Toxická pozitivita: Když se hranice mezi štěstím a smutkem stává neviditelnou

Jistě, člověk by se neměl zbytečně utápět v pocitech zmaru a frustrace. Ale někdy je naprosto v pořádku a normální si říct, že je v pohodě nebýt v pohodě. Někteří se ale s tímto faktem odmítají v životě smířit a šíří ve svém okolí vlny toxické pozitivity. Slyšeli jste již někdy o tomto společenském jevu? Že ne? Ale jistě jste ho už na vlastní kůži někdy zažili.

Toxická pozitivita v sobě zahrnuje soubor všech jevů, kdy člověk předstírá, že je šťastný, přestože se tak necítí. Je namístě ptát se, proč se vlastně lidé takto chovají. Někdo toxickou pozitivitu aplikuje pouze sám na sebe, jiný se takto snaží působit a ovlivňovat chování ostatních.

Toxickou pozitivitu lze nejpřesněji charakterizovat jako pocit naprosto neautentického a předstíraného štěstí s potlačováním jakýchkoliv negativních emocí.

Proč bychom se měli tvářit vesele, když tomu tak není? Důvodů může být mnoho.

Strach z odhalení a pravdy

V dnešní společnosti jsou na všechny z nás kladeny velmi vysoké nároky. Lidé se snaží o vybudování úspěšné kariéry, udržení šťastného manželství a dojmu dokonalé rodinky za všech okolností. Být zkrátka perfektní. Jenže někdy se nám do života zamotají takové nepříjemné události, že ambice musí jít stranou. Ztráta blízké osoby, zdravotní problémy nebo rozvod dokážou s psychikou silně zatočit.

To, že nemáte náladu se usmívat, je v těžké životní situaci zcela přirozené. Někteří jedinci ovšem reagují naprosto opačně, začnou zářit neupřímným veselím a křečovitými grimasami jen vzdáleně připomínajícími úsměv.

Pro někoho může být velmi osobní odhalit se natolik, že veřejně smutní a truchlí. Ukáže tím svou pravou tvář, své pravé pocity a to vyžaduje velkou dávku důvěry. Někdy ale může být přímo nesnesitelné přiznat si, že zkrátka nejsme šťastní. Řada lidí raději předstírá, že je všechno v pohodě, jen aby nemuseli čelit svým vnitřním démonům, strachům a bolesti. Takový samoléčebný proces většinou vyžaduje aktivní přístup a pojí se s mnoha nepříjemnými pocity. Ne každý je natolik silný, aby tomu dokázal čelit. Někdy se zdá být lepší volbou lhát si do kapsy než se postavit realitě čelem.

Skryté nebezpečí zdánlivě neškodné toxicity

Když už jsme si přiblížili základní rysy toxické pozitivity, nejspíše vás tedy nepřekvapí, že může být taky velmi škodlivá či dokonce nebezpečná. Pozitivita se pak zákonitě váže s negací jako se přitahují opačně nabité póly magnetů.

Co patří mezi hlavní negativní účinky pozitivní toxicity?

• Ztráta kontaktu s realitou.
• Hromadění negativních pocitů.
• Zhoršení mezilidských vztahů.
• Rozvoj deprese a úzkostných stavů.
• Otupění a znecitlivění. Člověk přestává být vnímavým a empatickým.

Jak uniknout ze začarovaného kruhu

Pokud jste i vy podlehli spárům toxické pozitivity, nehněvejte se sami na sebe. Jedná se o jev, který k člověku přichází skrytě a plíživě. Často si člověk ani nestihne uvědomit, co se to s ním vlastně děje. Dodržováním několika preventivních pravidel se zapadnutí do tohoto nepříjemného stavu můžete účinně vyhnout. Například stýkání se s určitým typem lidí. Je vhodné kamarádit se alespoň s jedním či více extroverty. Extroverti totiž více tíhnou k udržování pevných přátelských vazeb, což vede ke šťastnějšímu životu.

Změna způsobu myšlení i mluvy

Všimli jste si někdy toho, jak banální a zdánlivě nedůležité věty vás dovedou zranit, rozhodit, či rozčílit? Podobně můžete i vy výroky plnými toxické pozitivity otrávit a znechutit své okolí. Naštěstí lze při troše sebereflexe a uvědomění tyto fráze nahradit jinými, které působí naopak velmi povzbudivě. Dáte tak svému protějšku v diskuzi najevo zájem.

Typické příklady toxicky pozitivních vět:

• „Měl by ses víc usmívat.“
• „S tím si nedělej těžkou hlavu.“
• „Všechno má nějaký důvod.“
• „Mysli pozitivně!“

Zkuste výše zmíněné (a většinou dobře míněné) rady nahradit jiným přístupem:

• „Je všechno v pořádku?“
• „Jak ti mohu pomoci, aby to pro tebe byl menší stres?“
• „Chceš si o tom promluvit?“
• „Vím, že to je někdy velmi těžké. Vždy jsem tu pro tebe a můžeme to spolu probrat.“

Cítíte rozdíl mezi oběma přístupy? Někdy stačí projevit jen trochu zájmu a metamorfovat svůj způsob vyjadřování. Daný člověk se také bude cítit lépe, když ho okamžitě nezahltíte tradiční technikou útěchy, ke které se uchyluje velká část lidí. Zároveň se nesnažte ze sebe dělat experta či odborníka na lidskou psychiku.

Zlatou střední cestou je nabídka pomoci jen, když jste o ni požádáni. Mnoho lidí jen touží po tom, aby je někdo vyslechnul. A v případě, že o pomoc sami požádají, jsou pak za ni upřímně vděční.

Digitální detox

Velmi dobrý způsobem, jak se odpoutat od působení pozitivní toxicity, je na chvíli vypnout všechny sociální sítě. Může se to zdát poněkud zvláštní. Facebook, Instagram, Skype a jiné služby nám přece umožňují navázat a udržovat kontakt s přáteli a rodinou. Proč je vám tedy najednou tak dobře, když vypnete mobil a počítač?

Existuje mnoho studií, které se zabývají negativním vlivem médií a sociálních sítí na lidskou psychiku. Toxická pozitivita v tom hraje velkou roli. Virtuální život našich přátel na síti se mnohdy zdá být dokonalý bez sebemenší chybičky. Důležité je ale nezapomínat na to, že je opravdu jen virtuální. A nic z toho, co vidíte na facebookovém profilu vaší bývalé spolužačky s perfektním manželem, velkou vilou a bohatstvím nemusí být pravdou.