Zatímco většina dětí už dávno mluví, vaše srdce mámy krvácí. Batolátko – dávno ve věku, kdy by už mělo slova minimálně spojovat – neřekne pořádně ani „táta“. Z ostatních padají slůvka jako lentilky z krabičky, ale vy jste jak na trní. Slyší dobře? Správný sluch je pro nácvik mluvy totiž stěžejní. Když dítě nemluví, je na čase jej vyšetřit. Víte ale, nač se připravit a co vás čeká?
Svobodné čtení bez reklam a sledování. Jen vy a čistý obsah. Pokud nás chcete podpořit, můžete tak učinit tady
Dvouletá Vaneska je krásná jako princezna a obratná, jako by přišla z cirkusu. Je to veselá a šikovná holčička. Na jejím vývoji není nic zvláštního. Až na… jednu věc. Vaneska totiž nemluví. Vydává pouze nesrozumitelné zvuky, jen vzdáleně (s notnou dávkou fantazie) připomínající žvatlání. To, co slyší, nemá zájem zopakovat. Kdyby se o to alespoň snažila, ale to ona ne. Všechny snahy o rozmluvení drtí urputným mlčením. Ze začátku byli rodiče přesvědčení, že jejich holčička slyší a rozumí. Vlastně je ani nenapadlo, že by mohl být problém právě tu. Jenže po opakovaných dotazech rodiny a známých (a také pediatričky), začali pochybovat. Opravdu slyší? A slyší dobře? Není možné, že by slyšela jen něco? Přesněji, jak by řekl odborník, že by vnímala jen některé z běžně slyšitelných frekvencí?
Proč je sluch tak důležitý?
Spolu se zrakem tvoří hlavní dvojici smyslů. Jenže zatímco oči coby čidla zraku vidíme každý den v zrcadle, považujeme je za pomyslné okno do duše a máme s nimi silně spjato vnímání krásy, uši a vůbec sluch tak nějak neřešíme. Skutečnou důležitost sluchu člověk na vlastní kůži pozná až s nastupující hluchotou. Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila úplnou ztrátu sluchu dokonce na druhé místo v seznamu nejzávažnějších postižení člověka, hned za to mentální.
Sluch pro nás zkrátka hodně znamená. Pokud se nepodaří jeho vadu odhalit a kompenzovat včas, typicky v raném dětství, dochází k trvalému poškození smyslových orgánů – na jejich rozvoji se totiž právě sluch nemalou měrou podílí. Chybějící sluchové vjemy negativně ovlivňují vývoj sluchově nervového systému a opožďují vývoj společenských, citových i poznávacích funkcí. Podtrženo sečteno, mají přímý dopad na rozvoj abstraktního myšlení, potažmo intelektu jako celku.
Včasná léčba sluchových obtíží spolu s vhodně zvolenou logopedickou, foniatrickou a jinou rehabilitací zmírňují následky postižení. Nikdy nenechávejte podezření na sluchovou vadu u dítěte bez prošetření.
Vyšetření sluchu v porodnici
Protože včasné podchycení sluchové vady je pro další vývoj dítěte zásadní, probíhá u nás úplně první vyšetření tohoto druhu již v porodnici. Screening sluchu novorozenců metodou otoakustických emisí je rychlý a zcela bezpečný. Jeho cílem je ověřit správnou funkčnost vnitřního ucha. Miminko při něm ani nemusí spát. Stačí, aby bylo klidné. Zdravotní sestra mu do ouška vloží sondu, která vysílá zvuky a současně vyhodnocuje, jestli rozkmitaly tamní audioreceptory – vláskové buňky – stojící za přeměnou mechanické energie zvukových vln na elektrický signál, jenž je sluchovým nervem přenášen až do mozku.
Jenže, i když je vyšetření sluchu u novorozenců významné, není všeříkající. Fakt, že v porodnici bylo „vše v pořádku“ automaticky neznamená, že tomu tak bude i nadále. Jakýkoli náznak problému se sluchem je třeba včas podchytit.
Příčiny ztráty sluchu
Sluchových poruch je celá řada. Mnohé z nich jsou dány geneticky nebo způsobené komplikacemi v těhotenství či při porodu. Nejčastěji se objeví hned po narození (a jsou zachyceny novorozeneckým screeningem), nebo se začnou projevovat v prvních letech života. Zhoršenou funkci sluchového orgánu mohou způsobit také úrazy, infekce a některá onemocnění, jakými jsou příušnice, meningitida, spalničky aj.
Za ztrátou nebo poškozením sluchu v pozdějším věku často stojí nadměrný hluk.
I když o tom mnoho mladých nechce vědět, riziko poškození nebo úplné ztráty sluchu zvyšuje hlasitá hudba a pobyt v hlučném prostředí. Poslech muziky ze sluchátek je k vidění – a také slyšení – u čím dál mladších dětí, často už na prvním stupni základní školy. Hlasité tóny linoucí se ze sluchadel přitom nepřeslechne nikdo v blízkém okolí. Otázkou tedy zůstává, jak svému sluchu pomoci? Odpověď je jednoduchá. Ztlumit hudbu, omezit návštěvy hlučných míst, případně si pořídit špunty do uší.
První návštěva lékaře
Objeví-li se u dítěte podezření na problémy se sluchem, první cesta rodičů obvykle vede k pediatrovi. Ten je takovou přestupní stanicí, protože sám o osobě sluch nevyšetřuje. Se žádankou vás odešle na pracoviště otorinolaryngologie neboli ušní, nosní, krční. Zkráceně ORL. Pro malé pacienty, se kterými je spolupráce skrz domluvu ještě komplikovaná, jsou určena speciální pracoviště dětské ORL, kde jsou na práci s mrňaty lépe vybaveni. Zároveň tu bývají tolerantnější k dětským „hysterákům“ i nervózním rodičům.
Vyšetření sluchu ve VRA laboratoři
Nepřijde-li na uspokojivé vysvětlení obtíží lékař z ORL, může dítě odeslat na speciální vyšetření BERA (o něm se ještě dočtete). Kvůli jeho náročnosti ale povedou vaše kroky nejspíš nejprve do laboratoře VRA = visual reinforcement audiometry, která v některých případech vyšetření BERA nahrazuje. Ať už zní tento název jakkoli sterilně laboratorně, nemá se vystrašený rodič vůbec čeho bát. Vyšetření malého pacienta tu probíhá v klidné kanceláři za pomocí hraček a zvuků. Jeho podstatou je spojit v mysli dítěte představu hračky a zvuku. Když zazní zvuk, objeví se hračka. Podaří-li se spojení natrénovat, pracovník VRA laboratoře z reakcí dítěte usuzuje, které frekvence dítě ještě slyší a které nikoliv. Obecně tu platí: čím starší pacient, tím je vyšetření snazší a rychlejší.
BERA vyšetření sluchu
Jestliže hodnoty naměřené ve VRA laboratoři nejsou příznivé, anebo jsou vzhledem ke špatné koncentraci dítěte málo průkazné, odeslání na BERA vyšetření sluchu vás nemine. BERA (z anglického Brainstem Evoked Response Audiometry) je objektivní vyšetření šíření bioelektrických impulzů, pocházejících z vnějšího prostředí. O co jde? Laicky řečeno, lékař pouští malému pacientovi do uší zvuky o určité frekvenci a speciálním přístrojem zaznamenává reakci na ně. Následně vyhodnotí, jaké jsou slyšitelné frekvence dítěte. Zní to jednoduše, ale snadné to není.
Věděli jste, že zvuk je podélné mechanické vlnění o frekvenčním rozsahu 16 – 20 000 Hz? I to, že mechanickou energii nedokáže mozek zpracovat? Ve vnitřním uchu se ale „dějí zázraky“. Mechanická energie se tu mění na snadno zpracovatelný bioelektrický signál, který se šíří sluchovým nervem až do mozku.
Protože BERA měří a zaznamenává bioelektrické signály, musí je taky odněkud brát. Nějak se k nim musí dostat. A v tom je právě u hodně malých pacientů potíž. Dítě musí vydržet zcela klidně a v tichosti ležet od 20 minut třeba po 2 hodiny, nejde-li vše jak má, s elektrodami umístěnými na hlavě a sondami v uších. Z toho důvodu se vyšetření BERA provádí buď v přirozeném spánku nebo ve spánku umělém.
BERA v přirozeném spánku
Je alternativou pro rodiče, kteří nechtějí – nebo mají obavu – z uspání potomka. Lékař zapůjčí rodičům speciální přístroj a poučí je, jak dítě na snímání nachystat a jak jej správně napojit. Snímání probíhá v domácím prostředí při nočním spánku. Paralelně k němu lékař ovládá vzdáleně přes počítač přístroj, reaguje na aktuální situaci a vyhodnocuje naměřené hodnoty. Úspěch metody (rozumějte to, že se spící dítě podaří změřit) tkví v koordinaci rodičů a správné připravenosti dítěte (mělo by snadno usnout, spát tvrdě a klidně, nestrhnout si elektrody z hlavy ani nevytrhnout sondy z uší, přístroj musí být správně zapojen a signál ničím nerušený). Ideální proto je, když jeden z rodičů zůstane po celou dobu měření s dítětem, zatímco druhý komunikuje vzdáleně s lékařem, který jej upozorní na případné problémy se zapojením.
Vyšetření BERA v přirozeném spánku provádí jen jedno pracoviště v České republice.
Smutnou skutečností je, že BERA vyšetření v přirozeném spánku provádí v celé Evropě jen několik málo lékařů. V České republice jen ENT-Med, s. r. o. (ORL a foniatrie pro děti a dospělé) v Brně.
Konec dobrý, všechno dobré
A co dál? Lékař vyhodnotí, je-li potřeba další vyšetření, popř. jaké. Možná ale vše uzavře s kladným zhodnocením o normálním sluchu v obou uších a uklidněné vás pošle domů. Anebo vás odešle na jiné oddělení, pokud bylo podezření na sluchovou vadu jen jednou z možných diagnóz.
A jak to dopadlo s Vaneskou z našeho vyprávění? Příběh každého dítěte je jiný, ale tento skončil šťastně – s výsledkem „sluch oboustranně v normě“ a odesláním zpět k pediatrovi. My přejeme spoustu šťastných konců i vám.