Pokud čich funguje dobře, málokdo mu věnuje velkou pozornost. Spoléhá na něj jako na ostatní smysly, avšak jeho význam si plně uvědomí teprve v okamžiku ztráty. Čím nás překvapí čichová paměť a odkud pramení účinky aromaterapie?
Cítím, tedy něco vím
Český jazyk používá pro vnímání pachu stejné slovo jako pro prožívání emocí: cítit. Podobnost není náhodná. Vychází ze základní funkce nervové soustavy, kterou je reagovat na okolní prostředí. Prvotní rozlišení mezi „libým a nelibým“ určuje směr příštího chování.
Přiblížím se, anebo odtáhnu?
Čich, podobně jako emoce „mám/nemám rád“, varuje před nebezpečím a upozorňuje na možný prospěch. Poté by měla přijít rozumová úvaha: Do jaké míry je pro mě situace bezpečná? Nakolik je žádoucí, užitečná, zdali se mi vyplatí riskovat...? Následuje rozhodování, a nakonec přijde na řadu čin.
Ztráta čichu
Stane se někdy, že spolucestující ve vlaku nesnesitelně čpí potem. Vypadá přitom civilizovaně, čistě, a tváří se jakoby nic. Nezbývá než se nenápadně přesunout jinam, ale v hlavě vrtá neodbytná otázka – copak on to necítí? Inu, možné to je, nějakou poruchou čichu trpí poměrně dost lidí. A pokud nemá nikoho, kdo by ho upozornil, vůbec si nemusí svůj společenský hendikep uvědomovat. Absence čichu s sebou ostatně nese i horší rizika.
Pach je výstražným signálem. Čich nás většinou včas zarazí nad zkaženým jídlem, ještě před vznikem požáru detekuje kouř, odhalí únik plynu. Vnímavého člověka informuje i o tom, že je nablízku zvíře, že si spletl dveře nebo jestli si právě neobléká cizí kabát.
Něco tady smrdí...
Dokonalá znalost pachu vlastního těla a jeho výměšků upozorňuje jak na potřebu tělesné hygieny, tak na nemoc. Stačí letmo přivonět ke kousku oblečení, abychom zjistili, zda si ho můžeme vzít, anebo raději hodit do koše na špinavé prádlo. Nezvyklý pach moči, stolice nebo kůže nás přiměje vyhledat lékaře.
Více či méně vědomě vnímáme tělesný pach jiných osob. Čich nás vede při výběru sexuálního partnera, čichem rozpoznáváme příslušníky své smečky. Když někomu nebo něčemu nedůvěřujeme, říkáme „tohle mi nevoní“ či dokonce „tohle smrdí“. Averzi vůči jiné osobě srozumitelně vyjádříme slovy „Nemůžu ho ani cítit.“
Čichová vzpomínka
Čichová paměť pracuje neustále, ale někdy se ozve nečekaně a se zarážející silou. Stane se třeba, že vůně dušené zeleniny vyvolá vzpomínku na detail jídelny v mateřské školce. Závan pudru připomene objetí dávno zesnulé babičky. Pach dezinfekce probudí podprahovou úzkost díky hluboko zasunuté vzpomínce na ordinaci dětského lékaře.
Každý si jistě vybaví mnoho podobných momentů. Kuriozním příkladem čichové paměti je následující historka z parfémového byznysu.
Čím voní bohatství?
Vyhlášená tvůrkyně parfémů byla angažována majitelem prvotřídního hotelu, aby pro něj u příležitosti celkové rekonstrukce vytvořila zcela novou interiérovou vůni. Požadavek byl jediný, a to navodit pro zazobané hosty atmosféru bohatství.
Odbornice na vůně dlouho marně pátrala po té správné ingredienci, až si matně vzpomněla na specifickou vůni papírových bankovek. To by mohlo být ono! Soustředěně jich desítky očichala a nakonec se vydala přímo do banky, aby přišla té známé-neznámé vůni na kloub.
Konečně ji nějaký úředník upozornil na fakt, že použitých bankovek se ochotně chytá určitý druh plísně. Následovala práce v laboratoři a kultivace té správné. Příslušnou aromatickou látku tvůrkyně úspěšně zakomponovala do požadovaného parfému, a originální „bohatá“ vůně byla na světě. Nikdo z hostů nemá šanci poznat, že ten důvěrně známý, hřejivý tón bohatství je stará plesnivina.
Hledání bezpečí
Síla čichových vzpomínek dokládá zásadní význam tzv. čichového mozku. Skrývá v sobě životně důležité zkušenosti pro odhad ohrožení i bezpečí.
Podobně jako hudba potěší sluch, s požitkem nasáváme příjemné vůně. V lese hledíme zhluboka dýchat. Pozorně degustujeme vína a dychtivě noříme nosy do každé růže. Rádi nasáváme i z voňavého ručníku, z peřin, z kůže milované osoby nebo ze srsti zvířete. Oceňujeme pachy provázející záliby, sport i práci, vůni strojů, hlíny, dřeva, barev, vaření, žehlení...
Letmé přičichnutí k vlastním dlaním nebo podpaží pomáhá překonat trému, protože čichový kontakt se svým tělem zvyšuje sebejistotu.
Také používáme parfémy. Mají dvojí účinek. Přitahují pozornost okolí a evokují čistotu, zdraví, bohatství a erotickou přitažlivost. Zároveň však maskují vlastní tělesný pach, a tím staví obrannou zeď proti nepatřičnému zkoumání osobního prostoru.
Vonné svíce, esence, byliny a kadidla... Aromaterapie
Vykuřování je staré umění, jak pomocí čichových vjemů ovlivnit lidskou představivost, odvrátit pozornost od bolesti a nalézt cestu k uvolnění těla i mysli. Intuitivně se vracíme k pachům, které vyvolávají příjemné, bezpečné pocity nebo vzpomínky. Vůně kadidla navíc umocňuje spirituální prožitky.
S aromaterapií se setkáváme v oborech, jako jsou porodnictví, léčba bolesti či paliativní medicína, tedy všude, kde potřebujeme snížit vnímání stresu či bolesti. V psychoterapii se vůně využívá k usnadnění relaxačních cvičení a imaginačních postupů.
Jedná se sice jen o podpůrnou, ale zároveň o levnou a neškodnou metodu, která moderního člověka často překvapí svou účinností. Aromaterapie je léčba prověřená věky. Objevit při ní svůj čich je jako nalézt moudrého přítele.
