Tolerance a důvěra: Cesta ke spokojenému manželství

Je vám třináct. Vaší osobností cloumají hormony. Chvílemi máte pocit, že jste dospělí. A pak vás zničehonic přepadne chuť před vším utéct a jen se mámě vyplakat na rameni. Čas od času vás napadne, jaké to asi bude, až budete dospělí. Připadá vám to jako vzdálená budoucnost. Představujete si, že jste v parku. Vidíte radostnou tvář svého vysněného protějšku. Obejmete se a kolem vás běhají spokojené děti. Jste rodina – šťastná rodina.

A pak najednou, zničehonic, začne váš život nabírat na obrátkách. Ani jste se nenadáli a je to tady. Jste dospělí. Období, o kterém jste ještě nedávno snili, se stalo realitou. Zdá se, že všechno je tak, jak má být. Máte dobrou práci a spokojenou rodinu. Nic vám nechybí. Alespoň ostatní to o vás tvrdí. Jenže vy cítíte, že to tak docela není pravda.

Když se ze vztahu vytratí radost

Hledáte příčinu svých pocitů, jenže ne a ne ji najít. Vše jako by sklouzlo do jakéhosi stereotypu. Práce, děti, povinnosti. Už ani z koníčků, na které si čas od času vyšetříte nějakou tu chvilku, nebo z posezení s přáteli nemáte takovou radost jako dříve. Kolotoč každodenních starostí vás drží při životě. Při životě v běhu – při životě, který vám nedává žádný hlubší smysl.

Svého partnera či partnerku milujete. Je pro vás ale stále obtížnější vzpomenout si na to, co dříve dokázalo naplno rozbušit vaše srdce. Vaše vzpomínky na všechno to skvělé, co jste společně zažili, jako by byly v mlze. Děsí vás povrchnost vlastních pocitů. A čas od času se přistihnete, že vás děsí už jen pomyšlení na to, jak bude váš vztah vypadat, až se jednoho dne vaše děti osamostatní. Středobod vašeho společného vesmíru bude pryč. A vy budete muset navázat tam, kde jste před lety skončili.

Kde se stala chyba?

Při pátrání po příčinách pocitů, na které snad ani nemáte nárok, se pravděpodobně vždy zacyklíte do úvah, které nikam nevedou. Důvodů, proč váš vztah upadl do stereotypu a už vás nenaplňuje tolik jako dřív, může být celá řada. Je ale dobré si uvědomit, že do určité míry je to přirozený proces, který v průběhu let nastává v každém vztahu. A dobrou zprávou je, že s sebou přináší i mnoho výhod.

Jednou z nich je například důvěra. S tím, jak svého partnera či partnerku poznáváme, odbourávají se naše předsudky, ale také stud a strach. A tak si po letech společného soužití jeden před druhým dovolíme i věci, kvůli kterým bychom toho druhého na prvním rande s jistotou zavrhli. Jak se bariéry mezi vámi přirozeně uvolnily, došlo i ke vzájemnému sblížení. Na svou blízkost už jste si natolik zvykli, že ať už chcete, nebo ne, časem se pro vás stala něčím přirozeným – něčím, s čím automaticky počítáte. Něčím, co ve vás nevyvolává každodenní wow-efekt.

Jak z toho ven?

To ale neznamená, že je ve vašem vztahu něco špatně. Možná jste se jen naučili dívat na svůj vztah jinýma očima. Zkuste se teď přenést zpátky. Je vám zase třináct let. Díváte se na svůj současný život očima třináctileté dívky či chlapce. Co vidíte?

Unaveného člověka, který pod tíhou všedních starostí myslí jen na to, co je špatně? Opravdu? Podívejte se ještě jednou. Důkladněji! Nevidíte náhodou něco úplně jiného? Dospělou ženu a vyzrálého muže. Pár, který spolu tráví den za dnem. Partnery, mezi kterými je mnohem víc než jen pouhá zamilovanost. Partnery, kteří se na sebe můžou spolehnout. Důvěřují si. Jeden druhému dokážou vyjít vstříc, když je to zapotřebí. Čas od času se možná nepohodnou. Dochází na slzy, dokonce i na ostrá slova. Někdy mají pocit, že je ten druhý nechápe. Přesto je mezi nimi jen stěží popsatelná láska. Prostupuje celým jejich životem. A co víc? Podívejte se ještě lépe. Kolem toho muže a ženy běhají děti. Vypadají úplně jinak, než jste čekali. Ale mají přesně ten úsměv na rtech a čertíky v očích, o kterých jste vždy snili.

Se svým partnerem jste jako dvě poloviny drahokamu. Každá z nich je nedokonalá a rozdílná, a přece dohromady tvoří nádherný a harmonický celek.

Změňte pravidla hry

Nový, zapomenutý úhel pohledu na vlastní život ale nemusí být jediným způsobem, jak hledat ztracenou životní radost. Váš partnerský vztah můžete různými způsoby obohatit, aniž byste ztratili to, co jste si za ta léta společného soužití vybudovali. Nebojte se promluvit si o své situaci se svým partnerem či partnerkou. Vysvětlete mu/jí, že ho/ji stále milujete, a rozhodně to nechcete měnit. Zároveň ale zkuste přijít s návrhy, jak váš vztah okořenit.

Každý vztah posílí, když v něm partneři dělají věci společně. Přesto se nemusíte bát začít se vracet k činnostem, kterým jste se v minulosti věnovali. Nebo společně vyzkoušejte něco nového. Pohněte se svými stereotypy. Hledejte způsoby, jak v očích svého partnera zase objevit tu ztracenou jiskru. Více o tom, jak okořenit dlouholetý vztah, jsme psali v článku:

Pokud ve vztahu dojde na toleranci, neznamená to, že jste rezignovali na lásku. To jste pouze v životě dosáhli důvěry, vyrovnanosti, zázemí a stability.

Když ve vztahu chybí harmonie

A co když to ve vašem vztahu tak úplně neklape? Zamyslete se nad tím, kde vězí příčina. Může jich být celá řada. Přestože zhoršené vztahy obvykle ovlivňují osobnostní rysy a výchova, pokud vám to dříve klapalo, máte i nyní velkou šanci na úspěch.

Co může narušovat harmonii vašeho vztahu?

• Příliš mnoho přátel, se kterými si váš partner nerozumí.
• Rozdílný způsob uvažování a odlišné priority.
• Rodiče, kteří vám mluví do života.
• Fakt, že jste se vzdali svých životních snů a nesrovnali jste se s tím.
• Neschopnost přiznat vlastní chyby.
• Nátlak na druhého partnera. Ať už jde o cokoliv.
• Se svým protějškem trávíte málo času.

Pokud se vám podaří zjistit, kde ve vašem vztahu nastal problém, pokuste se ho co nejdříve vyřešit. Ne, na scény a hádky rozhodně zapomeňte. Těmi harmonie nedosáhnete. Pokud se ale s partnerem či partnerkou v klidu shodnete na tom, že ve vašem vztahu potřebujete něco změnit, krůček po krůčku můžete spět dokonce i k bodu, o kterém jste možná doposud jen snili.

Tolerance jako symbol zralého vztahu

Když jste jako mladí vstupovali do prvního vážného vztahu, nejspíš byly vaše představy dost odlišné od toho, co prožíváte nyní. Přirozeně pro vás bylo nadmíru důležité, jak ten druhý vypadá. Nyní vás možná překvapuje, jak rychle se z vašeho vztahu vytratila romantika, na čem vám přestalo záležet a co všechno musíte svému partnerovi tolerovat. Když se přenesete o pár let zpátky, nejspíš byste si řekli, že něco takového si nenecháte líbit.

Jenže o tom to je. Vyzrálý a pevný partnerský vztah není o květinách, špercích a nečekaných překvapeních. Ta sice mohou každé dlouholeté partnerství zpestřit, pevné základy vztahu ale ve skutečnosti stojí na něčem úplně jiném – totiž právě na toleranci a důvěře. Pokud jich ve vztahu dosáhneme, neznamená to, že rezignujeme na lásku. Pouze nacházíme jakési životní zázemí a stabilitu.

Proto pokud jste mladí a cítíte nutkání ze svého vztahu uniknout, přemýšlejte: Opravdu je to s mým manželstvím tak zlé? Neovlivňují mě jen okolnosti, které časem vymizí? Nejsme jen příliš unavení životními starostmi? Opravdu je mi s mým partnerem či partnerkou tak nepříjemně a není v našich silách situaci změnit? Skutečně nedokážeme s trochou snahy vytvořit pevný a trvalý svazek?

Čeho si vážit a nad čím přivřít oči

Ať už jste mladí, nebo patříte k těm dříve narozeným, jste ve vztahu teprve chvíli, nebo už několik desetiletí nosíte na ruce prstýnek, vždy pamatujte na to, že partner či partnerka podle vašeho ideálu neexistuje. Proto nechcete-li v životě zůstat sami, přestaňte hledat dokonalost. Raději si važte toho, co vás s vaším protějškem spojuje.

V životě totiž můžete dosáhnout mnoha malých vítězství, které se pro vás ale ve skutečnosti stanou životní prohrou. Anebo čas od času polknete nějakou tu hořkost a zlobu, přehlédnete ty poházené ponožky po celém bytě, vlasy v umyvadle, zvednuté prkýnko nebo nedokonale zaparkované auto. Zavřete oči nad tím, nad čím je už zavíráte léta. Ve skutečnosti získáte lásku a porozumění. Ve věcech, na kterých skutečně záleží, se svým partnerem totiž dosáhnete stejných názorů a hodnot. A to jistě stojí za úsilí.