Rodičovství znamená řadu nevyzpytatelných situací, ztrácení nervů nad neposlušnými dětmi, náhlé přívaly neovladatelné zlosti spolu s křikem a následné výčitky svědomí.
Co všechno o vás křik na děti vypovídá? Je skutečně jediným východiskem vzniklých problémů? A jak se naučit své emoce ovládat?
Znají to všechny mámy a všichni tátové. Někam se chystáte a máte na spěch, Nevíte co dřív, zatímco vaše dvě malé děti se vám celé rozjařené neustále pletou pod nohama. Vybídky, aby už toho konečně nechaly a šly se obouvat, vůbec neberou v potaz. Vlastně se dokonce zdá, že vás ani neslyší. A pak ve chvíli, kdy už konečně sedíte v autě, náhle zjistíte, že vaše starší dítě má každou ponožku jinou a mladší si nepřevléklo pyžamové kalhoty. A tak vám „rupnou nervy“.
Nikdo se vám přece taky nemůže divit. Začnete křičet a za intenzivního pláče vašich dětí se demonstrativně vracíte domů. O několik minut později, zatímco dáváte děti do pořádku, vás překvapí nové emoce – totiž výčitky svědomí. Přicházejí pomalu, ale o to palčivější bolest ve vás vyvolávají.
Podobné situace zažívá většina rodičů dnes a denně. O chvíle, kdy dítě neposlechne, zlobí nebo udělá něco špatného, není v žádné rodině nouze.
Křik jako zbraň
Většina rodičů velmi dobře chápe, že by na své děti neměla křičet. Jenže v situacích, které se podobají té popsané na začátku našeho článku, si zkrátka nemohou pomoct. Mají totiž pocit, že není jiné východisko a že si to jejich dítě zaslouží. Vždyť přece nikdo z nás nechce, aby z jeho dítěte vyrostl rozmazlený fracek, který má příliš volnou ruku.
Zkuste se ale zamyslet nad tím, co váš křik v malých dětech vyvolává. Obvykle vede ke strachu a zranění dětské duše, které lze přirovnat k obdobné bolesti jako v případě fyzického útoku a které si s sebou děti mnohdy nesou celý život. Děti si navíc zvykají na to, že dokud nepřijde křik, své rodiče nemusí poslouchat. Křik navíc obvykle stejně nevede ke kýženému výsledku. Děti se rozpláčou nebo vzdorují, a tak se celá situace ještě více komplikuje.
Kromě toho křikem dáváte dítěti jakýsi vzor. Mohou tak snadno získat dojem, že se smí chovat ke svému okolí úplně stejně. A kdo ví, možná se tak jednou začnou chovat i přímo k vám. A co je jisté, křikem vytváříte mezi sebou a dítětem pomyslnou bariéru, která se vám bude v budoucnu jen velmi těžko bořit. Jak tedy na to, abyste se křiku vyvarovali?
Začněte sami u sebe
Základem úspěchu je uvědomění si, že křik není v dané situaci nutností. Okamžiky, kdy děti zlobí, jsou vždy emocionálně vypjaté.
Děti v takových chvílích potřebují ukáznění. Křik ale nechejte stranou. K rozčílení obvykle vede nahromadění mnoha emocí. Člověku, který pociťuje zklamání, obavu, smutek, či jiné pocity, je často do breku. Připadá si bezmocný. A rozčílení ventilované pomocí křiku je často nejjednodušším způsobem, jak své emoce vybít. Jenže takovou ledovou sprchu většinou odnesou děti – svým způsobem bezbranné osůbky, které s námi, dospělými, v tomto ohledu svádí nevyrovnaný boj.
Naučte se sebekontrole
Odnaučit se křičet na dítě, je vždy náročným úkolem. A dá se říci, že ovládnout své emoce je jedním z nejnáročnějších úkolů rodičovství. Rozhodnete-li se proto změnit své chování k dětem, počítejte s tím, že vás čeká běh na dlouhou trať.
Nějakou chvíli také potrvá, než si vaše děti zvyknou na to, že už zlost spojenou s křikem nepoužíváte jako účinnou zbraň a že už vyžadujete, aby vás poslouchaly, i když mluvíte klidně.
Chcete se naučit ovládat svou zlost? Vyzkoušejte několik následujících tipů. Buďte trpěliví a brzy zjistíte, že vás děti poslouchají. A dokonce že s nimi máte i mnohem přátelštější vztah.
Promluvte si s dětmi
Začněte tím, že svou chuť udělat ve svém jednání změnu, oznámíte dětem. Vysvětlete jim, že na sobě chcete pracovat a že víte, že křičet na ně není správné.
Najděte vlastní sebevědomí
Křik používáte jako zbraň. Možná máte pocit, že vychovávat dítě bez křiku není možné. Připadáte si díky tomu silní. Opak je ale pravdou. Křik je projevem slabosti – projevem toho, že si možná nevíte rady se svou rolí rodiče. Nebo si nejste jistí, jak danou situaci řešit jiným způsobem.
Hledejte proto v prvé řadě příčiny, proč se tak chováte. Snažte se najít vlastní vyrovnanost. Ta se pak přenese i na váš vztah k dítěti.
Nenechte se ovládat špatnou náladou
Výbuchu hněvu obvykle předchází celá řada nepříznivých okolností. A je úplně jedno, zda je to nepříjemný šéf, špatné počasí, hádka se sousedem, nebo všechno dohromady. V takové chvíli se zastavte a zkuste sami v sobě rozklíčovat, co vaši špatnou náladu způsobilo.
Snažte se nějak rozptýlit. Uvařte si kafe. Nebo si napusťte vanu. Zkrátka udělejte cokoliv, co vám pomůže se uvolnit. A pak se cíleně vyhýbejte tomu, co by vás mohlo vytočit.
Nestyďte se přiznat emoce
Chcete-li mít ke svým dětem blízký vztah, být jimi milováni, a přesto respektováni, buďte ke svým dětem upřímní. Nevynucujte si jejich lásku svou nadřazeností. V takovém případě byste totiž nad nimi možná získali autoritu, ale je jen otázkou času, jak dlouho by vašim dětem podřízenost vydržela.
Raději jim řekněte, co cítíte. Bez zbytečného vzteku. V klidu. A možná se budete sami divit, co to s vašimi dětmi udělá.
Vžijte se do pocitů dítěte
Už je to tady. Cítíte, že to na vás zase jde. Máte poslední možnost se zachovat správně. V takovém případě se zastavte a zamyslete se. Vyvarujte se unáhleného jednání. Reagovat přece nemusíte okamžitě. Otočte svůj úhel pohledu. Představte si sebe v roli dítěte. Pomůže vám to zachovat si chladnou hlavu, reagovat správně a dítěti vše vysvětlit.
Když dítě pochopí, že v danou chvíli nejste jeho nepřítelem, ale že stojíte na jeho straně, bude se samo snažit vám vyhovět. A to dokonce i v případě, že si za své jednání vyslouží nějaký ten trest.
Poučte se z vlastních chyb
Máte za sebou zase jednu takovou situaci, kdy jste se (málem) neudrželi? Zkuste se z ní poučit. Co vašemu křiku předcházelo? Proč jste se do této situace dostali? Dalo se tomu nějak předejít?
Příště mnohem snáz rozpoznáte, že se k takové chvíli opět schyluje. A podaří se vám tak zamezit zbytečnému křiku ještě dříve, než ve vás vůbec propukne onen nezvladatelný vztek.
Naučte se omlouvat
Když už se vám něco nepovede tak, jak byste chtěli, přiznejte to. Vaše děti upřímnost ocení. Nesnižujte se více, než je nutné. Dejte ale dítěti najevo, že vás to mrzí. Kromě toho, že své dítě budete s tímto přístupem mnohem lépe učit, co je správné a co ne, získáte si také jeho úctu. A navíc mu nastavíte zrcadlo pro jeho chování.
Odpusťte si občasnou chybu
Všichni jsme ovlivňováni svými povahovými rysy, výchovou svých rodičů a tlakem společnosti, ve které žijeme. Pokud se proto rozhodnete se svým křikem skoncovat, nečekejte od sebe dokonalost.
Zakřičet občas na dítě je zcela normální věc, která se děje ve všech rodinách. Někdy dokonce může být i k užitku. Svět není vždy černobílý a stanovit dítěti jasné hranice je při správné výchově potřebné. Nepropadejte proto zbytečné sklíčenosti pokaždé, když budete mít pocit, že jste ve vztahu ke svému dítěti udělali zase malý krůček zpět.
Vybudujte si s dětmi skvělý vztah
Zvládnout své emoce, získat zdravé sebevědomí a naučit se se svými dětmi dobře komunikovat – to je náročný, nicméně ne nezvládnutelný úkol.
Pokud se vám podaří najít v přístupu k dětem vyrovnanost, dosáhnete něčeho neocenitelného – totiž krásného vztahu plného porozumění, který vám budou všichni závidět. Se svými dětmi totiž naleznete vzájemné pochopení. A to se vám v budoucnu jistě mnohonásobně vrátí.
