70887136_s.jpg
i
Foto: 123RF

K úloze rodičů patří čas od času pofoukat bolístku, přečíst pohádku na dobrou noc, ale také spousta povinností, kvůli kterým někdy zapomínáme na to, že děti nejsou jen jednou velkou hromadou starostí. Jak moc záleží na tom, zda se jako rodiče svých dětí dotýkáte? A hraje v objetí nějakou roli to, jakým způsobem to uděláte?


Mazlení, láskyplné objetí či jen občasné nepatrné doteky hrají významnou roli v psychickém stavu a vývoji člověka. Bez ohledu na věk, všichni potřebujeme cítit, že jsme někým milováni. Oč více to pak potřebují malé děti, jejichž hodnoty a vnímání světa okolo nich se teprve vytvářejí.

Zjištění dávno objeveného

O římském císaři Fridrichu II. Štaufském se traduje, že během své vlády prováděl nejrůznější pokusy na lidech. Mimo jiné se snažil odhalit nejstarší a přirozený jazyk lidstva. Chůvám proto svěřil kojence, které na ně nesměly mluvit ani si s nimi hrát. Jejich úkolem bylo je pouze krmit a přebalovat. Výsledek jednoznačně překvapil. Nejenže děti nezačaly mluvit žádným jazykem, všechny ale záhy zemřely. Smrt kojenců zapříčinil nedostatek fyzických a psychických podnětů i láskyplných doteků. Tento drsný pokus pouze potvrdil to, co lidem napovídá rozum již od nepaměti – totiž že novorozenci, kojenci i starší děti se bez láskyplného lidského objetí zkrátka neobejdou.

Od dob římského císaře již uplynula spousta času a vědci od té doby učinili celou řadu dalších výzkumů. Jejich výsledky jsou různorodé, jedno však mají s pokusem Fridricha II. společné: ukazuje se, že něžný láskyplný dotyk není jen nepodstatnou součástí života. Dokáže totiž měnit tep a tlak, snížit psychické napětí a stres a stimulovat produkci hormonů, které ovlivňují duševní pohodu. Dotyk u dětí navíc rozvíjí pozitivní vlastnosti, jako je laskavost, soucit, vřelost a schopnost vcítit se do druhého člověka.

Co se stane, když dotek chybí

Psychický vývoj je úzce spjat s tím fyzickým. Děti, které neměly to štěstí a nebyl jim dopřán dostatek něhy a náklonnosti, jsou v pozdějším věku méně imunní vůči stresu, často zápolí s nízkým sebevědomím a hůř navazují sociální kontakty. To se podepisuje i na jejich fyzickém zdraví, sklonech k agresivitě či stranění se druhým lidem.

Pokud dítě necítí blízkost druhého člověka, jeho srdce se obrazně uzamkne. Pravděpodobně začne časem bojovat s osamělostí, pocity nedostatečnosti a prázdnoty. Kromě toho přestane přirozeně vyjadřovat své pocity, rozumět druhým, ale i sám sobě. To může být zrádné především u dětí, které svou potřebu přitulit se k rodičům neumějí dát najevo. Netouží například po familiárním či okázalém mazlení a jejich povaha může rodiče často zmást. Myslí si totiž, že dítě je spokojené, pokud ho nechají být. To tím ale ve skutečnosti trpí. I takové děti totiž potřebují cítit náklonnost rodičů. A jak jinak ji dát dětem najevo než právě přirozenými neformálními laskavými dotyky a něžným pohlazením v situacích, kdy si o to dítě neříká.

Problém, který máme, s objetím nezmizí. Dokážeme ho ale řešit s nadhledem a mnohem větším klidem.

Děti versus dospělí

Dotyk ale nepotřebují jen děti. I v dospělosti má pro nás mnohem větší přínos, než si mnohdy připouštíme. Každé objetí ve chvílích, kdy jsme nešťastní, vystresovaní či bezradní, má pro nás hodnotu zlata. Zklidní naše projevy jak po fyzické, tak po psychické stránce. A přestože problém, kvůli kterému podobné pocity právě prožíváme, s pohlazením či objetím nezmizí, dokážeme je poté řešit s mnohem větším klidem i s určitým nadhledem. Nehledě na to, že skutečně procítěné a srdečné objetí ze strany partnera či dobrého přítele někdy vydá za více než tisíce slov.

Dotek naoko nestačí

Lidské tělo je fascinující. Nejenže se strádání, kdy dítěti chybí láskyplný rodičovský dotek a občasné objetí, brzy projeví na jeho celkovém vývoji, dítě navíc podvědomě vnímá dotyk samotný. Dokáže z něj rozpoznat mnohem více, než možná jako rodič vůbec tušíte. A tak je rozdíl, zda svému dítěti věnujete skutečně něžný, procítěný dotek, nebo jen dotek z povinnosti. Dítě již od útlého dětství instinktivně cítí, jak ho jeho matka uchopila. Dokáže vnímat, zda je v tu chvíli radostná a v klidu, nebo nejistá, vystresovaná či rozčílená. Svými projevy pak na její náladu úměrně tomu reaguje.

Kvalitní vztah s dítětem je založený na upřímných slovních i nevyřčených projevech náklonnosti.

Nezapomínejte na další formy komunikace

Dítě se ale nedá snadno obalamutit. Rozhodnete-li se pro pravidelné objetí či láskyplný dotek jen proto, že chcete, aby z vašeho dítěte vyrostl vyrovnaný člověk, nebude to nejspíš fungovat tak, jak si představujete. Správný vývoj totiž neovlivňuje jen fyzický kontakt. Svou roli v komunikaci hraje také nálada rodičů, tón hlasu, gesta, oční kontakt, pravidelná klidná komunikace, výraz tváře a mnoho dalších věcí. Na vašem vztahu s dítětem se tak odráží nejen to, zda ho čas od času pohladíte, ale jakási verbální i nonverbální komunikace jako celek – balíček, který lze jednoduše nazvat „vřelá láska k dítěti“.

Učte se radovat z maličkostí

Starost o dítě dá rodičům někdy pořádně zabrat. Péče je mnohdy jen na jednom z nich, zatímco ten druhý tráví dlouhé hodiny v práci. O rozvedených párech ani nemluvě. Proto je někdy těžké si udržet radost a nedívat se na dítě jen jako na přítěž, kterou je potřeba pohlídat, nakrmit, přebalit a uspat. Jenže právě frustrovaný a unavený rodič může velmi rychle zapomenout na to, že jeho dítě potřebuje být nejen nakrmené a přebalené, ale také cítit lásku.

A tak jakmile máte vše hotovo, vypněte televizi, odložte svůj mobilní telefon a věnujte ten vzácný okamžik klidu tomu nejcennějšímu, co máte. Navažte se svým dítětem fyzický i citový kontakt. Mluvte na něj. Hlaďte ho. Říkejte mu, že ho skutečně milujete, a dávejte mu to najevo i konkrétními skutky. Vaše dítě vám to vynahradí nejen vřelým úsměvem, ale také spokojenou povahou, radostí ve svých očkách a skutečným hlubokým vztahem a důvěrou, které vám bude projevovat nyní i v dospělosti.