Pro zvědavé: Jak to vypadá uvnitř nosní dutiny?
Nosní dutina zaujímá prostor mnohem větší, než kam oko dohlédne nebo kam běžně dosáhne prst strčený do nosu. Kdybychom si svůj nos představili jako vchod do jeskyně, pokračovala by chodba za nosní dírkou skoro 10 centimetrů dovnitř hlavy... Měkká chrupavčitá přepážka mezi nosními dírkami pokračuje až dozadu v podobě přepážky kostěné. Zcela odděluje pravou a levou stranu nosní dutiny. Do každé dutiny se vejde kolem 7 mililitrů vzduchu, ale jejich tvar vlevo a vpravo nikdy není přesně zrcadlově stejný. Také člověk od člověka se liší. Tvar a velikost všech dutin dohromady určuje jedinečné zabarvení lidského hlasu.
Nacházíme se tedy v složitě tvarované kostěné nosní dutině. Úzkými průchody je propojena s několika vedlejšími nosními dutinami, které leží v sousedních lebečních kostech. Vše se opravdu trochu podobá soustavě tmavých jeskyň někde ve skále. Na rozdíl od nich jsou však nosní dutiny vyplněny příjemně teplým vzduchem. Kromě toho, že se zde čerstvý vzduch, vdechovaný zvenku, ohřívá a zvlhčuje, je tu zároveň místo prvního kontaktu s imunitním systémem jedince.
Vnitřní povrch systému vystýlá šedorůžová, stále vlhká sliznice. Její buňky produkují vrstvičku ochranného hlenu. Jiné buňky mají na sobě mikroskopické vlásky, které připomínají oživlou trávu: neustále se pohybují a odnášejí pryč nečistoty, které jsme vdechli. A úplně zvláštní druh buněk najdeme nahoře: čichové buňky. Jejich tenké výběžky procházejí kostěným stropem vzhůru, pak se navzájem spojují do svazků, a ty nakonec (jako pravý a levý čichový nerv) vedou přímo do mozku.
Když dojdeme až na konec cesty lidským nosem, otevřou se před námi dva široké východy, tzv. choany neboli vnitřní nozdry. Skrze ně vstoupíme nejdříve do nosohltanu a vzápětí do hltanu, tedy do společného prostoru, kde se setkává cesta nosem a ústy. Do hltanu konečně můžeme i nahlédnout – skrze ústa otevřená dokořán.
Ještě dál, hlouběji v krku, navazuje „rozcestí“ směrem dolů. Jedna cesta vede do jícnu (trávicí ústrojí), druhá do průdušnice (dýchací ústrojí). Důmyslná souhra místních svalů zajišťuje, aby se cesty při polykání a dýchání nezaměnily. Ukázkou nedokonalé souhry je např. zakuckání při jídle nebo pití.
Odkud se bere krev, která teče z nosu?
Díky znalosti místních poměrů si nyní snadno představíme, odkud krev při epistaxi pochází.
Nejčastěji krvácí přímo sliznice, která vystýlá nosní dutinu. Místečko, které je ke krvácení zvláště náchylné, se nachází v její přední části, v tzv. Kiesselbachově oblasti. V tomto místě je sliznice mimořádně bohatě prokrvená a zároveň tenčí než jinde. Navíc je pevně přirostlá k nosní přepážce, takže se i při malém násilí snadno natrhne. 90 % běžných příhod epistaxe má proto původ právě tady.
Přestože ale viditelně vytéká krev z nosní dírky (nebo z obou), může pocházet i z jiných míst. Zdrojem krvácení jsou pak vedlejší nosní dutiny, nosohltan a vzácně i střední ucho, ze kterého se krev do nosu dostane cestou sluchové neboli Eustachovy trubice.
Co bývá příčinou krvácení z nosu
Sliznice může být mechanicky poškozena při čištění nosu – usilovným smrkáním nebo „dloubáním“ v nose. Krvácení může vyprovokovat i silný záchvat kašle. Jakékoliv cizí těleso, které se z nejrůznějších důvodů dostalo do nosní dutiny, může sliznici poranit, a navenek se ohlásit krvácením z nosní dírky.
Sliznici oslabují a narušují různé druhy zánětů, včetně obyčejné rýmy. Starší lidé dost často krvácejí z nosu při chřipce. Jako reakce na dlouhodobý zánět, typicky při alergiích (astma), se objevují tzv. nosní polypy – podlouhlé slizniční útvary, které vyrůstají z vedlejších nosních dutin. Kromě toho, že v nose překážejí a ucpávají ho, mohou též krvácet.
Pokud opakovaně krvácí z nosu osoba ve středním nebo starším věku, je velmi žádoucí odborné vyšetření. Stává se, že je to první a jediný příznak, kterým na sebe upozorní zhoubný nádor.
Samostatnou kapitolou by pak byly úrazy obličeje, především ty, při kterých došlo ke zlomeninám kostí. Často se s nimi setkáváme při autonehodách.
Na vině mohou být nemoci i léky
Kromě místních příčin existuje ovšem i řada příčin celkových. Jsou to většinou případy, kdy má jedinec i další krvácivé projevy, protože je z nějakého důvodu snížená krevní srážlivost v celém těle. Na pozadí stojí nemoci krve nebo jater, ale často také léky – typicky některá analgetika (přípravky proti bolesti, jako jsou např. Acylpyrin nebo Ibuprofen) a léky na „ředění krve“. O takových nežádoucích účincích by vás měl předem poučit předepisující lékař nebo lékárník, který je vydal.
Krvácením z nosu je též provázen nedostatečně léčený vysoký krevní tlak. Zvláště citelně to může potrápit starší osoby, které zároveň trpí arteriosklerózou (kornatěním tepen).
Některé ženy krvácejí z nosu pravidelně, při každé menstruaci. Také v těhotenství se epistaxe může objevit, zvláště při jeho komplikacích (tzv. těhotenská gestóza). Je tomu tak proto, že vlivem zvýšených hladin ženských hormonů sliznice nosu zduří, je překrvená, a proto snadněji začne krvácet.
Chovejte se ke svému nosu šetrně
Znamená to nejen jemné zacházení při smrkání a čištění nosu. Obecně lze říci, že dobré kondici nosní sliznice neprospívá dýchání znečištěného nebo příliš suchého vzduchu, a samozřejmě také kouření. To vše zvyšuje náchylnost nosní sliznice k poranění, a tím i ke krvácení.
Z toho plynou i pravidla, jak krvácení z nosu v každodenním životě předcházet – dbát o navození správného mikroklimatu v domácnosti, nekouřit (a předejít tak zároveň záchvatům kuřáckého kašle, které krvácení u kuřáků pravidelně provokují). Nejen profesionálové, ale i domácí kutilové by měli při prašné práci používat ochranné masky (respirátory). Povinností zaměstnavatelů je pak zajistit bezpečné podmínky pro pracující v toxickém ovzduší.
