příhodné situaci vracet.

Vizuální vzpoura na obzoru

Jenže co když vaše dítě začne své pocity projevovat tak, že domů přijde s piercingem, hlavou obarvenou nafialovo nebo v oblečení, kvůli kterému se s ním stydíte vyjít třeba i jenom na zahradu? Odolejte svému nutkání dítěti podobné věci striktně zakázat. Tím byste u něj vyvolali pouze touhu po dalším podobném kroku. Raději si s ním snažte popovídat. Pokuste se nahlédnout pod povrch problému.

To, že se chce dítě odlišit od ostatních, má pravděpodobně nějaký hlubší podtext a nemusí to být nutně špatné. Nesnažte se vše zbrkle řešit, ale raději hledejte způsob, jak své dítě pochopit. Možná ho trápí něco, co vám doposud unikalo, a nyní je načase to řešit.

Cesta se šťastným koncem

Ať už se vám podaří dítěti pubertální projevy vymluvit, či nikoliv, vězte, že jde jen o dočasný projev vzpoury, který časem pravděpodobně odezní – stejně jako odezní i všechny ostatní projevy, které souvisí s fyzickými, emocionálními a psychickými změnami, kterými si váš syn či dcera musí projít. A možná vám to teď přijde nepředstavitelné, ale za pár let si už nejspíš na své dnešní problémy ani nevzpomenete. Jen se pousmějete nad tím, jak rychle život plyne a co dalšího vám přinesl.