13915784_s.jpg
i
Foto: 123RF

Den má 24 hodin. To je fakt, se kterým nic nenaděláme. Přitom by nezřídka přišlo vhod, aby jich měl přinejmenším o polovinu víc. Abyste v pohodě zvládli všechny své povinnosti a přání, která máte na srdci, máme pro vás fígle, jak si den trochu „přifouknout“.


Je tomu už nějaký ten pátek, co se rychlé životní tempo vkradlo do našich životů a v myslích nám odstartovalo závod o čas. Pokud nežijete jako mnich a váš životní styl není zrovna asketický, je pro vás zřejmě rychlost – nebo lépe řečeno efektivita – důležitým aspektem všedních dnů. Ostatně, nejenom těch.

O tom jak zpomalit náš hektický život jsme již psali:

Zpomalit život, může být mnohem jednodušší, než si myslíte

Lucie Vařechová |4 minuty čtení

Co ale dělat když se nám nedaří některou z povinností nebo zálib ze svého harmonogramu vypustit, nejspíš tušíte, že nezbude nic jiného, než si na ně vyšetřit čas.

Po stopách ztraceného pokladu

Hledat volné chvíle v úkoly nabitém dnu je jako pátrat po pokladu v hlubokomořském příkopu. Kdo si chce zachovat dobré rodinné vztahy, obnášející povětšinou dobře naladěného partnera a spokojené děti, na krácení času věnovaného rodině by měl raději zapomenout. Pokud svou vizáž a chování nechcete zároveň připodobnit zombie, dlouhodobě si neukrajujte ani z hodin věnovaných spánku.

Teď ale vážně. Kde dodatečný čas vzít? Nastíněná úměra mezi dobou věnovanou svým blízkým a jejich spokojeností je v dnešní době sice krapet idealistická, nejspíš je ale jasné, že tudy cesta opravdu nevede.

Ve skutečnosti je řešení otázky „na čí úkor?“ jednoduché. Nikoliv však snadné.

Stačí si představit následující scénář:

Někdo stojí za dveřmi. Klepe na vás nebo jen tiše vyčkává… A vy pracujete. Nebo se o to alespoň snažíte. Jde vám činnost od ruky? Kdesi v mysli přeci víte, že tam venku někdo je… a čeká… co asi chce…?

Ne, nejedná se o úryvek z hororu. Přestože mnozí rádi pracují pod tlakem, jen někteří z nás jsou ve vypjatých okamžicích stabilně schopni vydávat nadprůměrné (nebo alespoň průměrné) výkony. A to nemluvě o těch, kterým naopak svědčí naprostý klid.

Řešení? Odpojte se ze sítě. Alespoň nakrátko

K nalezení klidu není nutné odcestovat na Seychely, ani vyhledat nejbližší protiatomový kryt. Rada je mnohem prozaičtější. Pokud to jde, odpojte se ze sítě. Potřebujete tvořit? Vymýšlet, být kreativní? Zkuste alespoň na jeden den zamezit sledování sociálních sítí a jiných internetových komunikačních platforem. Samozřejmě včetně těch mobilních.

Pokud ke své práci internet potřebujete, vypněte si po dobu své práce upozornění na příchozí poštu a další zprávy. Svět tam venku na chvíli počká – a vám se při troše štěstí uleví.

Identifikace. Jeden za všechny, všichni za jednoho

Zkusme malé připodobnění. Představte si:

  • Příchozí e-maily jako klepající/zvonící návštěvy za dveřmi.
  • V pozadí naskakující zprávy na Facebooku, fotky na Instagramu (a jiných soc. sítích) jako bavící se lidé pod vašim otevřeným oknem – nemluví náhodou o vás? Nebo o tom, co vás zajímá? Nebo by mohlo zajímat?
  • Zpravodajské servery jako pohledy do jiných světů (života cizích lidí).

Neustálá potřeba vědět, co se děje za našimi zdmi, je skličující, čas beroucí a návyková. Ano, chvilkově přináší uspokojení. Je rádoby náplastí na vlastní problémy, od kterých stáčí pozornost k jiným, cizím. Je momentálním lékem na nudu, receptem na „lepší život“„poučením“ z méně šťastných existencí ostatních osob. Ve skutečnosti je jen pozlátkem. Nástrojem, který se ze sluhy stává zlým pánem. Pokud mu to dovolíme.

Chcete více času? Nebuďte na internetu (alespoň na chvíli)

Internet dnešnímu světu vládne. Resp. kdo není na internetu, jako by nebyl. Internet potřebujeme k práci i k samotnému přemýšlení. Zvykli jsme si „nemít vše v hlavě“, ale „umět informace rychle najít“. Efektivně. Flexibilně reagovat. Být k zastižení.

Internet a sociální sítě otevřely brány nebývalým možnostem a daly zelenou vzniku mnoha novým povoláním – a vztahům. Bylo by bláznivé je jen tak zatratit. Jde jen o to, najít správnou míru.

Jak si nedat rozvrátit rodinu internetem. 10 rad pro rodiče

Ivana Cimbůrková |3 minuty čtení

Chvíle, kdy nám to nejlépe myslí

Práce od ruky nám jde nejsnáze tehdy, nalézáme-li se ve stavu tzv. flow neboli toku mysli. Psychologové tento stav popisují jako plnou koncentraci, prostou všech rušivých elementů. Čas, v němž plně následujeme proud svých myšlenek, který pozitivně usměrňujeme k vyřešení daného úkolu.

Pokud náhodou netušíte, o čem je řeč (nikdy jste tento stav nezažili nebo tak zřídkakdy, že jej považujete spíše za fata morgánu než reálnou možnost), na vině je možná přílišná roztěkanost. Jinými slovy zahlcení množstvím okolních podnětů, které mozek není schopen adekvátně zpracovat a „prioritizovat“.

Na vině mohou být hlučné a neumravněné děti, nezpůsobilá manželka či manžel, příliš hlasitě švitořící ptactvo a jiné více či méně pravděpodobné každodennosti. Anebo příliš častá kontrola potenciálně příchozích e-mailů a jiných zpráv, včetně těch zpravodajských, a instagramové fotografické dokumentace.

Nenechejte se rušit

Bez ustavičného ředění proudu svých myšlenek budete pracovat rychleji a efektivněji.

Odměnou vám nejspíš bude i příjemný pocit z toho, jak vám to všechno dobře šlo. Možná pak zjistíte, že k mentálnímu sebeuspokojení sociální sítě vlastně ani nepotřebujete.


SDÍLEJTE ČLÁNEK
17
Přidat k oblíbeným
0
Vstoupit do diskuze
Stáhnout PDF

Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení uživatelského zážitku. Používáním našich webových stránek souhlasíte se všemi soubory cookie v souladu s našimi zásadami používání souborů cookie.
Více informací