Kyberšikana je v dnešní době stále častější problém, který musí řešit rodiče i škola. Základem je problém nebanalizovat, ale naopak nastavit pevná pravidla pro využívání internetových sociálních sítí i sankce za jejich porušení. Přinášíme konkrétní doporučení, a návody, jak s kyberšikanou bojovat.


Internet se stal pro řadu dětí druhým domovem. Ve virtuálním prostoru tráví čas, upevňují přátelství, ale také sem někdy přenášejí spory a problematické chování. Kyberšikana tak představuje stále výraznější problém, který musí řešit nejen rodiče, ale také učitelé a školy. V první řadě je nutné si uvědomit, že nejde o žádné nevinné škádlení a že je obětem potřeba nabídnout pomocnou ruku. Jak na to ale správně?

Někdy může být obtížné jasně rozlišit, kde je hranice mezi škádlením a šikanou. Často mohou od rodičů i učitelů zaznívat názory typu: „Děti si to můžou (anebo zvládnou) vyřešit mezi sebou“ nebo „Já přeci nemusím řešit každé škádlení nebo klukovinu“.

Rozdíl mezi hrou a ubližováním je ale ve skutečnosti značný. Michal Kolář, odborný garant projektu Minimalizace šikany, problematiku šikany vysvětluje takto:

„Jaký je rozdíl mezi škádlením a šikanováním? Vnitřní rozdíl je veliký. Jestliže svého kamaráda škádlím, tak očekávám, že to bude legrace nejen pro mě, ale i pro něj. Ale když vidím, že to jako legraci nebere, že je zraněný, pak pocítím lítost a omluvím se mu. U šikany je to obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce ho ranit. A má z toho radost. Nejenže se mu neomluví, ale své chování opakuje. A většinou násilí stupňuje. Ještě bych měl doplnit jednu důležitou věc. Když někdo někoho škádlí a on mu jasně řekne, aby toho nechal, tak to musí respektovat. Jinak se jedná o porušování práva druhého člověka. A to má už k šikanování blízko. Naše práva končí tam, kde začínají práva druhého.“ [6]

Co je to kyberšikana?

Pokud se zaměříme přímo na kyberšikanu, tu odborníci definují takto:

„Kyberšikana je kolektivní označení forem šikany prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele těchto médií. Stejně jako tradiční šikana zahrnuje i kyberšikana opakované chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí.“ [1]

Mezi další kritéria identifikace kyberšikany patří fakt, že oběť vnímá to, co se děje, jako nepříjemné a ubližující [2]. Kyberšikana však může být způsobena také neúmyslně – jako nevhodný žert, který se vymkne kontrole a může se rozvinout do podoby kyberšikany [3]. U kyberšikany zpravidla chybí klasické znaky šikanování, kterých by si mohlo okolí všimnout. Většinou tedy trvá delší dobu, než se problém odhalí.

Útoky na internetu v Česku

Z průzkumů vyplývá, že se s nějakou formou kyberšikany setkává až třetina dětí.

Nejčastěji se obětem pachatelé vlámou na účet, tedy prolomí jejich heslo a účet nějak zneužijí, což zažilo více než 34,80 % oslovených dětí. Mnohdy se objevují verbální útoky (34,33 %) a poměrně rozšířené je také vyhrožování a zastrašování (17,84 %).

Podle výsledků výzkumu projektu E-Bezpečí & Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se stávají oběťmi kyberšikany častěji dívky než chlapci, a to téměř ve všech sledovaných formách. [4]

Zkoumání problematiky z pohledu útočníků potvrzuje předchozí údaje. Nejčastěji dětští agresoři využívají průniky na účet (24,93 %), následují verbální útoky (12,22 %). Pachateli se dle výzkumu stávají častěji chlapci než dívky – s výjimkou verbálních útoků.

Opakované ataky v kyberprostoru potvrzuje přes 48 % českých respondentů. Nejčastěji skrz sociální sítě (zejména sociální síť Facebook a Ask.fm). Kyberšikana také často probíhá prostřednictvím SMS zpráv (26,37 % útoků) a veřejného (21,83 %) a neveřejného (21,70 %) chatu. [4]

V praxi platí, že čím je projev kyberšikany nebezpečnější, tím častěji se děti obracejí s prosbou o pomoc na dospělé. Rodiče by respondenti byli ochotní kontaktovat zejména v případech vydírání (61,76 %) a vyhrožování (50,19 %). Dle výše uvedeného výzkumu projektu E-Bezpečí & Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci vyšlo najevo, že by se na učitele v případě vydírání obrátilo 44,93 % českých dětí, při vyhrožování 36,77 %. Přibližně třetina dětí ovšem uvádí, že by v případě kyberšikany nekontaktovaly ani učitele, ani rodiče. [5]

Šikana může vést až ke zhroucení dítěte

Rodiče i učitelé by měli dětem vysvětlit, že i když internet používají v prostředí, které je bezpečné (například doma, ve škole), nijak je to nechrání před riziky, na která mohou v online světě narazit. Současně by se měly děti naučit vybudovat si respekt k ostatním internetovým uživatelům. Přinejmenším, aby ve virtuálním prostoru nedělaly druhým to, co by zde samy nechtěly zažít.

Proč je nutné se kyberšikanou zabývat, ilustrují následující příklady z praxe

Natočili ho na záchodě, chlapec skončil v léčebně

Martina dlouhodobě šikanovali spolužáci. Svlékali ho do spodního prádla. Smáli se mu, když byl před tabulí. Zesměšňovali ho. Útoky zesilovaly. Vyvrcholilo to tím, že natočili shora kabinku záchodu, když měl průjem. A video kolovalo třídou... všichni se svíjeli smíchy a chlapec se zhroutil.

„Má diagnostikovanou takzvanou školní fobii, tři měsíce byl v léčebně,“ komentuje nedávný případ psycholog Michal Kolář. „Učitelé pak sice měli důkaz na mobilu, ale vypořádali se s tím tak, že to byl jednorázový incident,“ dodává.

Dívka se zhroutila, začala trpět anorexií

Patnáctileté Aleně se dlouhé měsíce vysmívaly spolužačky. Byla trochu jiná. Nemalovala se jako ony a místo randění se věnovala gymnastice. Posílaly desítky e-mailů a esemesek. Psaly o ní „básničky“ na web. „Vypadá jako hnida, ale je velká pinda. Anglicky umí jen I miss you, I love you… ale na to jí říkám jen Fuck you.“ Takové a mnohem vulgárnější texty píší jak kluci, tak dívky.

„Holky jsou v tomhle směru neuvěřitelně tvořivé,“ podotýká Kolář. Čte dál ukázky z některých „výtvorů“ – jsou to nepublikovatelné, sprosté útoky plné sexuálních obratů. Vyvrcholilo to na Nový rok, kdy Alena dostala „přání“. „Přeju ti vše nejhorší do nového roku. Smrt, mor, syfilis, tuberu, láskou nezamaskuješ žádný hemeroidy, hnidy. A dostaneš přes hubu hned na Nový rok,“ píše agresorka. Dívka se zhroutila. Odmítala jíst. Hubla. Byla u ní diagnostikována anorexie. Když její matka chtěla šikanu řešit, rodiče agresorek všechno popřeli a obrátili proti oběti.

Falešný profil

Na základní škole na Klatovsku se kyberšikany dopustily žačky 4. třídy. Oběť svým spolužačkám v dobré víře prozradila své heslo, aby jí na profil Lidé.cz nahrály fotky, protože ona sama to neuměla. Tři spolužačky jí na její profil opravdu fotky nahrály, ale určitě ne ty, o které stála. Nahráním „zábava“ ovšem neskončila. Kolonky typu „oblíbené jídlo“, „oblíbená kniha“, nebo „záliby“, původně vyplněné obětí, přepsaly vulgárními komentáři.

Nakonec změnily heslo, takže spolužačka neměla šanci se svým profilem cokoli dělat. Případ vyšel na povrch poté, co se oběť po několika dnech svěřila učiteli, který ve škole vyučoval počítače a k němuž měla důvěru. Předělaný profil oběti byl po komunikaci se správcem serveru Lidé.cz smazán.

Na půdě školy se tento případ řešil poněkud hekticky, protože kyberšikana „praskla“ 14 dní před koncem školního roku. Byla svolána výchovná komise, kde byli přítomni rodiče pachatelek, oběť a její zákonný zástupce, pracovník OSPOD, ředitel školy a školní metodik prevence. Padly dvě dvojky z chování a jedna ředitelská důtka.

Dívky, které profil upravily, si zjevně neuvědomovaly závažnost situace – po celou dobu se vesele pošťuchovaly. Ani jejich rodiče si neuvědomovali plně závažnost problému. Následná diagnostika ve třídě (s odstupem letních prázdnin) neodhalila zatím žádné hlubší vztahové problémy.

I přesto bylo třídě doporučeno a realizováno pět dvouhodinových bloků zaměřených na posilování důvěry ve třídě, vzájemné spolupráce a rozvoje komunikace. Žáci by každopádně potřebovali průběžně vzdělávat v digitální gramotnosti. [7]

Jak na prevenci kyberšikany?

  1. Pěstujte pozitivní klima v rodině i ve škole. Především je nutné vytvořit a udržovat klima založené na vzájemném respektu, kde násilí má za důsledek neformální i formální sankce.

  2. Zahrňte pojem „kyberšikana“ také do rodinného slovníku, ve škole pak do školního řádu nebo preventivního programu. Přesně vymezte, podle čeho se kyberšikana identifikuje, jak se bude řešit a co může při jejím odhalení nastat (kázeňské postihy apod.). Vytvořte plán, co udělat a na koho se obrátit, s kým vším je možné se poradit. Vytvořte scénáře pro různé situace.

  3. Je třeba stanovit jasná pravidla při spolupráci rodiny a školy. Rodiče musí vědět, za jakých podmínek, kdy, kde a jak bude škola řešit projevy kyberšikany. A co je naopak již odpovědností zákonných zástupců – například, zda kyberšikana odehrávající se o víkendu, kdy rodiče během víkendu požadují okamžitou intervenci preventivy, je v odpovědnosti řešení ze strany školy.

  4. Ve škole lze například stanovit „specialistu na kyberšikanu“. Někoho, kdo bude ochoten sám sebe dále v problematice vzdělávat a za kým budou moci žáci, učitelé i rodiče chodit pro radu. Tam, kde se doma nebo i ve škole používají moderní technologie, lze využít různé přístupy a možnosti sledování, omezení a blokování webových stránek.

Vymezte pro děti jasná pravidla používání počítačů a ostatních elektronických zařízení, pravidla používání wi-fi domácí i školní sítě. Děti s nimi seznamte. Pro vyšší legitimitu a akceptaci opatření ze strany dětí je vhodné o pravidlech diskutovat nebo je navrhovat společně.

Přinášíme vám zde Listinu dětských práv na internetu. Děti můžete nechat vyplnit také Test závislosti na internetu.

Do počítačů lze také nainstalovat software, který bude blokovat zadané webové stránky. Nezapomínejte však na to, že někteří technicky zdatné děti a mladiství mohou umět tento software obejít.

Děti mohou mít ve škole nebo doma omezená uživatelská práva na to, co mohou na počítačích nastavovat

  • Například by měl být obecný zákaz stránek s pornografickou a násilnickou tematikou; obecný zákaz přístupu na proxy servery (pomocí kterých se jinak dají tato omezení obcházet).
  • Zamezit lze přístup na stránky s hrami, chaty, sociálními sítěmi apod. Nefunguje přehrávač Adobe Flash Player (používá se hodně pro hry, takže většina internetových her nefunguje), nefungují audio a video streamy z internetu.
  • Je možno nastavit automatické blokování vybraných webových stránek poskytovatelem služby (podle nežádoucích slov, zejména všechny stránky obsahující pornografii a podobně).
  • Lze instalovat a využívat software, který umožňuje informovat se přes svůj počítač, co právě dítě na své ploše dělá (například zdarma dostupná aplikace Veyon). O tomto opatření by měli být děti i mladiství informováni – je vhodné při řešení případů kyberšikany.

Pasivní přístup druhých lidí vždy dělá do určité míry spolupachatele šikany. Je třeba dát dětem jasný signál, že kyberšikana je špatná, je potřeba se jí postavit a zastavit útočníka.

Například ve škole je možné zřídit anonymní schránku důvěry, která bude snadno dostupná, a ne na nepříliš viditelném místě (například není vhodné ji dávat nedaleko ředitelny). Zřídit můžete i online oznámení, které zaručí anonymitu odesílatele. Obecně je možné děti upozornit, že pokud se na internetu s kyberšikanou jako pasivní přihlížející setkají, měly by daný incident někomu z dospělých nahlásit.

Učte děti, že všechny formy šikanování jsou nepřijatelné.

Co dělat v případě, že kolem vás již kyberšikana probíhá?

  1. Děti by měli v první řadě vždy vědět, že mají právo se obrátit na rodiče nebo někoho důvěryhodného ze školy. Nepodceňujte kyberšikanu a vzniklý problém. Už to, že vám o tom někdo z nich řekl, ho stálo mnoho sil.

  2. Získejte si u oběti důvěru, abyste se mohli o případu dozvědět víc. Požádejte ji, ať vám popíše a případně ukáže, co všechno se stalo.

  3. Citlivým způsobem zmapujte kyberšikanu, jak k ní dochází: kdo je agresorem, jaké elektronické nástroje jsou zneužity, jakým způsobem k viktimizaci dochází – zda se jedná o pomluvy, výhrůžky, vyloučení.

  4. Dále zjistěte, jestli je oběť viktimizována před přihlížejícími a jak se okolí k oběti staví. Nápomocné může být, když se s vámi oběť podělí o své vnímání příčin kyberšikany – například zda jsou za tím rasové či jiné předsudky, problematické chování agresora apod.

  5. Zeptejte se na totožnost agresora. Pokud je to někdo neznámý z internetu, vhodné je v tomto případě využít hodiny výpočetní techniky a všechny žáky vzdělat v tom, co je možné v podobných případech dělat a jak tomu předcházet.

  6. Pokud je agresorem spolužák, zjistěte, zda jde spíše o ojedinělé útoky odehrávající se pouze v kyberprostoru, které by agresor mohl vnímat jenom jako škádlení (a neuvědomovat si tedy dosah svého jednání). V takovém případě je namístě poučit děti o tom, že to, co děláme na internetu, má – ač se to odehrává ve virtuálním prostoru – velmi reálné dopady.

  7. Ve spolupráci s psychology je třeba se u obětí zaměřit nejen na zvládnutí celé situace, ale také na příčiny, které mohly stát na jejím počátku (například neschopnost navazovat dobré vztahy s vrstevníky, malá sebekontrola a podobně).

  8. Podobně je nutné pracovat i s agresory; u těch je navíc třeba použít opatrný přístup, a to ve spolupráci s psychology anebo jinými experty na šikanu. Například u školní šikany se často stává, že agresoři celou situaci zapírají a obětem se za nastalé problémy mstí [8]. Necitlivá intervence by tak v některých případech mohla celý problém ještě zhoršit.

  9. Vyhodnoťte rozsah problému kyberšikany za použití výsledků získaných z dotazníků nebo rozhovorů. V momentě, kdy budete mít základní přehled o tom, co se opravdu děje, můžete začít zavádět specifické strategie vzdělávání dětí i dospělých (rodičů, zaměstnanců školy) v problematice online bezpečí a užívání internetu kreativními a efektivními způsoby. [9]

Zdroje:

  • [1] Price, J. M., Dalgleish, J. (2010). Cyberbullying: Experiences, impacts and coping strategies as described by Australian young people. Youth Studies Australia, 29, s. 51–59.
  • [2] Černá, Alena et al. (2013). Kyberšikana: průvodce novým fenoménem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. s. 51.
  • [3] Kopecký, K. a kol. (2015). Rizikové formy chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. s. 11–13.
  • [4] Kopecký, K. a kol. (2015). Rizikové formy chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. [online : PDF]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Univerzita Palackého v Olomouci. s. 55. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/veda-a-vyzkum/terenni-vyzkum-online-vyzkum
  • [5] Kopecký, K. a kol. (2015). Rizikové formy chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. [online : PDF]. [dat. cit. 13. 3. 2020]. Univerzita Palackého v Olomouci. s. 57-59. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/veda-a-vyzkum/terenni-vyzkum-online-vyzkum
  • [6] Kovářová, V., Meteláková Pekařová, L., Pekař, R., Rottová, N. Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. (2009). Člověk v tísni, o.p.s., pobočka Plzeň. DRAGON PRESS s.r.o. Plzeň. s. 26.
  • [7] Kovářová, V., Meteláková Pekařová, L., Pekař, R., Rottová, N. Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. (2009). Člověk v tísni, o.p.s., pobočka Plzeň. DRAGON PRESS s.r.o. Plzeň. s. 36–37.
  • [8] Kolář, M. (2001). Bolest šikanování. Praha: Portál.
  • [9] Kovářová, V., Meteláková Pekařová, L., Pekař, R., Rottová, N. Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. (2009). Člověk v tísni, o.p.s., pobočka Plzeň. DRAGON PRESS s.r.o. Plzeň. s. 46–49.

Projekt APIV B (Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi) přišel v loňském roce s interaktivním webem pro rodiče a pedagogy Zapojmevšechny.cz. Tento web vznikl s ambicí stát se praktickým průvodcem společným vzděláváním a vlastně kvalitním a moderním vzděláváním vůbec. Při její tvorbě jsme mysleli nejen na potřeby pedagogů, ale slouží i jako inspirace a vodítko pro rodiče, ať už jako nástroj srovnání dobré praxe s praxí reálnou, nebo jako inspirace pro podporu rozvoje vlastních dětí. Projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B) realizuje Národní pedagogický institut České republiky (www.npicr.cz) a je spolufinancován EU.

MŠMT ČR

SDÍLEJTE ČLÁNEK
1
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Pokračováním souhlasíte s podmínkami.