Mezi maturitou a jednotlivými zkouškami na vysoké škole není velký rozdíl. Objem učiva je srovnatelný, ale studenti mohou být ze začátku zaskočeni tím, že se musí na zkoušku sami připravit. Nechybí jim nadání, zájem ani píle, chybí jim pouze zkušenost. Proto si v deseti stručných bodech uvedeme jeden zcela konkrétní návod, jak lze přípravu na zkoušku zorganizovat.
Každý student se navíc před zkouškami více či méně potýká s leností a s úzkostí. Obojí je naprosto pochopitelné, ale vede to k odkládání začátku přípravy. Jak se čas krátí, roste i psychická nepohoda, která nakonec vyčerpává víc než vlastní učení.
Učení se dá naučit
Věřte nevěřte, i nadprůměrně talentovaní studenti se na zkoušky připravují, stejně jako trénují sportovci na závody nebo umělci před premiérou. Každý si postupně vypracuje svou optimální metodu.
Čím více závodů, koncertů nebo zkoušek máme za sebou, tím zkušeněji a s lepším přehledem zvládáme ty příští. Určitá míra úzkosti běžně zůstává coby správná součást „bojového nastavení“, která zvyšuje schopnost podat maximální výkon.
Učení je práce jako každá jiná
Příprava na zkoušku je stejná nárazová práce, jako když musí vyučená cukrářka napéct dorty na svatbu. Mezi dneškem a termínem svatby (zkoušky) je určitý počet dní. Určitě je i v našich silách vzepnout se na takovou omezenou dobu k nutnému pracovnímu výkonu. Pak si zase odpočineme a budeme užívat života.
Plán v deseti bodech pro maturanta
Předpokládejme, že se musíš připravit na 4 maturitní předměty. Nějaký kus práce jsi už odvedl v rámci průběžného učení, ale teď je potřeba konečně začít.
- Vezmi dva velké papíry – jeden plánovací, druhý na poznámky. Do toho plánovacího napiš pod sebe všechny zbývající dny do termínu zkoušky.
- Posledních 5 dní si rovnou proškrtni, protože je necháš volné na opakování.
- První 4 dny je organizace práce. Každý den na jeden předmět. Takže postupně:
- Shromáždit všechno k danému předmětu. Otázky, sešity, učebnice, vzorové testy... Máš všechno? Jestli něco chybí, zapiš to do poznámek.
- Projít otázky. Letmo každou zvaž a označ ty, které bys z fleku jakž takž dal (stačí umět na trojku).
- Označit obtížná témata. K čemu potřebuješ konzultaci s učitelem? Co ti může vyhledat nebo vysvětlit někdo z rodiny nebo spolužáků? Vypiš to konkrétně do poznámek.
- Co chybí? K jakým otázkám nemáš studijní materiály? Zapiš je.
- Zpracovat dnešní poznámky. Dohledej chybějící podklady k otázkám nebo vymysli, kde je sehnat. Odešli e-maily a vytelefonuj, co je třeba – termín konzultace, prosby o pomoc atd. Všechny domluvené termíny (datum, hodina) hned zapisuj do plánovacího archu. Vyřešené položky odškrtávej fajfkou „vyřešeno“.
Výsledkem prvních 4 dnů budou 4 hromady studijního materiálu a hrubý přehled, kam napřít síly.
- Rozvrhni všechny otázky do plánovacího archu, na každý den něco. Posledních 5 dnů má zůstat volných.
Jakožto dospělá osoba bys měl zvládnout několikahodinovou pracovní dobu s pauzami na jídlo, osvěžení a rozhýbání, takže čistého času bys měl studovat 3-6 hodin, což je stejný zápřah jako běžný školní rozvrh.
Den má 24 hodin, takže 6 hodin práce (= učení), 10 hodin to ostatní a 8 hodin spánek. To se dá přežít. Pokud zároveň probíhá výuka ve škole, je samozřejmě nutno vlastní rozvrh poupravit, ale stále platí:
- Tvoje hlavní pracovní náplň je teď studium!
- Jinou práci ber jako zpestření, ale nesmí ti narušit rozvrh.
- Zdvořile, ale důrazně dávej všem najevo, že se v tyto dny připravuješ ke zkoušce. Pravda, neučíš se pořád, ale po zbytek dne sbíráš síly, aby ses učil i zítra.
- Na víkendy zapomeň, ale můžeš dát každý třetí-čtvrtý den kratší směnu, třeba jen 2 hodiny (vyznač je předem do plánovacího archu). Pravděpodobně se ti bude zbylý čas hodit na dohánění plánu.
- Dodržuj plán na každý den:
- Opakování předvčerejšího
- Opakování včerejšího
- Zpracování nových otázek ze 2 předmětů (vždy hodně lehkých a méně těch těžkých)
- Zpracuj všechny otázky. I když je už máš odněkud vypracované, nyní věnuj každé z nich zvláštní list papíru se svými vlastními poznámkami. U těch jednoduchých stačí osnova, u těch obtížných bude asi textu více.
- Vlastnoručně psané poznámky ti nejlépe pomohou osvěžit paměť jak při průběžném, tak při závěrečném opakování.
- Na rozdíl od počítače jsou vždy při ruce. (Při té příležitosti si rovnou zapamatuj, že výraz „na rozdíl“ se píše zvlášť...)
- Bohatě stačí učit se „na trojku“, ale nevynechávej záměrně žádnou otázku, abys pak nebyl zaskočen.
- Uvidíš, jak to půjde. Pokud ti při učení „na trojku“ začne být původní plán příliš volný, neváhej a předělej ho. Zhusti denní příděl otázek.
- Po prvním naučení můžeš začít všechny procházet znovu a dotáhnout je na dvojky i jedničky.
- Předem se v klidu podívej, jak se správně vyplňují didaktické testy. Návod najdeš např. zde: https://edu.ceskatelevize.cz/porad-novy/dame-to?tab=videa
- Hlavně nezapomínej na nutnost opakování a spánku. Proč?
- Nejvíc se zapomene v prvních hodinách a dnech!!!
- Proto si věci z posledních dvou dnů musíš zopakovat, jinak je to ztracená námaha.
- Paměťové stopy se upevňují ve spánku.
- Proto by mezi naučením nového a opakováním měla proběhnout aspoň několikahodinová spánková fáze, nejlépe v noci.
- Osvědčuje se i opakování před spaním.
- Budeš mile překvapen, jak dobře tyto dva principy společně fungují.
- Abys šetřil silami a nepropadal zbytečně úzkosti, dodržuj rozumný denní režim:
- Začátek „pracovní směny“ si vyber podle toho, kdy se ti nejlépe učí, jestli ráno nebo odpoledne. Pochopitelně lze pracovat i ve více krátkých směnách, jen to nesmí být na úkor naplánovaného učiva.
- Pravidelně jez – snídaně, oběd, večeře.
- Každý den se jdi ven provětrat, i kdyby pršelo. Udělá ti to dobře.
- S kofeinem velmi opatrně, pokud na něj nejsi zvyklý z dřívějška. Může totiž (stejně jako jiné stimulanty) zvyšovat nervozitu.
- Jestli chceš dopovat, můžeš zkusit něco z lékárny s obsahem vitaminu B a hořčíku (snižuje úzkost), rybí tuk a vitamín C (ten ale neber na noc, protože trochu povzbuzuje, takže může bránit usnutí).
Pravděpodobně budeš ke konci přípravy zápasit s pocitem, že pořád nic neumíš. Uvědomuj si toto: Teď jsi zaplaven fůrou informací. Nemůžeš je přece použít všechny najednou!
Až dojde na věc, bude před tebou ležet jen jeden konkrétní úkol, na který se budeš soustředit.
Sám se budeš divit, kolik znalostí se ti z paměti vynoří. Když se sejdou spolužáci ke společnému učení, také každý prohlašuje, že vůbec nic neumí, a přitom bývá schopen konkrétní věc kamarádovi docela slušně vysvětlit. U vlastní zkoušky je to podobné.
Učení je přirozená schopnost
Lidský mozek se vyvíjí. V dětství a mládí má fantastickou schopnost učení všemu novému – od umění chodit a mluvit až ke zvládnutí náročného učiva ve škole. Teď je ten správný čas to využít!
S přechodem do dospělosti se v mozku odehrají určité změny, díky kterým schopnost učení novému poněkud umdlévá, ale rodí se nová schopnost – rozhodovat se a řešit složité problémy na základě zkušeností.
Kdo se díky mnohaletému studiu naučí „učit se“, má pro život velkou výhodu. Nenechme se proto odradit pohodlností nebo strachem ze zkoušek, protože každý rok učení „navíc“ se počítá jako trénink pro mozek, který dokonce může oddálit vznik demence, pokud je nám v budoucnosti geneticky souzená...
Proč to dělám?
Začít s přípravou pochopitelně vyžaduje nějaký pádný důvod. I během vlastní práce si občas potřebujeme připomenout, proč vytrvat, proč se na to raději nevykašlat. Někdo o tom vůbec nepřemýšlí, jiný motivaci hledá velmi obtížně. Takže pár příkladů:
- Je to tak dáno. Studuji, tak také dělám zkoušky...
- Baví mě to
- Protože teprve při přípravě na zkoušku rozpoznám podstatné informace a vidím souvislosti
- Abych mohl pokračovat ve studiu
- Chci mít klidné prázdniny
- Abych si neudělal ostudu
- Udělám radost rodičům, babičce, dědečkovi...
- Udělám radost učitelům
- Zaimponuji svému partnerovi
- Získám stipendium
- Chci studovat v zahraničí
- Abych se osamostatnil
- Vydělávat víc peněz
- Budu si moci vybírat, jakou práci chci dělat
- Získám titul, prestiž
- Budu vzorem pro své děti
- Dokážu si, že něco zvládnu, že neuteču z boje
- Dosavadní studium by byl ztracený čas
- Zkouška je adrenalinový sport
- Můžu vyniknout
- Za zkoušku mám slíbenou odměnu
- Dokážu učiteli, že mě podceňoval
- Nemusím ještě začít chodit do práce!
Neúspěch neexistuje
Každá zkouška se dá opakovat. Nakonec i ten, kdo neprojde, si alespoň sám pro sebe připomene a utřídí znalosti, které dlouho a pracně nabýval. To mu nikdo nevezme. Navíc každému zůstane silná osobní zkušenost, která mu pomůže naučit se v životě zvládat i jiné náročné chvíle. A jak bylo již řečeno, učení je trénink pro mozek, který se do budoucna vyplatí.
Na závěr už zbývá jen popřát špetku štěstí, protože i to je u zkoušky třeba.