Kdo by neznal příběh roztomile vlezlého Vaška z televizního filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, který kudy chodil, tudy „lovil“ tátu pro svou svobodnou mámu. Vašek měl kliku a našel ho. Jenže v životě se na štěstí spoléhat nemůžete. Některé matky toho správného partnera pro společný život a výchovu dětí na rozdíl od Vaška nenajdou nikdy.
V naší majoritní ženské společnosti je o chlapskou autoritu při výchově doma i ve škole velká nouze. Přitom mužská role v rodině je nenahraditelná.
Zajímavé je, že skutečně emancipovaných matek – které se cíleně z vlastní vůle a různých důvodů – rozhodnou dítě vychovávat samy, je méně, než by se na první pohled zdálo. Nejčastější důvod kromě rozvodu je zcela prostý. Otec jejich dítěte si je nejenže nechtěl vzít, ale nechtěl s nimi ani žít.
Autorita neznamená trest
Hned na začátku si vyjasněme, že mužská autorita nerovná se trest a represe. Otec je, nebo aspoň měl by být, prvním a nejdůležitějším mužem dětského života. Realita je ale jiná. Stále více žen si muže do svého života cíleně nepouští, potřebují ho pouze jako zploditele dítěte. K tomu připočítejme alarmující rozvodovost a muži coby vychovatelé a rádci svých potomků jsou rázem nedostatkovým zbožím.
Zapomenout nesmíme na to, že role muže coby otce prošla zákonitým vývojem.
Z otce, bezvýhradně respektované a dominantní hlavy rodiny a jejího živitele, se postupně stal milovaný tatínek. Umí se o dítě všestranně postarat, pomáhá matce s výchovou i domácími pracemi a dává najevo své emoce. (Pozn. autorky: Taky se na tomto místě trochu nevěřícně usmíváte? Jenže co je v odborné literatuře psáno, to je dáno a přes to vlak nejede.)
„Sama vychovávám 4 děti. Nejstarší syn se už ve svých 10 letech pasoval na hlavu rodiny a ve všem mi pomáhá. Dnes je mu 15, a když se ho zeptám, kde se to v něm bere, jen se usměje. Jednou mi ale ve slabé chvilce prozradil, že dva jeho kamarádi mají moc fajn tatínky a on se snaží být jako oni. Jeho manželka jednou určitě bude moc šťastná žena,“ prozradila Anežka.
Tradiční versus moderní otec
Jisté je, že funkce otce v rodině je dnes velmi variabilní, tak se pojďme se podrobněji mrknout na rozdíly mezi tradiční a moderní roli otcovství.
Dříve tradiční hlava rodiny chodila, na rozdíl od některých žen, do práce (taky se vám zdá, že tento trend v určitých společenských vrstvách zažívá boom?), aby rodinu materiálně zabezpečila. Roli vychovatele obstarávaly matky, ať už byly nebo nebyly zaměstnané. A otcům o potomcích podávaly pravidelný raport. Bylo-li třeba razantněji výchovně zasáhnout, dostala se ke slovu i morální a ctěná autorita otce s jasnou fyzickou i mentální převahou. Otec byl ten, kdo uměl, věděl, viděl, četl...
Moderní tátové se do výchovy více zapojují. V některých rodinách ochotně a často, jinde jak jim čas dovolí. Ať tak či tak, je jejich vliv znát. Nezpochybnitelná je citová angažovanost tatínků pramenící z mnohem častějšího osobního kontaktu s dítětem, než tomu bývalo dřív.
Na druhou stranu platí, že otcovská autorita dnes padá mnohem dřív než kdykoliv předtím jednoduše proto, že děti mnohdy technickou a jinou vyspělostí brzy převýší oba rodiče. Ptát se na něco byť chytrého otce (a samozřejmě i matky) je v době inteligentních vyhledavačů naprosto zbytečné. S tím bohužel taky ubývá sdílené rodinné intimity.
Otec a dcera: Vztah, který ovlivní celý život
|6 minut čtení
Fenomén doby – nepřítomný muž
Zatímco dívky odkoukávají a zakotvují v sobě roli ženy podle vzoru své matky, chlapci vychovávaní „jen“ matkou tuto možnost nemají. A tady je internet bezmocný, protože atmosféru rodinné důvěry virtualitou prostě nenahradíš. Internet dětem sice poradí, ale nepohladí je, nepovzbudí je, nepodělí se s nimi o osobní zážitek... A taky je nepotrestá a nenastaví jim zrcadlo a mantinely. Dcery a synové vyrůstající bez tátů přicházejí o vzájemnou každodenní komunikaci matky s otcem, podle níž by formovali vlastní role ve svých budoucích rodinách.
S moderní dobou se v psychologii objevilo nové spojení – nepřítomný muž. A vůbec to neznamená, že je to fenomén rodin, které tvoří jen matka a děti. Platí to i o rodinách, kde otec tráví většinu dne v práci. Tím pádem děti otce vidí méně než matku, neznají ho tak dobře a často ani pořádně nevědí, jaký vlastně je, co dělá, co má a nemá rád. I tím je role otce v rodině ohroženější a zranitelnější.
„Jsme sice úplná rodina, ale manžel je víc v práci než doma. Pro mého dospívajícího syna je vzorem náš mladý soused. Opraví nám doma, co je třeba včetně počítače. A pomůže i s úkoly, na které by sice manžel stačil, ale obvykle není doma, kdy ho syn potřebuje. Je to sobecké, ale děsím se okamžiku, až bude mít soused vlastní dítě a na našeho syna nebude mít čas,“ vylila si srdce Blanka.
Role otce je sice jiná než role matky, ale je nezastupitelná včetně předávání jiných než ženských zkušeností. Otec prostě jinak myslí, jinak mluví a má jiné zájmy než matka.
Táta je důležitý pro syny i pro dcery. Zatímco dívky se častěji identifikují s mámou, pro chlapce by měl být genderovým vzorem otec. Pokud model otce v rodině chybí, chlapec hledá náhradní. Štěstí mají ty rodiny, kde aspoň občas zafunguje dědeček, strýc, kamarád, trenér nebo soused.
„Zatímco dcera si ještě jakž takž užila rodinnou pohodu, syn už měl smůlu. Sice jsme spolu žili, ale manžel se do výchovy vůbec nezapojoval. A pokud ano, hlavní slovo měla agrese. Synovu dětskou roztomilost brzy vystřídaly výbuchy vzteku a odmítání poslušnosti. Jedinou autoritou byl 300 km vzdálený děda. Jakmile byl s ním, byl to úplně jiný človíček. Úkoly s ním sice nedělal s radostí, ale dělal je bez odmlouvání. Výkon byl kompenzován procházkou se psem a prací v dílně a na zahradě. Nic z toho ve městě nemám a nevím, jak z toho ven,“ postěžovala si Josefína.
Není kmotr jako kmotr
Škoda, že v českých zemích téměř vymizela původní role kmotra. Kromě samotného křtu se kmotr či kmotra věkem blízcí rodičům stali v moderním slova smyslu poručníkem. Právě kmotr nebo kmotra pak byli automaticky v první linii těch, kdo se o děti postarají a pomůžou s výchovou, kdyby přišli o jednoho nebo oba rodiče. Dnes tuto roli víceméně převzal stát.
I tak může širší rodina vypomoci. Nemusíte kvůli tomu chodit do kostela ani k notáři, ale co se třeba s vybranými mužskými příbuznými ze strany otce i matky domluvit, že se ve výchově vašich dětí nějak angažují? Taková role přítele, rádce a průvodce životem je přece k nezaplacení.
Je lepší špatný nebo žádný táta?
Na závěr ještě jeden problém – je lepší neúplná nebo úplná nefungující rodina, špatný nebo žádný táta? Psychologové se shodují, že klidná a podnětná rodina jen s matkou je lepším řešením, než stresující „Itálie“ provázená agresí a násilím, o roli dětských rukojmí při komplikovaných rozvodech ani nemluvě.
