Pro rodiče

Tolerance a důvěra ve vztahu

V x-teen letech začínáme poprvé přemýšlet o tom, jaké to bude, až budeme mít rodinu. Manžel, manželka, páreček dětí. Budeme stále zamilovaní, děti budou hodné a čas, ten přece budeme trávit stále spolu.

4 min na čtení

Autor:

Potkáme partnera, zamilujeme se a prožíváme nádherné dny, měsíce i roky. Všechno nám klape, vše jde přesně tak, jak jsme si kdysi vysnili. Svého partnera milujeme nade vše a děláme vše pro to, aby věděl, že jiná/ý není.

Máme před svatbou a před narozením miminka, prvního, druhého. A najednou se ze snů stává realita, v každé rodině je jiná a je otázkou, co je dobře a co špatně:

  • Ona je doma, stará se o děti, vodí je na koníčky, nakupuje, vaří. On chodí do práce, vydělává peníze, přijde domů a chce klid. Večer navíc odchází, protože si potřebuje odpočinout s kamarády u piva.
  • Ona je doma, stará se o děti. On ráno cestou do práce odvede děti do školky. Nakupují oba, vaří oba. Večer si spolu povídají. Ona 2x týdně chodí na spinning. On jednou týdně na hokej.
  • Oba pracují. Ona odvede děti do školy. On děti vyzvedává ze školy, cestou nakoupí a doma s dětmi dělá úkoly. Ona si po práci chodí s kamarádkami na kávu a přichází až večer.
  • a příkladů by mohlo být x.

V tom horším případě ani jeden nemá čas na své koníčky, a pokud čas náhodou má, je mu to druhým partnerem vyčteno, každý má pocit, že toho dělá víc, že vydělává víc, že potřebuje více volného času ... a sen o našem vysněném rodinném životě se rozplývá.

A to je jenom začátek, co až budou děti velké a my zase budeme jenom spolu, dva. Jeden do té doby se starající o domov a druhý vydělávající a za to, jako kompenzaci, využívající chvilky pro své koníčky a známé?

Nejde to jinak?

Jsme tu přece pro sebe, povinnosti se dají dělit, starání se o děti, luxování, vaření, nakupování je lidská činnost, ne činnost jednoho pohlaví. Samozřejmě, že přestavba bytu bude pravděpodobně fyzicky více na jednom a zašívání kalhot na druhém.

Už když spolu „jenom chodíme“, bychom měli myslet i na sebe a na své známé, na svou rodinu. Předpokládáme, že náš partner nám zůstane napořád, ale to mohou i známí.

Jaký je tedy návod?

Žádný není, to by bylo příliš jednoduché. Už na začátku našeho vztahu se však můžeme dohodnout, že já jsem zvyklá na jednu z dovolených jezdit s kamarádkou, protože na ní cvičíme jógu. A že on je zvyklý jezdit s kamarády na ryby. Máme se rádi, ale to se budeme mít, i když ten druhý bude jinde.

Víte co je konsensus? To je vrchol dohod, je to shoda, a k ní dlouhá cesta plná kompromisů a diskuzí. A i když je tato cesta dlouhá, stojí za to se na ní vydat.

On/Ona zájmy má a já ne

Jeden nemůže omezovat druhého jenom proto, že on sám nic nemá. Musí si to najít. Kulturu, procházky, běhání, posilování, fotbal, posezení, pomoc jiným. Něco. Ono to totiž není důležité jenom pro teď, pro dalších deset let, třicet let. Jednou totiž budeme sami a i pro tu dobu si nyní pěstujme zájmy.

Měli bychom znát odpovědi

Možná by nám pomohly odpovědi na pár otázek. Otázek, které možná někdy přicházejí i trochu pozdě. Víme opravdu, co chceme my a náš partner, a co chceme dohromady?

  • Uvědomujeme si oba, co navzájem od sebe očekáváme?
  • Říkáme jeden druhému, po čem toužíme?
  • Víme, co chceme my sami?
  • Je vše co jsme si nastavili opravdu v pořádku?
  • Opravdu stojíme o změnu?
  • Jsme ochotni se druhému přizpůsobit?
  • Vzali jsme oba vše za správný konec?
  • Neslibovali jsme si kdysi něco jiného?
  • Proč to jinde jde a u nás ne?

Ať má on své, a ona své, a především ať mají oba hodně společného.

Co třeba zkusit toto

Co takhle oddělená dovolená? Není na ní nic zvláštního. Hlavně v době, kdy plánujete dětem prázdniny. Má to totiž svůj přínos. Proč by nemohl manžel jet na týden s dítětem a jeho kamarády na vodu a manželka v jiném termínu s dítětem a kamarádkami k moři. Proč nedat dítěti více zážitků a po jeho návratu si s ním o zážitcích vyprávět.

A je snad něco špatného na tom, že je jeden na dovolené a druhý chodí do práce? Není. Protože ten co je doma, vlastně odpočívá nebo má čas na činnosti, které v běžném rodinném provozu nestíhá.

„Důvěra, to je základ fungujícího vztahu.“

Nemá náhodou vaše partnerka narozeniny? Co jí takhle koupit fitness víkendový pobyt v lázních nebo permanentku na masáže. A co váš partner? Co takhle nějaké vstupenky na zápas v hokeji nebo ve fotbale nebo permanentku na plavání?

Tak co zkusíte do toho jít? Oba? Nebo si budete jenom v koutku stěžovat, jak je to u vás doma nespravedlivé?


15
Newsletter

Používáme cookies, abychom vám zajistili co nejsnadnější použití našeho webu. Budete-li nadále prohlížet náš web, předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.   V pořádku,