Trvale pootevřená ústa neznamenají permanentní údiv, ale poukazují na fakt, že dotyčná osoba ústy dýchá. Často je příčinou zvětšená nosní mandle a důsledkem nečekané dětské trápení v podobě vady řeči nebo nošení rovnátek.
Zavři pusu, nebo ti tam něco vlítne! Připomínka, kterou nás v dětství častovaly maminky a babičky, vůbec nebyla hloupá. Rodiče by si měli způsobu, jak jejich dítě dýchá, dobře všímat. V případě, že dýchá ústy, je nutné ho vytrvale k dýchání nosem nabádat.
To není žádná pomatená vymoženost moderní výchovy, ale pěstování zdravého návyku, o který intuitivně dbají i matky z přírodních národů... Pokud se nedaří, je nutno stav probrat s dětským lékařem.
Trvalé dýchání ústy je příznakem, že něco není v pořádku.
Správně dýchat a správně mluvit
K žádoucímu dýchání nosem vedou děti všechny pozorné učitelky v mateřské škole. Hravou formou s nimi nosové dýchání procvičují a upevňují v rámci dechových cvičení typu:
- různé cviky s pokynem „Nááádech nosem, výýýdech ústy...“
- dýchání do bříška bez zvedání ramen
- nácvik plného dechu vleže na podložce
- pití brčkem
- bublání brčkem do vody
- dýchání na zrcátko
- nafukování balónků
- používání foukacích fixů
- hra na slona (nácvik smrkání)
- čichání k vůním
- ...a další kratochvíle včetně zpěvu a říkanek
Cviky slouží k dosažení správné pohybové koordinace a k posilování dýchacích svalů, svalů obličeje a vůbec všech částí těla, které se na dechovém stereotypu podílejí. Důraz je kladen na správnou polohu hlavy a především na brániční dýchání („do bříška“), bez nadbytečného zvedání podklíčkové oblasti a ramínek.
Paní učitelky bývají většinou vzdělány v logopedii, a tak dobře ví, jak se nesprávné dýchání podepisuje na vzniku a udržování řečových vad, zejména koktavosti.
Ve školkách a v nižších ročnících škol základních se učitelé často setkávají s žáčky, kterým dělá problémy zvětšená nosní mandle (tzv. adenoidní vegetace). Takto postižené děti prakticky ani nosem dýchat nemohou, protože vchod do nosohltanu je zmnoženou lymfatickou tkání více či méně uzavřen. V řeči se objevuje typická vada, tzv. uzavřená huhňavost. Postihuje výslovnost nosových souhlásek M a N, které znějí jako B a D, a samohlásek U a O, které jsou utlumeny.
Co ještě natropí zbytnělá nosní mandle
K převládajícímu ústnímu dýchání se přidává hlučné noční chrápání, případně skřípání zuby, dále nedoslýchavost, zvýšená nemocnost, někdy noční pomočování, únava, porucha pozornosti... Ústní dýchání způsobuje vysoušení ústní sliznice, zejména na hřbetu jazyka. Protože chybí průběžné omývání a čištění slinami, logicky to vede k zápachu z úst.
K tomu všemu děcko bohužel získává nádavkem unavený, poněkud přihlouplý výraz obličeje, který dostal své latinské jméno facies adenoidea: protáhlý, bledý obličejík s kruhy pod očima a ochablými tvářičkami, věčně pootevřená ústa, dozadu ustupující brada, vyčnívající horní zuby.
Pokud není příčina (tedy trvalé dýchání ústy) odstraněna, může se výraz tváře s pokračujícím chybným vývojem obličejové kostry v průběhu let zafixovat.
Dítě pouze nevypadá unaveně, ono skutečně unavené je, a to zejména kvůli nekvalitnímu spánku. Jistý stupeň apatie během dne, ale i nedoslýchavost a případně zameškaná docházka kvůli časté nemocnosti, to vše se odráží ve školním výkonu. Na duševní i fyzické únavě se podílejí další faktory, spojené s dýcháním ústy.
- Vedle hlučného chrápání se mohou objevovat i apnoické pauzy, tedy okamžiky, kdy je dýchání na chvilku přerušeno. Syndrom spánkové apnoe tedy neexistuje pouze u dospělých! Také v dětském věku je nutné na něj pomýšlet a včas léčit. Nesmíme zapomínat, že „pouze“ chrápající holčička nebo kluk se pravděpodobně ve spánku potýká se špatným okysličováním mozku.
- Biologická účinnost ústního dýchání je poněkud oslabena. Nosní dutina je místem, kde se fyziologicky vytváří plynný mediátor oxid dusnatý (NO). Jeho molekuly hrají přirozenou úlohu při dýchání a okysličování krve. Když zůstává nosní dutina trvale neprůchodná kvůli uzavřenému vchodu do nosohltanu, nemůže být vytvořený oxid dusnatý vdechován a náležitě využit.
- Ústní dýchání pozměňuje držení hlavy a napětí svalů krku a hrudníku. Nedokonalá souhra a oslabení dýchacích svalů dává po čase vzniknout plochému hrudníku a kulatým zádům.
Co nám děti ani neřeknou...
Požadavky na rodiče jsou zřejmé: Všimnout si, neignorovat, nabádat, hlídat, cvičit, řešit s dětským lékařem. Co dospělému pohledu často úplně unikne, je prožitek vlastního dítěte. S vědomím následujících příkladů rodiče jistě zaujmou dostatečně citlivý postoj, aby své dítě co nejlépe podpořili. Takže, co by nám dětští pacienti pověděli, kdyby nás to zajímalo?
- Že ta moucha jim skutečně občas do pusy vletí (a nejen moucha, třeba i kousek lega...!),
- že je pořád někdo sekýruje, ať zavřou pusu,
- že je při běhání a cvičení vždycky škrábe v krku,
- že se nemohou zhluboka napít,
- že je v průběhu noci pořád budí ospalí sourozenci, ať už přestanou chrápat,
- že mají ráno protivnou chuť v puse, a těm citlivějším se z toho dělá špatně,
- že jsou terčem útoků „Vypadáš (mluvíš) hloupě“, „Smrdí ti z pusy“,
- že... (zeptejte se jich).
Míra nevysloveného dětského trápení je nečekaně vysoká!
Proč se nedoplatíme za rovnátka
Nejen logoped, ale ani stomatolog nevidí rád dýchání ústy. Proč? Stačí provést malý experiment:
Dýchejte chvíli klidně ústy. Teď začněte znovu dýchat nosem, ale přitom si pozorně uvědomte polohu svého jazyka. Změnila se? No ovšem, a podstatně! Při dýchání ústy byl jazyk poněkud zatažen dozadu a jeho špička byla opřena o dolní řezáky. Po změně na dýchání nosem se jazyk uvolnil, nadzvedl se směrem k patru a zlehka se rovnoměrně zapřel o celý oblouk horních zubů. Představte si, že by měl díky převažujícímu dýchání ústy najednou v této poloze chybět, a to po většinu dětských let, kdy se vyvíjí tvar lebky a rostou čelisti.
Na horní čelist zvenčí neustále tlačí svaly tváře. Jazyk má zevnitř úst působit jako jejich protiváha. Jedná se o nezanedbatelné síly, neboť z každé strany proti sobě působí síla odpovídající přibližně 500 gramům. Pokud kvůli nutnosti trvale dýchat ústy není jazyk na svém místě, horní zubní oblouk se logicky nebude vyvíjet směrem do stran. Není pak dost místa pro další prořezané zuby a rozvíjí se nesprávný skus. Ortodontista má rázem dalšího pacienta.
Po adenotomii: Ústní dýchání jako nechtěný suvenýr
Dokonce ani po provedené adenotomii, tedy chirurgickém odstranění nosní mandle, nemusí být trápení konec, protože dýchání ústy dítěti zůstalo jako jakýsi zlozvyk, který se mezitím naučilo. Někdy musí do rehabilitace zasáhnout přímo školený fyzioterapeut nebo foniatr.
Nezastupitelnou roli hraje pozornost rodičů. Velmi často si přetrvávajícího ústního dýchání u vyléčeného dítěte vůbec nevšimnou.
Snadno se to stane v návalu jiných starostí nebo při péči o více sourozenců, ale také mohli rodiče sami jednoduše přivyknout pohledu na dětský obličej s pootevřenými ústy. Ovšem to je velká chyba. Pokud s dítětem nosní dýchání nikdo trpělivě nenacvičí, hrozí mu riziko trvalého poškození vyvíjejících se čelistí.
