S prokrastinací se nejčastěji setkávají studenti. Učení na zkoušky odkládají, brouzdají po internetu nebo jiným způsobem odsouvají své povinnosti. Nechuť k plnění úkolů však může potkat kohokoliv, i zaměstnance na home office.
Home office je způsob práce z domova, který za poslední rok nabyl na významu v životě skoro všech lidí. Mnoho z nás se s ním setkalo, pro někoho je to výhra, jiný jej nenávidí. Práce z domova přináší mnoho volnosti, neformálnosti a pohodlí, ale nese s sebou také riziko prokrastinace.
Doma je totiž mnohem jednodušší odložit na hodinku, dvě práci a pustit si seriál nebo nakupovat na internetu. Věci, které běžně v práci dělat nelze, jsou doma povoleny. Základem pracovní efektivnosti musí být pevný řád, který striktně oddělí práci a zábavu.
Neškodné odkládání povinností?
Prokrastinace vypadá jako něco, co lze snadno ovládnout. Povinnosti totiž nemizí, neustále na vás tlačí, takže nakonec není jiná možnost než říct dost. Jenomže někdy to není tak snadné. Odkládání povinností a úkolů se může stát až chorobným. Prokrastinace představuje rizikový faktor pro psychické zdraví. Bývá označována jako mechanismus, prostřednictvím něhož se lidé snaží vyrovnat s úzkostí z dané činnosti. Tato obrana se netýká pouze pracovních nebo školních povinností, ale může se týkat také důležitých rozhodnutí v běžném životě.
Soustavné a dlouhodobé odkládání povinností může zapříčinit stres, vést k pocitům viny a způsobit psychické potíže, krize nebo kompletní ztrátu produktivity.
Prokrastinace potká v životě každého člověka. Její chronická forma však může být indikací psychické poruchy. Tento způsob chování totiž není vždy způsoben leností nebo nechutí cokoliv dělat, ale může být veden strachem či obavami.
Lenost vs. prokrastinace
Prokrastinace není totéž, co lenost. Prokrastinující člověk si uvědomuje, že má povinnosti, které musí splnit. Tlačí ho termín, jenž je mu neustále v patách. Sledování televize, brouzdání po internetu nebo bezcílné procházení Facebooku nejsou formou odpočinku.
Myšlenky na práci jsou neustále přítomny, takže člověk ani nedovede pořádně odpočívat. Místo toho si hledá jiné činnosti, které „je třeba nutně udělat“. A tak raději uklidí celý byt, zalije květiny nebo se pustí do plení zahrady, přesto ho však stále dohánějí výčitky svědomí, protože si uvědomuje, že důležité věci stojí.
V případě prokrastinace se nejedná o lenost, ale o vyhýbání se činnostem, které jsou stresující nebo náročné.
Naopak líný člověk s klidným svědomím odpočívá, i když se mu na stole hromadí práce. Jednoduše jej nepronásleduje špatný pocit nebo černé svědomí. Své povinnosti s klidem odkládá, nechce nic dělat a nevadí mu to. Člověk, který prokrastinuje, se práci nevyhýbá, jen se nedokáže přesvědčit k vykonání činnosti, která je pro něj nutnou povinností (učení na zkoušky, práce z domova přes počítač, vyřízení hromady emailů, papírování apod.).
Nejčastější příčiny prokrastinace
- Úkol je složitý a vyžaduje hodně úsilí a dohledávání informací.
- Činnosti jsou příliš stresující nebo náročné.
- Strach ze selhání, ze špatně odvedené práce.
- Je třeba vyřídit hovor/mail apod., který je nepříjemný, byť zabere velmi málo času.
- Motivace je příliš nízká.
- Nedostatečná soustředěnost a nechuť.
- Snadno vás vyruší okolí.
- Je toho na vás moc, jste unavení a vyčerpaní.
Boj s vlastní vůlí
Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace (2013), prozradil magazínu Žena.aktuálně.cz, jak s prokrastinací bojovat. Důležité je podle něj nastavit si laťku. Ta by ovšem neměla být moc vysoko, máte-li na sebe vysoké nároky, pravděpodobně se vám nebude chtít je každý den plnit. Podle P. Ludwiga je mnohem vhodnější nastavit laťku níže. Pokud každý den splníte to, co jste si stanovili, snadno se to může proměnit v dobrý zvyk nebo návyk. Splnění denních cílů vám navíc dodá dobrý pocit.
Ideálním způsobem, jak začít, je pustit se do jednodušších činností a pomalu postupovat k těm složitějším. Úkony můžete střídat a vyhnout se tak monotónnosti. Diverzita aktivit vám pomůže nezabřednout do stereotypu.
Určujte si jasné cíle
Rozvrhnout si den může pomoci být produktivní. Studenci připravující se na zkoušky si mohou den rozplánovat na jednotlivé hodiny a vyčlenit si pauzy. Např. 3 hodiny učení, hodina pauzy. Nebo 2 hodiny učení, 30 minut pauza. Každý si musí zvolit režim, který mu vyhovuje.
„Když jsem se učila na státnice, rozdělila jsem si den na hodiny, kdy se budu učit a kdy budu odpočívat. Když jsem se snažila přetáhnout dobu učení a odbývala jsem pauzy, akorát jsem docílila toho, že jsem byla vyčerpaná a deprimovaná. Během let studia jsem se naučila, že odpočívat mezi povinnostmi je důležité. Vyhnete se tak prokrastinaci a zvládnete víc věcí,“ popisuje svoje léta na vysoké škole paní Michaela.
Snaha zvládnout všechno naráz a v co nejkratším časovém úseku může vést k vyhoření. To je opak prokrastinace, ale výsledek je podobný – odložená, nedokončená nebo nekvalitně provedená práce. Stanovujte si pouze takové množství činností, které jste za den schopni zvládnout. Nesnažte se heroicky si nakládat na bedra příliš mnoho povinností. Jejich nesplnění může vést k pocitům selhání, snížení sebevědomí nebo depresím.
Určete si reálné cíle, které dokážete splnit, nepřepínejte se. Když se vám povede všechno stihnout, večer můžete jít spát spokojení a s dobrým pocitem.
Úkoly, tabulky, fajfky
Pokud vám nestačí rámcově si určit jednotlivé denní cíle, ale raději byste si vše poznamenali na papír nebo do tabulky, směle do toho.
Vezměte si list čistého papíru a rozvrhněte jej na jednotlivé dny v týdnu. Počítejte klidně i s víkendem, ten je pro odpočinek. Na každý den si stanovte úkoly, které musíte splnit. V týdenním harmonogramu se lze snadno orientovat, a navíc přesně víte, co vás který den čeká. Svůj progres si můžete označit barevnou fajfkou.
Stejný postup mohou aplikovat studenti učící se na závěrečné zkoušky nebo píšící diplomovou práci: stanovte si, kolik odstavců denně napíšete nebo jakou otázku zpracujete. Vytvoření plánu činností vám pomůže snadněji rozvrhnout čas, který vám do zkoušek nebo odevzdání práce zbývá.
Buďte komplexní – klidně si do rozvrhu zapište i čas buzení, obědovou pauzu nebo čas na odpočinek. Jste-li na home office, vymezte si svou denní pracovní dobu a pokuste se ji dodržet. Čím dříve se vám povede splnit všechny úkoly, tím dříve budete mít volno. I doma můžete používat diář nebo blok s poznámkami. Nebojte se sáhnout po barevných zvýrazňovačích – označení úkolů různými barvami vám pomůže v lepší orientaci a rozvrh si snadněji zapamatujete.
Motivace je důležitá
Je snadné prokrastinovat, pokud vás povinnosti nebaví nebo necítíte dostatek zápalu. Podstatné je mít motivaci, pak dokážete zvládnout i nezáživné nebo nepříjemné úkoly. Nejlepší motivací je hledání cíle. Za každou drobnou činností hledejte cíl, jehož se snažíte dosáhnout – když dneska napíšu poslední kapitolu, můžu jít brzy na konzultaci. Když dokončím podklady ještě dnes, můžu klienta oslovit hned zítra apod. Za splnění dílčích cílů se také nezapomeňte odměnit!
Kromě motivace je klíčová i samotná vůle. S tou to někdy může být pěkně složité, ale je důležité si připomínat, že všechny úkoly děláte za určitým cílem – mít titul, získat odměny v práci, potěšit sám sebe. Prvním krokem může být vytvoření seznamu povinností a jeho postupné odškrtávání. Jakmile se seznam začne plnit barvami a fajfkami splněno, uvidíte, že ze sebe budete mít dobrý pocit.
