Život s hraniční poruchou osobnosti představuje jednu nekonečnou horskou dráhu. Řídí celý život dotyčného a má vliv na to, jakým způsobem vnímá sám sebe i ostatní. Pochroumané vztahy z dětství se tak promítají do strachu z opuštění a samoty.
Žít s poruchou osobnosti není snadné. Emoce jsou neustále na houpačce a vztahy vypadají jako by se přes ně přehnala silná bouře. Na divokých vlnách jsou také nálady a emoce, které lítají nahoru a dolů a nevyzpytatelně se mění.
Poruchy duševního zdraví jsou často stigmatizovány, ale to jen proto, že jim ostatní lidé dost dobře nerozumí. Člověk postižený hraniční nebo disociativní poruchou může na své okolí působit neomaleně, nevyzpytatelně a někdy i vypočítavě. Nic z toho ale není úmyslné. Život s hraniční poruchou osobnosti je náročný, ale i přesto se lze časem naučit žít spokojeně.
Co je hraniční porucha osobnosti
Jedná se o poruchu duševního zdraví zvanou taktéž emočně nestabilní poruchu osobnosti. Česky je někdy užívána zkratka HPO, v angličtině se používá BPD (Borderline personality disorder). Hraničně organizovaná osobnost ztrácí svou přirozenou integritu, takže dochází k roztříštění ega (nikoliv osobnosti).
Porucha vzniká už v dětství a je zapříčiněna negativními reakcemi a přístupem matky nebo jiné blízké (primární) osoby. Příčinou může být také vliv prostředí, trauma z dětství, sociální a biologické faktory. Složité a napjaté vztahy s matkou mohou být pro jedince silně frustrující. Vzniká tak přehnaná představa o sobě samém, o svých cílech a schopnostech.
Všechny myšlenky a názory se pohybují v extrémech, přičemž silný vliv na ně mají právě nepříznivé okolnosti, snaha vyhovět matce (či jiné blízké osobě). Osoby trpící touto poruchou získávají představu falešného já, které je jim vštěpováno a které je tvořeno vlivem snahy vyhovět přání důležité vztahové osoby.
Nenaplněná očekávání (i když často nepřiměřená) způsobují nejen nízké sebevědomí, ale i rozpad integrity vlastního já. S tím souvisí také vznik emoční nestálosti – v jedné chvíli cítí lásku, hned nato zase nenávist.
Člověk trpící hraniční poruchou osobnosti má problém se vztahy, protože se bojí odmítnutí, a tak se mu mnohdy až přehnaně snaží vyhnout. Přestože umí dávat i projevovat lásku, vnitřně se může cítit dlouhodobě prázdný a osamělý.
Rodičovský dotek ovlivňuje vývoj dítěte
|4 minuty čtení
Důsledky mohou být fatální
Podle knihy Agresivita v psychiatrii (Praha 2013) se jedná o nejčastější poruchu osobnosti v psychiatrické praxi. Podle autorů monografie Kláry Látalové a kol. tvoří lidé s hraniční poruchou osobnosti 30–60 % všech léčených poruch osobnosti. Smutným faktem je, že 40–85 % těchto pacientů se pokusí o sebevraždu, přičemž se někdy jedná o opakované pokusy. 10 % sebevraždou opravdu skončí. Hraniční porucha osobnosti postihuje asi 1,5–2 % populace.
Hraniční porucha osobnosti postihuje pouze malé procento populace, častější je u žen.
Život s hraniční poruchou je opravdu těžký. Velkým problémem je zejména to, že mezi léčebné metody patří pouze terapie. U pacientů však může pomoci soustředit se na vlastní já, a to prostřednictvím muzikoterapie, arteterapie nebo biblioterapie. S postupem věku pacienta se většinou zmírňují extrémní výkyvy emocí a dochází tak k celkovému zlepšení.
Příznaky hraniční poruchy
Hraniční porucha má vliv zejména na to, jak se daná osoba cítí a jakým způsobem se vnímá. Ovlivňuje také její vztahy. Pociťované emoce jsou velmi silné, často až extrémní. Láska se může velmi rychle změnit na závislost, ale dokonce i na nenávist.
- Idealizace druhého člověka, která se posléze mění v přesvědčení o tom, že je daný člověk krutý nebo nejeví dostatečný zájem.
- Stres nebo paranoia, které přichází neohlášeně. Důsledkem je ztráta kontaktu s realitou. Tyto stavy mohou trvat několik minut i několik hodin.
- Prudké změny nálad trvající od několika hodin do několika dnů. Zahrnují pocity bezmezného štěstí, podrážděnosti i úzkosti.
- Sebevražedné sklony či hrozba sebepoškozováním v reakci na strach z odloučení nebo opuštění.
- Přetrvávající pocity prázdnoty, nenaplnění nebo osamění.
- Ztráta kontroly nad vlastními emocemi – hněv, hádky, sarkasmus, zahořklost.
Jak to vidí lidé s BPD
Magazín Healthline se zeptal lidí s BPD, jak vnímají svět. Protože je tato nemoc často stigmatizována, není na ni nahlíženo objektivně. Život s ní je komplikovaný, ale lze jej zvládnout. Přečtěte si 7 odpovědí na to, jaký je život s hraniční poruchou osobnosti.
„Bojíme se, že odejdete, i když je vše v pořádku. A nenávidíme to.“
Jedním z hlavních příznaků BPD je strach z opuštění. Ten provází postižené skoro neustále, a to i když je vše v pořádku. Je to všudypřítomný strach ponoukající názory, že tito lidé nejsou dost dobří a jejich blízcí je jistě brzy opustí.
„Je to jako procházet životem s emocionálními popáleninami třetího stupně. Všechno je horké a bolestivé na dotek.“
Lidí trpící hraniční poruchou osobnosti mají velmi silné emoce, které se rychle mění. Někdy může jeden stav přetrvat několik hodin, jindy se jedná o celé dny. Jednou jste nahoře a cítíte se šťastní, ale z ničeho nic se nálada změní na velmi špatnou a smutnou. Je to jako na houpačce – nikdy nevíte, kdy budete nahoře a kdy dole.
„Všechno cítíme intenzivněji: dobré i špatné. Naše reakce se mohou zdát nepřiměřené, ale v naší mysli je to tak správně.“
BPD přechází z jednoho extrému do druhého, což je vyčerpávající nejen pro osoby postižené touto poruchou, ale také pro jejich okolí. Důležité je uvědomit si, že se nejedná o žádný rozmar. V mysli osob s BPD jsou jejich reakce přiměřené a správné. Je třeba dát jim prostor a čas.
„Nemáme více osobností.“
Hraniční porucha může vyvolávat dojem, že se jedná o roztříštění osobnosti na různé části, které vytváří zvláštní identity, ale není tomu tak. Toto se děje u disociativní poruchy osobnosti. Při BPD nemáte více osobností. Máte potíže s tím, jak vnímáte sebe a své okolí.
„Nejsme nebezpeční ani manipulativní. Jen potřebujeme více lásky a trpělivosti.“
Protože jsou příznaky této nemoci často prudké a intenzivní, mohou ji někteří vnímat jako snahu o manipulaci, případně vidět osoby jako nebezpečné. Většina lidí trpících touto poruchou však bojuje pouze sama se sebou – s pocity k sobě a svým blízkým.
„Je to vyčerpávající a frustrující. A je opravdu těžké najít kvalitní a cenově dostupnou léčbu.“
O hraniční poruše osobnosti zatím neexistuje mnoho vědeckého materiálu, takže zůstává z části malým tajemstvím. BPD se neléčí léky, ale pouze terapií. Najít účinnou léčbu je obtížné, proto pokud se dotyčný ani po terapiích nelepší, nemějte mu to za zlé. Získat vhodnou pomoc je samo o sobě obtížné.
„Nejsme nemilovaní a umíme milovat.“
Lidé s BPD jsou plní lásky, kterou umí dávat. Přestože jsou jejich vztahy někdy jako kdyby se po nich přehnalo tornádo, jejich vztahy mohou být velmi intenzivní a vřelé. I když se potýkají s pocity prázdnoty a osamělosti, lásku umí rozdávat.
Jakkoli jsou vztahy s osobou trpící hraniční poruchou osobnosti složité, důležité je nevzdávat se a poskytnout dotyčnému podporu a lásku. I když jsou jeho emoce nestabilní a bouřlivé, je třeba si uvědomit, že ve skutečnosti pramení z emoční nestability a strachu z opuštění. Terapie spolu s dostatečnou podporou a láskou však mohou vést k vyrovnanému a spokojenému životu.
