Tentokrát zapomeneme na vědecké teorie. Lepší bude vymyšlený příběh, na kterém si ukážeme pár zajímavých věcí.
Jirka a Martin
Představte si, že máte doma dva kluky, říkejme jim třeba Jirka a Martin. Kluci jsou dvouvaječná dvojčata, což znamená, že se sice narodili společně, ale geneticky jsou si stejně vzdálení (nebo blízcí, chcete-li) jako běžní sourozenci.
Dnes je jim osm let. Oba jsou zdraví a tak nějak průměrně inteligentní. Důležité je, že vyrůstají ve stejných podmínkách a podepsala se na nich stejná (vaše) výchova. Ta zřejmě nebude ideální, protože oba kluci neuvěřitelně zlobí...
Vaši chlapci potřebují vyšetřit...
Jeden rozdíl by tu ale byl. Pár týdnů po nástupu do 1. třídy si vás totiž vzala stranou zkušená učitelka a pronesla památná slova: Chlapci jsou ve škole problematičtí, tady máte kontakt na pedagogicko-psychologickou poradnu a dejte je vyšetřit.
Po půlročním martyriu, včetně doporučené návštěvy neurologa, psychologa a dokonce i psychiatra, držíte v ruce dva papíry: Jirka je v pořádku, Martin má ADHD.
Všechno je jinak
Otevřely se vám oči. Poté, co vám doktoři něco vysvětlili a něco jste si sami našli v příručkách o ADHD, začínáte vidět věci, kterých jste si doposud nevšimli.
Například oba kluci jsou nesnesitelní bordeláři. Když na ně zahartusíte a správně zahrozíte (třeba zákazem Večerníčka), Jirka si svoje věci halabala bleskově uklidil a už sedí připravený u televize. Musíte ho čtyřikrát vrátit, aby to udělal pořádně, takže Večerníčka už nestihne.
Zatím Martin pořád není hotový. Několikrát ho přijdete zkontrolovat, ale kluk pokaždé dělá něco jiného! Hraje si, pak krmí křečka, teď bůhvíproč vysypal celou aktovku a ořezává si tužky... Vždy ho musíte nasměrovat zpátky k uklízení. Když ho nachytáte počtvrté, dostane záchvat vzteku – a Večerníčka už nestihne.
Ve škole je to také trochu jiné. Jirka je nelítostný rváč a lenoch. Když nad ním nikdo nestojí, píše nedbale. Martin je vzteklý rváč, lenoch a navíc dysgrafik, takže má při diktátech nějaké úlevy. Oba nenosí úkoly. Nezodpovědný Jirka se na ně vykašle, protože má na starosti příjemnější věci. Roztěkaný Martin si úkol vůbec nezapíše do notýsku a zapomene na něj. A oba soustavně vyrušují: Jirka něco hlasitě řeší s kolegou na druhém konci třídy, Martin pořád do něčeho kope, vrtí se a pokřikuje.
Jak se v tom vyznat?
Když si pro zjednodušení představíte Martinův mozek jako rádio, snadněji pochopíte, v čem je problém. Anténa toho rádia sice skvěle přijímá signál, ale stále chytá několik rozhlasových stanic najednou. Chybí tady filtr, aby vybral tu jednu, kterou chce Martin poslouchat. Navíc kolečko, kterým se rádio ladí, je jaksi rozviklané, a tak i ta jedna těžce naladěná stanice pořád někam mizí. To je porucha pozornosti a soustředění.
Martin tak zběsile lítá kolem svého rádia a snaží se ho naladit, ale dvakrát se mu nedaří. Zabere mu to 24 hodin denně, stojí ho to velké úsilí, a ještě mu všichni nadávají! Vzteká se, brečí, je svým způsobem vyčerpaný. To je hyperaktivita a případné poruchy chování.
Zůstaneme-li u tohoto přirovnání, pak Jirkovo rádio funguje dobře. Nicméně k tomu všemu oba kluci normálně zlobí jako každé jiné dítě – protože ještě neví, co se smí a co ne, protože jsou rozjívení při hraní, jsou líní, zlomyslní, bezohlední, nebo všechno dohromady. Každý rodič si jistě vzpomene, jak a proč on sám v dětství zlobil... Jirka s Martinem pak zlobí vskutku mimořádně díky vaší, jak už jsme řekli, ne zcela ideální výchově.
Rozuzlení
Jistě už začínáte tušit: vyprávěli jsme si o bratrech-dvojčatech, ale ve skutečnosti jsme popsali problematické chování jediného chlapce (nebo dívky). Na tomto místě byste se tedy měli vrátit a přečíst si příběh ještě jednou od začátku – tentokrát si ovšem namísto Jirky a Martina všude dosaďte jméno svého děcka s ADHD...
Je to těžké, ale zvládnout se to dá
Už to, že čtete články o výchově svědčí o tom, že jste dobří a zodpovědní rodiče. Takže se nebudeme vymlouvat na ADHD, a dopřejme oběma klukům z našeho příběhu vše, co potřebují: dobrý příklad, srozumitelná pravidla, důslednost. Otevřenou náruč, aby neztráceli pocit bezpečí a lásky. V Martinově případě pak budeme automaticky zohledňovat jeho hendikep, kterým ADHD bezesporu je.
