Česká republika je nejen státem pejskařů, ale vůbec rájem domácích zvířat. Živého mazlíka u nás chová nadpoloviční většina domácností a desetina z těch, kteří jej ještě nemají, pořízení do budoucna zvažuje. Alespoň to vyplývá z údajů nového letošního průzkumu Generali České pojišťovny.

Třeba na vysokou oblibu chovu psů statistických dat ani netřeba – stačí nahlédnout do okolí sídlišť, parků a dětských hřišť, kde je jejich koncentrace někdy až enormní.

Rizika přenosu nákazy ze zvířat na člověka

Každý tvor, ať už žije v domácím prostředí nebo volně v přírodě, je vystaven virům, bakteriím, parazitům a mykózám, které s sebou přirozeně nesou riziko infekce. To je vyšší u živočichů žijících mimo lidská obydlí a nižší u těch, která domácí prostředí vůbec neopouštějí. Stačí ale jedna schovávačka v husté trávě nebo přátelské „pozdravení“ s cizím mazlíkem a domů si můžete přivést víc než jen to své zvíře.

Název pro infekce přenosné ze zvířat na člověka pochází z řeckého slova "zoos" (zvíře). Setkat se s nimi můžeme pod označením "antropozoonózy" či „zoonózy“.

Zoonózy, jak jsou choroby přenositelné ze zvířat na lidi zkráceně označovány, nejvíce ohrožují děti, starší občany a pacienty po rozsáhlých chirurgických zákrocích a s vrozenými či získanými poruchami imunitního systému. Samostatnou kapitolu tvoří těhotné ženy, protože nákaza některými typy zoonóz může vést v čase gravidity k vážnému poškození plodu či samovolnému potratu.

V České republice jsou nejčastějšími zoonotickými onemocněními bakteriální střevní infekce, salmonelózy, kampylobakteriózy, onemocnění přenášená klíšťaty jako lymská borelióza a klíšťová meningoencefalitida, toxoplazmózy, tulamie, leptospirózy, listeriózy a legionelózy. Přenašeči mohou být domácí mazlíci, drůbež, skot, volně žijící savci, ptáci a plazi, v neposlední řadě také hmyz, např. klíště nebo komár.

Výskyt zoonóz pravidelně sleduje a každoročně vyhodnocuje Státní veterinární zpráva. Ta za účelem ochrany území před zavlečením (nových) nákaz a expanzí stávajících mj. provádí mikrobiologická vyšetření původců zoonóz v podnicích podle vyhlášky č. 356/2004 Sb.

Kvůli epidemiím nebo obavám z nich se vybíjela celá hejna drůbeže a stáda skotu. Zřejmě k nejznámějším případům došlo ve Spojeném království, které postihlo onemocnění „šílených krav“ (BSE) u něhož se ukázalo, že může být přenášeno na lidi podobně jako Creutzfeldt-Jakobova choroba. Aby se zabránilo šíření, bylo v rámci tzv. "kravské krize" vybito více než 4 miliony kusů dobytka. K obdobné situaci zde došlo i kvůli „ptačí chřipce“ a viru H5N1, při které přišlo o život na 8 milionů kuřat, hus a kachen.

Jak se zoonózou (ne)nakazit?

„Chytit ji“ můžete buď přímým kontaktem (škrábnutím nebo pokousáním infikovaným zvířetem), nepřímo (po styku s kontaminovaným trusem a slinami), anebo snědením nakaženého jídla či vypitím stejně poznamenané tekutiny.

Méně obvyklým (ale v domácnostech přesto častějším) způsobem přenosu je kontakt s potřísněným předmětem – sáhnete na pelíšek nebo hračku nakaženého mazlíka.

Psí zoonózy

Jsou to převážně střevní parazité jako tasemnice (Taenia solium), škrkavky (Toxocara canis) a gardiózy (Giardia intestinalis) okupující trávicí trakty svých hostitelů. Infikovat se od nich mohou celé rodiny. Stačí nakaženého psa pohladit (dotknout se ho zejména v oblasti konečníku), zahradničit v půdě potřísněné trusem s vajíčky a zárodky parazitů, nebo sníst jídlo z nedostatečně umytého a před tím „oblíznutého“ talíře. Takovým způsobem můžete chytit třeba tasemnici.

Například larvy škrkavek se u člověka usídlují na poměrně neobvyklých místech, třeba v oku. Obdobné je to i u infekcí giardií, které jsou všeobecně hůře diagnostikovatelné (a u psů na ně nepomáhají běžné odčervovací preparáty).

Kočičí zoonózy

Asi nejznámější je toxoplazmóza – parazitické onemocnění (Toxoplasma gondii) přenášené kočičími výkaly, které zejména ohrožuje těhotné ženy. Dále infekční onemocnění z kočičích blech bartenoóza, reckettsióza z klíšťat a blech, nebo kožní dermatofytóza. V reálném životě je možností, jak se – nejen od kočky – nakazit, nespočet.

Důležitá je prevence

Hasit požár je nutné, ale lepší je mu předejít. Nevystavujte se zbytečně zoonózám. Dbejte základním hygienickým návykům, buďte opatrní a pamatujte na prevenci. Tou je u domácích mazlíků:

  • očkování,
  • pravidelné odčervení a odblešení,
  • důsledné mytí rukou po kontaktu se zvířetem, zejména pak před jídlem,
  • zakrývání pískovišť,
  • důsledné mytí veškerých potravin, s nimiž přišlo zvíře do styku,
  • vlastní pelíšek pro zvíře a jeho kontroly,
  • pravidelné návštěvy veterináře,
  • v neposlední řadě si pak neberte zvíře do postele a nedovolte mu olizovat nádobí ze kterého jíte.

Každý zodpovědný majitel by se měl zaměřit na zdravotní stav svého mazlíčka a zároveň zajistit ochranu proti případnému přenosu infekce.

Pokud je vám zle a máte podezření na zoonózu

Příznaky se u lidí mohou značně lišit v závislosti na typu a stádiu onemocnění. Může to být únava, horečka a bolest svalů u toxoplazmózy, bolest svalů a kloubů u lymské boreliózy, průjem a bolesti břicha u salmonelózy a bolest očí doprovázená ztrátou zraku u toxokarózy.

Ať už vás postihne jakýkoliv z nich a máte i sebemenší podezření na zoonózu, vyhledejte ihned lékaře – infektologa. Informujte jej o přítomnosti zvířete v domácnosti (či jiném vašem podezření na kontakt s ním). Pro stanovení správné diagnózy se může jednat o klíčovou informaci.