Za žvýkání, polykání, mimiku a řeč odpovídá svalová soustava oblasti pusy a tváří. Odborně se jí říká orofaciální a její nedozrálost může způsobovat problémy s příjmem potravy stejně jako předznamenávat logopedické obtíže. Jak ji vytrénovat, správně mluvit a jíst?
Kousání a polykání většina z nás považuje za samozřejmost. Je to proces, nad kterým nepřemýšlíme. Probíhá automaticky a do jisté míry nevědomě. Člověka proto obvykle nenapadne, že by s tak přirozenou činností někdo jiný zápasil.
Jenže pak si pořídíte dítě a možná zjistíte, že co je běžné pro vás, nemusí být pro druhé. Jedinci s oslabeným orofaciálním svalstvem zdolávají překážky, o kterých jiní ani netuší.
Orofaciální svaly: oč jde?
K tomu, aby se vám dařilo žvýkat, polykat, ale také dýchat a mluvit potřebujete uvést do pohybu celou soustavu svalů. Té se přezdívá orofaciální a zahrnuje svaly obličeje, úst a krku. Jejich nedostatečná koordinace předznamenává jak problém s rozmělňováním stravy, tak s artikulací. Byť se to na první pohled nezdá, konzumace jídla a mluvení spolu souvisí. Do obou se totiž zapojuje stejná skupina svalů, byť za rozdílným účelem.
Vývoj svalstva probíhá už v prenatálním věku. Díky tomu může miminko hned po narození současně dýchat, sát i polykat.
První náznaky, že vše není tak jak by mělo být, zaznamenáte brzy po porodu. Dozrálost orofaciálního svalstva se projeví v šikovnosti dítěte sát mateřské mléko z prsu. To sice ovlivňuje technika kojení (která nemusí být vždy správná), psychické rozpoložení i případné jiné zdravotní obtíže – pokud od nich ale odhlédneme, zůstane na jedné straně schopnost novopečené maminky produkovat mléko a na druhé straně dovednost novorozence si jej vydobýt.
Pokud miminko není schopno mléčko z prsu vysát, je třeba mu v tom pomoci. Nechceme přeci malého křiklouna nechat trpět hladem. Možnosti řešení se nabízejí hned dvě, přičemž vhodná je jejich kombinace. Jde o stimulaci orofaciálního svalstva a krmení lahvičkou (či jiným alternativním způsobem). Posilování svalů v okolí pusy přitom není vhodné podcenit, protože ovlivňuje jak následné kousání, tak pozdější řečové dovednosti.
Nejedná se o postižení
Hned v úvodu je třeba dodat, že děti s oslabenými svaly úst a obličeje nejsou postižení. Problematické oblasti jen potřebují rozcvičit. Ideální je na nic nečekat a začít hned v kojeneckém věku. Čím dříve se do toho pustíte, tím spíše předejdete návazným obtížím. Pokud se vám pomoci nedostane v porodnici, obraťte se na svého pediatra, nebo si o terapiích načtěte něco přes internet (byť ten nemůže zastoupit zkušeného terapeuta).
Běžná rutina: dávení při polykání
Velmi nepříjemná věc, která děti s nedostatečně vyvinutými orálně motorickými dovednostmi provází, je dávení při konzumaci pevné stravy.
To si takhle sedíte, miláčkovi dáte suchý rohlík (který jiní rošťáci jeho věku přece zbožňují) a za chvíli řešíte hysterické stavy při tom, když kus pečiva uvízne dítěti v puse. Výjimečná situace? V tomto případě bohužel ne. Časté je nejen dávení, ale také jím vyvolané zvracení.
Jinými slovy, o zábavu je postaráno. O to spíš je třeba pracovat na prevenci či alespoň dodatečném rozcvičení. To může pomoct i v případě výskytu nadměrného slinění.
Všechny malé děti slintají, některé méně, jiné více, ale jedinci s oslabenými svaly úst nedokážou tyto výměšky za rty přirozeně zadržet a ty jim tak ještě ve školkovém věku vytékají z úst.
Způsoby nápravy
Odhlédneme-li od plné orofaciální terapie, která by měla stát na prvním místě, pak je tím nejrychleji dostupným způsobem zakoupení ortodontických kousátek. Ty jsou k dostání i pro podstatně starší děti, třeba i školního věku. Tzv. grabery neboli orálně senzorické pomůcky vhodné ke kousání a žvýkání stimulují svalstvo úst a posilují stabilitu čelisti. Dalším způsobem nápravy, která by se neměla vynechat, jsou logopedická cvičení.
Možná vás překvapí, co si na vás jako na rodiče logopedi nevymyslí. Takové pití z brčka, které je snad pro každou ratolest samozřejmostí (přirozeně kromě té vaší), se brzo ukáže jako nepřekonatelné. Vyšší dívčí je pak nasávání vzduchu skrz brčko „nasucho“ za účelem přilepení malých papírků na spodek brčka. A co teprve vypláznutí jazyka nebo jeho pohyb do stran? Nezbývá než trénovat a trénovat. A taky se z toho nezbláznit.
Všechno půjde. Za čas. I to dávení u jídla ustane. I když…
Nesmí se to podcenit
Tréning svalů za účelem artikulace ovlivňuje schopnost přijímat potravu (kousat, žvýkat, polykat) a tytéž svaly rozvíjejí stávající možnosti na poli výslovnosti. Jinými slovy dítě správným kousáním a polykáním podporuje rozvoj svých řečových dovedností.
Jen to asi nepoznáte hned, protože na mluveném projevu je zlepšení pohybů souvisejících s krmením vidět až v odstupu několika týdnů či měsíců.
Artikulační dovednosti dítěte podpoříte předkládáním různých textur jídla. Čím větší rozmanitost, tím více tréninku. Pozor ale, nejde tu o přejídání nebo „nucení do jídla“ silou.
Pravidelné návštěvy logopeda by měly být samozřejmostí. Logopedie jakožto obor spolupracuje s dalšími medicínskými disciplínami. V rámci poruch orofaciální oblasti je právě logopedická péče tou, která spojuje fyzioterapii (se zaměřením na svaly obličeje, krku a úst) s rehabilitací a ergoterapií. Ty pak mají příznivý vliv i na případné další odchylky ve vývoji centrální nervové soustavy.
