Většina infekcí se šíří buď mezi zvířaty, nebo mezi lidmi. Přenos ze zvířete na člověka či opačně nebývá častý, pokud ale nastane, může napáchat velké škody. Neblaze proslulým příkladem je COVID-19, původem z netopýra. Nemoci na vás ale může přenést i domácí mazlíček. Víte jaké?
Česká republika je nejen státem pejskařů, ale vůbec rájem domácích zvířat. Živého mazlíka u nás chová nadpoloviční většina domácností a desetina z těch, kteří jej ještě nemají, pořízení do budoucna zvažuje. Alespoň to vyplývá z údajů nového letošního průzkumu Generali České pojišťovny.
Třeba na vysokou oblibu chovu psů statistických dat ani netřeba – stačí nahlédnout do okolí sídlišť, parků a dětských hřišť, kde je jejich koncentrace někdy až enormní.
Rizika přenosu nákazy ze zvířat na člověka
Každý tvor, ať už žije v domácím prostředí nebo volně v přírodě, je vystaven virům, bakteriím, parazitům a mykózám, které s sebou přirozeně nesou riziko infekce. To je vyšší u živočichů žijících mimo lidská obydlí a nižší u těch, která domácí prostředí vůbec neopouštějí. Stačí ale jedna schovávačka v husté trávě nebo přátelské „pozdravení“ s cizím mazlíkem a domů si můžete přivést víc než jen to své zvíře.
Název pro infekce přenosné ze zvířat na člověka pochází z řeckého slova "zoos" (zvíře). Setkat se s nimi můžeme pod označením "antropozoonózy" či „zoonózy“.
Zoonózy, jak jsou choroby přenositelné ze zvířat na lidi zkráceně označovány, nejvíce ohrožují děti, starší občany a pacienty po rozsáhlých chirurgických zákrocích a s vrozenými či získanými poruchami imunitního systému. Samostatnou kapitolu tvoří těhotné ženy, protože nákaza některými typy zoonóz může vést v čase gravidity k vážnému poškození plodu či samovolnému potratu.
V České republice jsou nejčastějšími zoonotickými onemocněními bakteriální střevní infekce, salmonelózy, kampylobakteriózy, onemocnění přenášená klíšťaty jako lymská borelióza a klíšťová meningoencefalitida, toxoplazmózy, tulamie, leptospirózy, listeriózy a legionelózy. Přenašeči mohou být domácí mazlíci, drůbež, skot, volně žijící savci, ptáci a plazi, v neposlední řadě také hmyz, např. klíště nebo komár.
Výskyt zoonóz pravidelně sleduje a každoročně vyhodnocuje Státní veterinární zpráva. Ta za účelem ochrany území před zavlečením (nových) nákaz a expanzí stávajících mj. provádí mikrobiologická vyšetření původců zoonóz v podnicích podle vyhlášky č. 356/2004 Sb.
Kvůli epidemiím nebo obavám z nich se vybíjela celá hejna drůbeže a stáda skotu. Zřejmě k nejznámějším případům došlo ve Spojeném království, které postihlo onemocnění „šílených krav“ (BSE) u něhož se ukázalo, že může být přenášeno na lidi podobně jako Creutzfeldt-Jakobova choroba. Aby se zabránilo šíření, bylo v rámci tzv. "kravské krize" vybito více než 4 miliony kusů dobytka. K obdobné situaci zde došlo i kvůli „ptačí chřipce“ a viru H5N1, při které přišlo o život na 8 milionů kuřat, hus a kachen.
Jak se zoonózou (ne)nakazit?
„Chytit ji“ můžete buď přímým kontaktem (škrábnutím nebo pokousáním infikovaným zvířetem), nepřímo (po styku s kontaminovaným trusem a slinami), anebo snědením nakaženého jídla či vypitím stejně poznamenané tekutiny.
Méně obvyklým (ale v domácnostech přesto častějším) způsobem přenosu je kontakt s potřísněným předmětem – sáhnete na pelíšek nebo hračku nakaženého mazlíka.
Psí zoonózy
Jsou to převážně střevní parazité jako tasemnice (Taenia solium), škrkavky (Toxocara canis) a gardiózy (Giardia intestinalis) okupující trávicí trakty svých hostitelů. Infikovat se od nich mohou celé rodiny. Stačí nakaženého psa pohladit (dotknout se ho zejména v oblasti konečníku), zahradničit v půdě potřísněné trusem s vajíčky a zárodky parazitů, nebo sníst jídlo z nedostatečně umytého a před tím „oblíznutého“ talíře. Takovým způsobem můžete chytit třeba tasemnici.
Například larvy škrkavek se u člověka usídlují na poměrně neobvyklých místech, třeba v oku. Obdobné je to i u infekcí giardií, které jsou všeobecně hůře diagnostikovatelné (a u psů na ně nepomáhají běžné odčervovací preparáty).
Kočičí zoonózy
Asi nejznámější je toxoplazmóza – parazitické onemocnění (Toxoplasma gondii) přenášené kočičími výkaly, které zejména ohrožuje těhotné ženy. Dále infekční onemocnění z kočičích blech bartenoóza, reckettsióza z klíšťat a blech, nebo kožní dermatofytóza. V reálném životě je možností, jak se – nejen od kočky – nakazit, nespočet.
Kočky a toxoplazmóza: Dejte si pozor v těhotenství
|5 minut čtení
Důležitá je prevence
Hasit požár je nutné, ale lepší je mu předejít. Nevystavujte se zbytečně zoonózám. Dbejte základním hygienickým návykům, buďte opatrní a pamatujte na prevenci. Tou je u domácích mazlíků:
- očkování,
- pravidelné odčervení a odblešení,
- důsledné mytí rukou po kontaktu se zvířetem, zejména pak před jídlem,
- zakrývání pískovišť,
- důsledné mytí veškerých potravin, s nimiž přišlo zvíře do styku,
- vlastní pelíšek pro zvíře a jeho kontroly,
- pravidelné návštěvy veterináře,
- v neposlední řadě si pak neberte zvíře do postele a nedovolte mu olizovat nádobí ze kterého jíte.
Každý zodpovědný majitel by se měl zaměřit na zdravotní stav svého mazlíčka a zároveň zajistit ochranu proti případnému přenosu infekce.
Pokud je vám zle a máte podezření na zoonózu
Příznaky se u lidí mohou značně lišit v závislosti na typu a stádiu onemocnění. Může to být únava, horečka a bolest svalů u toxoplazmózy, bolest svalů a kloubů u lymské boreliózy, průjem a bolesti břicha u salmonelózy a bolest očí doprovázená ztrátou zraku u toxokarózy.
Ať už vás postihne jakýkoliv z nich a máte i sebemenší podezření na zoonózu, vyhledejte ihned lékaře – infektologa. Informujte jej o přítomnosti zvířete v domácnosti (či jiném vašem podezření na kontakt s ním). Pro stanovení správné diagnózy se může jednat o klíčovou informaci.
